Ariamir

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ariamir
Ilustrace z prvního koncilu v Braze, zobrazující Ariamira (vpravo) s biskupy Lucretiem, Ondřejem a Martinem z Dumia. Ilustrace z Codex Vigilanus (10. století)
Ilustrace z prvního koncilu v Braze, zobrazující Ariamira (vpravo) s biskupy Lucretiem, Ondřejem a Martinem z Dumia. Ilustrace z Codex Vigilanus (10. století)
ÚmrtíDesetiletí od 560
Braga
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ariamir (6. století? - před rokem 569?) byl od roku 558 či 559 svébským králem Gallaecie.[1] Předpokládá se, že Ariamir byl králem, který vedl svůj lid od ariánského vyznání ke katolictví. V záznamech prvního koncilu v Braze je uvedeno, že koncil se konal pod záštitou krále Ariamira, který ho svolal. Zároveň biskupové uvedli, že jejich synod byl po dlouhé době prvním nicejským synodem v Gallaecii. Na tomto koncilu byla odsouzena priscilská hereze a položeny základy svébské konverze ke katolické církvi, o arianismu v záznamech není žádná zmínka.[2]

Zápis z koncilu, který se sešel 1. května 561 se uvádí, že se konal ve třetím roce vlády Ariamira (anno tertio Ariamiri regis), přičemž výslovně uvádí, že synod se konal na jeho příkaz (ex praecepto praefati gloriosissimi Ariamiri regis). Biskupové se o Ariamirovi zmiňují jako o „našem nejslavnějším a nejzbožnějším synovi“ (gloriosissimus atque piissimus filius noster).[3] Na základě datovací klauzule Ariamirova vláda začala mezi 2. květnem 558 a 1. květnem 559. Ariamir je tak prokazatelně prvním katolickým monarchou Svébů od dob vlády Rechiara, přičemž Rechiarův příklon ke katolictví je považován za sporný.[4]

Někteří historikové Ariamira ztotožňují s králem Theodemirem,[5] o kterém se zmínil Isidor ze Sevilly v souvislosti s konverzí Svébů a Martinem z Dumia.[4] Jiní se domnívají, že byl synem krále Chararicha, o kterém se zmínil Řehoř z Tours v souvislosti s konverzí Svébů a Martinem z Tours.[6] Je možné, že Chararich a Theodemir vládli po Ariamirovi, protože Ariamir byl prvním svébským panovníkem, který zrušil zákaz katolických synod, a je nepředstavitelné, že by katolický panovník zákaz nezrušil a pokračoval ve vládě „po dlouhou dobu“.[7] Na druhé straně teolog Alberto Ferreiro i další badatelé považují konverzi Svébů ke katolictví za progresivní a postupnou, přičemž Ariamirovo zrušení zákazu synodů považují za impuls, který následoval až po Chararichově veřejné konverzi.[8]

Kromě prvního koncilu konaného v Braze se o Ariamirovi nedochovaly žádné jiné informace. Ariamir zemřel před rokem 569, protože v tomto roce Svébům vládl již král Theodemir.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ariamir na anglické Wikipedii.

  1. Kings of the Suevi in Spain 411-585. fmg.ac [online]. [cit. 2023-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b MARTÍNEZ, Pablo de la Cruz Díaz. Ariamiro - Real Academia de la Historia [online]. Real Academia de la Historia [cit. 2023-10-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. GARCÍA, Gonzalo Rodríguez. Hispanofilia. España frente a su destino: Claves históricas para el reencuentro sereno con nuestros orígenes, imprescindible para afrontar los retos del futuro. [s.l.]: Editorial Almuzara Dostupné online. ISBN 978-84-16750-82-5. (španělsky) 
  4. a b THOMPSON, E. A; EDWARD, James. Visigothic Spain: New approaches papers read at.. Oxford: Clarendon press, 1980. Dostupné online. ISBN 0-19-822543-1. S. 86. (anglicky) 
  5. MARTÍNEZ, Pablo de la Cruz Díaz. Karriarico - Real Academia de la Historia [online]. Real Academia de la Historia [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (španělsky) 
  6. ARIAS, Jorge C.; KERSHAW, P.J.E. The Suevi and the Hispano-Romans [online]. University of Virginia, 2007 [cit. 2023-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-25. (anglicky) 
  7. THOMPSON, E. A; EDWARD, James. Visigothic Spain: new approaches [papers read at. Oxford: Clarendon press, 1980. Dostupné online. ISBN 0-19-822543-1. S. 87. (anglicky) 
  8. FERREIRO, Alberto. Simon Magus in Patristic, Medieval and Early Modern Traditions. [s.l.]: BRILL, 2021. Dostupné online. ISBN 978-90-474-1546-6. S. 383. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]