Svor
| Svor | |
|---|---|
 Svor z oblasti Ľubietové, Veporské vrchy | |
| Zařazení | metamorfovaná hornina |
| Hlavní minerály | slídy, převážně muskovit, křemen, plagioklas |
| Akcesorie | granát, staurolit, turmalín, apatit, grafit, chlorit |
| Textura | foliovaná – plástovitá, středně- až hrubozrnná |
| Barva | šedá, zelenošedá, žlutošedá, hnědočerná, místy výrazně lesklá podle mateřské horniny |
Svor je přeměněná hornina, která vzniká při středním stupni regionální přeměny hornin. Někdy bývá též označován jako slídnato-křemenná břidlice.[1] Patří do nižší části amfibolitové facie. Je řazen mezi krystalické břidlice.
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Svor se tvoří se při větším tlaku a vyšší teplotě, především z pelitických – jílových a písčitých usazenin, hlavně při orogenní, regionální metamorfóze. Některé svory také mohou vznikat retrográdní přeměnou.[2] (diaftorézou rul). Svory v přírodě plynule přecházejí do geneticky podobných hornin jako jsou slaběji metamorfované svorové fylity, které jsou jemnozrnnější, s mikrošupinkovitým sericitem, nebo vzájemně prostupují s více metamorfovanými svorovými rulami, které mají větší zrnitost a vyšší obsah živců, které jsou navíc více bazické.[2]
Složení a vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]
Je složen ze zřetelných šupin světlé slídy a hrubších zrn křemene, je druhem krystalické břidlice. Vzniká středně silnou regionální metamorfózou (mezometamorfózou), nejčastěji jílovitých sedimentů. Některé svory vznikly i retrográdní metamorfózou (metamorfismus).
Jeví výraznou foliaci díky množství lupínkovité slídy. Živec je mikroskopický (obyčejně albit) nebo i schází; tím se mj. liší svor od rul, které obsahují hojné makroskopicky patrné živce (draselné nebo plagioklasy bazičtější než albit). Svory jsou spjaty plynulými přechody se svými ekvivalenty - jako s níže metamorfovaným svorovým fylitem (jemnozrnnější, již s mikrošupinatým sericitem) nebo výše metamorfovanými svorovými rulami (liší se hrubší zrnitostí a obsahem i složením živců).
Pouhým okem lze dobře rozeznat slídy, hlavně muskovit, méně biotit a též křemen. Podíl živců, z nichž převažuje kyselý plagioklas (hlavně albit) je nízký a obvykle nepřesahuje 10 % ze světlých minerálů[1]. Z vedlejších minerálů je zastoupen i amfibol a granát. V závislosti na složení matečné horniny (zvláště obsahu Al, Ca) se objevují i různé další minerály, často jako porfyroblasty – kyanit, andalusit, granát, staurolit aj. Akcesorické minerály svorů jsou hlavně turmalín, apatit, grafit, chlorit, rudy (magnetit) a jiné. Od rul se svory liší nedostatkem živců. Odlučnost svorů je dokonale břidličnatá, až deskovitá. Svory jsou většinou světle zbarvené, světle šedé, šedavé, žlutavé i zelenavé ale i červenohnědé, hnědočerné nebo černé horniny s výraznou foliací, plochy foliace jsou často nápadně lesklé. Barva svorů závisí na převládajícím druhu slídy. Podle minerálního složení se rozeznávají granátické, turmalinické, chloritické, grafitické, staurolitové a jiné typy svorů.[3]
Textura horniny je nejčastěji plošně paralelní, hornina je drobně, středně až hrubě zrnitá. Struktura bývá porfyroblastická s lepidoblastickou, granolepidoblastickou nebo lepidogranoblastickou základní tkání. Běžně se v hornině střídají polohy slídových a zrnitých minerálů, četné bývají polohy a čočky sekrečního křemene.
Většina svorů odpovídá metamorfním podmínkám přechodu z facie zelených břidlic do facie amfibolitové. Při vyšších stupních metamorfózy vzniká granát a staurolit (asi 500 °C) na úkor chloritu nebo chloritoidu, zvyšuje se podíl biotitu a plagioklasu. Hornina může přecházet až do tzv. svorových rul.
Druhy
[editovat | editovat zdroj]Detailnější členění svorů můžeme provést podle obsahu slíd:
- svor muskovitový
- svor muskovit-biotitový
- svor dvojslídný nebo
- svor paragonitový.
Velmi často se používá i označení podle významných vedlejších minerálů, které obvykle tvoří porfyroblasty:
- svor granátový
- staurolitový
- kyanitový
- kalcitový
Dalšími minerály ve svorech mohou být turmalín či andalusit.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Vyskytuje se běžně v horách Českého masívu, např. v Hrubém Jeseníku, další výskyty jsou známy z krušnohorského krystalinika z Klínovce. Nacházejí se i v domažlickém krystaliniku, u Kaplice a celém moraviku, hlavně okolí Vranova nad Dyjí v moravské svorové zóně,[4] orlicko-kladském krystaliniku nebo sileziku.
V Západních Karpatech se svory vyskytují společně s rulami zejména v krystaliniku jádrových pohoří jako je Tribeč, Považský Inovec (v severním – seleckém bloku), Malé Karpaty (granátické a staurolitové) a v Tatrách. Běžné jsou také v krystaliniku veporika.[3] hlavně v Slovenském rudohoří a Kráľovoholských Tatrách[5]
Využití
[editovat | editovat zdroj]V raném středověku byly svory využívány k výrobě mlýnských kamenů – žernovů.[6] Svory nemají dnes žádné významné praktické použití. Mohou být použity jako kamenivo, do betonů, jako drť ke stavbě silnic atd.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Svor (hornina) na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Putiš, M., 2004, Petrografia metamorfovanýh hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 131 s.
- ↑ a b PETRÁNEK, J. On-line geologická encyklopedie - svor [online]. geology.cz [cit. 2016-03-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c Minerály a horniny Slovenska - horniny - svor [online]. mineraly.sk [cit. 2016-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Přehled názvů hornin [online]. geologie.estranky.cz [cit. 2013-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Vladár, J. a kolektív, 1981, Encyklopédia Slovenska V. zväzok R-Š. VEDA, Bratislava, s. 666
- ↑ DRESLER, Petr. Surovinová základna Pohanska u Břeclavi [online]. muni.cz [cit. 2021-10-24]. S. 52. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu svor na Wikimedia Commons
