Pomlázka

Šlehání dívek na Moravě. 1910

Pomlázka je jedním ze symbolů Velikonoc (dříve svátků jara). Jde o spletený svazek proutků, který bývá na tenčím konci ozdoben barevnými pentlemi. Je to nástroj, se kterým chlapci na Velikonoční pondělí, též na „mrskaný pondělek“ nebo dyngus, „chodí na koledu“ a osobně symbolicky šlehají pozadí zvolených děvčat z okolí a i vůbec všech žen na potkání. Ke šlehání se používá pomlázka z proutí nebo čerstvých rašících výhonků listnatých dřevin, typicky měkkých vrbových. Při šlehání se recitují nebo zpívají koledy.

„Pomlázkou“ je přeneseně nazývána i sama koleda, „výslužka“ za vyšlehání: Zpravidla to bývají malovaná velikonoční vejce, ale také pentle na pomlázku, dále dětem sladkosti a pánům panáčky alkoholu. Pomlázka a vůbec šlehání býval krajový zvyk: V jiných krajích měli s pomlázkou spojeny jiné zvyky, anebo dokonce i koledovali úplně bez pomlázky, červená vajíčka.

Etymologie a synonyma

Slovo pomlázka vzniklo pravděpodobně od slova pomladit a šlehání dívek symbolizuje předání svěžesti a pružnosti, síly a zdraví mladého jarního prutu. Související význam má i odkaz na slovo „mlází“: houští z čerstvě zelených, tedy mladých, výhonů rostlin.

Místo s pojmenováním „pomlázka“ se v různých moravských a českých nářečích lze setkat také se synonymy: „kančůch“, „mrskačka“, „sekačka“, „šlehačka“ nebo „švihačka“, „hodovačka“ nebo „houdovačka“, „dynovačka“ nebo „binovačka“ (Náchodsko), „kyj kundobij“ (Bohuslavice) „žíla pamihod“, „pamihod“ nebo „pamihoda“, „metla“, „kyčka“, „karabáč“, „korbáč“ nebo „důtky“, „kocar“, „karabina“, „čugár“, „tatar“, „kantár“, „žila“ nebo „žilka“, „šibačka“ nebo „šibák“; na Slezsku a v Polsku s výrazy „šlahačka“, „namrskut“, „šlerkust“, „šmigust“, „šmigrus“ nebo „šmigus“ a i jinými. Na Hané se říká pomlázce: mrskut (od slova mrskat).

Kulturní souvislosti

Slovanské zvyky

Proutek a práskání jím jsou prý také symboly jarního blesku a hřmění: Práskáním se prý vyháněly zlé mocnosti, jako prý jarní hřmění zapudí zlé duchy.

Koledování

Pomlázka s moderní výslužkou (2019)

Podrobnější informace naleznete v článku koleda.

Podobně jako koledování obecně, i o Velikonocích bývalo někde dalším účelem získávání potravin při obcházení statků chudými koledníky, jako způsob předcházení hladu při prázdných spížích po zimě.

Námluvy

Podstatným býval význam Velikonoc pro námluvy mladých: Tedy chození za nezadanými děvčaty, více než samo koledování. Vzájemná náklonnost se vyjadřovala dlouhodobě a i celými řetězci různých způsobů: Od pentlí na pomlázku, žádostí o vajíčko až významu žádosti o ruku, dalším pokračováním v navazování vztahů o muzikách a jarmarcích po konci postního období.

Splétání z proutí

Pomlázka je nástroj spletený z několika proutků, většinou 6–12, typicky ze sudého počtu, nejčastěji vrbových. Způsobů splétání může být libovolné množství, ovšem některé jsou upřednostňované: Typický způsob splétání pomlázky je stejný jako pro ukončování okraje košíků, tedy z osmi stejně dlouhých prutů, kdy se vrchní z jedné čtveřice provléká zpředu prostředkem protější čtveřice, mezi jejími dvěma páry, a zadem se zase vrací na spodek/vnitřek své původní čtveřice. Vzniká tak svazek zhruba čtvercového průřezu.

Někdo pomlázku plete od tlustších konců ke slabším, jiní od slabších. Někdo si svázané konce zavěšuje a plete shora dolů, jiní si zas již upletenou část zapírají o tělo a volné konce nechávají trčet vzhůru, jako u košíků. Zavěšování svázaných tenkých konců ovšem nabízí možnost rychlé nápravy, když se některý z proutků zlomí a odpadne: Na začátku lze svazek ještě snadno rozplést a zlomený prut nahradit, kdežto při pletení od silných konců by se už ostatních 7 proutků muselo zkrátit také, což je ovšem škoda, přijít zbytečně i o 10 cm celkové délky pomlázky. Silnější pruty, jak během postupu pletení postupně zesilují, už se pak tolik nelámou.

Na Valašsku se pomlázce říká „tatar“.

Dřeviny a materiály

Typicky se k pletení používá košíkářské vrbové proutí. Podobně však lze využít i jiné dřeviny, např. topol, výsledná pomlázka však bude kratší, silnější a tvrdší, méně ohebná. Ačkoli se obecně smuteční vrba nedoporučuje, lze použít i tu: Pomlázku z jejího proutí, obzvlášť při utahovaném pletení, pak lze smotat na poloměr až i jen 10 cm, a tedy schovat do kapsy. Taková pomlázka se ovšem ohýbá a visí spíše jako bič, než aby stála vzpřímeně.

Dnes už lze pomlázky i kupovat, některé pak mohou být spleteny třeba i z rotanu, tedy sice z přírodního materiálu, ale bez kůry i lýka a hlavně sušené. Dalšími moderními materiály, které lze na koledách zahlédnout, jsou i bužírky z drátů. Takové „pomlázky“ pak lze využívat opakovaně po desítky let.

Držadlo

Držadlo se po dokončení pletení snadno vytvoří z dodatečného proutku omotáním zbývajících konců pomlázky, k pletení již příliš tlustých a neohebných.

Ozdobné oplétání

Ozdobné oplétání lze vytvořit z dalších tří nebo čtyř krátkých proutků: Stačí je upevnit nad držadlo prostrčením skrz pomlázku, symetricky po třetinách nebo čtvrtinách pomyslného kruhu, a pak je dokola ohýbat jeden o druhý, jako u věnečku z pampelišek.

Doprovodné říkačky

Podobně, jako bývaly říkačky například na vytloukání duše kolíku při vyřezávání píšťalek, i pro pletení pomlázek bývaly tematické říkačky.

Dynování

„Chodit na pomlázku“, koledování se šleháním pomlázkou, tzv. dynování, je zvyk známý již od pohanských dob.

Mrskut přes hýždě doprovází koledníci odříkávání koled a říkanek: Často je koledníkům „dovolováno šlehat“ jen po dobu zpívání, ten jen tolik, co stihnou. A dokonce, chtějí-li koledovat znovu, na nově se objevivší dívce, bývá po nich požadována i jiná koleda: Nesmí se opakovat. Bývá však na libovůli a míře alkoholu v krvi, nakolik se takovými omezeními nechá koledník omezovat.

Velikonoční mrskání děvčat jim má předat část jarní svěžesti vrbového proutí. Velikonoční koleda je spojena s odměnou pro mrskáče. Tradičně to jsou především malovaná vajíčka nebo kraslice. Velikonoční koledování nabírá krajově rozličných podob. O pomlázce i polévání se zmiňuje již pražský kazatel 14. století Konrád Waldhauser.

Koledování probíhá tradičně na Velikonoční pondělí, od rozednění do pravého poledne. Po poledni už se dívky/ženy šlehání brání a odmítají ho jako neoprávněné. Naopak ráno, zejména na venkově, pouštějí i sami rodiče koledníky do pokojů svých dcer. Pro koledníka je pak věcí cti nepřipravenou dívku šleháním a zpěvem třeba i probudit, těšit se z jejího pištění, a nedat pokoj, dívku honit, dokud nedostane "svou výslužku": Odměnu za odvedenou službu "omlazení" a "zajištění dceřiny plodnosti".

Polévání

Podrobnější informace naleznete v článku šmerkust.

Součástí takového koledování může být i polévání vodou, „šmigrus“: Někde jako prostředek mládenců a součást „jarního osvěžování žen“, jinde zas jako obrana dívek, kdy naopak ony polévají chlapce.

Šlehání pomlázkou a šmerkust, polevání, jsou tradice těsně související, což dokládají i názvy velikonočních dní: „kúpací pondělok“, „šibací úterok“.

Polévání vodou se na jaře praktikovalo z mnoha pohanských důvodů. Konrád Waldhauser Schmackostern interpretoval křesťansky, ale písemné záznamy se pak objevují až od 19. století.

Pentle

Pentle je buď povinností mládence, anebo součástí odměny. Nemají jen ozdobný účel, ale také ochranný a oslavný:

• S dalším a dalším šleháním zelené výhonky odpadávají, pošlehání se stává palčivějším: Pentle údery brzdí.
• Pannenskou pomlázkou bez pentlí, ještě brzy ráno, při první návštěvě, se typicky budí děvčata: Proutí je ještě zdravé a výhonky svěží. Odměnou mládenci za pošlehání pak bývá nejen vajíčko nebo jakákoli další koleda, ale také pentle na pomlázku: Koledníci si pak mohou získané pentle porovnávat a chlubit se jejich počtem. Dokonce se barvám takto darovaných pentlí mohly přisuzovat konkrétní významy.

Získané pentle pak buď zůstávaly mládencům na památku, nebo jejich sestrám na další rok, anebo je pak zas mládenci děvčatům vraceli na muzikách.

Střídání v dynování

Zvykem v některých krajích je nově a i dříve bývalo obrácení koledovníků: Týden nebo dva před Velikonocemi chodí naopak „dynovat“ ženy a šlehají muže (Východní Čechy). Při té příležitosti je zároveň i zvou na Velikonoce k sobě: I nevysloveně, kdy už sama jejich účast inspiruje k reciprocitě. Upevňují se tak i sousedské vztahy v obci, i mezi obcemi.

Dříve zas chodily dívky oplácet hned druhý den v úterý.

Pomlázka po koledě

Po celodopoledním šlehání už pomlázka může být různě polámaná, výhonky opadané, ale i tak v proutí stále zbývá nějaká síla: Proutí na pomlázku je typicky čerstvé, natrhané a pletené třeba i jen den předem, možná dokonce i máčené… Ideální kondice pro vsazení pomlázky do země. Takto lze i dnes stále potkat „pomlázkové vrby“ na mezích, v mokřadech a vedle původních stromů, kam je koledník vrátil, dnes dokonce i na zahradách, jak mají mladé stromky kmínky viditelně spletené z několika přeživších prutů.

Odkazy

Související články

• Velikonoční pondělí
• šmerkust – oblévačka
• košíkářství
• koleda
• kraslice
• půst

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pomlázka na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo pomlázka ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Pomlázka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Kniha Velikonoce/Pleteme pomlázku ve Wikiknihách
• Kraslice, nase-rec.ujc.cas.cz, Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 6