Přeskočit na obsah

Spisovná němčina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Spisovná němčina (Standarddeutsch, Hochdeutsch)
Národní a regionální varianty standardní němčiny po roce 1945.[1]
Národní a regionální varianty standardní němčiny po roce 1945.[1]
RozšířeníNěmečtí mluvčí v Evropě
Počet mluvčích70 000 000 (2012)
8 000 000 (L2) v Německu (2012)
Klasifikace
PísmoLatinka (německá abeceda)
Braillovo písmo
Postavení
RegulátorŽádná oficiální regulace
Úřední jazykRakousko
Belgie
Německo
Jižní Tyrolsko (Itálie)
Lichtenštejnsko
Lucembursko
Švýcarsko
Kódy
ISO 639-1de
ISO 639-2ger (B)
deu (T)
ISO 639-3deu
Ethnologuedeu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spisovná němčina (německy Standardhochdeutsch, Standarddeutsch, Hochdeutsch nebo Schriftdeutsch) je kodifikovaná, standardizovaná forma němčiny používaná v německy mluvících zemích ve formálním styku, zejména jako jazyk úřední, vědecké a publicistické literatury.

Němčina je hlavní úřední řečí v Německu, Rakousku a německy mluvící části Švýcarska, přičemž neexistuje společná jazyková autorita, a proto se kodifikace poněkud liší v jednotlivých státech. V Německu o spisovný německý jazyk pečuje zejména Institut für Deutsche Sprache (IDS), v Rakousku ministerstvo školství (BMUKK) a ve Švýcarsku Schweizerische Verein für die deutsche Sprache (SVDS). Základními výkladovými slovníky jsou pro německou variantu spisovného jazyka Duden, pro rakouskou Österreichisches Wörterbuch (ÖWB) a pro švýcarskou Schweizer Wörterbuch der deutschen Sprache.

Existují však snahy jazyk kodifikovat německý jazyk přes hranice států. K výsledům této spolupráce patří slovník variant Variantenwörterbuch des Deutschen (VWB). Rada pro německý pravopis (Rat für deutsche Rechtschreibung), v níž spolupracovali zástupci šesti států s německy hovořícím obyvatelstvem, stála za pravopisnou reformou z roku 1996, jež ovšem i nadále podržela určité výjimky pro Rakousko a Švýcarsko.

Vznik jednotné německé spisovné výslovnosti od 19. století podporovali především divadelníci. Poprvé byla výslovnost němčiny kodifikována na konferenci germanistů a ředitelů divadel roku 1898 v Berlíně; výsledky shrnula standardní příručka Deutsche Bühnenaussprache (Německá jevištní výslovnost), jejímž autorem byl vratislavský profesor germanistiky Theodor Siebs. Od roku 1969 se vydává pod titulem Deutsche Aussprache (Německá výslovnost).

  1. Ulrich Ammon, Hans Bickel, Jakob Ebner, et al.: Variantenwörterbuch des Deutschen. Die Standardsprache in Österreich, der Schweiz und Deutschland sowie in Liechtenstein, Luxemburg, Ostbelgien und Südtirol. Walter de Gruyter, Berlin 2004.