Rogožarski R-313: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
Přejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
založení nové stránky
 
čj; kosmet; odkazy; + redlink Letectvo Nezávislého státu Chorvatsko, chybí zdroje pro označení SIM-XV a pojmenování v NDH - chorvatština typicky užívá latinku, ne cyrilici; + Kategorie:Letecké prototypy
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - letadlo
{{Infobox - letadlo
| název = Rogožarski R-313
| název = Rogožarski R-313
| typ = [[bombardér]]
| typ = víceúčelový bojový letoun/[[stíhací bombardér]]
| výrobce = [[Rogožarski]]
| výrobce = [[Rogožarski]]
| obrázek = R-313LightBomberAndDestroyerRYUAF.jpg
| obrázek = R-313LightBomberAndDestroyerRYUAF.jpg
Řádek 14: Řádek 14:
}}
}}


'''Rogožarski R-313''' původně SIM-XV ([[Srbština|srbsky]] Рогожарски Р-313, resp. СИМ-XV) byl [[Království Jugoslávie|jugoslávský]] multifunkční [[bitevní letoun]]. Jednalo se o dvoumístný dvoumotorový [[Stíhací letoun|stíhací]]/[[Průzkumný letoun|průzkumný]]/lehký [[Bombardér|bombardovací letoun]] vyvinutý společností [[Rogožarski]] (Prva Srpska Fabrika Aeroplana Živojin Rogožarski, Bělehrad) koncem 30. let 20. století před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]]. Byl to velice slibný typ, ale nebyla příležitost jej využít.<ref name=":2">{{Citace monografie
'''Rogožarski R-313''' původně SIM-XV{{Fakt/dne|20190914145231|}} ([[Srbština|srbsky]] Рогожарски Р-313, resp. СИМ-XV) byl [[Království Jugoslávie|jugoslávský]] víceúčelový [[bitevní letoun]]. Jednalo se o dvoumístný dvoumotorový [[Stíhací letoun|stíhací]], [[Průzkumný letoun|průzkumný]] a lehký [[Bombardér|bombardovací letoun]] vyvinutý [[bělehrad]]skou společností [[Rogožarski|Prva Srpska Fabrika Aeroplana Živojin Rogožarski]] koncem 30. let 20. století v době před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]]. Byl to velice slibný typ, ale nebyla příležitost jej využít.<ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Němeček
| příjmení = Němeček
| jméno = Václav
| jméno = Václav
Řádek 39: Řádek 39:


== Vznik a vývoj ==
== Vznik a vývoj ==
[[Konstruktér]] ing. Sime Milutinovič v roce [[1937 v letectví|1937]] [[stíhací letoun]] původně označený jako SIM-XV, ale brzy na žádost velitelství Jugoslávského vojenského a námořního královského letectva (Jugoslovensko kraljevsko ratno vazduhoplovstvo i pomorska avijacija) projekt přejmenován na R-313.<ref name=":1" /> Stavba [[Prototyp|prototypu]] byla zahájena v roce [[1938 v letectví|1938]] a [[letoun]] byl dokončen na počátku roku 1940. První let se uskutečnil začátkem dubna [[1940 v letectví|1940]]. Jako pohon sloužily dva [[Letecký motor|motory]] [[Walter Sagitta|Walter Sagitta II-R]] o nominálním [[Výkon|výkonu]] 500 k (367,6 kW) při 2500 ot/min. Stroj s těmito motory dosahoval maximální [[Rychlost|rychlosti]] 460 km/h. Při zkouškách vykazoval velký vývojový potenciál. Prototyp byl poškozen v průběhu útoku zemí osy na Jugoslávii v dubnu [[1941 v letectví|1941]], kdy byl proveden pokus o jeho evakuaci do [[Řecko|Řecka]].
[[Konstruktér]] ing. Sime Milutinovič v roce [[1937 v letectví|1937]] navrhl [[stíhací letoun]] původně označený jako SIM-XV, ale brzy na žádost velitelství Jugoslávského vojenského a námořního královského letectva (Jugoslovensko kraljevsko ratno vazduhoplovstvo i pomorska avijacija) projekt přejmenován na R-313.<ref name=":1" /> Stavba [[prototyp]]u byla zahájena v roce [[1938 v letectví|1938]] a [[letoun]] byl dokončen na počátku roku 1940. První let se uskutečnil začátkem dubna [[1940 v letectví|1940]]. Jako pohon sloužily dva [[Dvanáctiválcový vidlicový motor|dvanáctiválcové vidlicové]]motory [[Walter Sagitta|Walter Sagitta II-R]] o nominálním [[výkon]]u 500 k (367,6 kW) při 2500 ot/min. Stroj s těmito motory dosahoval maximální [[rychlost]]i 460 km/h. Při zkouškách vykazoval velký vývojový potenciál. Prototyp byl poškozen v [[Dubnová válka (Jugoslávie)|průběhu útoku]] zemí [[Osa Berlín–Řím–Tokio|Osy]] na Jugoslávii v dubnu [[1941 v letectví|1941]], kdy byl proveden pokus o jeho evakuaci do [[Řecké království|Řecka]].


== Popis letounu ==
== Popis letounu ==
Rogozarski R-313 byl dvoumístný dvoumotorový stíhací / lehký bombardér / průzkumný letoun. Poháněly jej dva [[Řadový motor|řadové]] (do V) motory Walter Sagitta II-R s [[Kompresor|kompresorem]]. Eliptický dřevěný [[Trup letadla|trup]] byl charakteristický dlouhým, plně uzavřeným a bohatě proskleným prostorem pro posádku a byl pokryt [[Překližka|překližkou]], která byla také použita na lichoběžníkových [[Křídlo letadla|křídlech]] se zaoblenými konci. Překližka byla potažena [[Plátno|plátěným]] potahem. Motorová gondola také obsahovala [[Podvozek letadla|podvozek]] francouzské firmy Messier. Hlavní dvoukolový podvozek i ocasní kolo byly zatahovací. Zadní část [[Trup letadla|trupu]] ukončovaly dvojité [[Svislá ocasní plocha|ocasní plochy]] charakterizované svislými kormidly eliptického tvaru a jednoduchou vodorovnou [[Výškové kormidlo|výškovkou]] opatřenou jediným pohyblivým prvkem. [[Palivová nádrž]] o objemu 680 litrů byla umístěna ve střední části mezi křídly. Letoun byl také schopen nést další palivové nádrže, což by bylo důležité pro průzkumnou variantu těchto letadel. Průzkumná varianta tohoto letounu měla být vybavena flexibilně namontovanou kamerou, rádiem, pevným 20 mm [[Letecký kanón|kanónem]] a jedním [[Kulomet|kulometem]] FN 7,9mm. Jako lehký bombardér by letadlo neslo čtyři [[Letecká puma|bomby]] o hmotnosti 106 kg v uzavřené pumovnici umístěné pod kabinou pilotů uvnitř trupu.<ref>Ч. Јанић; Р-313, Београд</ref>
Rogozarski R-313 byl dvoumístný dvoumotorový stíhací / lehký bombardér / průzkumný letoun. Poháněly jej dva [[Vidlicový motor|vidlicové motory]] Walter Sagitta II-R s [[Kompresor|kompresorem]]. Eliptický dřevěný [[Trup letadla|trup]] byl charakteristický dlouhým, plně uzavřeným a bohatě proskleným prostorem pro posádku a byl pokryt [[Překližka|překližkou]], která byla také použita na lichoběžníkových [[Křídlo letadla|křídlech]] se zaoblenými konci. Překližka byla potažena [[Plátno|plátěným]] potahem. Motorové gondoly také obsahovaly [[Podvozek letadla|podvozek]] francouzské firmy Messier. Hlavní dvoukolový podvozek i ocasní kolo byly zatahovací. Zadní část [[Trup letadla|trupu]] ukončovaly dvojité [[Svislá ocasní plocha|ocasní plochy]] charakterizované svislými kormidly eliptického tvaru a jednoduchou vodorovnou [[Výškové kormidlo|výškovkou]] opatřenou jediným pohyblivým prvkem. [[Palivová nádrž]] o objemu 680 litrů byla umístěna ve střední části mezi křídly. Letoun byl také schopen nést další palivové nádrže, což by bylo důležité pro průzkumnou variantu těchto letadel. Průzkumná varianta tohoto letounu měla být vybavena flexibilně namontovanou kamerou, rádiem, pevným 20mm [[Letecký kanón|kanónem]] a jedním [[kulomet]]em FN ráže 7,9 mm. Jako lehký bombardér by letadlo neslo čtyři [[Letecká puma|pumy]] o hmotnosti 106 kg v uzavřené [[Pumovnice|pumovnici]] umístěné pod kabinou pilotů uvnitř trupu.<ref>Ч. Јанић; Р-313, Београд</ref>


== Operační historie ==
== Operační historie ==
Toto letadlo se nedostalo za fázi prototypu. Vlastnosti, jako jsou maximální rychlost, rychlost stoupání a vzdálenost potřebná k vzletu byly však v porovnání s tehdejšími současnými stíhacími letouny příznivější. Pouze relativní nedostatek výkonu motorů jej omezoval. Diskutovalo se o využití výkonnějšího motoru [[Daimler-Benz DB 601]] nebo [[Rolls-Royce Merlin|Rolls-Royce „Merlin“,]] ale s vypuknutím [[Druhá světová válka|války]] byly tyto úvahy opuštěny resp. nebylo je již možné uskutečnit. Celkem bylo plánováno vyrobit 25 letadel, průzkumné i lehké bombardovací verze.
Toto letadlo se nedostalo za fázi prototypu. Vlastnosti, jako jsou maximální rychlost, rychlost stoupání a vzdálenost potřebná k vzletu byly však v porovnání s tehdejšími současnými stíhacími letouny příznivější. Pouze relativní nedostatek výkonu motorů jej omezoval. Diskutovalo se o využití výkonnějšího motoru [[Daimler-Benz DB 601]] nebo [[Rolls-Royce Merlin]] ale s vypuknutím [[Druhá světová válka|války]] byly tyto úvahy opuštěny resp. nebylo je již možné uskutečnit. Celkem bylo plánováno vyrobit 25 letadel, průzkumné i lehké bombardovací verze.


Prototyp se stal součástí 603. výcvikové [[Peruť (letecká jednotka)|perutě]] [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|jugoslávského]] [[Letectvo|letectva]], která byla umístěna v městečku Grab, poblíž [[Trebinje]] (dnešní [[Bosna a Hercegovina]]). Jeho případnému využití učinila konec tzv. Dubnová válka (Aprilski rat). Letoun byl poškozen [[12. duben|12. dubna]] [[1941 v letectví|1941]] při pokusu o vzlet z Grabu. O měsíc později jej [[Nacistické Německo|Němci]] převezli na [[letiště]] [[Letiště Bělehrad|Surčin]] v [[Bělehrad|Bělehradu]] a stroj podrobili kontrole. Následně jej prodali spojeneckým, [[Ustašovci|ustašovským]] [[Nezávislý stát Chorvatsko|Chorvatům]], kteří jej opravili v továrně „Ikarus“ v [[Zemun|Zemunu]]. Přejmenovali letadlo jako „Независног“ („Nezávislý“) a po opravách byl 19. května 1942 proveden zkušební let. Sabotáží však byl poškozen a jeho stav už byl tak vážný, že další opravy nebylo účelné provést.<ref>Љ. Тешић; Први и последњи лет „Независног“, Фронт бр.931, 4.06.1976;</ref> Takto skončilo letadlo, které bylo v literatuře populární jako „jugoslávské [[De Havilland Mosquito|Moskito]]“, ačkoli bylo navrženo a postaveno před jeho legendárním protějškem.<ref>Wcoll/Barker; Combat aircraft WWII, p.220; The Yugoslav Mosquito, Air Enthusiast, Vol.1 No2, July 1971</ref>
Prototyp se stal součástí 603. výcvikové [[Peruť (letecká jednotka)|perutě]] [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|jugoslávského]] [[Letectvo|letectva]], která byla umístěna v městečku Grab, poblíž [[Trebinje]] (dnešní [[Bosna a Hercegovina]]). Jeho případnému využití učinila konec tzv. [[Dubnová válka (Jugoslávie)|Dubnová válka]] (Aprilski rat). Letoun byl poškozen [[12. duben|12. dubna]] [[1941 v letectví|1941]] při pokusu o vzlet z Grabu. O měsíc později se jej zmocnilo [[nacistické Německo]], které stroj převezlo na [[letiště]] [[Letiště Bělehrad|Surčin]] v [[Bělehrad]]u. Následně jej prodalo spojeneckému [[Ustašovci|ustašovskému]] [[Nezávislý stát Chorvatsko|Chorvatsku]], které letoun opravilo v továrně „Ikarus“ v [[Zemun]]u. Chorvaté letadlo pojmenovali „Независног“{{Fakt/dne|20190914145231|}} („Nezávislý“) a po opravách byl [[1942 v letectví|19. května 1942]] proveden zkušební let. Stroj však byl poškozen [[sabotáž]]í a jeho stav už byl tak vážný, že další opravy nebylo účelné provést.<ref>Љ. Тешић; Први и последњи лет „Независног“, Фронт бр.931, 4.06.1976;</ref> Takto skončilo letadlo, které bylo v literatuře populární jako „jugoslávské [[De Havilland Mosquito|Moskito]]“, ačkoli bylo navrženo a postaveno před jeho legendárním protějškem.<ref>Wcoll/Barker; Combat aircraft WWII, p.220; The Yugoslav Mosquito, Air Enthusiast, Vol.1 No2, July 1971</ref>


== Uživatelé ==
== Uživatelé ==
Řádek 54: Řádek 54:
** [[Jugoslávské vojenské a námořní královské letectvo]]
** [[Jugoslávské vojenské a námořní královské letectvo]]
* {{Vlajka a název|Nezávislý stát Chorvatsko}}
* {{Vlajka a název|Nezávislý stát Chorvatsko}}
** [[Letectvo Nezávislého státu Chorvatsko]]


== Specifikace ==
== Specifikace ==
Údaje dle<ref name=":0" /><ref name=":1">{{Citace elektronické monografie
Údaje dle<ref name=":2" /><ref name=":0" /><ref name=":1">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Aubrecht
| příjmení = Aubrecht
| jméno = František
| jméno = František
Řádek 67: Řádek 68:
| příjmení2 = Aubrecht
| příjmení2 = Aubrecht
| jméno2 = Richard
| jméno2 = Richard
}}</ref><ref name=":2" />
}}</ref>


=== Technické údaje ===
=== Technické údaje ===
Řádek 85: Řádek 86:


* '''Maximální rychlost''': 460 km/h ve výšce 4000 m
* '''Maximální rychlost''': 460 km/h ve výšce 4000 m
* '''Cestovní rychlost:''' 360 km/h
* '''Cestovní rychlost:''' 360 km/h<span class="tlid-translation-gender-indicator translation-gender-indicator"></span><span role="button" class="tlid-trans-verified-button trans-verified-button"></span>
* '''Dostup:''' 8 000 m
* '''Dostup:''' 8 000 m
* '''Stoupavost''': 8,33 m/s, za 2 min na 1000m, za 5,6´ min na 3000m
* '''Stoupavost:''' 8,33 m/s, za 2 min na 1000m, za 5,6´ min na 3000m
* '''Dolet:''' 860 km
* '''Dolet:''' 860 km


=== Výzbroj ===
=== Výzbroj ===


* kulomet MG M.38 Browning FN ráže 7,92 mm (resp. 8mm)
* 1 × kanón [[Hispano-Suiza HS.404]] ráže 20 mm s 60 (dle jiných pramenů 120) náboji
* 1 × pohyblivý kulomet [[M1919 Browning|MG M.38 Browning FN]] ráže 7,92 mm (resp. 8 mm)
* kanón [[Hispano-Suiza HS.404]] s 60 (dle jiných pramenů 120) náboji
* dvě pumy ráže 106 kg (bez kanónu 4× 106 kg)
* dvě [[Letecká puma|pumy]] ráže 106 kg (bez kanónu 4× 106 kg)


== Odkazy ==
== Odkazy ==
Řádek 125: Řádek 126:
[[Kategorie:Letadla SIM]]
[[Kategorie:Letadla SIM]]
[[Kategorie:Jugoslávská vojenská letadla]]
[[Kategorie:Jugoslávská vojenská letadla]]
[[Kategorie:Letecké prototypy]]

Verze z 14. 9. 2019, 16:53

Rogožarski R-313
Rogožarski R-313
Rogožarski R-313
Určenívíceúčelový bojový letoun/stíhací bombardér
PůvodJugoslávie
VýrobceRogožarski
ŠéfkonstruktérSime Milutinovič
První letduben 1940
Zařazeno1940
Vyřazeno1942
UživatelJugoslávie
Vyrobeno kusů1 prototyp
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rogožarski R-313 původně SIM-XV[zdroj⁠?] (srbsky Рогожарски Р-313, resp. СИМ-XV) byl jugoslávský víceúčelový bitevní letoun. Jednalo se o dvoumístný dvoumotorový stíhací, průzkumný a lehký bombardovací letoun vyvinutý bělehradskou společností Prva Srpska Fabrika Aeroplana Živojin Rogožarski koncem 30. let 20. století v době před druhou světovou válkou. Byl to velice slibný typ, ale nebyla příležitost jej využít.[1] Byl postaven pouze jeden prototyp.[2]

Vznik a vývoj

Konstruktér ing. Sime Milutinovič v roce 1937 navrhl stíhací letoun původně označený jako SIM-XV, ale brzy na žádost velitelství Jugoslávského vojenského a námořního královského letectva (Jugoslovensko kraljevsko ratno vazduhoplovstvo i pomorska avijacija) projekt přejmenován na R-313.[3] Stavba prototypu byla zahájena v roce 1938 a letoun byl dokončen na počátku roku 1940. První let se uskutečnil začátkem dubna 1940. Jako pohon sloužily dva dvanáctiválcové vidlicovémotory Walter Sagitta II-R o nominálním výkonu 500 k (367,6 kW) při 2500 ot/min. Stroj s těmito motory dosahoval maximální rychlosti 460 km/h. Při zkouškách vykazoval velký vývojový potenciál. Prototyp byl poškozen v průběhu útoku zemí Osy na Jugoslávii v dubnu 1941, kdy byl proveden pokus o jeho evakuaci do Řecka.

Popis letounu

Rogozarski R-313 byl dvoumístný dvoumotorový stíhací / lehký bombardér / průzkumný letoun. Poháněly jej dva vidlicové motory Walter Sagitta II-R s kompresorem. Eliptický dřevěný trup byl charakteristický dlouhým, plně uzavřeným a bohatě proskleným prostorem pro posádku a byl pokryt překližkou, která byla také použita na lichoběžníkových křídlech se zaoblenými konci. Překližka byla potažena plátěným potahem. Motorové gondoly také obsahovaly podvozek francouzské firmy Messier. Hlavní dvoukolový podvozek i ocasní kolo byly zatahovací. Zadní část trupu ukončovaly dvojité ocasní plochy charakterizované svislými kormidly eliptického tvaru a jednoduchou vodorovnou výškovkou opatřenou jediným pohyblivým prvkem. Palivová nádrž o objemu 680 litrů byla umístěna ve střední části mezi křídly. Letoun byl také schopen nést další palivové nádrže, což by bylo důležité pro průzkumnou variantu těchto letadel. Průzkumná varianta tohoto letounu měla být vybavena flexibilně namontovanou kamerou, rádiem, pevným 20mm kanónem a jedním kulometem FN ráže 7,9 mm. Jako lehký bombardér by letadlo neslo čtyři pumy o hmotnosti 106 kg v uzavřené pumovnici umístěné pod kabinou pilotů uvnitř trupu.[4]

Operační historie

Toto letadlo se nedostalo za fázi prototypu. Vlastnosti, jako jsou maximální rychlost, rychlost stoupání a vzdálenost potřebná k vzletu byly však v porovnání s tehdejšími současnými stíhacími letouny příznivější. Pouze relativní nedostatek výkonu motorů jej omezoval. Diskutovalo se o využití výkonnějšího motoru Daimler-Benz DB 601 nebo Rolls-Royce Merlin ale s vypuknutím války byly tyto úvahy opuštěny resp. nebylo je již možné uskutečnit. Celkem bylo plánováno vyrobit 25 letadel, průzkumné i lehké bombardovací verze.

Prototyp se stal součástí 603. výcvikové perutě jugoslávského letectva, která byla umístěna v městečku Grab, poblíž Trebinje (dnešní Bosna a Hercegovina). Jeho případnému využití učinila konec tzv. Dubnová válka (Aprilski rat). Letoun byl poškozen 12. dubna 1941 při pokusu o vzlet z Grabu. O měsíc později se jej zmocnilo nacistické Německo, které stroj převezlo na letiště Surčin v Bělehradu. Následně jej prodalo spojeneckému ustašovskému Chorvatsku, které letoun opravilo v továrně „Ikarus“ v Zemunu. Chorvaté letadlo pojmenovali „Независног“[zdroj⁠?] („Nezávislý“) a po opravách byl 19. května 1942 proveden zkušební let. Stroj však byl poškozen sabotáží a jeho stav už byl tak vážný, že další opravy nebylo účelné provést.[5] Takto skončilo letadlo, které bylo v literatuře populární jako „jugoslávské Moskito“, ačkoli bylo navrženo a postaveno před jeho legendárním protějškem.[6]

Uživatelé

Specifikace

Údaje dle[1][2][3]

Technické údaje

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 13,00 m
  • Délka: 11,00 m
  • Výška: 2,68 m
  • Nosná plocha: 26,40 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2 950 kg
  • Vzletová hmotnost: 4 270 kg
  • Pohonná jednotka: 2× Walter Sagitta II-R
  • Výkon pohonné jednotky: 500 k (367,6 kW)
  • Vrtule: třílistá kovová s přestavitelnými listy

Výkony

  • Maximální rychlost: 460 km/h ve výšce 4000 m
  • Cestovní rychlost: 360 km/h
  • Dostup: 8 000 m
  • Stoupavost: 8,33 m/s, za 2 min na 1000m, za 5,6´ min na 3000m
  • Dolet: 860 km

Výzbroj

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rogožarski R-313 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 2 (vojenská letadla mezi dvěma světovými válkami). III.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1978. 240 s. S. 115, 162-163. 
  2. ↑ a b Rogožarski R-313 [online]. PALBA.CZ, 1.5.2010 [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b AUBRECHT, František; AUBRECHT, Richard. Rogožarski R-313 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 16.8.2009 [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Ч. Јанић; Р-313, Београд
  5. ↑ Љ. Тешић; Први и последњи лет „Независног“, Фронт бр.931, 4.06.1976;
  6. ↑ Wcoll/Barker; Combat aircraft WWII, p.220; The Yugoslav Mosquito, Air Enthusiast, Vol.1 No2, July 1971

Literatura

  • Grey, C.G. (1972). Jane's All the World's Aircraft 1938. London: David & Charles. ISBN 0-7153-5734-4
  • Gunston, Bill (1989). World Encyclopaedia of Aero Engines (2 ed.). Wellingborough: Patrick Stephens Ltd. ISBN 1-85260-163-9

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rogožarski_R-313&oldid=17643756“