Pahoňa

Pahoňa, 1581

Pahoňa (bělorusky Паго́ня, polsky Pogoń, litevsky Vytis, doslova „pronásledování“) byla státním znakem Litevského velkoknížectví, Běloruské lidové republiky v roce 1918 a Běloruské republiky mezi lety 1991 a 1995. Zobrazuje obrněného rytíře s taseným mečem na (heraldicky) vpravo cválajícím koni. Verze tohoto znaku se také používá jako státní znak Litvy. Ten byl původně obrazem na majestátních jezdeckých pečetích litevských panovníků (podobně jako u vladařů a šlechty celé Evropy) – a tedy osobním erbem – ale postupně (od 15. století) začal být vnímán jako znak země, jíž tito panovníci vládli: Litevského velkoknížectví. Od uzavření Lublinské unie (1569) byl součástí čtvrceného znaku Rzeczipospolité.

Státní znak Běloruské republiky

V současnosti je Pahoňa používána především protilukašenkovskou opozicí, jelikož v roce 1995 byl v referendu přijat odlišný státní znak.

Historie

Pečeť Vytautase z roku 1385

Národní symbol Běloruska má dlouhou historii. Zpočátku šlo o erb území Běloruska v Polsko-litevské unii, později státní znak Běloruské lidové republiky. Vznik a ustanovení Pahoně na běloruských územích a také jeho přerod v národní symbol nebyl jen pouhým aktem, ale spíše řetězem historických událostí.

Výjev jezdce na koni byl jedním z oblíbených a často zobrazovaných témat v umění, na mincích, pečetích a klenotech v období starověku. Nebyl však pouze příležitostný. Chvíle, kdy si muž dokázal zkrotit koně byla opravdovým obratem v jeho životě. Jezdec znamenal pro muže zjevnou výhodu, protože byl silnější a rychlejší. Tento fakt byl silně vtisknut do mentality muže, kterého od této chvíle v umění a sochařství zobrazovali jako jezdce na koni.

Běloruský symbol Pahoně vznikl v rané historii rozvoje východních Slovanů. Objevoval se již v písemných dokumentech na počátku 13. století. Výjev jezdce na vzpínajícím se koni se začal etablovat jako státní symbol Běloruska někdy v tomto období. Dnes je však jasné, že tento symbol má historické kořeny svého vzniku v dávné minulosti Běloruska. Podle některých zdrojů symbol jezdce na koni poprvé použil již v Litevském velkoknížectví kníže Traidenis (1269–1281) nebo kníže Vytenis (1295–1316).

Pahoňa ve středověku

Na přelomu 14. a 15. století se pečeť s výjevem Pahoně začala častěji používat jako státní symbol Litevského velkoknížectví. Státní znak zaujal centrální pozici na pečeti knížete Vytautase, ve kterém kníže znak Pahoně drží ve své levé ruce. Mezi jinými státními znaky, které byly vyobrazeny na pečeti byly:

• Bílý kříž – symbol Haličsko-volyňského knížectví, které bylo v té době předmětem ostrých sporů mezi Polskem a Litevským velkoknížectvím.
• Zámek – symbol města Trakai, oblasti, kterou Vytautas dostal od svého otce Kestituse.
• Medvěd – symbol Žmudě (Žemaitska), dnes oblasti na území Litvy.

Pahoňa se používala čistě pro vymezení slovanských území, která byla součástí Litevského velkoknížectví (od řeky Neris až na jih k Černému moři). Nemá nic společného s baltským územím Žemaitska, protože se toto území k Litevskému velkoknížectví připojilo až roce 1422. Dříve bylo součástí Livonska. Jeho připojení bylo dobrou vůlí a rozhodnutím, které bylo podpořeno pomocí livonské armády. Připojením tohoto území nastalo zrovnoprávnění žemaitských šlechticů s ostatními, žijícími v Litevském velkoknížectví. Sousedé baltských kmenů - Prusové - se v důsledku asimilace křižáky na více než 200 let vytratili z mapy Evropy. Později se Žemaitům podařilo získat si vedoucí pozici v Litevském velkoknížectví, a tak přepsat jeho historii. Zajistili si vládnoucí pozici v zemi a připsali si tak cizí zásluhu na založení Litevského velkoknížectví. Proto se dnešní Litva a Litevci nespojují s původním významem slova - lietus, ale s historickým - Žemaitskem a Žemaity. Tento zmatek byl i nadále posílen dalším faktem, když Žemaitové přijali slovanský symbol - Pahoňu. Právě toto přijetí Pahoně je důvodem, proč má dnes Litva ve svém státním znaku vyobrazeného jezdce na bílém koni s mečem v ruce.

Pahoňa v období 18. století

Po anexi běloruských území Litevského velkoknížectví v letech 1772–1795 Ruským impériem se Pahoňa stala součástí státního znaku Ruského impéria a ve státních dokumentech a na pečetích se začala objevovat spolu s dvouhlavým orlem. Ve druhé polovině 19. století se ze státního symbolu stal oblastní symbol některých běloruských měst. Idea Pahoně jako státního znaku byla zavržena.

Pahoňa v období 20. století

Idea, aby se Pahoňa znovu stala státním symbolem Běloruska, se znovuzrodila v letech 1917–1918. Jejím nejhorlivějším zastáncem byl běloruský básník Maxim Bohdanovič. V březnu 1918, kdy byla vyhlášena nezávislá Běloruská lidová republika, se idea znovuzrození a použití historického státního znaku v souvislosti s nově vzniklou republikou stala skutečností. Po rozpadu republiky v roce 1922 se však národní symboly země zachovaly.

Mezitím Litva přejala starověký slovanský symbol (Pahoňa) do svého státního znaku. Demonstrovala tím své budoucí zájmy o zisk běloruského území. Během německé okupace Běloruska nacisté povolili použití národních běloruských symbolů. V dokumentu podepsaném 27. června 1942 mezi Německem a Běloruskou lidovou republikou byly stanoveny státní symboly Běloruské lidové republiky - Pahoňa a bílo-červeno-bílá vlajka.

Po vítězství totalitního režimu byla idea zavedení Pahoně jako státního symbolu znovu zavržena. Výměna národních symbolů Běloruska se totiž stala jedním z hlavních cílů sovětských představitelů. Po pádu totality a vyhlášení nezávislosti Běloruska se však znovu ozvali zastánci starého symbolu Slovanů. Po dlouhém čase se jim naskytla možnost znovu uzákonit historické státní symboly, a tak sjednotit územní a státní funkci Pahoně. Dne 19. září 1991 byla tedy znovu prohlášena za státní znak Běloruské republiky.

Dne 14. května 1995 se uskutečnilo referendum, v němž se občané Běloruské republiky měli rozhodnout, zda přijmout státní znak Běloruské sovětské socialistické republiky. Státní propaganda se snažila prosadit spojení Pahoně a bílo-červeno-bílé vlajky se symboly nacistického Německa, které okupovalo území Běloruska v letech 1941–1944.

V duchu stalinských dob ze 49% celkových zúčastněných na otázku "Souhlasíte se změnou státních symbolů Běloruské republiky?" 75% odpovědělo kladně, protože se domnívali, že svým hlasem potvrdili setrvání historického státního znaku a vlajky ze září roku 1991. Ale podle běloruské ústavy bylo nutné, aby se referenda zúčastnila minimálně polovina obyvatel Běloruska. I přesto, že následující den po referendu vznikly určité nesrovnalosti v počítání hlasů, prezident republiky Alexandr Lukašenko bez ratifikace referenda běloruským parlamentem zrušil oficiální výsledky referenda a historický státní znak vyměnil.

Další důvod takového rozhodnutí prezidenta byla nepopularita běloruských národních hnutí, která v zemi zastávala radikálně pozice. Pahoňa a bílo-červeno-bílá vlajka se totiž v povědomí Bělorusů více spojovaly s radikálními politickými hnutími, než ze 700letou historií Pahoně v Bělorusku.

Dnes symbol Pahoně sdružuje ty Bělorusy, kteří neztratili národní identitu během dvousetleté dominance Ruska a 70letého sovětského totalitního režimu. Bohužel, v době pokračující vlády prezidenta Alexandra Lukašenka bylo používání Pahoně - 700letého symbolu běloruského národa - a bílo-červeno-bílé vlajky zakázáno a tyto symboly byly vyměněny za nové, prezidentem narychlo vymyšlené, státní symboly.

Hypotézy vzniku

Sv. Jiří na městském znaku Moskvy

• Symbol Pahoně se pravděpodobně stal znakem Běloruska ze dvou důvodů. Buď byl dynastickým erbem litevských knížat, nebo se státním znakem stal pro úzké propojení současného stylu života Litevců a mytologických tradic lidí, kteří žili na území Litevského velkoknížectví. Ale státní znak mohl mít podobný osud jako v zemích západní Evropy, kde byl v 11.-13. století velmi známý. Nikdy se však nestal státním symbolem žádné západoevropské země. Byl pouze určitým poznávacím znakem, podle kterého Západ rozlišoval postavení šlechticů ve feudální hierarchii.
• Nejstarší idea vzniku Pahoně se datuje do období předků Bělorusů. Podle běloruského historika a odborníka na heraldiku Anatolije Konstantinoviče Citoua v období 13.-15. století bylo litevské a běloruské území často napadáno křižáky. Je také obecně známo, že v letech 1474–1569 ukrajinské a běloruské země, které byly součástí Litevského velkoknížectví, napadali Krymští Tataři (více než 75krát). Proto bylo nutné, aby se v bojích proti nepřátelům tito předkové uměli prezentovat a ubránit před jejich nájezdy.
• Jezdec na koni byl převzat z řecko-byzantské tradice, z níž Litevské velkoknížectví hodně čerpalo. Přijetí pravoslaví ještě před vznikem Litevského velkoknížectví v 10. století rozvíjelo vazby mezi východoevropskými knížectvími (Polockým, Smolenským, Turovsko-Pinským, Kyjevským) a Konstantinopolí. Ve spojitosti s jejich interpretací křesťanství, specifických jmen a mytologických či skutečných hrdinů řecko-byzantského panteonu tato knížectví zapustila své kořeny do historie Běloruska. Jednou z nejmarkantnějších a silných postav byl svatý Jiří - mučedník a dobyvatel. V regionu západní Evropy se tento svatý považoval za patrona rytířů, ale ve východní byl kromě toho také patronem rolníků. Tradiční vyobrazení sv. Jiřího ve východní Evropě je jako jezdec na koni, který kopím zabíjí černého draka. Druhou postavou byl sv. Demetrius Soluňský, který je považován za patrona Slovanů. Svatý Demetrius Soluňský byl voják a státník v Soluni v dnešním Řecku. Na ikonách byl často zobrazován se štítem, mečem a kopím.

• Velmi podobná Pahoni a znaku Moskvy je ikona sv. Borise a Gleba. Podle kronik to byli synové kyjevského knížete Vladmíra I. Velikého, které po jeho smrti v boji o trůn Kyjevské Rusi zavraždil jejich bratr Svatopluk. Historické kroniky namnoze svědčí o jejich zázračných uzdraveních lidí z nemocí, pomoci a vítězství v bojích proti nepřátelům v jejich jménu. Světci se stali nejuctívanějšími svatými téměř ve všech slovanských státech východní Evropy. Právě tato ikona je silně spjata se starověkými pohanskými a mytologickými tradicemi Běloruska. V raném období vzniku etnosu Slovanů a během pohanského období byla podle výzkumů etnografů uskutečněném v 19. století z řad slovanských bohů Bělorusy nejvíce uctíván bůh Iarila (Jiří, symbol slunce) - bůh jara, znovuzrození a plodnosti. Jeho oslava byla oslavou vítězství života nad smrtí a jara nad zimou. Právě v Bělorusku byl totiž tento bůh vyobrazen jako mladý a krásný, naboso oděný muž na bílém koni, oblečený v bílém plášti, korunovaný věncem z jarních divoce rostoucích květin a držící klas žita v levé ruce. Na jeho počest Bělorusové každoročně začátkem dubna slaví svátek setí. Je zcela jasné, že Pahoňa by se nikdy nestala symbolem území státu a státním znakem Běloruska, kdyby neexistovaly tyto starověké kořeny.

Galerie

• 
  Pečeť Alexandra Něvského. Po roce 1236
• 
  Pečeť Dmitrije Donského. 13. století
• 
  Narymunt Gleb. Polocké knížectví. 1330
• 
  Pečeť Pskova knížete Alexandra. 1331
• 
  Pečeť Jagello. 1380
• 
  Pečeť Lugwena. 1395
• 
  Jezdec s pečetí Sigismunda I. 1432
• 
  Pahoňa s Gediminasovými sloupy na štítu z 15. století (Codex Bergshammar)
• 
  Pečeť Alexandra Jagellonského z roku 1501
• 
  Ilustrace znaku Litvy ve Stemmata Polonica ze 16. století
• 
  Znak Litevského velkovévodství z roku 1588
• 
  Znak z 18. století
• 
  Znak Mstislavského vojvodství z roku 1720
• 
  Státní znak BLR 1918–1919
• 
  Běloruská poštovní známka z roku 1918
• 
  Pahoňa, státní znak Běloruské republiky (1991–1995)
• 
  Pas Běloruska mezi lety 1991–1996
• 
  Státní znak Litvy (1940)
• 
  Státní znak Litvy (1990)
• 
  Vytis, státní znak Litvy (1991)
• 
  Znak polského města Siedlce

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Štátny znak Bieloruska na slovenské Wikipedii.

Literatura

• A. K. Citou: Naš simvol - Pahonia. Polymia. 1993. ISBN 5-345-00740-3.

Související články

• Státní znak Běloruska
• Státní znak Litvy
• Běloruská hymna

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu erb Litevského velkoknížectví na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Pogoň v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích