Svetozar Boroëvić von Bojna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svetozar Boroëvić von Bojna
Svetozar Boroëvić von Bojna v uniformě důstojníka rakousko-uherské císařské armády.
Svetozar Boroëvić von Bojna v uniformě důstojníka rakousko-uherské císařské armády.
Narození 13. prosinec 1856
Chorvatsko Umetić - Chorvatsko, (Rakouské císařství)
Úmrtí 23. květen 1920 (63 let)
Rakousko Klagenfurt, První Rakouská republika
Vojenská kariéra
Hodnost Rakousko-Uhersko Feldmarschall
Doba služby 18721918
Sloužil Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (do roku 1918)
Složka Rakousko-Uhersko Rakousko-uherská armáda (do roku 1918)
Války První světová válka
Vyznamenání Pour le Mérite
Velitel vojenského řádu Marie Terezie

Svetozar Boroëvić von Bojna, také (chorvatština Svetozar Borojević von Bojna) (13. prosince 1856, Umetić nedaleko Hrvatske Kostajnice, Chorvatsko (tehdy Rakouská říše) – 23. května 1920, Klagenfurt, Rakousko) byl rakousko-uherský polní maršál za první světové války. Mimo jiné byl i držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně pruského řádu Pour le Mérite nebo vojenského řádu Marie Terezie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Boroëvić byl vedle Hermanna Kövess von Kövesshaza a Eduarda von Böhm-Ermolli jeden z nejschopnějších rakousko-uherských maršálů první světové války. Do roku 1915 bojoval na ruské frontě (Komarow, karpatské průsmyky, Gorlice-Tarnow), ale jeho jméno je spojeno zejména s italskou frontou v letech 1915-1918 (12 sočských ofenziv a bitva na Piavě). Přes značné úsilí a početní i materiální převahu Italů, podařilo se mu zamezit jejich proniknutí do nitra říše. Byl přísným mužem s železnou vůlí, který kladl důraz především na disciplinu a v tom směru byl i bezohledný a brutální. Během bitev nikdy nespal. Prostými vojáky nebyl oblíbený, ale vysoce vážený. Za zmínku stojí, že ač byl příslušníkem srbské menšiny s pravoslavným vyznáním, přesto dosáhl nejvyšší hodnosti v rakousko-uherské armádě. Byl synem Adama B. poddůstojníka sloužícího na vojenské hranici. Absolvoval vojenskou přípravku v Petrovaradinu a pak kadetku v Liebenau u Štýrského Hradce. Postupoval v hodnostech: 1874-kadet, 1875-podporučík, 1880-nadporučík. R. 1878 se podílel na okupaci Bosny. 1887-1891 absolvoval Academia militarica Theresiana ve Vídeňském Novém Městě. 1892-major, 1896-plukovník, 1904-generálmajor, 1908-podmaršálek, 1916-generálplukovník. Pak 1. února 1918 jej císař Karel První povýšil do hodnosti polního maršála. Po uzavření příměří se stáhl se zbytky vojska do Rakouska a nabídl císaři Karlovi vojenskou intervenci a obsazení Vídně za účelem likvidace republiky, což Karel odmítl. V prosinci 1918 nabídl nové vládě jihoslovanské (Království SHS), své služby, ale byl příkře odmítnut. Pak zatrpklý a zcela bez příjmů žil v Klagenfurtu, kde zemřel po atace cévní mozkové příhody. Je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni v hrobu, který zakoupil excísař Karel. Pohřeb byl velikou manifestací monarchistů, ale masová účast tisíců prostých vojáků svědčila o Boroevičově obrovském respektu, který si v širokých vojenských kruzích vybudoval.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]