Gerhart Hauptmann

Gerhart Hauptmann

Šablona:Nobelova cena Gerhart Johann Robert Hauptmann (15. listopadu 1862, Obersalzbrunn – 6. června 1946, Agnieszków) byl německý prozaik a nejvýznamnější německý dramatik přelomu 19. a 20. století, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1912.

Život

Gerhart Hauptmann se narodil roku 1862 v rodině pruského hoteliéra v malém slezském městečku Obersalzbrunn (dnes je součástí Polska a jmenuje se Szczawno Zdrój). Po absolvování Realschule v Breslau (nyní polská Vratislav) byl poslán na farmu svého strýce v Jauer (nyní polský Jawor), aby se učil zemědělství. Protože však Hauptmann nenašel v životě na venkově žádnou zálibu, brzy se vrátil do Breslau , kde začal studovat na umělecké škole, neboť se chtěl stát sochařem. Na škole se seznámil se svým celoživotním přítelem, německým malířem Josefem Blockem. Poté studoval sociologii a přírodní vědy na univerzitě v Jeně a v Berlíně a v letech 1883 a 1884 působil jako sochař v Římě. Roku 1885 se oženil, usadil se v Berlíně, zcela se věnoval literární činnosti a brzy získal pověst předního představitele nejen německého, ale i světového moderního dramatu. Roku 1891 se přestěhoval do Schreiberhau (dnes polská Szklarska Poreba) v Krkonoších, roku 1894 navštívil Ameriku a od roku 1907 žil v Agnetendorfu (dnes polský Jagniątków), rovněž v Krkonoších.

Gerhart Hauptmann

Ve svém díle byl zpočátku ovlivněn naturalismem (například slavné drama Před východem slunce s drastickými scénami, které vyvolaly skandál, nebo Forman Henčl, v němž je hrdina dohnán ženou k sebevraždě), ale později se v něm objevují i prvky symbolismu a novoromantismu (drama Hanička, kde se realita mísí se snem, nebo pohádková hra Potopený zvon). Jeho dramata i prózy se vyznačují dokonalým vystižením povah vystupujících postav v nejpodrobnějších odstínech. Roku 1912 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… zejména za jeho bohatou, mnohostrannou, vynikající tvůrčí činnost v oblasti dramatického umění“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Ve svých nejlepších dílech (vytvořených především před první světovou válkou) ztvárňoval Hauptmann s velkým citem sociální problematiku své doby, leckdy v historických kulisách. V jeho dílech se mísí soucit s bídou a bojová kritika současné společnosti se zachycením prvků života do té doby často tabuizovaných (rozklad maloměšťáckých rodin, náboženské a sociální problémy, bídu proletariátu, prušáctví a byrokratismus). Tento citlivý přístup k otevřeným otázkám jednotlivce, národa i lidstva se však v poválečné době změnil, protože Hauptmann díky své pasivitě nedokázal uhájit své dřívější humanistické postoje.

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci roku 1933 v Německu zůstal a stáhl se částečně do ústraní. Nacistický režim ho sice nijak zvlášť v lásce neměl, ale protože potřeboval reprezentativního spisovatele starší generace, žijícího klasika, povoloval nové insenace mnohých jeho divadelních her. Hauptmann se některých představení dokonce zúčastňoval v čestné lóži společně s představiteli Třetí říše (např. s Hermannem Göringem). Jeho drama Tkalci z roku 1892 líčící útisk a stávku krkonošských tkalců ve čtyřicátých letech 19. století se ovšem hrát nesmělo. Kuriozní je, že během druhé světové války chtěli nacisté Tkalce přece jen uvést, ale s novým, optimistickým koncem, zhruba v tom smyslu, že se oněm tkalcům v hitlerovském státě dobře vede. Gerhart Hauptmann ale tento záměr odmítl. Koncem války pak Hauptmann v únoru roku 1945 zažil spojenecké bombardování Drážďan, při kterém bylo město téměř zničeno.

Gerhart Haputmann zemřel roku 1946 ve svém domě v Agnetendorfu (Jagniątków).

Dílo

Gerhart Hauptmann v roce 1905

Soubor:Block und hauptmann.jpg

Josef Block a Gerhart Hauptmann kolem roku 1930

Die Weber, plakát českého malíře Emila Orlíka z roku 1897 ke hře Tkalci

Divadelní hry

• Vor Sonnenaufgang (1889, Před západem slunce), Hauptmnanova dramatická prvotina zobrazující morální úpadek současné rodiny na příkladu tragického konfliktu starce, držitele rodinné moci, se zbytkem své rodiny, která uhlazeností společenských forem a předstíranou účastí na starcově životě sleduje jenom vlastní hmotný prospěch. Již touto hrou si autor založil svou reputaci vrcholného představitele německého naturalismu.
• Das Friedensfest(1890, Slavnost smíření), rodinná katastrofa ve třech jednáních, krajně naturalistická práce, spíše fysiologické než psychologické povahy.
• Einsame Menschen (1891, Osamělé duše), drama o pěti jednáních,
• Die Weber (1892, Tkalci), mohutné drama líčící útisk a vzpouru krkonošských tkalců ve čtyřicátých letech 19. století napsané nejprve ve slezském dialektu pod jménem De Waber.
• Kollege Crampton (1892, Kolega Crampton), drama umělce hynoucího opilstvím,
• Der Biberpelz (1893, Bobří kožich), zlodějská komedie ve čtyřech dějstvích, satirický obraz německého měšťáctví projevující se zejména v takové správě věcí obecních, která chce dobré chránit a špatné trestat a ve skutečnosti dobré trestá a špatné chrání.
• Hanneles Himmelfahrt (1893, Hanička), zdramatisovaný mystický sen sirotka uštvaného surovým otcem,
• Florian Geyer (1895), historická hra ze selské války v roce 1525,
• Die Versunkene Glocke (1896, Potopený zvon), pohádkové drama ve verších,
• Elga (1896),
• Fuhrmann Henschel (1899, Forman Henčl), hra o pěti jednáních,
• Michael Kramer (1900),
• Schluck und Jau (1900),
• Der rote Hahn (1901, Červený kohout), tragikomedie, pokračování hry Bobří kožich,
• Der arme Heinrich (1902, Chudák Heinrich),
• Rose Bernd (1903, Růžena Berndtová), hra zobrazuje tragický osud mladé ženy, která je znásilněna a po tajném porodu své nechtěné dítě zabije.
• Und Pippa tanzt! (1905, A Pippa tančí), pohádka ze sklářské hutě o 4 jednáních,
• Die Jungfern von Bischofsberg (1907, Panny z Bischofsbergu), veselohra,
• Griselda (1909),
• Die Ratten (1910, Krysy), berlínská tragikomedie v pěti dějstvích,
• Festspiel in deutschen Reimen (1913, Slavnostní hra v německých rýmech),
• Der Bogen des Odysseus (1914, Luk Odysseův),
• Magnus Garbe (1914), první verze,
• Der weisse Heiland (1917, Bílý Heiland),
• Winterballade (1917, Zimní balada),
• Herbert Engelmann (1921-1926),
• Dorothea Angermann (1926),
• Spuk (1928, Přízrak), skládá se ze dvou her Die schwarze Maske (Černá maska) a Hexenritt (Čarovná jízda).
• Vor Sonnenuntergang (1931, Před západem slunce), divadelní hra pojednávající o rodinné tragédii, která je alegorií na nastupující fašismus,
• Die goldene Harfe (1933, Zlatá harfa),
• Hamlet im Wittenberg (1935, Hamlet z Wittenbergu),
• Die Finsternisse (1937, Temnota),
• Ulrich von Lichtenstein (1937),
• Die Tochter der Kathedrale (1938, Dcera katedrály),
• Magnus Garbe (1942), druhá verze,
• Die Atriden (Atreovci), autorova antická tetralogie vyjadřující i jeho určité protiválečné tendence. Skládá se z dramat Iphigenie in Delphi (1940, Ifigenie v Delfách), Iphigenie in Aulis (1943, Ifigenie v Aulidě), Agamemnons Tod (1948, Agamemnonova smrt) a Elektra (1948), přičemž poslední dvě hry byly uvedeny posmrtně.

Básnické dílo

• Liebesfrühling (1881, Milostné jaro),
• Promethidenlos (1885),
• Das bunte Buch (1888, Pestrá kniha), rané poémy,
• Das Hirtenlied (1924, Pastýřské zpěvy),
• Die blaue Blume (1924, Modrá květina),
• Till Eulenspiegel (1927), novela ve verších,
• Das Meerwunder (1934, Mořská panna), novela ve verších,
• Der grosse Traum (1912-1942, Velký sen),
• Neue Gedichte (1946, Nové básně)

Prózy

• Fasching (1887, Masopust), Hauptmannova první novela,
• Bahnwärter Thiel (1888, Železniční hlídač Thiel), novela popisující zešílení otec nad synovou smrtí.
• Der Apostel (1890, Apoštol), novela,
• Griechischer Frühling (1909, Řecké jaro), autobiografická próza,
• Der Narr in Christo Emanuel Quint (1910, Blázen v Kristu Emanuel Quint), román umístěný do Slezska vypráví o náboženském blouznivci, který se svými stoupenci sní o světě bez bídy a útlaku. Autor vynikajícím stylem líčí tragikomické příběhy slezského mesiáše a jeho přívrženců ze všech vrstev společnosti, kteří se snaží žít v tehdejším světě podle představ starých křesťanů.
• Atlantis (1912, román, ve kterém nám autor vypráví o německém lékaři, který z lásky k mladičké tanečnici podnikne cestu do Ameriky, přežije s ní a několika jinými ztroskotání velké zámořské lodi. Ve Spojených státech, které se mu záhy zprotiví svou honbou za dolarem, prochází těžkou duševní krizí a vrací se do Evropy k novému životu.
• Gral-Phantasien (1912-1914, Svatý grál), skládá se z novel Parsival a Lohengrin.
• Der Ketzer von Soana (1917, Kacíř ze Soany), novela líčící osud mladého kněze svedeného krásou mladé pasačky.
• Phantom (1922, Fantom), novela, zápisky bývalého trestance, mladého muže, který z lehkomyslnosti dospěl až k účasti na zločinu.
• Die Insel der großen Mutter (1924, Ostrov velké matky), román ummístěný na rajský ostrov v někde v Tichém oceánu líčící utopický život ve státě žen.
• Die Hochzeit auf Buchenhorst (1927-1931, Svatba v Buchenhorstu), novela,
• Wanda (1928), román,
• Buch de Leidenschaft (1930, Kniha vášně), autobiografická novela ve formě deníku,
• Die Spitzhacke (1931), novela,
• Im Wirbel der Berufung (1936), román,
• Das Abenteuer meiner Jugend (1937, Dobrodružství mého mládí), autobiografie,
• Der Schuss in Park (1939), novela,
• Das Märchen (1941, Pohádka), novela,
• Mignon (1947), novela, posmrtně.

Česká vydání

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gerhart Hauptmann

• Osamělé duše, F. Šimáček, Praha 1895, překlad M. A. Šimáček,
• Tkalci, Edvard Beaufort, Praha 1898, překlad Josef Krušina,
• Potopený zvon, Alois Wiesner, Praha 1899, překlad František S. Procházka,
• Kollega Crampton, F. Šimáček, Praha 1900, překlad B. Kaminský,
• Hanička, Knapp, Praha 1902, překlad Bedřich Čaloun,
• Bobří kožich, Knapp, Praha 1903, překlad Pavel Nebeský,
• Elga, Knapp, Praha 1905, překlad Jaroslav Čach,
• Forman Henčl, Knapp, Praha 1907, překlad Bedřich Čaloun,
• Potopený zvon, Alois Wiesner, Praha 1907, překlad František S. Procházka,
• Železniční hlídač Thiel, Mladé proudy, Praha 1913, překlad Adolf Neumann,
• A Pippa tančí, B. Kočí, Praha 1918, překlad František S. Procházka,
• Potopený zvon, Praha 1922, překlad František S. Procházka,
• Tkalci, Zora 1922, překlad Jakub Rydvan a L. Janoušek,
• Kacíř Soanský, Čin, Praha 1924, překlad Karel Kraus,
• Fantom, Čin, Praha 1926, překlad Emanuel Moravec,
• Ostrov velké matky, Alois Srdce, Praha 1926, překlad Olga Laurinová,
• Mořská panna, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1938, překlad Eva Formanová,
• Bobří kožich, Orbis, Praha 1953, překlad Pavel Eisner,
• Tkalci, ČLDJ, Praha 1953, překlad Pavel Eisner,
• Před západem slunce, Orbis, Praha 1957, překlad Jitka Fučíková,
• Atlantis, Práce, Praha 1961, překlad Milada Parezová,
• Krysy, Dilia, Praha 1965, překlad Pavel Eisner,
• Fantóm, NPL, Praha 1966, překlad Jiří Stach, obsahuje novely Železniční hlídač Thiel, Fantóm a Kacíř ze Soany.
• Blázen v Kristu Emanuel Quint, Práce, Praha 1975, překlad Jiří Stach,
• Bobří kožich, Dilia, Praha 1984, překlad Jiří Stach,

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gerhart Hauptmann na Wikimedia Commons Šablona:Portál Literatura

• Nobel Prize bio
• http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1912/hauptmann-autobio.html
• Muzeum Gerharta Hauptmanna - německy, polsky a anglicky
• http://www.skolavpohode.cz/clanek.asp?polozkaID=5963 - česky
• http://www.lehrer.uni-karlsruhe.de/~za874/homepage/hauptmann.htm - německy

Literatura

• František Xaver Šalda: Heslo Gerhart Hauptmann v Ottově slovníku naučném
  • text hesla je k dispozici též v knize Šaldův slovník naučný, Praha : Československý spisovatel, 1986,
  • nebo on-line na serveru COTOJE.cz