Vitráž: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 8. 5. 2020, 13:58

Vitraj^[1] (z franc. vitrail stejného významu) nebo nepřesné^[2] (hovorové^[3]), ale mnohem běžnější vitráž^[1] (fr. psané vitrage znamená zasklení, prosklená plocha) je výtvarně pojednaná skleněná výplň okna nebo předmětu. Výplň okna bývá skládaná jako mozaika z čirých, častěji různobarevných, často i malovaných malých skel v olověných páskách a v olověném obvodovém rámu. Používala se od nejstarších dob jako dekorativní výplň oken významných staveb, v nové době je alternativou skleněných tabulí, např. v kostelních oknech. V přeneseném slova smyslu jde také o název techniky, která se používá k jejich zhotovení.

Historie

Barevné mozaikové výplně oken se objevují již v době římské antiky, kdy se užívaly k osvětlení v budovách lázní. Technologie vitráže se dále rozvíjela spolu se skleněnou mozaikou v nástupnických zemích Římské říše v Evropě i v Byzantské říši. Ze 6. století je doložena v byzantském chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli, z 10. století pochází nejstarší středoevropský příklad sklomalby technikou švarclotu ze Štrasburku. Největší rozvoj vitráže od konce 12. století a zejména ve ve 13. století souvisí se stavbou středověkých katedrál, jejichž okna byla považována za zdroj vyzařování nebeské krásy na zemi^[4]. Tehdejší technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, skleněné tabulky nutno spojovat olověnými příčkami a rámečky. Rozvoj vitráží byl vysvětlenn francouzským ideologem katedrální architektury, opatem Sugerem ze St. Denis u Paříže. Přikládal světlu a barvám zářícím z velkých chrámových oken mimořádný význam teologický a liturgický. Výroba barevných skel byla podmíněna zdokonalením techniky barvení ( převažovaly barvy modrá, červená a žlutá) a spojování skel, vyprofilovalo se jako samostatné umělecké řemeslo, označované za sklenářství, sklenáři se latinsky nazývali vitreatores. U figurálních výjevů z jednobarevných skel byla důležitá malba jejich tváří a stínování oděvů, které se provádělo technikou švarclotu, byla to černá barva smaltu z oxidů kovů, skleněného prášku a pojiva, vypalovala se se na skle při teplotě 600° C.

Jestliže se dříve technika vitráže používala převážně pro chrámy, kláštery a kostely, v pozdější době pronikla i do světských prostor a domácností – zdobí se jí okna a dveře nebo jejich části. Práce s menšími díly a rozvoj jemnějších, přesnějších technik vedlo mj. k výrobě různých dekorativních předmětů a šperků.

Tradiční technologie

U klasické vitráže se jednotlivé díly řežou z různobarevných plochých skel podle výtvarného návrhu (kartónu) a sesazují do olověných pásků s průřezem ve tvaru písmene H, které se ve spojích pájí cínem. U novějších vitráží se kvůli trvanlivosti povrch olověných pásků cínuje, případně se používá profilů z mědi, mosazi nebo zinku. Osazované otvory musí být přizpůsobeny větší tloušťce a váze vitráží.

Tiffany

Technika Tiffany není vitráž v pravém slova smyslu, i když výsledek je podobný. Poprvé tento způsob výroby zavedl Louis Comfort Tiffany. Místo olověného profilu se používá měděná fólie – páska různých šířek, z jedné strany je opatřena silným lepidlem (páska může být pod lepidlem i barvená, černá nebo postříbřená). Spojování jednotlivých opáskovaných dílků se provádí pomocí cínu. Je možné použít i menší kousky skla, výsledný předmět má jemnější – tenčí spoje. Barevná skla musí být pro tuto techniku přesně zabroušená (speciální bruskou na sklo s hlavou s diamantovým prachem). Skla mohou být čirá, opálová, poloopálová, nebo s různým povrchem.

Pomocí techniky Tiffany lze vytvořit i prostorové objekty (např. stínítka lamp nebo menší závěsné předměty).

Nepravá vitráž

Na povrchu běžného skla lze různým způsobem aplikovat imitaci, která zdánlivě vytvoří efekt klasické vitráže. Nepravá (falešná) vitráž se vytvoří pouze pomocí barev na sklo a nalepovací olověné kontury nebo kontury z barvy. Základní princip vitráže (skládání jednotlivých kousků skla) se zde tedy neuplatňuje.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo vitraj.
↑ http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6849
↑ Akademický slovník cizích slov, Academia, 2001 (ISBN 80-200-0607-9)
↑ Rosario Assunto: Die Theorie des Schönen im Mittelalter. DuMont Verlag Köln a.R. 1987

Literatura

KRAJSOVÁ, Hanka; ŘEŘÁBKOVÁ, Helena. Vitráže technikou Tiffany. Redakce Leona Fousková. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2004. 102 s. ISBN 80-251-0191-6. Prodejní kód: KH0053.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu vitráž na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo vitráž ve Wikislovníku
VITRAJ nebo vitráž? – o technologii na stránkách sklářského ateliéru Vitraj

[rfr1-1] Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo vitraj.

[2] ttp://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6849

[Akad.-3] Akademický slovník cizích slov, Academia, 2001 (ISBN 80-200-0607-9)

[4] Rosario Assunto: Die Theorie des Schönen im Mittelalter. DuMont Verlag Köln a.R. 1987

[1]

[2]

[3]

[4]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 [[Soubor:Muzeum Sułkowskich - Zabytkowy Witraż.jpg|thumb|Jedna z vitráží na zámku Sułkowských v polském městě Bielsko-Biała]]
-'''Vitraj'''<ref name="rfr1">{{IJP|vitraj}}</ref> (z [[francouzština|franc.]] ''vitrail'' stejného významu) nebo nepřesné<ref>http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6849</ref> (hovorové<ref name="Akad.">Akademický slovník cizích slov, Academia, 2001 (ISBN 80-200-0607-9)</ref>), ale mnohem běžnější '''vitráž'''<ref name="rfr1" /> (fr. psané ''vitrage'' znamená zasklení, prosklená plocha) je výtvarně pojednaná skleněná mozaiková výplň skládaná do olova z obvykle barevných, často i malovaných malých skel. Používá se jako dekorativní alternativa skleněných tabulí, např. v kostelních oknech. V přeneseném slova smyslu jde také o název techniky, která se používá k jejich výrobě.
+'''Vitraj'''<ref name="rfr1">{{IJP|vitraj}}</ref> (z [[francouzština|franc.]] ''vitrail'' stejného významu) nebo nepřesné<ref>http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6849</ref> (hovorové<ref name="Akad.">Akademický slovník cizích slov, Academia, 2001 (ISBN 80-200-0607-9)</ref>), ale mnohem běžnější '''vitráž'''<ref name="rfr1" /> (fr. psané ''vitrage'' znamená zasklení, prosklená plocha) je výtvarně pojednaná skleněná výplň okna nebo předmětu. Výplň okna bývá skládaná jako mozaika z čirých, častěji různobarevných, často i malovaných malých skel v olověných páskách a v olověném obvodovém rámu. Používala se od nejstarších dob jako dekorativní výplň oken významných staveb, v nové době je alternativou skleněných tabulí, např. v kostelních oknech. V přeneseném slova smyslu jde také o název techniky, která se používá k jejich zhotovení.
 == Historie ==
+[[File:Musee-de-l-Oeuvre-Notre-Dame-Strasbourg-IMG 1465.jpg|thumb|Okno ze 13. století, z katedrály ve [[Štrasburk]]u]]
+[[File:Stained glass windows in the Musée de l&#039;Œuvre Notre-Dame de Strasbourg Wissembourg.jpg|left|thumb|Kristova tvář, 10. století; Muzeum Strasbourg Wissembourg]]
+[[Soubor:Ukřižování, vitráž Bartoloměj Kolín.jpg|náhled|upright|Vitráž z [[Kostel svatého Bartoloměje (Kolín)|kostela sv. Bartoloměje]] v Kolíně, z doby [[Karel IV.|Karla IV.]]; v [[Národní galerie v Praze|Národní galerii]]]]
 [[Soubor:Vitraj v Katedrale sv. Vita v Praze.jpg|náhled|upright|vlevo|[[Alfons Mucha|Muchova]] vitráž v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrále sv. Víta]] v Praze]]
-[[Soubor:Ukřižování, vitráž Bartoloměj Kolín.jpg|náhled|upright|Vitráž z [[Kostel svatého Bartoloměje (Kolín)|kostela sv. Bartoloměje]] v Kolíně vzácně dochovaná z doby [[Karel IV.|Karla IV.]] Dnes v [[Národní galerie v Praze|Národní galerii]].]]
+[[Soubor:Ukřižování, vitráž Bartoloměj Kolín.jpg|náhled|upright|Vitráž z [[Kostel svatého Bartoloměje (Kolín)|kostela sv. Bartoloměje]] v Kolíně, z doby [[Karel IV.|Karla IV.]]; v [[Národní galerie v Praze|Národní galerii]]]]
+Barevné mozaikové výplně oken se objevují již v době římské [[Starověk|antiky]], kdy se užívaly k osvětlení v budovách lázní. Technologie vitráže se  dále rozvíjela spolu se skleněnou mozaikou v nástupnických zemích Římské říše v Evropě i v [[Byzanc|Byzantské říši]]. Ze 6. století je doložena v byzantském chrámu Hagia Sofia v [[Konstantinopol]]i, z 10. století pochází nejstarší středoevropský příklad sklomalby technikou švarclotu ze Štrasburku. Největší rozvoj vitráže od konce 12. století a zejména ve ve 13. století souvisí se stavbou středověkých [[Katedrála|katedrál]], jejichž okna byla považována za zdroj vyzařování nebeské krásy na zemi<ref>Rosario Assunto: Die Theorie des Schönen im Mittelalter. DuMont Verlag Köln a.R. 1987</ref>. Tehdejší technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, skleněné tabulky nutno spojovat olověnými příčkami a rámečky. Rozvoj vitráží byl vysvětlenn francouzským ideologem katedrální architektury, opatem [[Suger]]em ze St. Denis u Paříže. Přikládal světlu a barvám zářícím z velkých chrámových oken mimořádný význam teologický a liturgický. Výroba barevných skel byla podmíněna zdokonalením techniky barvení ( převažovaly barvy modrá, červená a žlutá) a spojování skel, vyprofilovalo se jako samostatné [[umělecké řemeslo]], označované za sklenářství, sklenáři se latinsky nazývali ''vitreatores''. U figurálních výjevů z jednobarevných skel byla důležitá malba jejich tváří a stínování oděvů, které se provádělo technikou [[švarclot]]u, byla to černá barva smaltu z oxidů kovů, skleněného prášku a pojiva, vypalovala se  se na skle při teplotě 600° C.
-Barevné mozaikové výplně oken se objevují již od [[Starověk|antiky]]. Největší rozvoj klasické vitráže však souvisí zejména se stavbou středověkých [[Katedrála|katedrál]]. Tehdejší technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, rozměrné otvory bylo nutné vyplňovat tabulemi ze spojovaných skel. Rozvoj však nebyl jen vynucen technickou nevyspělostí, velký význam vitráží je vidět např. u středověkého ideologa katedrální architektury, opata [[Suger]]a, který přikládal světlu a barvě z velkých oken mimořádný teologický a liturgický význam. Spojování barevných skel se vyprofilovalo jako samostatné [[umělecké řemeslo]].
 Jestliže se dříve technika vitráže používala převážně pro chrámy, kláštery a kostely, v pozdější době pronikla i do světských prostor a domácností – zdobí se jí okna a dveře nebo jejich části. Práce s menšími díly a rozvoj jemnějších, přesnějších technik vedlo mj. k výrobě různých dekorativních předmětů a šperků.
-== Klasická technologie ==
+== Tradiční technologie ==
 [[Soubor:Newname.ext.jpg|náhled|Sestavování vitráže]]
-U klasické vitráže se jednotlivé díly řežou z různých druhů [[Ploché sklo|skel]] podle výtvarného návrhu (kartónu) a sesazují do [[Olovo|olověných]] pásků s [[Profil|průřezem]] ve tvaru písmene H, které se ve spojích [[Pájení|pájí]] [[cín]]em. U novějších vitráží se kvůli trvanlivosti povrch olověných pásků cínuje, případně se používá profilů z [[měď|mědi]], [[mosaz]]i nebo [[Zinek|zinku]]. Osazované otvory musí být přizpůsobeny větší tloušťce a váze vitráží.
+U klasické vitráže se jednotlivé díly řežou z různobarevných plochých [[Ploché sklo|skel]] podle výtvarného návrhu (kartónu) a sesazují do [[Olovo|olověných]] pásků s [[Profil|průřezem]] ve tvaru písmene H, které se ve spojích [[Pájení|pájí]] [[cín]]em. U novějších vitráží se kvůli trvanlivosti povrch olověných pásků cínuje, případně se používá profilů z [[měď|mědi]], [[mosaz]]i nebo [[Zinek|zinku]]. Osazované otvory musí být přizpůsobeny větší tloušťce a váze vitráží.
 [[Soubor:Tesla Radio vitrage.jpg|náhled|upright|vlevo|Moderní vitráž s logem firmy [[Tesla (podnik)|Tesla]] v pasáži [[Světozor (pasáž)|Světozor]] v [[Praha|Praze]]]]
@@ Řádek 19: / Řádek 21: @@
 == Tiffany ==
 Technika Tiffany není vitráž v pravém slova smyslu, i když výsledek je podobný.
+Poprvé tento způsob výroby zavedl [[Louis Comfort Tiffany]]. Místo olověného profilu se používá [[měď|měděná]] fólie – páska různých šířek, z jedné strany je opatřena silným lepidlem (páska může být pod lepidlem i barvená, černá nebo postříbřená). Spojování jednotlivých opáskovaných dílků se provádí pomocí [[cín]]u. Je možné použít i menší kousky skla, výsledný předmět má jemnější – tenčí spoje. Barevná skla musí být pro tuto techniku přesně zabroušená (speciální bruskou na sklo s hlavou s diamantovým prachem). Skla mohou být čirá, opálová, poloopálová, nebo s různým povrchem.
+Pomocí techniky Tiffany lze vytvořit i prostorové objekty (např. stínítka lamp nebo menší závěsné předměty).
-Poprvé s tímto způsobem výroby přišel [[Louis Comfort Tiffany]]. Místo olověného profilu se používá [[měď|měděná]] fólie – páska různých šířek, z jedné strany je opatřena silným lepidlem (páska může být pod lepidlem i barvená, černá nebo postříbřená). Spojování jednotlivých opáskovaných dílků se provádí pomocí [[cín]]u. Je možné použít i menší kousky skla, výsledný předmět má jemnější – tenčí spoje. Barevná skla musí být pro tuto techniku přesně zabroušená (speciální bruskou na sklo s hlavou s diamantovým prachem). Skla mohou být čirá, opálová, poloopálová, nebo s různým povrchem.
-Pomocí techniky Tiffany lze vytvořit i prostorové objekty (např. lampy nebo menší závěsné předměty).
 == Nepravá vitráž ==

Kostelní architektura

Kostelní typy	Bazilika • Gotická katedrála • Halový kostel • Pseudobazilika • Rotunda

Lodě a jejich druhy	Hlavní loď • Boční loď • Transept • Křížení • Dvojlodí • Trojlodí • Vícelodní kostel

Prostory kostela	Apsida • Apsidová kaple • Diakonikon • Empora • Chór • Chórový ochoz • Kaple • Kněžiště • Kruchta • Krypta • Sakristie • Věž • Žertvennik

Jiné architektonické prvky	Ambon • Baldachýn • Fiála • Chrlič • Ikonostas • Kazatelna • Klenba • Krab • Kružba • Křížová kytka • Kupole • Lektorium • Lucerna • Okulus • Oltář • Oltářní mřížka • Opěrný systém • Portál • Portikus • Přípora • Rozeta • Sanktusník • Triforium • Tympanon • Vítězný oblouk • Vitráž • Výklenek (Nika) • Žebro