František Hájek (voják): Porovnání verzí
→Externí odkazy: změna kat. |
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 31: | Řádek 31: | ||
Po [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|okupaci Čech a Moravy]] se přesunul do [[Londýn]]a, kde se snažil spolupracovat s [[František Moravec (generál)|plukovníkem Moravcem]] a jeho skupinou. Po prudkých sporech, při kterých mu Moravec dal najevo nadbytečnost a vyčetl přílišnou pasivitu opustil Anglii a vstoupil do [[Cizinecká legie|Cizinecké legie]]. V řadách legie sloužil v [[Sidi-bel-Abbès]] do 10. září 1939. Poté byl pověřen zatímním velením čs. zahraniční armády v [[Agde]]. Po pádu Francie byl evakuován do [[Spojené království|Anglie]]. V letech 1940 až 1942 působil z pověření britské vlády v [[Turecko|Turecku]] a [[Indie|Indii]]. |
Po [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|okupaci Čech a Moravy]] se přesunul do [[Londýn]]a, kde se snažil spolupracovat s [[František Moravec (generál)|plukovníkem Moravcem]] a jeho skupinou. Po prudkých sporech, při kterých mu Moravec dal najevo nadbytečnost a vyčetl přílišnou pasivitu opustil Anglii a vstoupil do [[Cizinecká legie|Cizinecké legie]]. V řadách legie sloužil v [[Sidi-bel-Abbès]] do 10. září 1939. Poté byl pověřen zatímním velením čs. zahraniční armády v [[Agde]]. Po pádu Francie byl evakuován do [[Spojené království|Anglie]]. V letech 1940 až 1942 působil z pověření britské vlády v [[Turecko|Turecku]] a [[Indie|Indii]]. |
||
Jménem čs. exilové vládě, měl vstoupit do norské exilové vlády jako vojenský atašé. Poté, co odmítl vydat sovětům utajované informace, byl hozen před vlak 28. února 1943. |
|||
== Památky == |
== Památky == |
Verze z 3. 6. 2024, 06:51
František Hájek | |
---|---|
Narození | 21. listopadu 1894 Liberec ![]() |
Úmrtí | 28. února 1943 (ve věku 48 let) Londýn ![]() |
Národnost | Češi |
Povolání | voják |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
František Hájek (21. listopadu 1894, Liberec[1] – 28. února 1943, Londýn) byl československý důstojník, přednosta Druhého oddělení HŠ a účastník zahraničního protinacistického odboje.
Život
Mládí
Narodil se 21. listopadu 1894 v Liberci. Absolvoval nižší německou reálku a obchodní akademii, kde v roce 1914 maturoval. 26. října nastoupil jako jednoroční dobrovolník u c. k. střeleckého pluku v Čáslavi. V letech 1914 až 1915 absolvoval důstojnickou školu. Bojoval v I. sv. válce, kde byl dvakrát raněn. 6. července 1916 padl do ruského zajetí. Přes zajatecký tábor v Carycinu vstoupil 1. srpna 1917 do legií. Po absolvování důstojnického kurzu byl odeslán k čs. legiím ve Francii. 14. listopadu 1917 byl v Cognacu dočasně přidělen k pěšímu pluku, poté až do návratu do Československa působil u 21. čs. střeleckého pluku, se kterým bojoval na západní frontě. Mezitím též absolvoval důstojnickou školu a kurz pro velitele rot.
První republika
Do Československa se vrátil 4. ledna 1919 v hodnosti nadporučíka. Nastoupil na velitelství 21. střeleckého pluku v Praze a od 7. února do 30. března působil jako pobočník náčelníka vojenské mise v Budapešti. V letech 1919 až 1921 sloužil v Milovicích, Karlových Varech, Znojmě, v pohraničním úseku v Karlových Varech, v Plzni, v Nitře a Dobřanech. V tomto období absolvoval II. kurs školy generálního štábu.
Od 3. listopadu 1920 se v hodnosti štábního kapitána stal posluchačem II. ročníku Válečné školy v Praze. Po jejím absolvování v roce 1922 nastoupil k velitelství I. horské brigády v Ružomberoku. Do roku 1929 zde prošel řadou velitelských funkcí. Od 30. listopadu 1929 do 29. září 1930, již v hodnosti majora působil jako přednosta zahraniční skupiny II. oddělení hlavního štábu MNO. Od roku 1930 do roku 1935 působil ve funkci vojenského atašé v Jugoslávii. Odtud se vrátil v hodnosti podplukovníka a 3 měsíce působil jako velitel praporu u 5. pěšího pluku v Praze. 1. ledna 1936 byl povýšen do hodnosti plukovníka.
Od 2. ledna 1936 do 10. ledna 1939 působil ve funkci přednosty 2. oddělení Hlavního štábu v Praze. V této funkci se od roku 1937 spolupodílel na přípravách k přenesení zpravodajské služby do zahraničí. Funkci přednosty opustil na německý nátlak. Od 14. ledna 1939 byl jmenován vojenským atašé v Nizozemsku. Ve funkci přednosty 2. oddělení ho nahradil plukovník František Moravec.[2]
V exilu
Po okupaci Čech a Moravy se přesunul do Londýna, kde se snažil spolupracovat s plukovníkem Moravcem a jeho skupinou. Po prudkých sporech, při kterých mu Moravec dal najevo nadbytečnost a vyčetl přílišnou pasivitu opustil Anglii a vstoupil do Cizinecké legie. V řadách legie sloužil v Sidi-bel-Abbès do 10. září 1939. Poté byl pověřen zatímním velením čs. zahraniční armády v Agde. Po pádu Francie byl evakuován do Anglie. V letech 1940 až 1942 působil z pověření britské vlády v Turecku a Indii.
Jménem čs. exilové vládě, měl vstoupit do norské exilové vlády jako vojenský atašé. Poté, co odmítl vydat sovětům utajované informace, byl hozen před vlak 28. února 1943.
Památky
Pamětní deska s jeho jménem je umístěna na budově GŠ AČR v Praze, jeho jméno je také na pomníku před sídlem MO ČR v Praze a na pamětním kamenu na Cestě Svobody u nového pomníku prezidenta Wilsona ve Vrchlického sadech. Urna je při hrobech rodiny Makovických na hřbitově v Ružomberku [Slovensko].
Vyznamenání
Československý válečný kříž 1914–1918(čs)
Československá revoluční medaile(čs)
Československá medaile Vítězství (čs)
Řád čestné legie, VI. třída – Officier (fr.)
Řád čestné legie, V. třída - Chevalier (fr.)
Croix de guerre
Médaille Commémorative française de la Grande guerre (fr.)
La Médaille de Verdun (fr.)
Řád bílého orla, III. třída (jug.)
Řád bílého orla, IV. třída (jug.)
Řád jugoslávské koruny, III. třída (jug.)
Řád svatého Sávy, IV. třída (jug.)
Řád rumunské koruny, III. stupeň (rum.)
Řád rumunské koruny, IV. stupeň (rum.)
Ordinul Steaua României eu spade in gradul Comandor cu paglica : de Virtute Militara - IV. stupeň (rum.)
Kříž komandéra Řádu Fénixe (řecký)
- Stříbrný kříž řádu San Sauveur (řecký)
Komandér řádu Oranje-Nassau (hol.)
Komandér řádu Nichan Iftikar (tuniský)
La Croce al Merito di Guerra (it.)
Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
Československý válečný kříž 1939 in memoriam
Československá medaile za zásluhy II. stupně
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Liberec
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 178–183.
Literatura
- LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.
- PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl II.. Praha: Themis, 2002. ISBN 80-7312-008-9.
- KREISINGER, Pavel. Rok 1941 v československém vojenském zpravodajství: Personální krize v Moravcově zpravodajské jednotce [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2016-03-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka - František Hájek na vuapraha.cz (Čs. legie)
- Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka - František Hájek na vuapraha.cz (2. sv. válka)
- Českoslovenští legionáři v Rusku
- Českoslovenští legionáři ve Francii
- Osobnosti československých zpravodajských služeb
- Příslušníci francouzské cizinecké legie
- Příslušníci československé zahraniční armády
- Oběti silničních dopravních nehod
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Nositelé Řádu Virtuti Militari
- Nositelé Československého válečného kříže 1914–1918
- Důstojníci Řádu čestné legie
- Nositelé Řádu Bílého lva
- Nositelé Řádu rumunské koruny 4. třídy
- Nositelé Řádu rumunské koruny 3. třídy
- Držitelé Československé revoluční medaile
- Držitelé Československé medaile Vítězství
- Rytíři Řádu čestné legie
- Nositelé Válečného kříže 1939–1945
- Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko)
- Nositelé Řádu jugoslávské koruny
- Nositelé Řádu svatého Sávy
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu Fénixe
- Komtuři Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské
- Nositelé Řádu slávy (Tunisko)
- Narození 21. listopadu
- Narození v roce 1894
- Narození v Liberci
- Úmrtí 28. února
- Úmrtí v roce 1943
- Úmrtí v Londýně