Bučina: Porovnání verzí
m robot: stylistické, typografické a kódové korekce podle specifikace |
→Ochrana bučin: +galerie |
||
Řádek 69: | Řádek 69: | ||
Bučiny jsou chráněny v několika pralesních rezervacích, např. [[Žofínský prales]], [[Hojná voda (prales)|Hojná voda]], spodní část [[Boubínský prales|Boubínského pralesa]], [[Uhlířský vrch (okres Český Krumlov)|Uhlířský vrch]], [[Kohoutov]], [[Jezeří]] aj. Významný podíl bučin je v chráněných krajinných oblastech [[Bílé Karpaty]], [[Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko|Křivoklátsko]] a [[Beskydy]] a v [[národní park|národním parku]] [[Národní park Podyjí|Podyjí]]. |
Bučiny jsou chráněny v několika pralesních rezervacích, např. [[Žofínský prales]], [[Hojná voda (prales)|Hojná voda]], spodní část [[Boubínský prales|Boubínského pralesa]], [[Uhlířský vrch (okres Český Krumlov)|Uhlířský vrch]], [[Kohoutov]], [[Jezeří]] aj. Významný podíl bučin je v chráněných krajinných oblastech [[Bílé Karpaty]], [[Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko|Křivoklátsko]] a [[Beskydy]] a v [[národní park|národním parku]] [[Národní park Podyjí|Podyjí]]. |
||
==Galerie== |
|||
<gallery> |
|||
Soubor:Bucina-na-uboci-Bourneho.jpg |
|||
Soubor:Buky u Vysokého Chvojna1.jpg |
|||
</gallery> |
|||
[[Kategorie:Biotopy v Česku]] |
[[Kategorie:Biotopy v Česku]] |
Verze z 5. 2. 2007, 21:54
L5 Bučiny | |
---|---|
Označení dle systému Physis |
041.1 Beech (Fagus) forests |
Označení dle systému EUNIS |
G1.6 [Fagus] woodland |
Syntaxon | většina řádu Fagetalia |
Kód v soustavě Natura 2000 |
9110, 9120, 9130, 9140, 9150 |
Vegetační stupeň podle lesnické typologie |
3 až 6 |
Nadmořská výška výskytu v Česku |
300 až 1000 m.n.m. |
Bučina je biotop, který představuje potenciálně přirozenou vegetaci na většině území ČR a střední Evropy vůbec. Jde o listnatý les s dominancí buku lesního.
Hierarchie
- L5 Bučiny (Beech forests)
- L5.1 Květnaté bučiny (Herb-rich beech forests)
- L5.2 Horské klenové bučiny (Montane sycamore-beech forests)
- L5.3 Vápnomilné bučiny (Limestone beech forests)
- L5.4 Acidofilní bučiny (Acidophilous beech forests)
Popis biotopu
Specifickým typem „bučiny“ je acidofilní jedlina, která je díky podobnému složení bylinného patra obvykle zahrnována pod kyselé bučiny. Ve skutečnosti však ve stromovém patře této „bučiny“ buk obvykle zcela chybí.
Stromové patro
Ve stromovém patře dominuje buk lesní, doprovází ho javor klen, jedle bělokorá, řidčeji též jasan ztepilý, lípa srdčitá. Ve vyšších polohách roste podíl smrku ztepilého a jeřábu ptačího, v nižších pak buk postupně nahrazuje dub letní nebo dub zimní.
Keřové patro
Keřové patro je vesměs druhově chudé, tvořené zmlazujícími dřevinami stromového patra, často zcela chybí. Z keřových druhů se místy mohou vyskytnout líska obecná, zimolez černý nebo lýkovec jedovatý.
Bylinné patro
Druhové složení bylinného patra se značně liší podle typu bučiny. Nejchudší složení bylinného patra je v kyselých bučinách. V květnatých a vápnomilných bučinách je bylinné patro tvořeno tzv. hájovou květenou, což je např. sasanka, konvalinka, kokořík aj. V horských klenových bučinách jsou přítomny druhy subalpinských niv, např. mléčivec alpský, kamzičník rakouský atd.
V bučinách, a to i v přirozených pralesních porostech, se často vyskytuje stadium s prakticky chybějícím bylinným patrem, nazývané Fagetum nudum. Toto stadium odpovídá mladší věkové kategorii, kdy je porost buků silně zapojen a půda velmi zastíněna. Bukové listí se dlouho rozkládá, proto limituje růst druhů v bylinném patře.
Výskyt
Bučiny se vyskytují na vápnitých i kyselých substrátech od nižších poloh až do hor. V Karpatech, zejména jejich východní části, dokonce bučiny do jisté míry nahrazují i smrkové pásmo a může vystupovat až k horní hranici lesa.
V Česku se za horní hranici výskytu bučin označuje nadmořská výška 1000 m, i když na jižních svazích Blanského lesa a Šumavy ovlivněných teplým jižním prouděním alpského foehnu mohou bučiny vystupovat až do nadmořské výšky 1150 m. Bývalá osada Bučina jižně od Kvildy v Národním parku Šumava se nachází právě v nadmořské výšce 1150 m. Naopak v hluboce zaříznutých údolích, zejména podmáčených mohou smrčiny sestupovat i pod 700 m.
Dolní hranice výskytu bučin se pohybuje zpravidla mezi 300 a 400 m, v jižních a západních Čechách díky převaze písčitých chudých substrátů vystupují výše doubravy a bučiny začínají zpravidla až nad 500 m.
Bučiny preferují středně vlhké substráty s hlubší půdou. Na mělčí, kamenité či suťovité půdě je nahrazují suťové lesy. Na vlhčích místech pak olšiny, popř. podmáčené smrčiny. Na sušších (písčitých či skalnatých) místech se pak nacházejí různé typy borů.
Současnost
Velká část bučin byla lesním hospodařením přeměněna na smrkové, popř. borové monokultury. Bučiny původně zaujímaly 40 % území Česka. V současnosti tvoří buk jen necelých 13 % lesních dřevin, zejména v chráněných krajinných oblastech. Ještě větší ústup zaznamenaly doprovodné dřeviny bučiny, zejména jedle bělokorá, která je citlivá na kyselé deště a acidifikaci půdy.
Podíl bučin v poslední době roste, řada bučin je chráněna jako zvláště chráněná území. Buk, klen i lípa jsou významné meliorační dřeviny, jejichž výsadba je povinná z lesního zákona.
Ochrana bučin
Bučiny jsou chráněny v několika pralesních rezervacích, např. Žofínský prales, Hojná voda, spodní část Boubínského pralesa, Uhlířský vrch, Kohoutov, Jezeří aj. Významný podíl bučin je v chráněných krajinných oblastech Bílé Karpaty, Křivoklátsko a Beskydy a v národním parku Podyjí.