Boží syn
.jpg)
Boží syn je náboženský termín, který může v závislosti na vykladačské tradici označovat buď člověka, který má úzký vztah k Bohu coby svému Stvořiteli, nebo v protikladu k tomu může též označovat někoho, kdo není pouhým člověkem a je tedy svou podstatou polobohem či samotným Bohem.
Křesťané vztahují tento termín v jednotném čísle výhradně na Ježíše Krista, o němž věří, že je jednorozeným Synem Božím. Mnozí z nich přijímají doktrínu, že tento Boží Syn před svým vtělením byl a nyní po svém vzkříšení znovu je téže hypostaze jako Bůh Otec a že společně s Duchem svatým tvoří Trojici, jež je jedné podstaty. V množném čísle jsou za Boží syny označováni též všichni, „kdo se dají vést Duchem Božím“,[1] přičemž je zřejmé, že takovéto vedení má v jejich pojetí pouze ten, kdo přijímá jejich pohled na Ježíše Krista.
Hebrejská písma
[editovat | editovat zdroj]V židovských Písmech a křesťanském Starém zákoně může mít pojem Boží syn či Boží synové následující významy:
- Pojem bné ha-elohím (hebrejsky בְּנֵי־הָאֱלֹהִים), překládaný jako „synové Boží“ či „synové božští“,[2] podle různých vykladačů označuje buď anděly,[3] mimořádně nadané lidské bytosti či soudce – český rabínský překlad uvedený pojem překládá jako „synové (těch) soudců“.[4] Na rozdíl od představitelů tradičního judaismu a křesťanství se však někteří biblisté domnívají, že se může jednat o odkaz na předbiblickou či mimobiblickou blízkovýchodní mytologii. Podle některých výkladů jde o doklady henoteistické fáze blízkovýchodního náboženství, tedy El byl nejvyšším Bohem a Jahve jedním z jeho synů, který dostal na starost izraelský národ, avšak pozdějším monoteistickým výkladem oba tito bozi splynuli v jednoho.
- Pojem může popisovat lidského vladaře,[5] případně ideálního krále nad Izraelem[6] – Davida a jeho dynastii.[7]
- Kniha Daniel zaznamenává výraz bar eláhín (aramejsky: בַּר־אֱלָהִין), jenž je překládán jako „boží syn“,[10] coby označení, jímž král Nebúkadnesar popsal anděla, když ho spatřil v rozžhavené peci. Židovská tradice vnímá tento jeho popis jako nepatřičný a vyvěrající z modlářských představ obyvatel Chaldejské říše.[11]
V hebrejském myšlení se v případě pojmu „Boží syn“ nejedná ani o fyzický projev božství ani o příbuzenství v podstatě, ale o úzký vzájemný vztah s Hospodinem, jenž je podmínkou toho, aby byl člověk „obrazem Božím“[12] a tedy jeho synem.[13] Filón Alexandrijský takovéto lidi ztotožňoval s Logosem. Smýšlel o nich tak, že prožili teofanii a znají tedy Boha z přímého setkání, z kontemplace nebo prorocké inspirace a proto mohou působit jako prostředníci mezi Bohem a lidmi, kteří této zkušenosti zatím nedosáhli.[14]
Deuterokanonické knihy a apokryfy
[editovat | editovat zdroj]Apokryfní literatura vztahuje titul „Boží syn“ na Mesiáše[15] a na ty, jejichž vztah s Bohem je synovského rázu (deuterokanonická Kniha Moudrosti).[16]
Nový zákon
[editovat | editovat zdroj]Spojení „jednorozený syn“[17] je v podstatě synonymem pro „milovaný“.[18] Zároveň však pojem evokuje význam „vyvolený“.
Evangelium podle Jana a 1. list Janův přikládají pojmu metafyzický a dogmatický význam. Na toto pojetí měla zřejmě vliv též alexandrijská nauka Filónova o božím Logu. Filón představuje Logos jako Božího syna, jako prvorozeného, Bůh je otcem Logu.[19] Filónův popis je ovšem obrazný spíše než reálný. Teologové a biblisté jsou za to, že zmrtvýchvstání Ježíše Krista potvrzuje Ježíšův nárok na tento titul.
Dějiny teologie
[editovat | editovat zdroj]
V dějinách teologie má spojení Boží syn velký význam – zvláště ve spojitosti s ariánskými spory a nestoriánstvím. To, že Ježíš Kristus je podle křesťanské víry Boží syn, ustanovil roku 431 Efezský koncil, když prohlásil Ježíšovu matku Marii za theotokos čili Bohorodičku.
Teologie pak pojímá tento pojem v silném smyslu – Ježíš je druhým z Trojice osob v Bohu. Jeho synovství není získané, ale trvá od věčnosti, neboť od věčnosti existuje vzájemné láskyplné darování se Otce Synu a naopak, které nachází výraz v osobě Ducha svatého.
V ostatních náboženstvích
[editovat | editovat zdroj]Boží Syn může také označovat:
- Herkula, syna řeckého boha Dia.
- Haile Selassieho, který je mezi Rastafariany považován za syna Božího.
- kteréhokoliv Egyptského Faraona - nejčastěji se jednalo o syny boha slunce, ale i jiných
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ř 8, 14 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 6, 1–4 (Kral, ČEP)
- ↑ Kniha jubileí 4:22 a 5:1; viz: SOUŠEK, Zdeněk. Knihy tajemství a moudrosti II (Mimobiblické židovské spisy: Pseudepigrafy). Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-244-6. S. 31, 33.
- ↑ SIDON, Karol Efraim. Pět knih Mojžíšových včetně haftarot. Praha: Sefer, 2012. ISBN 978-80-85924-67-1. S. 10-11.
- ↑ Ž 82, 6 (Kral, ČEP)
- ↑ 2S 7, 14 (Kral, ČEP)
- ↑ Ž 89, 27–28 (Kral, ČEP)
- ↑ Ex 4, 22 (Kral, ČEP)
- ↑ Oz 11, 1 (Kral, ČEP)
- ↑ Da 3, 25 (Kral, ČEP)
- ↑ GINZBERG, Louis. Legendy Židů, svazek 4. Praha: Stanislav Juhaňák – TRITON, 2023. ISBN 978-80-7684-140-6. S. 449.
- ↑ Gn 1, 27 (Kral, ČEP)
- ↑ FLUSSER, David. Židovské prameny raného křesťanství. Praha: Herrmann&synové, 2022. ISBN 978-80-87054-75-8. S. 42.
- ↑ POKORNÝ, Petr. Filón z Alexandrie. Život Mojžíšův. Jihlava: Mlýn, 2015. ISBN 978-80-86498-56-0. S. XXI.
- ↑ Henoch 55,2; 4. Ezdráš 7,28-29; 13,32.37.52; 14,9.
- ↑ Mdr 2,13.16.18; 5,5.
- ↑ J 3, 16 (Kral, ČEP)
- ↑ srov. Gn 22,2 LXX.
- ↑ FILÓN ALEXANDRIJSKÝ, De agricultura Noe, 12; De profugis, 20.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BRESLAUER, S. Daniel; DEUTSCH, Celia. Slovník Židovsko-křesťanského dialogu. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 1994. ISBN 80-85241-59-5. Heslo: Kristus – Ježíš – Syn Boží, s. 67-72.
- DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo: SYNOVÉ BOŽÍ.
- NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo: Syn Boží.