Lysjanka: Porovnání verzí
-mezijazykové odkazy |
m Odkazy. |
||
| Řádek 31: | Řádek 31: | ||
== Stručné dějiny městečka == |
== Stručné dějiny městečka == |
||
Nejstarší doklady o osídlení zdejšího území pocházejí z [[8. století př. n. l.]]. Městečko samotné bylo založeno u soutoku říček Lysjanka (dnes je vyschlá) a [[Hnylyj Tikyč]]. Podle jedné hypotézy bylo městečko pojmenováno podle řeky, podle jiné dostaly řeka i městečko název podle lesů, které pokrývaly celý kraj, a podle třetí hypotézy názvy evokují spáleniště, jež v kraji zůstalo po mongolsko-tatarských nájezdech. Podle některých ukrajinských pramenů byla Lysjanka založena koncem [[14. století]] na místě starší osady. Podle polských pramenů zde byla do konce [[16. století]] „pustina“, tedy neobydlený, zalesněný kraj, který spadal pod „starostství“ (tenuta) [[Bila Cerkva|bělocerkevské]]. Požadavek na lepší zabezpečení kraje proti tatarským nájezdům vedl ke snahám o osídlení „pustin za [[Bila Cerkva|Bílou Cerekví]]“, takže stavy polsko-litevského státu ([[Rzeczpospolita]]) roku [[1590]] povolily králi [[Zikmund III. Vasa|Zikmundovi III. Vasovi]] přidělovat území v tomto kraji šlechticům a zasloužilým osobnostem. Roku [[1593]] tak získal do správy rozsáhlé panství v okolí dnešní Lysjanky [[Sandoměř|sandoměřský]] šlechtic Walenty Czermiński. Toto rozhodnutí vyvolalo protesty měšťanů [[Bila Cerkva|Bílé Cerekve]], kteří na základě „práva prvního držitele“ považovali pozemky za své vlastnictví, již dříve tam zakládali jednotlivé usedlosti a využívali lesy jako svá loviště. Czermiński zemřel dříve, než stačil kraj osídlit. Území bylo převedeno pod „starostství“ [[:uk:Корсунь-Шевченківський|korsuňské]] a král roku [[1622]] udělil tamnímu starostovi (tenutarius) – polskému šlechtici [[Jan Daniłowicz |
Nejstarší doklady o osídlení zdejšího území pocházejí z [[8. století př. n. l.]]. Městečko samotné bylo založeno u soutoku říček Lysjanka (dnes je vyschlá) a [[Hnylyj Tikyč]]. Podle jedné hypotézy bylo městečko pojmenováno podle řeky, podle jiné dostaly řeka i městečko název podle lesů, které pokrývaly celý kraj, a podle třetí hypotézy názvy evokují spáleniště, jež v kraji zůstalo po mongolsko-tatarských nájezdech. Podle některých ukrajinských pramenů byla Lysjanka založena koncem [[14. století]] na místě starší osady. Podle polských pramenů zde byla do konce [[16. století]] „pustina“, tedy neobydlený, zalesněný kraj, který spadal pod „starostství“ (tenuta) [[Bila Cerkva|bělocerkevské]]. Požadavek na lepší zabezpečení kraje proti tatarským nájezdům vedl ke snahám o osídlení „pustin za [[Bila Cerkva|Bílou Cerekví]]“, takže stavy polsko-litevského státu ([[Rzeczpospolita]]) roku [[1590]] povolily králi [[Zikmund III. Vasa|Zikmundovi III. Vasovi]] přidělovat území v tomto kraji šlechticům a zasloužilým osobnostem. Roku [[1593]] tak získal do správy rozsáhlé panství v okolí dnešní Lysjanky [[Sandoměř|sandoměřský]] šlechtic Walenty Czermiński. Toto rozhodnutí vyvolalo protesty měšťanů [[Bila Cerkva|Bílé Cerekve]], kteří na základě „práva prvního držitele“ považovali pozemky za své vlastnictví, již dříve tam zakládali jednotlivé usedlosti a využívali lesy jako svá loviště. Czermiński zemřel dříve, než stačil kraj osídlit. Území bylo převedeno pod „starostství“ [[:uk:Корсунь-Шевченківський|korsuňské]] a král roku [[1622]] udělil tamnímu starostovi (tenutarius) – polskému šlechtici Janu Daniłowiczovi<sup>([[:pl:Jan Daniłowicz (wojewoda ruski)|pl]])</sup>, vévodovi ruskému – privilegium k založení opevněného městečka s obrannou tvrzí (tzv. zámek). Lysjanka obdržela [[Magdeburské městské právo|magdeburská městská práva]], měšťané byli povinni udržovat výzbroj k obraně městečka. |
||
Dějiny městečka byly pohnuté, podepsala se na nich všechna ukrajinská povstání, několik válek i bolševická vláda a hladomory. Roku [[1630]] vypuklo na pravobřežní [[Ukrajina|Ukrajině]] selsko-kozácké povstání pod vedením [[Záporoží|záporožského]] „neregistrovaného“ hetmana [[Taras |
Dějiny městečka byly pohnuté, podepsala se na nich všechna ukrajinská povstání, několik válek i bolševická vláda a hladomory. Roku [[1630]] vypuklo na pravobřežní [[Ukrajina|Ukrajině]] selsko-kozácké povstání pod vedením [[Záporoží|záporožského]] „neregistrovaného“ hetmana [[Taras Fedorovič|Tarase Fedoroviče]]<sup>([[:pl:Taras Fedorowicz|pl]])</sup>, k němuž se přidalo zdejší ukrajinské obyvatelstvo a během nějž byla z Lysjanky a okolí vyhnána polská šlechta a Židé. Polská vojska [[Stanisław Koniecpolski|Stanisława Koniecpolského]]<sup>([[:pl:Stanisław Koniecpolski (hetman)|pl)]]</sup> v rámci odvety vtrhla na Velikonoce do Lysjanky a během bohoslužeb v kostele povraždila velkou část obyvatelstva včetně žen a dětí. Během kozácko-selského povstání [[Bohdan Chmelnický|Bohdana Chmelnického]] proti šlechtě [[Rzeczpospolita|polsko-litevského státu]] ([[1648]] – [[1655]]) v Lysjance vznikla kozácká setnina, později přeměněná na samostatný kozácký pluk pod velením Maxima Krivonise<sup>([[:pl:Maksym Krzywonos|pl]])</sup> a po jeho smrti Danka Jakimoviče. Po potlačení povstání a skončení polsko-ruských bojů zůstala Lysjanka v rámci pravobřežní [[Ukrajina|Ukrajiny]] pod polsko-litevskou správou. V letech [[1664]] – [[1665]] se Lysjanka stala jedním ze středisek povstání kozáků V. Varenicy a [[:uk:Височан Семен Гнатович|Semjona Vysočana]]. Stejně jako v jiných kozáckých městech se povstalci opevnili a Lysjanka odolala 26-dennímu obléhání vojskem pod velením hetmana Pavla Teterji Morzkowského<sup>([[:pl:Paweł Tetera|pl]])</sup>. Roku [[1671]] postihl celé město velký požár. Roku [[1674]] opustili téměř všichni obyvatelé Lysjanku a uchýlili se do levobřežní části Ukrajiny před vojsky hetmana [[Petro Dorošenko|Petra Dorošenka]]<sup>([[:pl:Piotr Doroszenko|pl]])</sup>, který se spojil s tureckým sultánem [[Mehmed IV.|Mehmedem IV.]] a [[Krymští Tataři|tatarským]] chánem [[Selim I. Giraj|Selimem I. Girajem]]<sup>([[:en:Selim I Giray|en]])</sup> ve snaze vytvořit kozácký stát pod ochranou [[Osmanská říše|Osmanské říše]]. Kozácko-turecko-tatarská vojska opuštěné město vypálila a vyplenila. V letech [[1702]] – [[1704]] byli v obnovené Lisjance znovu pobiti či vyhnáni Poláci a Židé během povstání kozáckého plukovníka [[Semen Palij|Semena Palije Hurka]]<sup>([[:pl:Semen Palej|pl]])</sup>, které bylo poraženo až s pomocí ruského cara [[Petr Veliký|Petra Velikého]] a hetmana [[Ivan Mazepa|Ivana Mazepy]]. Roku [[1768]] dobyli Lysjanku kozáčtí povstalci [[Hajdamáci|hajdamackého]] vůdce [[Maxim Zalizňak]]a<sup>([[:en:Maksym Zalizniak|en]])</sup> a pobili polskou posádku, šlechtice, bohatší měšťany i židovské obyvatele. Ještě v témže roce se situace opakovala, když do Lysjanky dorazily oddíly vůdce Buhaje. Jeho skupina však byla hned vzápětí rozprášena [[Umaň|umaňskými]] kozáky. Jedním z důsledků [[Hajdamáci|hajdamackého povstání]] bylo oslabení [[Rzeczpospolita|polsko-litevského státu]] a vznik ruského protektorátu nad ním (od roku [[1768]]). Při druhém [[Dělení Polska]] ([[1792]] – [[1793]]) pak byla Lysjanka v rámci celé pravobřežní [[Ukrajina|Ukrajiny]] připojena k [[Ruské impérium|Ruskému impériu]]. |
||
Celé [[19. století]] znamenalo pro Lysjanku období klidu a postupného rozvoje. Vznikly zde první průmyslové podniky – lihovar, pivovar, cihelna, vodní i větrný mlýn, krupárna, lisovna oleje. Období prosperity se projevilo i ve výstavnosti městečka – stálo zde šest pravoslavných chrámů, starý dřevěný farní kostel při klášteru františkánů nahradil kostel kamenný, později opatřený dvěma věžemi. Byl založen špitál a starobinec pro nemajetné pravoslavné i katolíky. Uvažovalo se o vybudování lázní kolem železitých pramenů. Poslednímu polsko-litevskému vlastníkovi Lysjanky knížeti Wilhelmovi Radziwillovi byl všechen majetek včetně městečka zkonfiskován na příkaz cara za účast v proticarském povstání v letech [[1863]] – [[1864]]. V roce [[1870]] panství koupil ruský generál- |
Celé [[19. století]] znamenalo pro Lysjanku období klidu a postupného rozvoje. Vznikly zde první průmyslové podniky – lihovar, pivovar, cihelna, vodní i větrný mlýn, krupárna, lisovna oleje. Období prosperity se projevilo i ve výstavnosti městečka – stálo zde šest pravoslavných chrámů, starý dřevěný farní kostel při klášteru františkánů nahradil kostel kamenný, později opatřený dvěma věžemi. Byl založen špitál a starobinec pro nemajetné pravoslavné i katolíky. Uvažovalo se o vybudování lázní kolem železitých pramenů. Poslednímu polsko-litevskému vlastníkovi Lysjanky knížeti Wilhelmovi Radziwillovi byl všechen majetek včetně městečka zkonfiskován na příkaz cara za účast v proticarském povstání v letech [[1863]] – [[1864]]. V roce [[1870]] panství koupil ruský generál-adjunkt M. G. Kaznakov a v majetku jeho rodiny zůstalo až roku [[1907]]. Po roce [[1905]] zasáhly revoluční bouře i zdejší kraj, ale byly rychle potlačeny a 21 hlavních organizátorů skončilo ve vyhnanství. Po [[První světová válka|první světové válce]] byla Lysjanka v centru regionálního kozáckého povstání proti německé a rakouské armádě, které během [[Ruská občanská válka|občanské války]] podporovaly posledního hetmana [[Pavlo Skoropadskyj|Pavla Skoropadského]]. V srpnu [[1920]] již byl celý kraj ovládán bolševickou [[Rudá armáda|Rudou armádou]]. |
||
V letech [[1932]] – [[1933]] postihl i Lysjanku hladomor, kterému padlo za oběť přes 1200 obyvatel. Na konci 30. let [[20. století]] se Lysjance nevyhnuly ani [[Stalinismus|stalinské]] represe pod záminkou potírání ukrajinského buržoazního nacionalismu. Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] proběhla v únoru [[1944]] v okolí Lysjanky několikadenní tanková bitva v rámci významné [[Korsuň-ševčenkovská operace|Korsuň-Ševčenkovské operace]]. |
V letech [[1932]] – [[1933]] postihl i Lysjanku hladomor, kterému padlo za oběť přes 1200 obyvatel. Na konci 30. let [[20. století]] se Lysjance nevyhnuly ani [[Stalinismus|stalinské]] represe pod záminkou potírání ukrajinského buržoazního nacionalismu. Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] proběhla v únoru [[1944]] v okolí Lysjanky několikadenní tanková bitva v rámci významné [[Korsuň-ševčenkovská operace|Korsuň-Ševčenkovské operace]]. |
||
| Řádek 45: | Řádek 45: | ||
Židé začali na území dnešní [[Ukrajina|Ukrajiny]] ve větší míře přicházet v [[16. století]]. Od roku [[1791]] jim bylo carským rozhodnutím povoleno usídlení pouze v pravobřežní části země. V okolí Lysjanky vznikly tři židovské obce: Bojarka, Vynohrad a největší samotná Lysjanka, v níž byla později vybudována i synagoga. Patrně největšího rozmachu dosáhla lysjanská židovská obec koncem [[19. století|19.]] a začátkem [[20. století]], kdy čítala asi 2300 obyvatel, kteří tvořili téměř třetinu zdejší populace. Roku [[1909]] byla při zdejší synagoze dokonce otevřena škola, kterou navštěvovalo 120 žáků. |
Židé začali na území dnešní [[Ukrajina|Ukrajiny]] ve větší míře přicházet v [[16. století]]. Od roku [[1791]] jim bylo carským rozhodnutím povoleno usídlení pouze v pravobřežní části země. V okolí Lysjanky vznikly tři židovské obce: Bojarka, Vynohrad a největší samotná Lysjanka, v níž byla později vybudována i synagoga. Patrně největšího rozmachu dosáhla lysjanská židovská obec koncem [[19. století|19.]] a začátkem [[20. století]], kdy čítala asi 2300 obyvatel, kteří tvořili téměř třetinu zdejší populace. Roku [[1909]] byla při zdejší synagoze dokonce otevřena škola, kterou navštěvovalo 120 žáků. |
||
Součástí dějin Lysjanky byly i rozsáhlé protižidovské násilnosti, k nimž došlo především během [[Hajdamáci|hajdamackého povstání]] v [[18. století]], ale i v několika jiných obdobích. Lysjanský [[pogrom]], k němuž došlo po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]] během občanské války, se stal výchozím motivem románu Stavr i Sara ruského spisovatele [[Leonid Latynin|Leonida Latynina]]. Německá nacistická okupační moc během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] přinesla úplnou likvidaci zdejší židovské komunity. Dnes jsou jediným dokladem o někdejší existenci zdejší židovské obce torza dvou židovských hřbitovů na návrší nad Lysjankou. |
Součástí dějin Lysjanky byly i rozsáhlé protižidovské násilnosti, k nimž došlo především během [[Hajdamáci|hajdamackého povstání]] v [[18. století]], ale i v několika jiných obdobích. Lysjanský [[pogrom]], k němuž došlo po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]] během občanské války, se stal výchozím motivem románu Stavr i Sara ruského spisovatele [[Leonid Latynin|Leonida Latynina]]<sup>([[:ru:Латынин, Леонид Александрович|ru]])</sup>. Německá nacistická okupační moc během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] přinesla úplnou likvidaci zdejší židovské komunity. Dnes jsou jediným dokladem o někdejší existenci zdejší židovské obce torza dvou židovských hřbitovů na návrší nad Lysjankou. |
||
== Osobnosti spjaté s městečkem == |
== Osobnosti spjaté s městečkem == |
||
Verze z 12. 2. 2015, 18:53
| Lysjanka Лисянка | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°15′ s. š., 30°50′ v. d. |
| Nadmořská výška | 186 m n. m. |
| Stát |  Ukrajina |
| Stát | Ukrajina  |
| Oblast | Čerkaská  |
| Administrativní dělení | správní sídlo Lysjanského rajónu |
 | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 8,3 km² |
| Počet obyvatel | 8 147 |
| Hustota zalidnění | 981 obyv./km² |
| Správa | |
| Telefonní předvolba | + 380-4749 |
| PSČ | 19300 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lysjanka (ukrajinsky Лисянка, rusky Лысянка, polsky Łysianka) je sídlo městského typu ležící na střední Ukrajině, v Čerkaské oblasti, cca 190 km jižně od Kyjeva a 120 km západně od Čerkas, správní středisko Lysjanského rajónu.
Stručné dějiny městečka
Nejstarší doklady o osídlení zdejšího území pocházejí z 8. století př. n. l.. Městečko samotné bylo založeno u soutoku říček Lysjanka (dnes je vyschlá) a Hnylyj Tikyč. Podle jedné hypotézy bylo městečko pojmenováno podle řeky, podle jiné dostaly řeka i městečko název podle lesů, které pokrývaly celý kraj, a podle třetí hypotézy názvy evokují spáleniště, jež v kraji zůstalo po mongolsko-tatarských nájezdech. Podle některých ukrajinských pramenů byla Lysjanka založena koncem 14. století na místě starší osady. Podle polských pramenů zde byla do konce 16. století „pustina“, tedy neobydlený, zalesněný kraj, který spadal pod „starostství“ (tenuta) bělocerkevské. Požadavek na lepší zabezpečení kraje proti tatarským nájezdům vedl ke snahám o osídlení „pustin za Bílou Cerekví“, takže stavy polsko-litevského státu (Rzeczpospolita) roku 1590 povolily králi Zikmundovi III. Vasovi přidělovat území v tomto kraji šlechticům a zasloužilým osobnostem. Roku 1593 tak získal do správy rozsáhlé panství v okolí dnešní Lysjanky sandoměřský šlechtic Walenty Czermiński. Toto rozhodnutí vyvolalo protesty měšťanů Bílé Cerekve, kteří na základě „práva prvního držitele“ považovali pozemky za své vlastnictví, již dříve tam zakládali jednotlivé usedlosti a využívali lesy jako svá loviště. Czermiński zemřel dříve, než stačil kraj osídlit. Území bylo převedeno pod „starostství“ korsuňské a král roku 1622 udělil tamnímu starostovi (tenutarius) – polskému šlechtici Janu Daniłowiczovi(pl), vévodovi ruskému – privilegium k založení opevněného městečka s obrannou tvrzí (tzv. zámek). Lysjanka obdržela magdeburská městská práva, měšťané byli povinni udržovat výzbroj k obraně městečka.
Dějiny městečka byly pohnuté, podepsala se na nich všechna ukrajinská povstání, několik válek i bolševická vláda a hladomory. Roku 1630 vypuklo na pravobřežní Ukrajině selsko-kozácké povstání pod vedením záporožského „neregistrovaného“ hetmana Tarase Fedoroviče(pl), k němuž se přidalo zdejší ukrajinské obyvatelstvo a během nějž byla z Lysjanky a okolí vyhnána polská šlechta a Židé. Polská vojska Stanisława Koniecpolského(pl) v rámci odvety vtrhla na Velikonoce do Lysjanky a během bohoslužeb v kostele povraždila velkou část obyvatelstva včetně žen a dětí. Během kozácko-selského povstání Bohdana Chmelnického proti šlechtě polsko-litevského státu (1648 – 1655) v Lysjance vznikla kozácká setnina, později přeměněná na samostatný kozácký pluk pod velením Maxima Krivonise(pl) a po jeho smrti Danka Jakimoviče. Po potlačení povstání a skončení polsko-ruských bojů zůstala Lysjanka v rámci pravobřežní Ukrajiny pod polsko-litevskou správou. V letech 1664 – 1665 se Lysjanka stala jedním ze středisek povstání kozáků V. Varenicy a Semjona Vysočana. Stejně jako v jiných kozáckých městech se povstalci opevnili a Lysjanka odolala 26-dennímu obléhání vojskem pod velením hetmana Pavla Teterji Morzkowského(pl). Roku 1671 postihl celé město velký požár. Roku 1674 opustili téměř všichni obyvatelé Lysjanku a uchýlili se do levobřežní části Ukrajiny před vojsky hetmana Petra Dorošenka(pl), který se spojil s tureckým sultánem Mehmedem IV. a tatarským chánem Selimem I. Girajem(en) ve snaze vytvořit kozácký stát pod ochranou Osmanské říše. Kozácko-turecko-tatarská vojska opuštěné město vypálila a vyplenila. V letech 1702 – 1704 byli v obnovené Lisjance znovu pobiti či vyhnáni Poláci a Židé během povstání kozáckého plukovníka Semena Palije Hurka(pl), které bylo poraženo až s pomocí ruského cara Petra Velikého a hetmana Ivana Mazepy. Roku 1768 dobyli Lysjanku kozáčtí povstalci hajdamackého vůdce Maxim Zalizňaka(en) a pobili polskou posádku, šlechtice, bohatší měšťany i židovské obyvatele. Ještě v témže roce se situace opakovala, když do Lysjanky dorazily oddíly vůdce Buhaje. Jeho skupina však byla hned vzápětí rozprášena umaňskými kozáky. Jedním z důsledků hajdamackého povstání bylo oslabení polsko-litevského státu a vznik ruského protektorátu nad ním (od roku 1768). Při druhém Dělení Polska (1792 – 1793) pak byla Lysjanka v rámci celé pravobřežní Ukrajiny připojena k Ruskému impériu.
Celé 19. století znamenalo pro Lysjanku období klidu a postupného rozvoje. Vznikly zde první průmyslové podniky – lihovar, pivovar, cihelna, vodní i větrný mlýn, krupárna, lisovna oleje. Období prosperity se projevilo i ve výstavnosti městečka – stálo zde šest pravoslavných chrámů, starý dřevěný farní kostel při klášteru františkánů nahradil kostel kamenný, později opatřený dvěma věžemi. Byl založen špitál a starobinec pro nemajetné pravoslavné i katolíky. Uvažovalo se o vybudování lázní kolem železitých pramenů. Poslednímu polsko-litevskému vlastníkovi Lysjanky knížeti Wilhelmovi Radziwillovi byl všechen majetek včetně městečka zkonfiskován na příkaz cara za účast v proticarském povstání v letech 1863 – 1864. V roce 1870 panství koupil ruský generál-adjunkt M. G. Kaznakov a v majetku jeho rodiny zůstalo až roku 1907. Po roce 1905 zasáhly revoluční bouře i zdejší kraj, ale byly rychle potlačeny a 21 hlavních organizátorů skončilo ve vyhnanství. Po první světové válce byla Lysjanka v centru regionálního kozáckého povstání proti německé a rakouské armádě, které během občanské války podporovaly posledního hetmana Pavla Skoropadského. V srpnu 1920 již byl celý kraj ovládán bolševickou Rudou armádou.
V letech 1932 – 1933 postihl i Lysjanku hladomor, kterému padlo za oběť přes 1200 obyvatel. Na konci 30. let 20. století se Lysjance nevyhnuly ani stalinské represe pod záminkou potírání ukrajinského buržoazního nacionalismu. Za druhé světové války proběhla v únoru 1944 v okolí Lysjanky několikadenní tanková bitva v rámci významné Korsuň-Ševčenkovské operace.
Roku 1923 se Lysjanka stala střediskem nově vytvořeného Lysjanského rajónu, který byl součástí Ševčenkovského okruhu (s centrem v Korsuni) Kyjevské gubernie, později oblasti. Při reformě územního uspořádání roku 1954 byl celý rajón začleněn do nově vytvořené Čerkaské oblasti.
Židovská komunita Lysjanky
Židé začali na území dnešní Ukrajiny ve větší míře přicházet v 16. století. Od roku 1791 jim bylo carským rozhodnutím povoleno usídlení pouze v pravobřežní části země. V okolí Lysjanky vznikly tři židovské obce: Bojarka, Vynohrad a největší samotná Lysjanka, v níž byla později vybudována i synagoga. Patrně největšího rozmachu dosáhla lysjanská židovská obec koncem 19. a začátkem 20. století, kdy čítala asi 2300 obyvatel, kteří tvořili téměř třetinu zdejší populace. Roku 1909 byla při zdejší synagoze dokonce otevřena škola, kterou navštěvovalo 120 žáků.
Součástí dějin Lysjanky byly i rozsáhlé protižidovské násilnosti, k nimž došlo především během hajdamackého povstání v 18. století, ale i v několika jiných obdobích. Lysjanský pogrom, k němuž došlo po Říjnové revoluci během občanské války, se stal výchozím motivem románu Stavr i Sara ruského spisovatele Leonida Latynina(ru). Německá nacistická okupační moc během druhé světové války přinesla úplnou likvidaci zdejší židovské komunity. Dnes jsou jediným dokladem o někdejší existenci zdejší židovské obce torza dvou židovských hřbitovů na návrší nad Lysjankou.
Osobnosti spjaté s městečkem
- Podle jedné hypotézy se v polovině 16. století v některé usedlosti na místě budoucí Lysjanky narodil otec Bohdana Chmelnického Michal. Podle jiné hypotézy se zde roku 1595 narodil sám Bohdan Chmelnický.
- Taras Ševčenko, ukrajinský básník, spisovatel a malíř, zde roku 1826 pobýval u svého strýce a učil se malovat. Událost připomíná nedokončený památník Ševčenkova studna, který je budován od roku 1989. V parku před kulturním domem stojí Ševčenkův pomník.
- Leo Birinski, židovský dramatik, filmový scenárista a režisér, se roku 1884 v Lysjance pravděpodobně narodil.
Pamětihodnosti městečka
- Ševčenkova studna (Шевченкова криниця) – nedokončený památník Ševčenkova pobytu v Lysjance.
- Regionální muzeum.
- Torza dvou židovských hřbitovů s několika náhrobními kameny.
- Polský hřbitov s pomníky ve tvaru stromů z 19. století.
-
Nedokončený památník Ševčenkova studna. -
Jeden z mála zbylých náhrobních kamenů na torzu židovských hřbitovů. -
Náhrobek na polském hřbitově.
Odkazy
Literatura
- Shcherbatyuk, Volodymyr Mikchailovych & kolektiv; Kraj kozackyj, dovidnik z istorii Lysyanshchyny; Kyjev 2004; ISBN 966-00-0157-6.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lysjanka na Wikimedia Commons
