Zápalka: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 3. 2. 2023, 22:22

Zápalka (hovorově sirka^{[p 1]}) slouží k rozdělávání ohně. Je to podlouhlý kousek dřeva (méně často lepenky) se zápalnou látkou na jednom z jeho konců. Dřívka jsou dále částečně nebo zcela nasycena látkou usnadňující hoření. Zápalná látka na konci dřívka, tzv. hlavička, vzplane třením.

Historie

Před vynálezem zápalek byly k rozdělávání ohně používány různé techniky, jako je tření dřev nebo křesání.^[1]

Nejdříve^[kdy?] se používaly fosforové zápalky, které se zapalovaly energickým škrtnutím o jakýkoliv suchý a drsný povrch (např. o podrážku boty). Jejich nevýhodou byla možnost nechtěného samovznícení. Roku 1848 vynalezl frankfurtský profesor chemie Rudolph Christian Boettger (1806–1881) bezpečnostní zápalky, které se zapalují o škrtátko. O vynález v Německu nebyl zájem, tedy jej koupili Švédové. Švéd Johan Edward Lundström zápalky zdokonalil, opatřil i zasouvací krabičkou, a začal je v roce 1855 průmyslově vyrábět. Na přelomu 19. a 20. století byly hlavičky ze hmoty, která obsahovala jedovatý bílý fosfor nebo trisulfid tetrafosforu (seskvisulfid fosforu P₄S₃). Bílý fosfor byl pro výrobu zápalek v roce 1903 zakázán.^[1]

Nejznámějším výrobcem zápalek v Česku byl do roku 2008 podnik SOLO Sušice.

Charakteristika a princip

V současnosti většina zápalek chytá výhradně škrtnutím hlavičky o speciálně připravenou plochu – škrtátko, což prakticky vylučuje samovolné či nekontrolované vzplanutí zápalky náhodným otřením o jiný povrch.

Moderní hlavička zápalek se skládá zejména z chlorečnanu draselného, sulfidu antimonitého, síry, barviva a mletého skla, které dává hlavičce drsnost, aby se zvýšilo tření. Dřívka zápalek jsou nasycena tekutým parafínem, který usnadňuje hoření a fosforečnanem sodným, který zamezuje doutnání zápalky po zhasnutí plamene. Škrtátko obsahuje červený fosfor, mleté sklo a pojivo. Škrtnutím zápalky o škrtátko vznikne na styčném bodu teplota asi 200–1100°C^[zdroj?], což postačí pro zapálení hlavičky a následně dřívka. Tento druh se nazývá bezpečnostní zápalky.

Druhy zápalek

Standardní malé zápalky (tzv. kuřácké) mají délku cca 4 cm a prodávají se nejčastěji v papírových krabičkách s rozměry přibližně 5 × 3,5 × 1,5 cm, se škrtátkem po obou stranách krabičky. Počet zápalek v krabičce bývá přibližně 40.
Ploché zápalky odlamovací (knížečkové) – dřevěné nebo papírové zápalky jsou vlepené do plochého papírového přebalu, zápalka se před použitím odlomí či odtrhne. Oblíbené například v USA nebo jako reklamní.
Standardní prodloužené nebo dlouhé zápalky (tzv. domácnostní) jsou delší (cca 5 cm) – za účelem usnadnění zapálení hořáku, na kterém stojí např. hrnec. Prodávají se buď ve standardních krabičkách s prodlouženou délkou, nebo ve velkých krabičkách (např. 8 × 5,5 × 3 cm), které obsahují přibližně 200 zápalek.
Krbové zápalky jsou prodloužené na cca 20 cm (účel vyplývá z názvu). Krabičky jsou různé, obecně však bývají dlouhé a úzké.
Bezpečnostní zápalky – je třeba škrtátko ze speciální směsi (většinou na krabičce), při hoření dosahují nižších teplot.
Voděodolné zápalky – opatřené impregnací proti vlhkosti; impregnovat lze i běžné zápalky například ponořením do rozehřátého parafínu.
Větruodolné zápalky – s prodlouženou hlavičkou.
Dále existuje velké množství jiných druhů zápalek, vyznačujících se zvláštními rozměry nebo balením, které často slouží k reklamním účelům nebo jako upomínkové předměty.

Jiné využití

Zápalky slepované lepidlem se využívají pro výrobu modelů a různých kuriózních předmětů. Věnoval se jim například Tomáš Korda z Vrchlabí, jehož dílo vystavuje Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově.
Zápalka je jeden z běžně používaných předmětů ilustrujících měřítko velikosti v makrofotografii.
Filumenie – zápalky a obzvláště nálepky z jejich krabiček jsou předmětem sběratelství.

Odkazy

Poznámky

↑ Hovorový název sirka se v češtině udržel, i když odpovídá nejstaršímu druhu zápalek, jejich dřívka byla namáčena do síry.[1]

Reference

↑ ^a ^b OBERMAIR, Gilbert. Hry a kouzla se zápalkami. Praha 1: Ivo Železný, 2001. ISBN 80-240-1960-4. Kapitola Máte oheň?, s. 8.

Související články

Filumenie
Rozdělávání ohně
Ivar Kreuger zvaný Zápalkový král

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu zápalky na Wikimedia Commons
Zápalky – z cyklu Objevy a vynálezy
Jak se co dělá: Zápalky

[1] Hovorový název sirka se v češtině udržel, i když odpovídá nejstaršímu druhu zápalek, jejich dřívka byla namáčena do síry.[1]

[Zápalky-2] OBERMAIR, Gilbert. Hry a kouzla se zápalkami. Praha 1: Ivo Železný, 2001. ISBN 80-240-1960-4. Kapitola Máte oheň?, s. 8.

[p 1]

[1]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 [[Soubor:MatchMacro.jpg|náhled|Detail hlavičky zápalky]]
-'''Zápalka''' (hovorově '''sirka'''<ref group="p">Hovorový název ''sirka'' se v češtině udržel, i když odpovídá nejstaršímu druhu zápalek, jejich dřívka byla namáčena do síry.[https://www.mestosusice.cz/susice/fr.asp?tab=icsusice&id=46]</ref>) slouží k rozdělávání [[Oheň|ohně]]. Je to podlouhlý kousek [[dřevo|dřeva]] (méně často lepenky) se zápalnou látkou na jednom z&nbsp;jeho konců.  Dřívka jsou dále částečně nebo zcela nasycena látkou usnadňující [[hoření]]. Zápalná látka na konci dřívka, tzv. ''hlavička'', vzplane třením.
+'''Zápalka''' (hovorově '''sirka'''<ref group="p">Hovorový název ''sirka'' se v češtině udržel, i když odpovídá nejstaršímu druhu zápalek, jejich dřívka byla namáčena do síry.[https://www.mestosusice.cz/susice/fr.asp?tab=icsusice&id=46]</ref>) slouží k rozdělávání [[Oheň|ohně]]. Je to podlouhlý kousek [[dřevo|dřeva]] (méně často lepenky) se zápalnou látkou na jednom z jeho konců.  Dřívka jsou dále částečně nebo zcela nasycena látkou usnadňující [[hoření]]. Zápalná látka na konci dřívka, tzv. ''hlavička'', vzplane třením.
 == Historie ==
@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 }}</ref>
-Nejdříve{{Kdy?}} se používaly [[Fosfor|fosforové]] zápalky, které se zapalovaly energickým škrtnutím o&nbsp;jakýkoliv suchý a&nbsp;drsný povrch (např. o&nbsp;podrážku boty). Jejich nevýhodou byla možnost nechtěného [[samovznícení]]. Roku [[1848]] vynalezl [[Frankfurt nad Mohanem|frankfurtský]] profesor chemie [[Rudolph Christian Boettger]] (1806–1881) ''bezpečnostní zápalky'', které se zapalují o škrtátko. O&nbsp;vynález v&nbsp;[[Německo|Německu]] nebyl zájem, tedy jej koupili [[Švédsko|Švédové]]. Švéd [[Johan Edward Lundström]] zápalky zdokonalil, opatřil i&nbsp;zasouvací krabičkou, a&nbsp;začal je v roce 1855 [[Průmysl|průmyslově vyrábět]]. Na přelomu [[19. století|19.]] a&nbsp;[[20. století]] byly hlavičky ze hmoty, která obsahovala jedovatý [[Fosfor|bílý fosfor]] nebo trisulfid tetrafosforu ([[seskvisulfid fosforu]] P<sub>4</sub>S<sub>3</sub>). Bílý fosfor byl pro výrobu zápalek v&nbsp;roce 1903 zakázán.<ref name="Zápalky" />
+Nejdříve{{Kdy?}} se používaly [[Fosfor|fosforové]] zápalky, které se zapalovaly energickým škrtnutím o jakýkoliv suchý a drsný povrch (např. o podrážku boty). Jejich nevýhodou byla možnost nechtěného [[samovznícení]]. Roku [[1848]] vynalezl [[Frankfurt nad Mohanem|frankfurtský]] profesor chemie [[Rudolph Christian Boettger]] (1806–1881) ''bezpečnostní zápalky'', které se zapalují o škrtátko. O vynález v [[Německo|Německu]] nebyl zájem, tedy jej koupili [[Švédsko|Švédové]]. Švéd [[Johan Edward Lundström]] zápalky zdokonalil, opatřil i zasouvací krabičkou, a začal je v roce 1855 [[Průmysl|průmyslově vyrábět]]. Na přelomu [[19. století|19.]] a [[20. století]] byly hlavičky ze hmoty, která obsahovala jedovatý [[Fosfor|bílý fosfor]] nebo trisulfid tetrafosforu ([[seskvisulfid fosforu]] P<sub>4</sub>S<sub>3</sub>). Bílý fosfor byl pro výrobu zápalek v roce 1903 zakázán.<ref name="Zápalky" />
-Nejznámějším výrobcem zápalek v&nbsp;[[Česko|Česku]] byl do roku 2008 podnik [[Solo Sušice|SOLO Sušice]].
+Nejznámějším výrobcem zápalek v [[Česko|Česku]] byl do roku 2008 podnik [[Solo Sušice|SOLO Sušice]].
-== Charakteristika a&nbsp;princip ==
+== Charakteristika a princip ==
 [[Soubor:Streichholz.JPG|náhled|vlevo|Hořící zápalka]]
-V&nbsp;současnosti většina zápalek chytá výhradně škrtnutím hlavičky o&nbsp;speciálně připravenou plochu – škrtátko, což prakticky vylučuje samovolné či nekontrolované vzplanutí zápalky náhodným otřením o&nbsp;jiný povrch.
+V současnosti většina zápalek chytá výhradně škrtnutím hlavičky o speciálně připravenou plochu – škrtátko, což prakticky vylučuje samovolné či nekontrolované vzplanutí zápalky náhodným otřením o jiný povrch.
-Moderní hlavička zápalek se skládá zejména z&nbsp;[[chlorečnan draselný|chlorečnanu draselného]], [[sulfid antimonitý|sulfidu antimonitého]], [[síra|síry]], barviva a&nbsp;mletého [[sklo|skla]], které dává hlavičce drsnost, aby se zvýšilo tření. Dřívka zápalek jsou nasycena tekutým [[parafín]]em, který usnadňuje hoření a&nbsp;[[fosforečnan sodný|fosforečnanem sodným]], který zamezuje doutnání zápalky po zhasnutí plamene. Škrtátko obsahuje [[Fosfor|červený fosfor]], mleté sklo a&nbsp;pojivo. Škrtnutím zápalky o&nbsp;škrtátko vznikne na styčném bodu teplota asi 200–1&nbsp;100&nbsp;°C{{Doplňte zdroj}}, což postačí pro zapálení hlavičky a&nbsp;následně dřívka. Tento druh se nazývá '''bezpečnostní zápalky'''.
+Moderní hlavička zápalek se skládá zejména z [[chlorečnan draselný|chlorečnanu draselného]], [[sulfid antimonitý|sulfidu antimonitého]], [[síra|síry]], barviva a mletého [[sklo|skla]], které dává hlavičce drsnost, aby se zvýšilo tření. Dřívka zápalek jsou nasycena tekutým [[parafín]]em, který usnadňuje hoření a [[fosforečnan sodný|fosforečnanem sodným]], který zamezuje doutnání zápalky po zhasnutí plamene. Škrtátko obsahuje [[Fosfor|červený fosfor]], mleté sklo a pojivo. Škrtnutím zápalky o škrtátko vznikne na styčném bodu teplota asi 200–1100°C{{Doplňte zdroj}}, což postačí pro zapálení hlavičky a následně dřívka. Tento druh se nazývá '''bezpečnostní zápalky'''.
 == Druhy zápalek ==