Antonín Pelc: Porovnání verzí

Prof. Antonín Pelc
Narození	16. ledna 1895 ; Lišany; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. března 1967 (ve věku 72 let) ; Praha ; Československo
Místo pohřbení	Slavín; Vyšehradský hřbitov
Povolání	pedagog, spisovatel, malíř, karikaturista, učitel, ilustrátor, typograf, grafik a umělecký pedagog
Ocenění	národní umělec (1963)
Podpis	[[Soubor:\|128px\|alt=Podpis\|Podpis]]
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 13. 1. 2019, 15:34

Antonín Pelc (16. ledna 1895 Lišany^[1] u Rakovníka – 24. března 1967 Praha) byl český karikaturista, malíř a ilustrátor.

Život

V letech 1913–1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny. Na začátku války roku 1939 emigroval spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, přesto neunikl koncentračnímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě.

Po 2. světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem. Namaloval například Duo, Atelier II, Venkovské zátiší apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii.

V roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny (1951) a nositelem Řádu práce.

V letech 1934–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.^[2]

Dílo

Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, The New York Times, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Jeho dílo v 50.letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie.

Také v pozdních letech se věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem.

Obrazy:

Duo,
Atelier II (1936)
Cyklista (1937)
Venkovské zátiší
Zátiší u okna

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Lišany
↑ Seznam členů SVU Mánes

Literatura

Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. díl, N-Ž, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995; s. 1012-1013.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Pelc
Antonín Pelc na stránkách Rabasovy galerie Rakovník
Portrét A. Pelce od Václava Chocholy
Informační systém abART – osoba:Pelc Antonín

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnosti Lišany

[2] Seznam členů SVU Mánes

[1]

[2]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 == Život ==
-V letech 1913–1918 vystudoval malbu na [[Akademie výtvarných umění v Praze|pražské akademii]] v ateliéru [[Vlaho Bukovac]]e a [[Maxmilián Pirner|Maxe Pirnera]]. Věnoval se volné malířské 1tvorbě a spontánní politické karikatuře, publikoval v&nbsp;časopisech ''[[Šibeničky]]'', ''[[Právo lidu]]'', ''[[Tvorba (časopis, 1925-1938)|Tvorba]]'', ''[[Rudé právo]]'', ''[[Lidové noviny]]'', ''[[Kulturní tvorba]]'', ''[[Literární noviny]]''. Na začátku [[druhá světová válka|války]] roku 1939 emigroval spolu s [[Adolf Hoffmeister|Adolfem Hoffmeisterem]] do Francie, přesto neunikl koncentračnímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro ''[[The New York Times]]''. Cestoval po světě.
+V letech 1913–1918 vystudoval malbu na [[Akademie výtvarných umění v Praze|pražské akademii]] v ateliéru [[Vlaho Bukovac]]e a [[Maxmilián Pirner|Maxe Pirnera]]. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, publikoval v&nbsp;časopisech ''[[Šibeničky]]'', ''[[Právo lidu]]'', ''[[Tvorba (časopis, 1925-1938)|Tvorba]]'', ''[[Rudé právo]]'', ''[[Lidové noviny]]'', ''[[Kulturní tvorba]]'', ''[[Literární noviny]]''. Na začátku [[druhá světová válka|války]] roku 1939 emigroval spolu s [[Adolf Hoffmeister|Adolfem Hoffmeisterem]] do Francie, přesto neunikl koncentračnímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro ''[[The New York Times]]''. Cestoval po světě.
 Po 2. světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V&nbsp;pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním [[Kubismus|kubismem]]. Namaloval například ''Duo'', ''Atelier II'', ''Venkovské zátiší'' apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii.