Přeskočit na obsah

Májovci: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Literatura: typografie za použití AWB
→‎Podmínky vzniku: Poupraven obsah
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 4: Řádek 4:
Po pádu [[Klemens Wenzel von Metternich|Metternichova]] absolutismu (revoluční rok [[1848]]) se na scéně objevila mladá generace, která se zaobírala problematikou městského života a současných sociálních problémů. Nastávala kulturní a společenská obroda. Májovci zažívali dobu porevolučních let [[Bachův absolutismus|Bachova absolutismu]] a dočasné potlačení snah obrozenců o lepší postavení českého národa v rámci [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]].
Po pádu [[Klemens Wenzel von Metternich|Metternichova]] absolutismu (revoluční rok [[1848]]) se na scéně objevila mladá generace, která se zaobírala problematikou městského života a současných sociálních problémů. Nastávala kulturní a společenská obroda. Májovci zažívali dobu porevolučních let [[Bachův absolutismus|Bachova absolutismu]] a dočasné potlačení snah obrozenců o lepší postavení českého národa v rámci [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]].


Roku 1858 byl vydán první [[Máj (almanach)|almanach ''Máj'']], který se stal ústředním spojujícím dílem skupiny (následovaly ještě tři další). Májovci se ve své tvorbě primárně snažili zachytit skutečnost, tak jak ji v okolním světě viděli, a to i s jejími negativními rysy. Odkazovali se nejenom na českou kulturu, ale inspirovali se i směry evropské tvorby ([[kosmopolitismus|kosmopolité]]). Neobraceli se jen do české historie, ale kladli důraz na současný okolní svět, což se projevilo i v časté publicistické tvorbě. Díky jejich práci došlo k povznesení české literatury na evropskou úroveň.{{Ujasnit}}
Roku 1858 byl vydán druhý [[Máj (almanach)|almanach ''Máj'']], který se stal ústředním spojujícím dílem skupiny (následovaly ještě tři další). Májovci se ve své tvorbě primárně snažili zachytit skutečnost, tak jak ji v okolním světě viděli, a to i s jejími negativními rysy. Odkazovali se nejenom na českou kulturu, ale inspirovali se i směry celosvětové tvorby ([[kosmopolitismus|kosmopolité]]). Neobraceli se jen do české historie, ale kladli důraz na současný okolní svět, což se projevilo i v časté publicistické tvorbě. Díky jejich práci došlo k povznesení české literatury na evropskou úroveň.{{Ujasnit}}


=== Další české společenské aktivity ===
=== Další české společenské aktivity ===

Verze z 25. 4. 2022, 12:07

Májovci byla výrazná literární skupina českých básníků a prozaiků druhé poloviny 19. století, která navazovala na odkaz Karla Hynka Máchy, Karla Havlíčka Borovského a Karla Jaromíra Erbena. Její název pocházel z názvu almanachu Máj, který vydali Jan Neruda a Vítězslav Hálek.

Podmínky vzniku

Po pádu Metternichova absolutismu (revoluční rok 1848) se na scéně objevila mladá generace, která se zaobírala problematikou městského života a současných sociálních problémů. Nastávala kulturní a společenská obroda. Májovci zažívali dobu porevolučních let Bachova absolutismu a dočasné potlačení snah obrozenců o lepší postavení českého národa v rámci Rakouského císařství.

Roku 1858 byl vydán druhý almanach Máj, který se stal ústředním spojujícím dílem skupiny (následovaly ještě tři další). Májovci se ve své tvorbě primárně snažili zachytit skutečnost, tak jak ji v okolním světě viděli, a to i s jejími negativními rysy. Odkazovali se nejenom na českou kulturu, ale inspirovali se i směry celosvětové tvorby (kosmopolité). Neobraceli se jen do české historie, ale kladli důraz na současný okolní svět, což se projevilo i v časté publicistické tvorbě. Díky jejich práci došlo k povznesení české literatury na evropskou úroveň.[ujasnit]

Další české společenské aktivity

Byly založeny spolky Hlahol (1861), Sokol (1862), Umělecká beseda (1863), vycházely noviny a časopisy: Národní listy (od 1861), Lumír (od 1851), Květy (od 1865) aj. Začala se realizovat Tylova myšlenka – vybudování Národního divadla.

Významní představitelé májovců


Odkazy

Literatura

  • PEŠAT, Zdeněk. Máj (1). In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M–O. S. 56–58.
  • Literatura pro 2. ročník SŠ, DIDAKTIS spol. s r. o. 2009
  • CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury od počátků do současnosti. 2. vyd. Praha: Kma, s. r. o., 2007. 1116 s. ISBN 978-80-7309-463-8. S. 570–572. 

Související články