Stanislav Mazel

brig. gen. Stanislav Mazel
brig. gen. Stanislav Mazel
Narození	12. listopadu 1894; Sivice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. dubna 1943; Untermaßfeld; Velkoněmecká říše
Příčina úmrtí	neošetřený zápal pohrudnice a plic
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov (Brno), skupina 77, řada 5, dvojhrob 476-477
Národnost	česká
Alma mater	Škola vysokých studií pedagogických při Masarykově univerzitě, Vysoká škola válečná
Povolání	voják
Zaměstnavatel	Československá armáda
Choť	Marie Žáková
Děti	Jiřina Mikulášková
Rodiče	František Mazel, Františka Buchtová
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Stanislav Mazel (12. listopadu 1894 Sivice – 30. dubna 1943 Untermaßfeld) byl československý legionář, důstojník, odbojář a oběť nacismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Před první světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

Stanislav Mazel se narodil 12. listopadu 1894 v Sivicích čp. 58 na Brněnsku v rolnické rodině Františka Mazla a Františky, rozené Buchtové. Mezi lety 1907 a 1914 vystudoval vyšší reálné gymnázium v Brně, plánoval studium na historie na filozofické fakultě, což mu znemožnilo vypuknutí první světové války.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Stanislav Mazel nastoupil prezenční službu u c. a k. armády u pěšího pluku 8 v Brně. Od 3. ledna 1915 studoval na škole pro důstojníky pěchoty v záloze v Sibinji, poté byl odvelen v hodnosti kadeta na ruskou frontu. Zde již 11. dubna téhož roku v prostoru Karpat zběhl. Po více než dvouletém pobytu v ruských zajateckých táborech se v zimě 1916 přihlásil do Československých legií, zařazen do 8. československého střeleckého pluku byl k 29. červenci 1917. Zúčastnil se ústupových bojů před Němci z Ukrajiny a Sibiřské anabáze. Mezi červnem a říjnem 1919 absolvoval důstojnickou školu v Sljuďance. Z Vladivostoku odplul 2. července 1920 a do Československa se vrátil 10. srpna téhož roku v hodnosti poručíka.

Mezi světovými válkami[editovat | editovat zdroj]

Stanislav Mazel zůstal po návratu do Československa v armádní službě. Působil v Brně v různých funkcích, přičemž se dále vzdělával a kariérně stoupal. Mezi lety 1925 a 1926 studoval na Škole vysokých studií pedagogických při Masarykově univerzitě, následně do roku 1928 na Vysoké škole válečné v Praze, po ukončení studií působil jako přednosta I. oddělení štábu 6. divize v Brně. Mezi lety 1929 a 1930 absolvoval kurs pro výcvik důstojníků generálního štábu ve službě vojensko-železniční u železničního traťového velitelství v Praze a poté nastoupil do funkce železničního traťového velitele v Bratislavě. Mezi zářím 1936 a zářím 1937 působil tamtéž jako velitel praporu u pěšího pluku 39, poté jako podnáčelník štábu velitelství IV. sboru v Olomouci, během Všeobecné mobilizace 1938 v Litovli. Dosáhl hodnosti plukovníka.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po německé okupaci v březnu 1939 se stal Stanislav Mazel náčelníkem štábu IV. sboru a jako takový spoluřídil jeho likvidaci, která byla součástí rozpuštění celé Československé armády. Poté byl přeložen k Zemskému úřadu v Brně, kde pracoval jako vrchní rada v Moravském zemském archívu. Již od dubna 1939 se zapojil do protinacistického odboje na pozici náčelníka štábu Oblastního velitelství Obrany národa Morava - východ a poté i zástupce jejího velitele brig. gen. Václava Ždímala. Za svou činnost byl společně s pplk. Josefem Ejemem 3. října 1940 zatčen gestapem. Vyslýchán a vězněn byl na brněnských Sušilových kolejích, ve věznici gestapa v Olomouci, Breslau, Wohlau a Landsbergu. Dne 13. dubna 1942 byl berlínským Lidovým soudem odsouzen ke dvanácti letům žaláře. Trest vykonával v káznici v Untermaßfeldu v Durynsku. Zde onemocněl zápalem pohrudnice a plic, zůstal bez ošetření, což jeho vězněním oslabený organismus nevydržel. Zemřel 30. dubna 1943. Jeho tělo bylo zpopelněno v nedalekém Meiningenu, urnu s jeho popelem se podařilo dostat do vlasti a pohřbít nejprve v Pozořicích a poté v Brně na Ústředním hřbitově.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Stanislav Mazel se oženil s vídeňskou rodačkou Marií Žákovou. Manželům se v roce 1924 narodila dcera Jiřina, provdaná Mikulášková.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Posmrtná ocenění[editovat | editovat zdroj]

Stanislavu Mazlovi byl v roce 1945 in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939
Stanislav Mazel byl v roce 1946 in memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála
Na jeho rodném domě v Sivicích čp. 58 byla Stanislavu Mazlovi odhalena pamětní deska^[1]