Historia Francorum (Řehoř z Tours)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o kronice Historia Francorum Řehoře z Tours. Možná hledáte: Fregarovu kroniku zvanou Historia Francorum.
Historia Francorum
Přední strana rukopisu z konce 7. století uchovaný ve francouzské národní knihovně.
Přední strana rukopisu z konce 7. století uchovaný ve francouzské národní knihovně.
AutorŘehoř z Tours
Původní názevDecem libros historiarum
ZeměFranská říše
Jazyklatina
Žánrkronika, historie
Datum vydání574
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chlodvíkův křest, který je známý pouze zásluhou Řehoře z Tours a jeho díla Historia Francorum.

Historia Francorum původním názvem Decem libros historiarum (Deset knih historie) je desetisvazkové dílo z 6. století, jehož autorem je franský biskup a historik Řehoř z Tours. Kronika popisuje dějiny světa a církve, od Genesis až po vládu merovejských králů v roce 572, k nimž byl přidán soubor zpráv o životě velšských svatých, taktéž do roku 572.[1] Kronika je psaná latinsky z eschatologické perspektivy. Po smrti Řehoře v roce 574 byl název kroniky sjednocen pod názvem Livre(s) des miracles.

Kronika klade velký důraz na merovejskou Galii, kterou Řehoř z Tours znal lépe než zbytek světa. Pět z deseti knih a Livre de miracles popisují autorovu dobu. Posledně jmenované dílo podává poněkud ponurý obraz, zdůrazňující katastrofální důsledky chování některých současných králů, na rozdíl od chování jejich křesťanských předků, počínaje Chlodvíkem I. Kronika je jediným dochovaným zdrojem, který popisuje vázu ze Soissons či křest Chlodvíka.

Dílo bylo později přejmenováno na Historia Francorum či Gesta francorum. Díky této práci byl Řehoř z Tours považován za otce národních dějin Franků, hlavního merovejského historika a jeho dílo za nejvýznamnější dochovaný zdroj o vládách merovejských králů.[2] Dílo autora bylo určeno tehdejšímu křesťanskému lidu tak, aby zlepšilo jeho znalosti historie s ohledem na obrácení barbarského národa Franků, na křesťanskou víru.[3]

Později mohlo dílo Historia Francorum posloužit jako inspirace pro další kronikáře, včetně díla Historia ecclesiastica gentis Anglorum Bedy Ctihodného. Možná právě kvůli Bedově knize, jedné z nejpopulárnějších ve středověké Evropě, byla Řehořova kniha přejmenována na Historia ecclesiastica Francorum (Církevní dějiny Franků).

V díle Historia Francorum pokračovali během následujících staletí neznámí autoři, kteří byli označení jako Fredegarius či Fredegar.

Historiografická hodnota[editovat | editovat zdroj]

S výjimkou začátku první knihy Řehoř z Tours používal řadu písemných materiálů. Informace čerpal z církevních archivů, kde měl možnost seznámit se s dějinami církve.[4] Oproti tomu jeho znalosti o válkách, kvůli absenci dokumentů, byly nedostatečné. Řehoř měl ve franské společnosti vysoké postavení, dokonce udržoval přátelství s burgundským králem Guntramem a tak ve vztahu k životu Chlodvíka měl možnost těžit z biografie svatého Remigia z Remeše, napsané krátce po smrti světce.[4] Měl také možnost použít dílo sepsané básníkem Venantiem Fortunatem, ale toto dílo je považováno jako dílo bez historické hodnoty.[4][5] V době, kdy Řehoř kroniku psal, mohl těžit i ze svědectví stále žijících pamětníků, zejména od Chlothara I., syna Chlodvíka a královny Chrodechildy,[3] která žila v Tours a kde byl Řehoř biskupem.

Mentalita 6. století byla jiná a tak všechny informace v díle nemusejí odrážet skutečnou historii. I přes historickou nepřesnost je Řehořovo dílo Historia Francorum nejlepším dokumentem a zdrojem informací o životě merovejských králů a celé franské říše 5. a 6. století.

Historik Godefroid Kurth, který dokončil svou Chlovíkovu monografii v roce 1896, napsal:

Historia Francorum Řehoře z Tours je zdaleka nejdůležitější ze všech historických dokumentů souvisejících s Chlodvíkem. Kdyby se toto dílo nedochovalo, stěží bychom o Chlodvíkovi věděli víc než o jeho pouhé existenci. Je nezbytné znát hodnotu takového vzácného svědectví.[4]

Jednotlivé svazky[editovat | editovat zdroj]

Dochované rukopisy[editovat | editovat zdroj]

  • Národní knihovna Francie (Département des Manuscrits, latina 17655, Gregorius Turonensis episcopus, Historia Francorum).
  • Rukopis z konce 7. století, dokončeném pravděpodobně v opatství Luxeuil či Corbie. Objeven v 9. století v Corbie. V roce 1756 obdržela tento rukopis knihovna francouzského krále.
  • Městská knihovna v Cambrai. Tento rukopis objevil Martin Bouquet v kostele v Cambrai. Skládá se z deseti svazků, z nichž šest knih bylo napsáno velkými unciálními římskými písmeny. Poslední čtyři knihy jsou novější rukopisy.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Histoire des Francs na francouzské Wikipedii.

  1. GODDEN, Malcolm; KEYNES, Simon. Anglo-Saxon England: Volume 35. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-88342-9. (anglicky) 
  2. ; GRÉGOIRE DE TOURS. L'histoire des rois francs. [s.l.]: Gallimard Dostupné online. ISBN 978-2-07-044138-9. (francouzsky) 
  3. a b BnF - Livres carolingiens, manuscrits de Charlemagne à Charles le Chauve. expositions.bnf.fr [online]. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. a b c d KURTH, Godefroid. Clovis. [s.l.]: Рипол Классик, 1984. Dostupné online. ISBN 978-5-87286-138-6. S. 538–543. (francouzsky) 
  5. SAINT GREGORYTOURS. Histoire ecclésiastique des Francs. [s.l.]: J. Renouard Dostupné online. (francouzsky) 
  6. a b c d e f g h SCHMITT (DIR.), Jean-Claude; OEXLE, Otto Gerhard. Les tendances actuelles de l'histoire du Moyen Age en France et en Allemagne: actes des colloques de Sèvres, 1997, et Göttingen, 1998, organisés par le Centre national de la recherche scientifique et le Max-Planck-Institut für Geschichte. [s.l.]: Publications de la Sorbonne Dostupné online. ISBN 978-2-85944-388-7. (francouzsky) 
  7. GREGORIUS TURONENSIS. Sancti Georgii Florentii Gregorii episcopi Turonensis Historiae ecclesiasticae Francorum libri decem. [s.l.]: apud J. Renouard Dostupné online. (latinsky) 
  8. Memoires De La Societe D'emulation De Cambrai. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (francouzsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]