Petr Křička: Porovnání verzí

Ing. Petr Křička
Ing. Petr Křička
	Ing. Petr Křička
Narození	4. prosince 1884 ; Kelč; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	25. července 1949 (ve věku 64 let) ; Okarec; Československo
Povolání	pedagog, překladatel, básník, spisovatel, knihovník a učitel
Manžel(ka)	Anna Křičková
Příbuzní	Jaroslav Křička bratr;
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 28. 5. 2021, 08:49

Petr Ladislav Křička (4. prosince 1884 Kelč^[1] – 25. července 1949 Okarec) byl český středoškolský profesor, knihovník, básník, autor literatury pro děti a překladatel z ruštiny a francouzštiny. Byl bratrem Jaroslava Křičky a Pavly Křičkové Homolkové.

Život

Petr Křička se narodil 4. prosince 1884 v Kelči u Hranic. Jeho otec byl řídícím učitelem, bratr Jaroslav se stal významným hudebním skladatelem. Ač poměrně brzy ztratil otce, vyrůstal v harmonickém prostředí v úzkém kontaktu s horskou přírodou Českomoravské vysočiny a s jejím prostým lidem; to také podstatně ovlivnilo charakter Křičkovy tvorby. Maturoval v r. 1901 na reálce v Novém Městě na Moravě a pak vystudoval chemii na pražské technice. Jako chemik působil nejdříve v cukrovaru v Hulíně, pak v laboratoři v Karlových Varech, krátce pobyl také v Pasteurově ústavu v Paříži. V l. 1907–1908 učil cizím řečem v Moskvě a po návratu žil do světové války v Praze, kde převážně vyučoval na obchodních školách. Hned v r. 1914 po vypuknutí světové války odešel na haličskou frontu, byl zraněn a pobýval několik měsíců ve vojenských lazaretech. Po válce pracoval na ministerstvu školství a po druhé světové válce byl zaměstnán v Technické knihovně pražských vysokých škol. Zemřel 25. 7. 1949 v Okarci u Náměště nad Oslavou.

Tvorba

Podobu české poezie Křička výrazně ovlivnil především svou ranou lyrickou tvorbou, jíž předjal její poválečný vývoj. Už v prvotině Šípkový keř (1916) se neobyčejně šťastně setkaly básníkovy osobní dispozice, živý poměr k přírodě a vůbec jeho přímý, otevřený, neproblematický vztah k životu se soudobými tendencemi evropského básnictví, zejména s křesťanským humanismem francouzských básníků (G. Duhamel, Ch. Vildrac), kteří pokorou a láskou doufali obrodit a zlidštit svět. Z tohoto setkání vznikla lyrika základních citových poloh, ostře rozeznávající hierarchii životních hodnot, poezie návratů do dětství v rodném kraji, oslava prostých věcí a životních radostí. Disonanci do této harmonické atmosféry, podporované též sevřeným pravidelným veršem, vnášel jen zážitek války, jenž se naplno ozval jen v jediné básni, Medynia Glogowska, zato však s mimořádnou intenzitou. V ní totiž jinošsky důvěřivý vztah k životu ve střetnutí s mezní frontovou situací – chvíli před útokem – cele odkryl básníkovo citové zázemí: lásku k bližním, soucit s nevinně trpícími i úzkost o osud národa. Právě tímto zdůrazněním citových hodnot báseň přerostla ve velice účinný, nepatetický protest válce za cizí zájmy.

V následující Křičkově básnické tvorbě se podstatně zesiluje inspirace lidovou lyrikou i epikou. Jejich prvky se objevují již v lyrickoepické sbírce Bílý štít (1919). Křička se v ní obrátil ke vzpomínkám na dětství uprostřed horácké přírody, z něhož vypráví několik idylických příběhů viděných zdůvěrňujícíma dětskýma očima. Horácký dialekt, prvky folklóru, zejména v dětských říkadlech, i humor podtrhují ještě básníkovo citové zaujetí pro zvolené téma.

Křičkovo rané tvůrčí období vrcholí a novou tematickou rozlohu získává ve sbírce Hoch s lukem (1924). Harmonizující nálada předcházející knížky se v ní prudce rozpadá nejen pod nárazem citového rozrušení a bolesti vyvolané ztrátou milé, ale i pod novým přívalem válečných motivů. Zatímco milostné drama provokuje zraněný cit až k subjektivní intimní zpovědi, dozvuky války se hlásí v několika hutných tragických baladách, z nichž některé přejímají fakturu přímo z lidové tvorby. Ale i v této sbírce osobní bolest i trpkosti světa poznamenaného válkou jsou znovu vyvažovány pokorou a láskou k životu, jež nakonec přináší i novou mužnou rovnováhu.

Po Hochu s lukem se Křička jako básník odmlčel. Ve 30. letech vydal jen sbírku dobových satirických a úsměvně parodujících veršů a próz Suchá jehla (1933) a různorodý soubor veršů Chléb a sůl (1933), v němž převažují příležitostné verše glosující denní události a zejména životní jubilea přátel – umělců. Vedle nich jen několik balad, rozmarných básnických hříček a lidových popěvků se příznivě odráží od reflexivních veršů, zabstraktňujících předcházející konkrétnost a mnohomluvností rozmělňujícíc dosavadní náznakovost Křičkových veršů.

Básníkova poválečná poezie je cele zaujata reakcí na okupaci, válku a osvobození. Odrazilo se v ní i Křičkovo studium ruských bylin a starých srbských hrdinských zpěvů, jež za války překládal. Poéma Světlý oblak (1945) o utrpení a boji jihoslovanského lidu s okupanty je koncipována jako parafráze těchto zpěvů. Zachycuje konkrétní událost: vyvraždění 6 000 mužů v Kragujevci jako odvetu za zabití dvaceti Němců partyzány. Ohlasy ruských bylin obsahuje zase sbírka Píseň meče (1946) v skladbách věnovaných boji sovětského lidu s okupanty. I v této sbírce se však vrací jihoslovanská tematika, a to jednak ve volném zpracování tří básní v próze P. Mériméa z jeho sbírky fingovaných morlackých národních písní, jednak znovu v ohlasu hrdinských zpěvů s protifašistickou tematikou. Konečně sbírka Běsové (1946) přináší dobovou lyriku politického charakteru, komentující mnichovské události, okupaci, domácí partyzánský odboj i vzdání díků Sovětskému svazu za osvobození. Zejména mnichovské téma je ve sbírce podáno s vypjatým mravním patosem. Satirickým protějškem Běsů je pak sbírka Ďábel frajtrem (1946).

Současně s původními verši rozvinul Křička i svou překladatelskou aktivitu. Původně soustředěna k ruským symbolistům (V. Brjusov, K. Balmont, I. Bunin) postupně se po první světové válce rozšiřuje jak na klasickou ruskou poezii (A. S. Puškin, M. J. Lermontov) a na byliny, tak na ruskou a francouzskou poezii a drama. Životním dílem Křičkovým v oblasti překladu přitom zůstalo jeho přetlumočení lyriky A. S. Puškina.

Dílo

Vlastní tvorba

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Křička
Šípkový keř, 1916
Bílý štít, 1919
Svět zvířat. 1920
Hoch s lukem, 1924
Výbor z básní, 1927
Z lyriky Petra Křičky, 1929
Suchá jehla : Humor – úsměv – satira: Verše a próza, 1933
Chléb a sůl, 1933
Sedm vybraných básní Petra Křičky, 1935
Časný podzim, Novina, 1940
Světlý oblak – Dvanáct zpěvů z temných let, 1945
O neposlušném Budulínkovi – pohádka starého čmeláka, 1945
Píseň meče – Básně epické, 1946
Běsové – Z válečné lyriky, 1946
Ďábel frajtrem – Druhé války světové stručný přehled veršem, 1947
Zvon meče, 1948
Láska vlastenecká, 1949
Z díla, 1954
Tak nikde skřivánek nezpívá, 1957
Jedna jednou, 1966
Květ šípkový – výbor veršů, 1986

Překlady

Anton Pavlovič Čechov: Celá Rus – výbor z povídek, česky 1950
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Taras Bulba, česky 1950
Michail Jurjevič Lermontov: Lyrika, česky 1948
Molière: Amfitryon, česky 1939

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Křička na Wikimedia Commons

Reference

kol.autorů. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982.

↑ Matriční záznam o narození a křtu

Související články

V nový život

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[1]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - spisovatel
- | jméno = [[Inženýr|Ing.]] Petr Křička
+  | jméno = [[Inženýr|Ing.]] Petr Křička
- | obrázek = Křička Petr (1884-1949).jpg
+  | obrázek = Křička Petr (1884-1949).jpg
- | velikost obrázku = 200 px
+  | velikost obrázku = 200 px
- | popisek = Ing. Petr Křička
+  | popisek = Ing. Petr Křička
- | datum narození = {{Datum narození|1884|12|4}}
+  | datum narození = {{Datum narození|1884|12|4}}
- | místo narození = [[Kelč]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
+  | místo narození = [[Kelč]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
- | datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1949|7|25|1884|12|4}}
+  | datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1949|7|25|1884|12|4}}
- | místo úmrtí = [[Okarec]]<br /> {{Vlajka a název|Československo}}
+  | místo úmrtí = [[Okarec]]<br /> {{Vlajka a název|Československo}}
- | příbuzní = * [[Jaroslav Křička]] bratr
+  | příbuzní =
+* [[Jaroslav Křička]] bratr
- | citát =
+  | citát =
 }}
 '''Petr Ladislav Křička''' ([[4. prosinec|4. prosince]] [[1884]] [[Kelč]]<ref name="matrika">[https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=be95ead6-f13c-102f-8255-0050568c0263&scan=34f11a30c7ac4754a18a9ed275aa4726 Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[25. červenec|25. července]] [[1949]] [[Okarec]]) byl český středoškolský profesor, knihovník, básník, autor literatury pro děti a překladatel z [[Ruština|ruštiny]] a [[Francouzština|francouzštiny]]. Byl bratrem [[Jaroslav Křička|Jaroslava Křičky]] a Pavly Křičkové Homolkové.
@@ Řádek 19: / Řádek 20: @@
 Podobu české poezie Křička výrazně ovlivnil především svou ranou lyrickou tvorbou, jíž předjal její poválečný vývoj. Už v prvotině ''Šípkový keř'' (1916) se neobyčejně šťastně setkaly básníkovy osobní dispozice, živý poměr k přírodě a vůbec jeho přímý, otevřený, neproblematický vztah k životu se soudobými tendencemi evropského básnictví, zejména s křesťanským [[Humanismus|humanismem]] francouzských básníků (G. Duhamel, Ch. Vildrac), kteří pokorou a láskou doufali obrodit a zlidštit svět. Z tohoto setkání vznikla [[Lyrická poezie|lyrika]] základních citových poloh, ostře rozeznávající hierarchii životních hodnot, poezie návratů do dětství v rodném kraji, oslava prostých věcí a životních radostí. [[Disonance|Disonanci]] do této harmonické atmosféry, podporované též sevřeným pravidelným veršem, vnášel jen zážitek války, jenž se naplno ozval jen v jediné básni, ''Medynia Glogowska,'' zato však s mimořádnou intenzitou. V ní totiž jinošsky důvěřivý vztah k životu ve střetnutí s mezní frontovou situací – chvíli před útokem – cele odkryl básníkovo citové zázemí: lásku k bližním, soucit s nevinně trpícími i úzkost o osud národa. Právě tímto zdůrazněním citových hodnot báseň přerostla ve velice účinný, nepatetický protest válce za cizí zájmy.
-V následující Křičkově básnické tvorbě se podstatně zesiluje inspirace lidovou lyrikou i [[Epika|epikou]]. Jejich prvky se objevují již v lyrickoepické sbírce ''Bílý štít'' (1919). Křička se v ní obrátil ke vzpomínkám na dětství uprostřed horácké přírody, z něhož vypráví několik idylických příběhů viděných zdůvěrňujícíma dětskýma očima. Horácký [[Nářečí|dialekt]], prvky [[Folklór|folklóru]], zejména v dětských říkadlech, i humor podtrhují ještě básníkovo citové zaujetí pro zvolené téma.
+V následující Křičkově básnické tvorbě se podstatně zesiluje inspirace lidovou lyrikou i [[Epika|epikou]]. Jejich prvky se objevují již v lyrickoepické sbírce ''Bílý štít'' (1919). Křička se v ní obrátil ke vzpomínkám na dětství uprostřed horácké přírody, z něhož vypráví několik idylických příběhů viděných zdůvěrňujícíma dětskýma očima. Horácký [[Nářečí|dialekt]], prvky [[folklór]]u, zejména v dětských říkadlech, i humor podtrhují ještě básníkovo citové zaujetí pro zvolené téma.
 Křičkovo rané tvůrčí období vrcholí a novou tematickou rozlohu získává ve sbírce ''Hoch s lukem'' (1924). Harmonizující nálada předcházející knížky se v ní prudce rozpadá nejen pod nárazem citového rozrušení a bolesti vyvolané ztrátou milé, ale i pod novým přívalem válečných motivů. Zatímco milostné drama provokuje zraněný cit až k subjektivní intimní zpovědi, dozvuky války se hlásí v několika hutných tragických [[Balada|baladách]], z nichž některé přejímají fakturu přímo z lidové tvorby. Ale i v této sbírce osobní bolest i trpkosti světa poznamenaného válkou jsou znovu vyvažovány pokorou a láskou k životu, jež nakonec přináší i novou mužnou rovnováhu.
@@ Řádek 25: / Řádek 26: @@
 Po Hochu s lukem se Křička jako básník odmlčel. Ve 30. letech vydal jen sbírku dobových [[Satira|satirických]] a úsměvně parodujících veršů a próz ''Suchá jehla'' (1933) a různorodý soubor veršů ''Chléb a sůl'' (1933), v němž převažují příležitostné verše glosující denní události a zejména životní jubilea přátel – umělců. Vedle nich jen několik balad, rozmarných básnických hříček a lidových popěvků se příznivě odráží od reflexivních veršů, zabstraktňujících předcházející konkrétnost a mnohomluvností rozmělňujícíc dosavadní náznakovost Křičkových veršů.
-Básníkova poválečná poezie je cele zaujata reakcí na [[Vojenská okupace|okupaci]], válku a osvobození. Odrazilo se v ní i Křičkovo studium ruských bylin a starých srbských hrdinských zpěvů, jež za války překládal. Poéma ''Světlý oblak'' (1945) o utrpení a boji jihoslovanského lidu s okupanty je koncipována jako [[parafráze]] těchto zpěvů. Zachycuje konkrétní událost: vyvraždění 6 000 mužů v Kragujevci jako odvetu za zabití dvaceti Němců partyzány. Ohlasy ruských bylin obsahuje zase sbírka ''Píseň meče'' (1946) v skladbách věnovaných boji sovětského lidu s okupanty. I v této sbírce se však vrací jihoslovanská tematika, a to jednak ve volném zpracování tří básní v próze P. Mériméa z jeho sbírky fingovaných [[Morlacký|morlackých]] národních písní, jednak znovu v ohlasu hrdinských zpěvů s protifašistickou tematikou. Konečně sbírka ''Běsové'' (1946) přináší dobovou lyriku politického charakteru, komentující mnichovské události, okupaci, domácí partyzánský odboj i vzdání díků Sovětskému svazu za osvobození. Zejména mnichovské téma je ve sbírce podáno s vypjatým mravním patosem. Satirickým protějškem Běsů je pak sbírka ''Ďábel frajtrem'' (1946).
+Básníkova poválečná poezie je cele zaujata reakcí na [[Vojenská okupace|okupaci]], válku a osvobození. Odrazilo se v ní i Křičkovo studium ruských bylin a starých srbských hrdinských zpěvů, jež za války překládal. Poéma ''Světlý oblak'' (1945) o utrpení a boji jihoslovanského lidu s okupanty je koncipována jako [[parafráze]] těchto zpěvů. Zachycuje konkrétní událost: vyvraždění 6 000 mužů v Kragujevci jako odvetu za zabití dvaceti Němců partyzány. Ohlasy ruských bylin obsahuje zase sbírka ''Píseň meče'' (1946) v skladbách věnovaných boji sovětského lidu s okupanty. I v této sbírce se však vrací jihoslovanská tematika, a to jednak ve volném zpracování tří básní v próze P. Mériméa z jeho sbírky fingovaných [[morlacký]]ch národních písní, jednak znovu v ohlasu hrdinských zpěvů s protifašistickou tematikou. Konečně sbírka ''Běsové'' (1946) přináší dobovou lyriku politického charakteru, komentující mnichovské události, okupaci, domácí partyzánský odboj i vzdání díků Sovětskému svazu za osvobození. Zejména mnichovské téma je ve sbírce podáno s vypjatým mravním patosem. Satirickým protějškem Běsů je pak sbírka ''Ďábel frajtrem'' (1946).
 Současně s původními verši rozvinul Křička i svou překladatelskou aktivitu. Původně soustředěna k ruským symbolistům (V. Brjusov, K. Balmont, I. Bunin) postupně se po první světové válce rozšiřuje jak na klasickou ruskou poezii ([[Alexandr Sergejevič Puškin|A. S. Puškin]], [[Michail Jurjevič Lermontov|M. J. Lermontov]]) a na byliny, tak na ruskou a francouzskou poezii a drama. Životním dílem Křičkovým v oblasti překladu přitom zůstalo jeho přetlumočení lyriky A. S. Puškina.
 == Dílo ==
 === Vlastní tvorba ===
 * {{NK ČR|jk01070074}}
@@ Řádek 61: / Řádek 63: @@
 == Odkazy ==
+=== Externí odkazy ===
+* {{Commonscat}}
 === Reference ===
 * kol.autorů. ''Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století.'' Praha: Československý spisovatel, 1982.
 <references />
 === Související články ===
 * [[V nový život]]
@@ Řádek 70: / Řádek 77: @@
 {{Portály|Lidé|Umění}}
 {{DEFAULTSORT:Křička, Petr}}
 [[Kategorie:Čeští pedagogové]]
 [[Kategorie:Čeští básníci]]