Svetozar Borojević von Bojna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Svetozar Boroëvić von Bojna)
Skočit na: Navigace, Hledání
Svetozar Borojević von Bojna
Svetozar Borojević von Bojna v uniformě důstojníka rakousko-uherské císařské armády.
Svetozar Borojević von Bojna v uniformě důstojníka rakousko-uherské císařské armády.
Narození 13. prosinec 1856
Umetić - Chorvatsko, (Rakouské císařství)
Úmrtí 23. květen 1920 (63 let)
Rakousko Celovec, První Rakouská republika
Vojenská kariéra
Hodnost Rakousko-Uhersko Polní maršál (Feldmarschall)
Doba služby 18721918
Sloužil Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (do roku 1918)
Složka Rakousko-Uhersko Rakousko-uherská armáda (do roku 1918)
Války První světová válka
Vyznamenání Pour le Mérite
Velitel vojenského řádu Marie Terezie

Svetozar Borojević von Bojna, (chorvatsky Svetozar Borojević von Bojna, 13. prosince 1856, Umetić nedaleko Hrvatske Kostajnice, Rakouské císařství (dnes Chorvatsko) – 23. května 1920, Celovec, Rakousko) byl rakousko-uherský polní maršál za první světové války. Mimo jiné byl i držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně pruského řádu Pour le Mérite nebo vojenského řádu Marie Terezie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Borojević se narodil 13. prosince 1856 ve vesnici Umetić v chorvatské vojenské hranici v Rakouském císařství.[1] Jeho otec Adam byl důstojníkem pohraniční stráže,[2] jeho matka byla Stana Kovarbašić von Zboriste.[1] Pokřtěn byl v pravoslavné církvi, s největší pravděpodobností ve farním kostele v Mečenčani, kde jeho otec sloužil.[3]

Borojević byl srbského původu.[4][5][6][7][8][9][10] Sám se jednou zmínil, že je Chorvat a Chorvatsko je jeho domovina,[3] zatímco je jednoduše nazýván "Chorvatem".[3][11][12][13][14][15]

Borojević byl vedle Hermanna Kövess von Kövesshaza a Eduarda von Böhm-Ermolli jeden z nejschopnějších rakousko-uherských maršálů první světové války. Do roku 1915 bojoval na ruské frontě (Komarow, karpatské průsmyky, Gorlice-Tarnow), ale jeho jméno je spojeno zejména s italskou frontou v letech 1915-1918 (12 sočských ofenziv a bitva na Piavě). Přes značné úsilí a početní i materiální převahu Italů, podařilo se mu zamezit jejich proniknutí do nitra říše. Byl přísným mužem s železnou vůlí, který kladl důraz především na disciplinu a v tom směru byl i bezohledný a brutální. Během bitev nikdy nespal. Mezi prostými vojáky nebyl oblíbený, ale vysoce vážený. Za zmínku stojí, že ač byl příslušníkem srbské menšiny s pravoslavným vyznáním, dosáhl nejvyšší hodnosti v rakousko-uherské armádě. Byl synem Adama B., poddůstojníka sloužícího na vojenské hranici. Absolvoval vojenskou přípravku v Petrovaradínu a pak kadetku v LiebenauŠtýrského Hradce. Postupoval v hodnostech: 1874 (kadet), 1875 (podporučík), 1880 (nadporučík). Roku 1878 se podílel na okupaci Bosny. V letech 1887-1891 absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. V roce 1892 byl povýšen na majora, v roce 1896 na plukovníka, 1904 generálmajora. V roce 1908 získal hodnost podmaršálek, 1916 generálplukovník. 1. února 1918 jej císař Karel První povýšil do hodnosti polního maršála.

Po uzavření příměří se stáhl se zbytky vojska do Rakouska a nabídl císaři Karlovi vojenskou intervenci a obsazení Vídně za účelem likvidace republiky, což císař odmítl. V prosinci 1918 nabídl nové vládě jihoslovanské (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců), své služby, ale byl příkře odmítnut. Pak zatrpklý a zcela bez příjmů žil v Celovci, kde zemřel po atace cévní mozkové příhody. Je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni v hrobu, který zakoupil excísař Karel. Pohřeb byl velikou manifestací monarchie, ale masová účast tisíců prostých vojáků svědčila o Borojevičově obrovském respektu, který si v širokých vojenských kruzích vybudoval.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Mirnik 2009, p. 1
  2. Dupuy 1992, p. 94: "the son of a Grenzer (border guard) officer; attended the Liebenau cadet school (1875),"
  3. a b c Pojić 2006, p. 4
  4. Encyclopaedia Britannica 1922, p. 1116: "... who appointed a Serb Orthodox frontiersman (Granicar), General Boroević, to the chief command on the Isonzo front."
  5. Matica Srpska 1975: "Био је зван на ручак приликом посете познатог аустријског војсковође, пореклом Србина, Светозара Боројевића."
  6. Horvat 1989, p. 344 Šablona:Quote
  7. (1989) Hrvatski biografski leksikon 2, 168-169. “[described as "of Serb Grenzer family descent"]” ; Pojić 2006, p. 3
  8. Schindler 2001, p. 46 Šablona:Quote
  9. Palmer 1970 Šablona:Quote
  10. Tucker 1996, p. 135
  11. Palmer 2000, p. 185
  12. Tucker 1996, p. 762
  13. Burg 2004, p. 67
  14. Neiberg 2004, p. 47
  15. Keegan & Wheatcroft 1976, p. 48: "A Croat (the Croats prided them selves on their particular loyalty to the emperor)."

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]