Přeskočit na obsah

Jidáš Iškariotský: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Jméno: K uvedenemu tvrzeni chybi zdoj. Pokud zdroj neexistuje, pak je tvrzeni pouze nazor autora textu.
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Bez shrnutí editace
značky: revertováno editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 4: Řádek 4:
| popisek = Jidáš zrazuje [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] polibkem. ([[Giotto di Bondone]])
| popisek = Jidáš zrazuje [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] polibkem. ([[Giotto di Bondone]])
}}
}}
'''Jidáš Iškariotský''', ({{Vjazyce|he}} יהודה איש־קריות, ''Jehuda iš Karijot'', doslova ''Jehuda (, muž) z Karijot'') je [[Bible|biblická]] [[Nový zákon|novozákonní]] postava. Šlo o jednoho z 12 původních [[apoštol]]ů [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]], který svého mistra [[zrada|zradil]] a umožnil jeho zatčení. V biblických textech je líčen jako záporná postava, poněkud jiný pohled mají [[Gnóze|gnostické]] [[apokryf]]y, z nichž nejznámější je [[Evangelium podle Jidáše]].
'''Judah Iškariotský'''', ({{Vjazyce|he}} יהודה איש־קריות, ''Jehuda iš Kariyot'', doslova "Jehuda (člověk) z Kariyot") je biblický muž popsaný způsobem Ježíš jako jeho služebník a vysvoboditel prvotního hříchu v [[Novém zákoně]] je popsán jako zachránce ostatních apoštolů; je také popsán jako pokřtěný Janem Křtitelem. Šlo o jeho pomazání početí manželky jeho Jidáše 8 jednoho z 12 původních [[apoštolů]] [[Ježíše Krista|Ježíše]], který zázračně pojal své uctívání svého pána a dovolil, aby jeho apoštolové byli zatčen. V biblických textech je prezentován jako kladná postava a postava, která svůj osud naplňuje zázraky, Jidáš je [[Gnosis|Gnostický]] a [[Apokryfní]] má trochu jiný pohled, ze kterého naplňuje své pozemské poslání, od které [[Evangelium podle Filipa ]] je nejznámější.


== Jméno ==
== Jméno ==

Verze z 30. 1. 2023, 05:57

Na tento článek je přesměrováno heslo Jidáš. Tento článek je o apoštolovi. O svátečním cukroví pojednává článek Jidáše.
Jidáš Iškariotský
Jidáš zrazuje Ježíše Krista polibkem. (Giotto di Bondone)
Jidáš zrazuje Ježíše Krista polibkem. (Giotto di Bondone)
NarozeníJudea
ÚmrtíDesetiletí od 30
Jeruzalém
Příčina úmrtíoběšení a traumatické poranění mozku
NárodnostŽidé
Povolánípokladník
Nábož. vyznáníjudaismus
křesťanství
Funkceapoštol
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Judah Iškariotský', (hebrejsky יהודה איש־קריות, Jehuda iš Kariyot, doslova "Jehuda (člověk) z Kariyot") je biblický muž popsaný způsobem Ježíš jako jeho služebník a vysvoboditel prvotního hříchu v Novém zákoně je popsán jako zachránce ostatních apoštolů; je také popsán jako pokřtěný Janem Křtitelem. Šlo o jeho pomazání početí manželky jeho Jidáše 8 jednoho z 12 původních apoštolů Ježíše, který zázračně pojal své uctívání svého pána a dovolil, aby jeho apoštolové byli zatčen. V biblických textech je prezentován jako kladná postava a postava, která svůj osud naplňuje zázraky, Jidáš je Gnostický a Apokryfní má trochu jiný pohled, ze kterého naplňuje své pozemské poslání, od které Evangelium podle Filipa je nejznámější.

Jméno

Jméno Jidáš odpovídá jménu Juda. Pro odlišení od Judy bratra Jakuba se používá přídomek Iškariotský. Kralická bible používá jméno Judas Iškariotský. V řeckém originálním textu zní jeho jméno Ἰούδας Ἰσκαριώτης.[1]

Existuje několik výkladů jeho původu. Nejrozšířenější vysvětlení jej vykládá jako „muž z Keriót“ hebrejsky iš Kariot, což je odkaz na jeho rodnou ves, ležící poblíž Hebronu a zmiňovanou dvakrát v bibli.[2][3] Kritiky tohoto výkladu je však poukazováno na to, že všichni Ježíšovi následovníci mají být z Galileje[zdroj?] a Jidáš by jediný byl z Judeje. Jiní jej interpretují jako variaci výrazu „sikario“ jako by šlo o narážku na bojovníka, ozbrojeného dýkou, která se latinsky nazývá sica. A nakonec je tento přídomek pokládán za jednoduchý přepis hebrejsko-aramejského výrazu, který znamená: „Ten, který ho měl zradit“.

V křesťanství

Označení v evangeliích

Označení „ten, který ho měl zradit“ se vyskytuje dvakrát v Janově evangeliu, tedy po Petrově vyznání víry[4] a potom během pomazání v Betánii.[5] Další pasáže naznačují, že zrada právě probíhala, když říkají „Ten, který ho chtěl zradit“ – během poslední večeře po oznámení zrady[6] a po Ježíšově uvěznění.[7][8] Naproti tomu seznamy Dvanácti apoštolů mluví o zradě jako o faktu, ke kterému již došlo: Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil, tak jak to říká Marek[9], Matouš[10] a Lukáš[11] mají rovnocenné výrazy. V každém případě je opakovaně jmenován „jedním z Dvanácti“.[12][13][4] nebo „z počtu Dvanácti“.[14] Ježíš dokonce dvakrát, když mluví k apoštolům, právě o něm říká: „jeden z vás“.[15][16][17][18] A Petr o něm řekne, že „se počítal k nám a měl účast na této naší službě“.[19]

Teologické otázky

V historii biblického výkladu se objevují různé vykladačské problémy:

Jak je možné, že si Ježíš vyvolil tohoto člověka? Ježíš věděl od počátku, že v Jidášově životě jsou nějaká nebezpečí, že může udělat nesprávná rozhodnutí.[zdroj⁠?] Jidáš se staral o peníze (Jan 12, 6b; 13, 29a) a v Janově evangeliu je označen také za zloděje (Jan 12, 6a). Tajemství volby vyniká ještě více, když o něm Ježíš pronáší velmi přísný soud: „Běda tomu člověku, který Syna člověka zradí!“ (Mt 26, 24). Ještě hutnějším se pak stává tajemství jeho věčného údělu, dozvídáme-li se, že se v Jidáši hnulo svědomí a přinesl velekněžím a starším těch třicet stříbrných nazpátek a řekl: „Zhřešil jsem: zradil jsem nevinnou krev“ (Mt 27, 3-4). I když se pak vzdálil, aby se šel oběsit (srv. Mt 27, 5).

Druhá otázka se týká jeho jednání: Proč Ježíše zradil? Tato otázka je předmětem různých hypotéz. Někteří poukazují na faktor jeho lačnosti po penězích, jiní zastávají vysvětlení mesiánské povahy: Jidáš byl prý zklamán tím, že Ježíš nezařadil do svého plánu politicko-vojenské osvobození své země. Evangelní texty však ve skutečnosti kladou důraz na další aspekt: Jan výslovně praví, že „ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil“ (Jan 13, 2); podobně píše Lukáš: „Tu vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti“ (Lk 22, 3). Tímto způsobem jsou překročeny historické motivace a událost se vysvětluje na základě osobní odpovědnosti Jidáše, který podlehl pokušení Zlého.

Existuje ještě jeden, naprosto odlišný výklad: Jidáš zradil Ježíše na jeho vlastní žádost. Ježíš sám se zabít nemohl, protože to odporovalo jeho učení a ani nemohl udělat cokoli, co by se jako sebevražda dalo vykládat. Přesto se ale oběť přinést chtěl. Proto požádá jednoho ze svých učedníků. A Jidáš to udělá, ačkoliv ví, že bude zatracen, učiní oběť jiného druhu. Ale jeho oběť je pro stoupence učení i pro člověka příliš těžká a on ji (na rozdíl od Božího syna) neunese.[zdroj?]

Jeho zrada zůstává v každém případě tajemstvím.

Kritika

Stejně tajemnou zůstává i jeho postava, kolem které existuje mnoho smyšlenek a teorií. Nejextrémnější z nich postulují názor, že nikdy neexistoval a že do evangelijního příběhu byl zařazen z „dramaturgických“ důvodů (John Shelby Spong), případně jako pokus svést vinu za ukřižování Ježíše na židy v době, kdy raná církev už nepodnikala misii mezi vyznavači judaismu, a naopak se snažila usmířit si římskou moc (Pinchas Lapide). Nepřímým důkazem toho, že Jidáš je pozdějším dodatkem, je podle nich úplná nepřítomnost postavy Jidáše v nejstarších dokumentech Nového zákona (Pavlových listech sepsaných v letech 40–60 po Kr.). Naopak v evangeliích se Jidáš objevuje – čím mladší to které evangelium je, tím více podrobností o Jidášově zradě dodává.[20]

Postava Jidáše se ve středověké Evropě stala ztělesněním všech židů a příběh Jidášovy zrady se stal jedním ze zdrojů křesťanského antijudaismu. Právě z řad mnoha katolických a protestantských historiků (např. William Klassen) vzešel pokus přehodnotit Jidášovu postavu.[21]

Umění a tradice

Dante Alighieri ve své Božské komedii umístil Jidáše na absolutně nejhorší místo v pekle - do tlamy samotného Lucifera.

Ve východních Čechách se místy dochoval velikonoční zvyk Vodění Jidáše.[22] Stejný zvyk existuje také v polském Pruchniku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://greekbible.com/index.php
  2. ↑ Joz 15, 25 (Kral, ČEP)
  3. ↑ Am 2, 2 (Kral, ČEP)
  4. ↑ a b Jan 6, 71 (Kral, ČEP)
  5. ↑ Jan 12, 4 (Kral, ČEP)
  6. ↑ Mt 26, 25 (Kral, ČEP)
  7. ↑ Mt 26, 46–48 (Kral, ČEP)
  8. ↑ Jan 18, 2–5 (Kral, ČEP)
  9. ↑ Mk 3, 19 (Kral, ČEP)
  10. ↑ Mt 10, 4 (Kral, ČEP)
  11. ↑ Lk 6, 16 (Kral, ČEP)
  12. ↑ Mt 26, 14–47 (Kral, ČEP)
  13. ↑ Mk 14, 10–20 (Kral, ČEP)
  14. ↑ Lk 22, 3 (Kral, ČEP)
  15. ↑ Mt 26, 21 (Kral, ČEP)
  16. ↑ Mk 14, 18 (Kral, ČEP)
  17. ↑ Jan 6, 70 (Kral, ČEP)
  18. ↑ Jan 13, 71 (Kral, ČEP)
  19. ↑ Sk 1, 17 (Kral, ČEP)
  20. ↑ Jan Firgenland: Jidáš – příběh zrádce
  21. ↑ William Klassen: Judas – Betrayer or Friend of Jesus?. ca.geocities.com [online]. [cit. 25-07-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-07-2009. 
  22. ↑ https://vova.pomortzeff.com/jidas

Literatura

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Ježíšových dvanáct apoštolů
12 apoštolů
Pozdější
Související
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jidáš_Iškariotský&oldid=22392940“