Rovná (národní přírodní památka): Porovnání verzí

Přidat odkazy
Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
Řádek 75: Řádek 75:
| datum archivace = 2009-04-08
| datum archivace = 2009-04-08
| nedostupné = ano
| nedostupné = ano
}}</ref> Největší populace hořce jarního začala růst v místě tehdejších fotbalových branek.<ref name="historie"/> První zmapování hořce jarního proběhlo na lokalitě roku 1957 J. Moravcem, který tehdejší populaci odhadoval na přibližně 500 až 1000 kvetoucích kusů na ploše 35 [[ar (jednotka plochy)|arů]].<ref name="str11">Kirschnerová a kolektiv, str. 11</ref> Následná přísná ochrana území měla paradoxně neblahý vliv na populaci hořce, jelikož louku brzy ovládla jiná rostlinná společenstva. Až pravidelné kosení louky vedlo k rozmachu populace hořce.<ref name="historie"/> V 80. letech [[20. století]] se odhadovalo, že v lokalitě volně kvete okolo 500 exemplářů hořce jarního, což potvrzuje mapování provedené V. Žílou v roce 1981.<ref name="str11"/> Dle vyjádření místního botanika došlo v roce [[1988]] (jiný zdroj uvádí počátek 80. let 20. století<ref name="str11"/>) i přes opakovaný zákaz k neplánovanému masivnímu pohnojení louky umělými hnojivy místním zemědělcem z JZD,<ref name="str11"/> což mělo zničující dopad na populaci kriticky ohrožené rostliny.<ref name="historie"/> K tomu se přidaly změny v obci, kdy pastva postupně skomírala, až se přešlo na mechanické sečení lokality jednou do roka.<ref name="str12">Kirschnerová a kolektiv, str. 12</ref> Do současnosti tak přežilo jen několik jedinců.<ref name="obec"/> Na základě vědecké studie bylo v roce [[2007]] pozorováno 17 kvetoucích lodyh a 2 vyvinuté tobolky, rostliny byly fertilní.<ref>Kirschnerová a kolektiv, str. 55</ref>
}}</ref> Největší populace hořce jarního začala růst v místě tehdejších fotbalových branek.<ref name="historie"/> První zmapování hořce jarního proběhlo na lokalitě roku 1957 J. Moravcem, který tehdejší populaci odhadoval na přibližně 500 až 1000 kvetoucích kusů na ploše 35 [[ar (jednotka plochy)|arů]].<ref name="str11">Kirschnerová a kolektiv, str. 11</ref> Následná přísná ochrana území měla paradoxně neblahý vliv na populaci hořce, jelikož louku brzy ovládla jiná rostlinná společenstva. Až pravidelné kosení louky vedlo k rozmachu populace hořce.<ref name="historie"/> V 80. letech [[20. století]] se odhadovalo, že v lokalitě volně kvete okolo 500 exemplářů hořce jarního, což potvrzuje mapování provedené V. Žílou v roce 1981.<ref name="str11"/> Na počátku 80. let 20. století<ref name="str11"/> došlo i přes opakovaný zákaz k neplánovanému masivnímu pohnojení louky umělými hnojivy místním zemědělcem z JZD,<ref name="str11"/> což mělo zničující dopad na populaci kriticky ohrožené rostliny.<ref name="historie"/> K tomu se přidaly změny v obci, kdy pastva postupně skomírala, až se přešlo na mechanické sečení lokality jednou do roka.<ref name="str12">Kirschnerová a kolektiv, str. 12</ref> Do současnosti tak přežilo jen několik jedinců.<ref name="obec"/> Na základě vědecké studie bylo v roce [[2007]] pozorováno 17 kvetoucích lodyh a 2 vyvinuté tobolky, rostliny byly fertilní.<ref>Kirschnerová a kolektiv, str. 55</ref> V dubnu 2020 byla na lokalitě pozorována pouze jedna kvetoucí rostlina.


V roce 1997 byly na lokalitě dokonce pozorovány jen poslední dvě kvetoucí rostliny, které v následujícím roce uhynuly. V roce 1999 se v lokalitě objevili další jedinci, načež začala soustavná snaha o záchranu druhu.<ref name="str12"/> Od roku 1998 bylo na malých územích na místo pastvy zavedeno trhání a rozrušování drnů vedoucí k postupnému nárůstu populace hořce. Mezi lety 1999 až 2002 probíhala v oblasti památky pastva koní, po roce 2002 se ji nepodařilo nadále zajistit.<ref name="str12"/> Nicméně produkce semen na lokalitě je nestejnorodá a závislá na počasí v době kvetení.<ref name="str15">Kirschnerová a kolektiv, str. 15</ref> Vlivem snížení jedinců v populaci, což má za následek oslabení [[genofond]]u, se začínají projevovat genetické změny, jako například [[inbrední deprese]] (snižování počtu semen v [[tobolka (plod)|tobolce]]).<ref name="str15"/>
V roce 1997 byly na lokalitě dokonce pozorovány jen poslední dvě kvetoucí rostliny, které v následujícím roce uhynuly. V roce 1999 se v lokalitě objevili další jedinci, načež začala soustavná snaha o záchranu druhu.<ref name="str12"/> Od roku 1998 bylo na malých územích na místo pastvy zavedeno trhání a rozrušování drnů vedoucí k postupnému nárůstu populace hořce. Mezi lety 1999 až 2002 probíhala v oblasti památky pastva koní, po roce 2002 se ji nepodařilo nadále zajistit.<ref name="str12"/> Nicméně produkce semen na lokalitě je nestejnorodá a závislá na počasí v době kvetení.<ref name="str15">Kirschnerová a kolektiv, str. 15</ref> Vlivem snížení jedinců v populaci, což má za následek oslabení [[genofond]]u, se začínají projevovat genetické změny, jako například [[inbrední deprese]] (snižování počtu semen v [[tobolka (plod)|tobolce]]).<ref name="str15"/>

Verze z 22. 4. 2020, 17:07

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Národní přírodní památka
Rovná
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Přístupová cesta k památce od obce Rovná během zimy
Přístupová cesta k památce od obce Rovná během zimy
Základní informace
Vyhlášení20. března 1972
VyhlásilMinisterstvo kultury ČSR
Nadm. výška416 až 418 m n. m.
Rozloha2,1583 ha
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresStrakonice
UmístěníRovná
Souřadnice49°17′16,87″ s. š., 13°56′48,87″ v. d.
Rovná
Rovná
Další informace
Kód553
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:
Národní přírodní památky v Česku

Rovná je národní přírodní památka ležící v okrese Strakonice západně od obce Rovná, v jejímž katastrálním území se i nachází, chráněná z důvodu posledního výskytu nížinné formy hořce jarního v Čechách.[1][2] Z důvodu značného významu této lokality je prováděno v ohrazené části památky o rozloze přibližně 120 m2 ruční kosení a rozrušování travních drnů, které má od roku 2004 na starost správa CHKO Blanský les.[3][4] Národní přírodní památka se nachází na severozápadním břehu Rovenského rybníka[5] a je přístupná polní cestou vedoucí po hrázi rybníka. Severozápadně od národní přírodní památky se nachází další chráněné území; přírodní památka Sedlina.

Optimální dobou k návštěvě památky je jaro, kdy dochází k rozkvetení kriticky ohroženého hořce jarního[5] na území mezofilní až mezohydrofilní louky.[2] Vedle hořce se v oblasti vyskytuje celá řada dalších rostlin, např. zástupci ostřic jako ostřice Hartmanova (Carex hartmanii), o. oddálená (Carex distans),[3] o. latnatá (Carex paniculata), o. obecná (Carex nigra),[5] o. dvouřadá (Carex disticha), dále prstnatec májový (Dactylorhiza majalis),[5] hořec brvitý (Gentianopsis ciliata),[3] kozlík dvoudomý a mnohé další.

Lokalita

Národní přírodní památka se nachází na louce při severozápadním břehu Rovenského rybníka[5] na západním okraji obce Rovná. Louka leží mezi 416 až 418 metry nad mořem. Celková výměra chráněného území je 2,1583 ha.[6] Území se svažuje od západu k východu, kde jeho hranici tvoří zmiňovaný rybník. Severní hranici tvoří potok, který vtéká do Rovenského rybníka. Západní tvoří v severnější části přilehlé zemědělsky využívané pole, v jižní půlce polní cesta a remízek. V jižním cípu je zakončena další loukou. Na východě louka přiléhá k Rovenskému rybníku.

Historie

Rozkvetlý hořec jarní v lokalitě Rovná

Dle místního botanika lokalita sloužila dříve jako obecní pastviště, později se zde hrál fotbal.[7] Největší populace hořce jarního začala růst v místě tehdejších fotbalových branek.[7] První zmapování hořce jarního proběhlo na lokalitě roku 1957 J. Moravcem, který tehdejší populaci odhadoval na přibližně 500 až 1000 kvetoucích kusů na ploše 35 arů.[8] Následná přísná ochrana území měla paradoxně neblahý vliv na populaci hořce, jelikož louku brzy ovládla jiná rostlinná společenstva. Až pravidelné kosení louky vedlo k rozmachu populace hořce.[7] V 80. letech 20. století se odhadovalo, že v lokalitě volně kvete okolo 500 exemplářů hořce jarního, což potvrzuje mapování provedené V. Žílou v roce 1981.[8] Na počátku 80. let 20. století[8] došlo i přes opakovaný zákaz k neplánovanému masivnímu pohnojení louky umělými hnojivy místním zemědělcem z JZD,[8] což mělo zničující dopad na populaci kriticky ohrožené rostliny.[7] K tomu se přidaly změny v obci, kdy pastva postupně skomírala, až se přešlo na mechanické sečení lokality jednou do roka.[9] Do současnosti tak přežilo jen několik jedinců.[5] Na základě vědecké studie bylo v roce 2007 pozorováno 17 kvetoucích lodyh a 2 vyvinuté tobolky, rostliny byly fertilní.[10] V dubnu 2020 byla na lokalitě pozorována pouze jedna kvetoucí rostlina.

V roce 1997 byly na lokalitě dokonce pozorovány jen poslední dvě kvetoucí rostliny, které v následujícím roce uhynuly. V roce 1999 se v lokalitě objevili další jedinci, načež začala soustavná snaha o záchranu druhu.[9] Od roku 1998 bylo na malých územích na místo pastvy zavedeno trhání a rozrušování drnů vedoucí k postupnému nárůstu populace hořce. Mezi lety 1999 až 2002 probíhala v oblasti památky pastva koní, po roce 2002 se ji nepodařilo nadále zajistit.[9] Nicméně produkce semen na lokalitě je nestejnorodá a závislá na počasí v době kvetení.[11] Vlivem snížení jedinců v populaci, což má za následek oslabení genofondu, se začínají projevovat genetické změny, jako například inbrední deprese (snižování počtu semen v tobolce).[11]

Hořec jarní byl dříve rozšířen přibližně na 60 lokalitách na území Česka převážně v oblasti jižních a středních Čech v souvislém výskytu od oblasti mezi řekou Vltavou po Brdy a až po oblast Krumlovska,[12] ale do současnosti (k roku 2011) se zachovaly poslední tři lokality. Na území národní přírodní památky Rovná se jedná o poslední populaci nížinné formy hořce jarního v Čechách, obě lokality horské formy se nacházejí na území CHKO Jeseníky.[13]

Přírodní poměry

V horninovém podloží lokality se nachází skupina moldanubika a to převážně biotitické pararuly, nicméně nedaleko od západní hranice území se nachází v podloží krystalický vápenec. Mateční hornina je zakryta jílovitými či štěrkovitými písky, písčitojílovitou hlínou a fluviálními nivními hlínami[p 1] a vodními sedimenty. Většina plochy lokality je pokryta glejem vznikajícím jako projev kolísání spodní vody v důsledku poklesu hladiny blízkého rybníka.[14] Louka má dle chemismu půdy zásaditý až neutrální charakter, je minerálně bohatá a trvale až čerstvě vlhká.[15]

Flóra

Ohrada s výskytem hořce jarního. V pozadí se nacházejí hybridní topoly, které opadem listí pozměňují chemické složení půdy na lokalitě

Vedle hořce jarního se v oblasti vyskytuje taktéž ostřice Hartmanova (Carex hartmanii), ostřice oddálená (Carex distans),[16] ostřice latnatá (Carex paniculata), ostřice obecná (Carex nigra),[5] ostřice dvouřadá (Carex disticha), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis),[5] hořec brvitý (Gentianopsis ciliata),[3] kozlík dvoudomý (Valeriana dioica),[5] hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum), vítod nahořklý (Polygala amarella),[16] a druhy z okruhu pampelišky bahenní (Taraxacum sect. Palustria) jako je pampeliška bažinná (Taraxacum madidum), pampeliška bavorská (Taraxacum bavaricum), pampeliška husí (Taraxacum pauckertianum) a pampeliška chudolaločnatá (Taraxacum paucilobum).[5][3] Ve vlhčích částech louky se ještě v 80. letech 20. století vzácně vyskytovala ostřice Davallova (Carex davalliana) a ostřice blešní (Carex pulicaris).[14] Historický výskyt pampelišky trojlaločné (Taraxacum trilobifolium) a jetele jahodnatého (Trifolium fragiferum)[16] se již nepodařilo ověřit a výskyt s největší pravděpodobností na lokalitě zanikl.

Fauna

Mimo obvyklé druhy živočichů charakteristické pro vlhké prostředí se zde vyskytují i druhy charakteristické pro sušší oblasti. Jsou to například střevlíček Syntomus truncatellus nebo slunéčka Tytthaspis sedecimpunctata a Scymnus femoralis, dále vrtalka Phytomyza soenderupi, ze zástupců dvoukřídlých lupice Rhaphium zetterstedti a kmitalka Themira annulipes. V oblasti je hojná ploštička Ischnodemus sabuleti.[14]

Ochrana

Jedna ze dvou ohrad ohraničujících výskyt hořce jarního

V rámci snahy o zachování druhu nížinné formy hořce jarního je celý genofond rovenské populace uchováván v bance explantátových kultur ve VÚLHM ve Strnadech.[4] Nicméně se zdá, že se k roku 2008 populace sama neobnovuje, jelikož nebyly v posledních letech zaznamenány semenáčky.[13] Z toho důvodu byl přijat plán, který se snaží zvýšit populaci během pěti let z 20 kusů na přibližně 200 kusů, což by zajistilo možnost samovolné reprodukce.[13] Plán taktéž předpokládá, že by se měl areál výskytu hořce rozšířit za stejné období minimálně o 100 %[13] a to sběrem semen přímo z tobolek, maximálně však u 30 % rostlin.[17]

Jako ideální se pro ochranu památky jeví extenzivní pastva koz a ovcí,[18] je však také třeba pravidelně odstraňovat spadané topolové listí, které jinak při tlení změní chemismus půdy a zabrání tak klíčení semenáčků.[19] V plánu je vykácení hybridních topolů na severním okraji památky a nahrazení vhodnými původními druhy dřevin.[20]

Ohrady

V prostoru louky se nachází dvě menší dřevěné ohrady o rozloze přibližně 120 m2, ve kterých rostou poslední exempláře hořce jarního v Čechách. Začátkem roku 2010 se navrhovala jako ideální forma managementu území přirozená pastva zvěře, která se ale nedařila dlouhodobě zajistit z důvodu nepřítomnosti chovu zvěře v přilehlé obci.[4] Prostor ohrádky je dvakrát až třikrát ročně ručně sečen a taktéž dochází k rozrušování travních drnů, což populaci hořce svědčí, neboť jeho semenáčky se pak mají kde uchytit.[4] Během podzimu dochází k odstraňování spadu listí z blízkých topolů a v létě v případě sucha jsou hořce zalévány.[4] Plán z roku 2010 počítá s tím, že pokud nebude zajištěna pastva, bude celé území památky dvakrát ročně koseno lehkou mechanizací a to v době června a září.[4] Před případným opětovným zavedením pastvy je potřeba opravit dřevěné ohrady.[21]

Hydrologie

Čidlo v ohrádce

V lokalitě jsou umístěna čidla monitorující vlhkost a stav podzemní vody pomocí vrtaných sond.[4] Cílem plánu o území je úprava hydrologického poměru na lokalitě pomocí zadržování vody přehrazováním odvodňovacího kanálu. Tento krok by měl zlepšit vlhkost na území po dobu celého roku, obohatit půdní profil o minerální látky a tím zvýšit pravděpodobnost uchycení semenáčků.[18] Potřeba tohoto opatření je dána postupným vysušováním biotopu způsobeným částečně i vybudováním odvodňovacích stok na severovýchodní a jihozápadní hranici památky.[22]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Hlíny vznikající v opakovaně zaplavovaných oblastech tekoucí vodou

Reference

  1. ↑ KIRSCHNEROVÁ, L. a kolektiv. ZÁCHRANNÝ PROGRAM PRO HOŘEC JARNÍ (GENTIANA VERNA L. SUBSP. VERNA) V ČESKÉ REPUBLICE [online]. 2008 [cit. 2010-12-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b NPP Rovná [online]. Tým Gymnázia Strakonice [cit. 2010-12-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e Kirschnerová a kolektiv, str. 21
  4. ↑ a b c d e f g Záchranný program hořce jarního [online]. AOPK ČR [cit. 2010-12-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j Obec Rovná [online]. Obec Rovná [cit. 2010-12-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ AOPK ČR - Rovná [online]. [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d Archivovaná kopie [online]. Tým Gymnázia Strakonice – Hanka Harantová, Luděk Míka a Hanka Janoutová [cit. 2010-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-08. 
  8. ↑ a b c d Kirschnerová a kolektiv, str. 11
  9. ↑ a b c Kirschnerová a kolektiv, str. 12
  10. ↑ Kirschnerová a kolektiv, str. 55
  11. ↑ a b Kirschnerová a kolektiv, str. 15
  12. ↑ KIRSCHNEROVÁ, Ludmila; KIRSCHNER, Jan. Gentiana L.. In: SLAVÍK, Bohumil ed. Květena České republiky, vol. 6. Praha: Academia, 2000. S. 99-110.
  13. ↑ a b c d Kirschnerová a kolektiv, str. 4
  14. ↑ a b c CHKO Blanský les - Národní přírodní památka Rovná [online]. CHKO Blanský les [cit. 2011-10-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ Kirschnerová a kolektiv, str. 16
  16. ↑ a b c PAULIČ, Radim. SEZNAM CELOSTÁTNĚ OHROŽENÝCH DRUHŮ ROSTLIN ZAZNAMENANÝCH VE STRAKONICKÉM OKRESE [online]. [cit. 2012-10-07]. Dostupné online. 
  17. ↑ Kirschnerová a kolektiv, str. 28
  18. ↑ a b Kirschnerová a kolektiv, str. 5
  19. ↑ Kirschnerová a kolektiv, str. 19
  20. ↑ Kirschnerová a kolektiv, str. 27
  21. ↑ Kirschnerová a kolektiv, str. 25
  22. ↑ Kirschnerová a kolektiv, str. 26

Literatura

  • PAULIČ, R. Inventarizační průzkum NPP Rovná z oboru botanika. Správa CHKO Blanský les: Inventarizační průzkum, 2007. 
  • ALBRECHT, Josef a kolektiv. Českobudějovicko v: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VIII.. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Rovná, s. 401. 

Externí odkazy

Chráněná území v okrese Strakonice
Národní přírodní památky
Přírodní rezervace
Přírodní památky

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rovná_(národní_přírodní_památka)&oldid=18422505“