Svatava Polská

Svatava Polská
	Česká kněžna a královna
	Svatava Polská, jak ji zpodobnil Jan Matejko.
Korunovace	15. červen 1086, Praha
Narození	1048
Úmrtí	1. září 1126 (ve věku 77–78 let); Praha
Pohřbena	Bazilika svatých Petra a Pavla na Vyšehradě
Předchůdce	Adléta Uherská
Nástupce	Virpirka z Tenglingu
Manžel	Vratislav II.
Manželkou panovníka	1062–1092
Potomci	Bořivoj II. Český, Vladislav I. Český, Soběslav I. Český, Judita Grojčská a Boleslav
Dynastie	Piastovci
Otec	Kazimír I. Obnovitel
Matka	Dobroněga Kyjevská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatava Polská (asi 1046–1048 – 1. září 1126) byla třetí manželkou Vratislava II. a od roku 1085 první českou královnou.

Původ

Svatava byla dcerou polského knížete Kazimíra I. a jeho choti Dobroněgy Kyjevské, dcery Vladimíra I. Kyjevského, a po prababičce Doubravce byla spřízněna s Přemyslovci. Jejími bratry byli polští panovníci Boleslav II. Smělý a Vladislav I. Heřman.

Svatba s Vratislavem

Ke sňatku Svatavy s Vratislavem došlo zřejmě v roce 1062, rok po smrti předchozí kněžny, Vratislavovy druhé manželky Adléty Uherské.^[2] Jeho první manželka zemřela při předčasném porodu poté, co ji Spytihněv II. věznil. Podle německých historiků bylo Svatavě v době sňatku asi 15 let, podle Oswalda Balzera 19 až 22.

Důvodem ke svatbě bylo zachování neutrality Čech v polsko-německém konfliktu a Vratislav tak potvrdil přátelské vztahy se Svataviným bratrem, polským knížetem (později králem) Boleslavem II. Smělým, se kterým ale Vratislav později bojoval o česko-polské hranice.

Kněžna Svatava

K Vratislavovým čtyřem dětem Svatava přidala Boleslava, Bořivoje, Vladislava, Soběslava a Juditu. Nejmladší potomek, Soběslav, se narodil zřejmě v roce 1075. V té době už byla Svatava zralou ženou a matkou, proto snad měla k nejmladšímu synovi poněkud jiný vztah. Tři z jejích synů – Bořivoj, Vladislav a Soběslav – se stali knížaty v neklidných letech po smrti jejich otce, dceru Juditu její otec provdal za svého přítele a rádce Wiprechta Grojčského.

O manželce knížete se ovšem nezachovalo z této doby příliš zpráv, snad jen ta, že podporovala vyšehradskou kapitulu.

Korunovace

V dubnu 1085 se konal dvorský sjezd v Mohuči, který se významně zapsal do českých dějin. Vratislav II. obdržel od císaře Jindřicha IV. za své věrné služby královskou korunu (ovšem jen nedědičnou), byl zbaven poplatků a povinován účastí českých vládců s družinou na korunovačních cestách římskoněmeckých panovníků do Říma. Postupně se tak uvolňovaly vazby českých a německých panovníků.

15. června 1085 na Pražském hradě trevírský arcibiskup Egilbert Vratislava a jeho manželku korunoval králem a královnou, při této příležitosti je uváděn u Vratislava i titul krále polského.

„	Mezitím Egilbert, arcibiskup trevírský, jsa poslušen císařova rozkazu, přijel do hlavního sídla Prahy a dne 15. června při slavné mši svaté pomazal Vratislava, oděného královskými odznaky, na krále a vložil korunu na hlavu jeho i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho.	“
— Kosmova kronika

U příležitosti korunovace vznikl Kodex vyšehradský.

Vdova

Vratislav si užíval titulu krále šest let, zemřel 14. ledna 1092. Svatava tak ovdověla a přihlížela poté bojům mezi členy přemyslovského rodu. V roce 1111 sehrála roli při jednání Vladislava I. s Boleslavem III. Křivoústým. Po králově smrti Svatava také usmiřovala své nejmladší syny Soběslava a Vladislava.

V roce 1125 umírající Vladislav I. potvrdil jako svého nástupce Otu II. Olomouckého, jehož nástupnictví podporovala také Vladislavova manželka Richenza z Bergu. Teprve zásah královny matky jeho rozhodnutí změnil.^[2] Po velkém nátlaku, k němuž se připojil i Svatavin přítel biskup Ota Bamberský, se umírající kníže s bratrem smířil, i když velice nerad.

Svatava, která byla více než 30 let vdovou, ještě zažila vítězství svého syna Soběslava v bitvě u Chlumce a zemřela 1. září 1126. Pohřbená je stejně jako její manžel na Vyšehradě v kostele sv. Petra a Pavla.

Potomci

Z pěti známých dětí Vratislava II. a Svatavy se všechny dožily dospělosti.

Boleslav († 1091) , olomoucký údělník
Bořivoj II. (1064? - 1124), český kníže

∞ 1100 Helbirga Babenberská

Vladislav I. († 1125), český kníže

∞ 1111? Richenza z Bergu

Soběslav I. (1075? - 1140), český kníže

∞ 1123 Adleyta Arpádovna

Judita Grojčská (1066? - 1108)

∞ 1086 Wiprecht Grojčský

Genealogie

Měšek II. Lambert
nar. 990
† 1034

Richenza Lotrinská
nar. ok. 993
† 1063

Vladimír I.
nar. ?
† 1015

Adela von Eningen nar.? † r.po 1018

Kazimír I. Obnovitel
nar. 1016
† 1058

Dobroněga Kyjevská
nar. 1010–1016
† 1087

	Vratislav II. nar. po 1032 †zm. 1092 OO 1062	Svatava Polská (nar. 1046–1048, † 1126)



Boleslav nar. po 1062 † 1091	Bořivoj II. nar. ok. 1064 † 1124	Vladislav I. nar. ? zm. † 1125	Soběslav I. nar. ? zm. † 1140	Judita Přemyslovna nar. ? zm. † 1108

Reference

↑ Novejší zdroje se kloní spíše k roku 1086, starší pak převážně k roku předchozímu. Viz např. WIHODA, Martin. První česká království. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 440 s. ISBN 978-80-7422-278-8. Str. 142 až 149.
↑ ^a ^b KAREŠOVÁ, Z.; PRAŽÁK, J. Královny a kněžny české. Prague : X-Egem, 1996.

Literatura

BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
VANÍČEK, Vratislav. Vratislav II. (I.) První český král. Praha: Vyšehrad, 2004. 269 s. ISBN 80-7021-655-7.
KAREŠOVÁ, Z.; PRAŽÁK, J. Královny a kněžny české. 1. vyd. Praha : X-Egem, 1996.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatava Polská na Wikimedia Commons
Královna Svatava a ženy kolem ní

Česká kněžna
Předchůdce: Adléta Uherská	1062–1085 Svatava Polská	Nástupce: Virpirka z Tenglingu

Česká královna
Předchůdce: -	1085–1092 Svatava Polská	Nástupce: Judita Durynská

[1] Novejší zdroje se kloní spíše k roku 1086, starší pak převážně k roku předchozímu. Viz např. WIHODA, Martin. První česká království. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 440 s. ISBN 978-80-7422-278-8. Str. 142 až 149.

[KAREŠOVÁ,_Z._1996-2] KAREŠOVÁ, Z.; PRAŽÁK, J. Královny a kněžny české. Prague : X-Egem, 1996.

[1]

[2]