Oleg Peňkovskij: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 612 bajtů ,  před 13 lety
úpr úvodního odstavce doplnění +iw +masivní opr odkazů a odstranění zbytečných/podezření na copyvio z publikace
(úpr úvodního odstavce doplnění +iw +masivní opr odkazů a odstranění zbytečných/podezření na copyvio z publikace)
'''Oleg Vladimirovič Peňkovskij''' ([[ruština|rusky]] ''Олег Владимирович Пеньковский'' [[23. duben|23. dubna]] [[1919]], [[Vladikavkaz]] – [[16. květen|16. května]] [[1963]] [[Moskva]]) byl [[plukovník]] vojenské zpravodajské služby [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] ([[GRU]]), který od r.roku 1960 pracoval jako [[dvojnýdvojitý agent]] také pro [[západní]] [[demokracie|demokratické]] země ([[Spojené státy americké]] a [[Spojené království|Velkou Británii]]). Postupně se tak stal nejcennějším a nejvýznamnějším [[špionemšpion]]em, který poskytoval velmi hodnotné a klíčové informace o nejpřísněji střežených vojenských tajemstvích [[komunismus|komunistického]] bloku. Díky němu např. nepřerostla tzv. [[karibská krize]] v r.roce [[1962]] v otevřený jaderný konflikt. S odstupem času se zpravodajské služby USA a Velké Británie shodly na tom, že Peňkovskij (s [[krycí jméno|krycím jménem]] Hero) byl tím nejaktivnějším a nejlepším [[agentemagent]]em, kterého se jim podařilo získat pro spolupráci za [[železná opona|železnou oponou]].
 
{{Upravit - biografie}}
'''Oleg Peňkovskij (1919 – 1963)'''
 
Oleg Vladimirovič Peňkovskij byl [[plukovník]] vojenské zpravodajské služby [[Sovětského svazu]] ([[GRU]]), který od r.1960 pracoval jako [[dvojný agent]] také pro [[západní]] [[demokratické]] země ([[Spojené státy americké a Velkou Británii]]). Postupně se tak stal nejcennějším a nejvýznamnějším [[špionem]], který poskytoval velmi hodnotné a klíčové informace o nejpřísněji střežených vojenských tajemstvích [[komunistického]] bloku. Díky němu např. nepřerostla tzv. [[karibská krize]] v r.[[1962]] v otevřený jaderný konflikt. S odstupem času se zpravodajské služby USA a Velké Británie shodly na tom, že Peňkovskij (s [[krycím jménem]] Hero) byl tím nejaktivnějším a nejlepším [[agentem]], kterého se jim podařilo získat pro spolupráci za [[železnou oponou]].
 
 
== Životopis ==
 
Oleg Vladimirovič Peňkovskij se narodil 23. dubna [[1919]] v Ordžonikidze na [[KavkazeKavkaz]]e. Jeho otec byl důlním inženýrem a údajně zahynul v [[občanské válce]]. Peňkovskij v r. 1939 absolvoval dělostřelecké učiliště v [[KyjevěKyjev]]ě, účastnil se [[okupace]] [[Polsko|Polska]] a posléze závěrečných bojů ve válce SSSR s [[Finsko|Finskem]]. Stal se mj. nejmladším sovětským velitelem pluku na bojové [[fronta (válka)|frontě]]. Byl dvakrát vyznamenán. Po skončení války nastoupil na Frunzeho vojenskou [[akademii]] a pak na Vojensko-diplomatickou akademii, která školila rozvědčíky pro zpravodajskou službu [[generální štáb|generálního štábu]]. V roce 1955 odjel jako zástupce [[rezidentarezident]]a do [[Turecko|Turecka]]. Zde se však nepohodl se svým nadřízeným a dokonce došlo i k zatažení „konkurenční“ rozvědky ([[KGB]]) do tohoto sporu. Pro Peňkovského to znamenalo konec kariéry [[diplomatadiplomat]]a: Stažení do SSSR, zaražený postup a uložení mezi „profláknuté“ agenty. Jen díky jeho přátelství s [[náčelníkem]] GRU [[generálem]] Serovem se stal hlavním instruktorem Státního výboru pro koordinaci vědeckovýzkumné práce, ve skutečnosti oddělení pro hospodářskou a průmyslovou špionáž. Tato funkce s sebou nesla i generálskou hodnost, kterou mu však odepřeli, neboť KGB zjistila, že otec Peňkovského bojoval v občanské válce na nesprávné straně – jako [[bělogvardějci|bělokvardějec]] proti [[Rudá armáda|Rudé armádě]]. Peňkovskij se cítil ponížen, uražen a rozhodl se pomstít sovětskému komunistickému režimu.
 
Oleg Vladimirovič Peňkovskij se narodil 23. dubna [[1919]] v Ordžonikidze na [[Kavkaze]]. Jeho otec byl důlním inženýrem a údajně zahynul v [[občanské válce]]. Peňkovskij v r. 1939 absolvoval dělostřelecké učiliště v [[Kyjevě]], účastnil se [[okupace]] [[Polska]] a posléze závěrečných bojů ve válce SSSR s [[Finskem]]. Stal se mj. nejmladším sovětským velitelem pluku na bojové [[frontě]]. Byl dvakrát vyznamenán. Po skončení války nastoupil na Frunzeho vojenskou [[akademii]] a pak na Vojensko-diplomatickou akademii, která školila rozvědčíky pro zpravodajskou službu [[generálního štábu]]. V roce 1955 odjel jako zástupce [[rezidenta]] do [[Turecka]]. Zde se však nepohodl se svým nadřízeným a dokonce došlo i k zatažení „konkurenční“ rozvědky ([[KGB]]) do tohoto sporu. Pro Peňkovského to znamenalo konec kariéry [[diplomata]]: Stažení do SSSR, zaražený postup a uložení mezi „profláknuté“ agenty. Jen díky jeho přátelství s [[náčelníkem]] GRU [[generálem]] Serovem se stal hlavním instruktorem Státního výboru pro koordinaci vědeckovýzkumné práce, ve skutečnosti oddělení pro hospodářskou a průmyslovou špionáž.Tato funkce s sebou nesla i generálskou hodnost, kterou mu však odepřeli, neboť KGB zjistila, že otec Peňkovského bojoval v občanské válce na nesprávné straně – jako [[bělokvardějec]] proti [[Rudé armádě]]. Peňkovskij se cítil ponížen, uražen a rozhodl se pomstít sovětskému komunistickému režimu.
 
 
== Agent tří rozvědek ==
 
12. srpna [[1960]] pozdě večer kontaktoval dva mladé americké turisty, vracející se z představení ve [[Velké moskevské divadlo|Velkém moskevském divadle]] neznámý [[Rus]], který je plynnou [[angličtina|angličtinou]] požádal o připálení cigarety a posléze poprosil o doručení dopisu na americké [[velvyslanectví]]. V něm stálo, že pisatel je odhodlán bojovat za skutečné [[ideályideál]]y [[svobody]] a [[demokracie]] pro celé lidstvo. V případě zájmu mají použít k navázání kontaktu [[mrtvou schránku]], jejíž popis je přiložen. Američané však váhali, báli se, že se jedná o provokaci KGB. Nakonec se ke spolupráci s ruským agentem odhodlali Britové, a to přes [[obchodníka]] Wynna, agenta [[MI 6]], který do [[Moskva|Moskvy]] často jezdil. Wynne a Peňkovskij se poprvé setkali na moskevském letišti v prosinci 1960, při čekání na zpožděný přílet britské obchodní [[delegace]].
 
Když pak za dva týdny přiletěl Peňkovskij se sovětskou obchodní delegací do [[LondýnaLondýn]]a, měli důstojníci [[CIA]] a [[MI 6]] zamluvené [[apartmányapartmán]]y ve stejném [[hoteluhotel]]y, aby za nimi mohl v noci bez obav chodit. V dlouhých rozhovorech jim poskytoval informace o nejchoulostivějších tajemstvích SSSR, mj. o zkouškách [[jaderná zbraň|jaderných zbraní]], o množství strategických objektů umístěných v Moskvě, včetně velitelství [[protivzdušné obrany]]. Všechny rozhovory byly pečlivě nahrávány. Nejdůležitější informace se týkaly stavu sovětského raketového programu a strategických sil, které nebyly zdaleka v tak ideálním stavu, jak sovětští lídři veřejně prohlašovali. Na této první schůzce Peňkovskij také podepsal závazek spolupráce. Nakonec předal Wynnovi kopie 78 stran [[plánů]] [[odpalovacích zařízení]], dále zprávy o tehdy málo známé [[protiletecké raketě]] V-75 ( v kódu [[NATO]] SA-2) a dalších raketách středního a dlouhého doletu.
12. srpna [[1960]] pozdě večer kontaktoval dva mladé americké turisty, vracející se z představení ve [[Velkém moskevském divadle]] neznámý [[Rus]], který je plynnou [[angličtinou]] požádal o připálení cigarety a posléze poprosil o doručení dopisu na americké [[velvyslanectví]]. V něm stálo, že pisatel je odhodlán bojovat za skutečné [[ideály]] [[svobody]] a [[demokracie]] pro celé lidstvo. V případě zájmu mají použít k navázání kontaktu [[mrtvou schránku]], jejíž popis je přiložen. Američané však váhali, báli se, že se jedná o provokaci KGB. Nakonec se ke spolupráci s ruským agentem odhodlali Britové, a to přes [[obchodníka]] Wynna, agenta [[MI 6]], který do [[Moskvy]] často jezdil. Wynne a Peňkovskij se poprvé setkali na moskevském letišti v prosinci 1960, při čekání na zpožděný přílet britské obchodní [[delegace]].
Během dalších cest na Západ dodal agent Hero britským a americkým zpravodajským službám množství vojenských [[příruček]], seznam [[důstojníkůdůstojník]]ů a agentů GRU i KGB, absolventů Vojenské diplomatické akademie, kteří mají být vysazeni jako špioni na Západ, množství tajných vojenských [[časopisůčasopis]]ů, [[konstrukční]] podrobnosti o nových sovětských [[tank|tancích]], atd. Na jedné ze schůzek se také Peňkovskij nechal [[vyfotografovat]] v [[uniforma|uniformách]] britské a americké [[armáda|armády]]. Sám přitom neopomněl zdůraznit svoji důležitost – je plukovníkem tří rozvědek.
Když pak za dva týdny přiletěl Peňkovskij se sovětskou obchodní delegací do [[Londýna]], měli důstojníci [[CIA]] a [[MI 6]] zamluvené [[apartmány]] ve stejném [[hotelu]], aby za nimi mohl v noci bez obav chodit. V dlouhých rozhovorech jim poskytoval informace o nejchoulostivějších tajemstvích SSSR, mj. o zkouškách [[jaderných zbraní]], o množství strategických objektů umístěných v Moskvě, včetně velitelství [[protivzdušné obrany]]. Všechny rozhovory byly pečlivě nahrávány. Nejdůležitější informace se týkaly stavu sovětského raketového programu a strategických sil, které nebyly zdaleka v tak ideálním stavu, jak sovětští lídři veřejně prohlašovali. Na této první schůzce Peňkovskij také podepsal závazek spolupráce. Nakonec předal Wynnovi kopie 78 stran [[plánů]] [[odpalovacích zařízení]], dále zprávy o tehdy málo známé [[protiletecké raketě]] V-75 ( v kódu NATO SA-2) a dalších raketách středního a dlouhého doletu.
Během návštěvy [[PařížePaříž]]e v září [[1961]] na sovětské obchodní [[výstavě]] dodal Britům množství [[mikrofilmůmikrofilm]]ů s dokumenty a informacemi o nových sovětských [[raketa|raketách]]. Díky tomu se Američané a Britové dozvěděli, že typ SS-4 s [[doletemdolet]]em 2500 [[km]] se již [[sériově]] vyrábí a typ SS-5 s doletem 45004 500 km je v závěrečné fázi [[vývoje]]. Obě tyto střely mohly nést jadernou [[jaderná hlavice|jadernou hlavici]].
Během dalších cest na Západ dodal agent Hero britským a americkým zpravodajským službám množství vojenských [[příruček]], seznam [[důstojníků]] a agentů GRU i KGB, absolventů Vojenské diplomatické akademie, kteří mají být vysazeni jako špioni na Západ, množství tajných vojenských [[časopisů]], [[konstrukční]] podrobnosti o nových sovětských [[tancích]], atd. Na jedné ze schůzek se také Peňkovskij nechal [[vyfotografovat]] v [[uniformách]] britské a americké [[armády]]. Sám přitom neopomněl zdůraznit svoji důležitost – je plukovníkem tří rozvědek.
Peňkovskij dodal západním zpravodajcům celkem 110 mikrofilmů a z jeho výpovědí bylo pořízeny [[magnetofonovémagnetofon]]ové záznamy trvající 140 [[hodin]], což po přepsání vydalo na 1200 strojopisných stran. Díky těmto informacím mohlo být vytvořeno přes 10 tisíc stránek [[analýz]] o tehdejším Sovětském svazu. Západní zpravodajci všechny informace od Peňkovského co nejbedlivěji chránili. Například je rozdělovali na dvě podskupiny, z nichž každá údajně měla být z jiného pramene, takže oficiálně měly pocházet ze čtyř zdrojů.
Během návštěvy [[Paříže]] v září [[1961]] na sovětské obchodní [[výstavě]] dodal Britům množství [[mikrofilmů]] s dokumenty a informacemi o nových sovětských [[raketách]]. Díky tomu se Američané a Britové dozvěděli, že typ SS-4 s [[doletem]] 2500 [[km]] se již [[sériově]] vyrábí a typ SS-5 s doletem 4500 km je v závěrečné fázi [[vývoje]]. Obě tyto střely mohly nést jadernou [[hlavici]].
Peňkovskij dodal západním zpravodajcům celkem 110 mikrofilmů a z jeho výpovědí bylo pořízeny [[magnetofonové]] záznamy trvající 140 [[hodin]], což po přepsání vydalo na 1200 strojopisných stran. Díky těmto informacím mohlo být vytvořeno přes 10 tisíc stránek [[analýz]] o tehdejším Sovětském svazu. Západní zpravodajci všechny informace od Peňkovského co nejbedlivěji chránili. Například je rozdělovali na dvě podskupiny, z nichž každá údajně měla být z jiného pramene, takže oficiálně měly pocházet ze čtyř zdrojů.
 
== Největší úspěch sovětsko-amerického špiona ==
 
Svojí hvězdnou hodinu zažíval Peňkovskij v době tzv. karibské krize. Po americkém pokusu o svržení režimu [[Fidel Castro|Fidela Castra]] na [[Kuba|Kubě]] se sovětský vůdce [[Nikita Chruščov]] rozhodl umístit na tento ostrov sovětské rakety krátkého a středního doletu s jadernými hlavicemi. Taková blízkost jaderných zbraní u americké pevniny znamenala velkou hrozbu pro Spojené Státy nejen proto, že v té době měl Východní blok převahu v [[konvenční]] výzbroji. Díky plánům odpalovacích zařízení, dodaných Peňkovským, věděli Američané zcela přesně, co Sověti na Kubě chystají a jak dlouho jim ještě potrvá, než budou moci zaútočit. Dále byl odhalen sověstký [[konvoj]] vezoucí jaderné rakety na Kubu. Situace se vyhrocovala. Američané vyhlásili [[námořní blokáda|námořní blokádu]] Kuby. [[Prezident]] [[John Fitzgerald Kennedy]] stál před osudovým rozhodnutím: Zahájit jaderný útok na Sovětský svaz a tím vzít nepříteli výhodu prvního úderu, nebo řešit konflikt diplomaticky? V nejtěžší chvíli pomohl opět Peňkovskij, který informoval CIA o tom, že sovětský raketový program není zdaleka na takové úrovni, jak se Američané domnívají, a zejména počet raket schopných nést jadernou hlavici je pouhých padesát a nikoliv tisíc, jak USA předpokládaly. Proto se Chruščov chce i přes naléhání svých [[maršálůmaršál]]ů vyhnout válečnému střetnutí a přistoupit na diplomatické urovnání krize. Prezident Kennedy následně vystoupil s [[projevem]], v němž varoval všechny země před instalací svých jaderných zbraní na americkém [[kontinentu]], kterou by USA považovaly za hrozbu své suverenity. Sovětský konvoj byl odvolán takřka na dohled od kubánských [[břehů]] a mezi [[Bílý dům|Bílým domem]] a [[KremlemKreml]]em byla zřízena přímá [[telefonnítelefon]] linka, aby se oba vůdci tehdy nejmocnějších zemí světa mohli v případě nutnosti okamžitě spojit.
 
Svojí hvězdnou hodinu zažíval Peňkovskij v době tzv. karibské krize. Po americkém pokusu o svržení režimu [[Fidela Castra]] na [[Kubě]] se sovětský vůdce [[Chruščov]] rozhodl umístit na tento ostrov sovětské rakety krátkého a středního doletu s jadernými hlavicemi. Taková blízkost jaderných zbraní u americké pevniny znamenala velkou hrozbu pro Spojené Státy nejen proto, že v té době měl Východní blok převahu v [[konvenční]] výzbroji. Díky plánům odpalovacích zařízení, dodaných Peňkovským, věděli Američané zcela přesně, co Sověti na Kubě chystají a jak dlouho jim ještě potrvá, než budou moci zaútočit. Dále byl odhalen sověstký [[konvoj]] vezoucí jaderné rakety na Kubu. Situace se vyhrocovala. Američané vyhlásili [[námořní blokádu]] Kuby. [[Prezident]] [[John Fitzgerald Kennedy]] stál před osudovým rozhodnutím: Zahájit jaderný útok na Sovětský svaz a tím vzít nepříteli výhodu prvního úderu, nebo řešit konflikt diplomaticky? V nejtěžší chvíli pomohl opět Peňkovskij, který informoval CIA o tom, že sovětský raketový program není zdaleka na takové úrovni, jak se Američané domnívají, a zejména počet raket schopných nést jadernou hlavici je pouhých padesát a nikoliv tisíc, jak USA předpokládaly. Proto se Chruščov chce i přes naléhání svých [[maršálů]] vyhnout válečnému střetnutí a přistoupit na diplomatické urovnání krize. Prezident Kennedy následně vystoupil s [[projevem]], v němž varoval všechny země před instalací svých jaderných zbraní na americkém [[kontinentu]], kterou by USA považovaly za hrozbu své suverenity. Sovětský konvoj byl odvolán takřka na dohled od kubánských [[břehů]] a mezi [[Bílým domem]] a [[Kremlem]] byla zřízena přímá [[telefonní]] linka, aby se oba vůdci tehdy nejmocnějších zemí světa mohli v případě nutnosti okamžitě spojit.
 
== V Moskvě pod dohledem ==
 
Přestože Peňkovskij ze svých zahraničních cest přivážel domů pro Sověty cenné informace o západním [[technologickém]] vývoji, které mu pro změnu dodávali Britové s Američany, snažila se KGB jeho výjezdy všemožně mařit. Nakonec musel v r.1962 odložit plánovanou návštěvu [[Itálie]] na neurčito a cestu do [[Ženeva|Ženevy]] oželet úplně. Veškeré informace a materiály proto od něho musela přebírat přímo v Moskvě manželka britského diplomata paní Janet Chisholmová. Předávání materiálů prováděli oba aktéři technikou tzv. letmého předání, při níž se dva lidé téměř srazí při chůzi ve velkém davu nebo tlačenici, např. v rušné [[pasážipasáž]]i. Při tom si rychle předají zásilku – obálku s [[penězi]] nebo malý balíček s mikrofilmy či jiným materiálem. Pokud jsou oba účastníci dobře sehráni, normální pozorovatel nemá šanci předání zaregistrovat. Tato metoda byla bezpečná až do roku [[1959]], kdy KGB zatkla jiného sovětského [[rozvědčíkarozvědčík]]a – přeběhlíka k CIA. Ten při výslechu řekl, že si se svojí [[spojkou]] předával zásilky právě touto metodou. Do té doby sovětská [[kontrarozvědka]] předpokládala, že veškerá spojení mezi agenty v Moskvě s jejich diplomatickými spojkami se dějí pouze systémem mrtvých schránek. Nyní však musel [[velitel]] KGB vydat [[rozkaz]] sledovat každého [[západního]] diplomata, [[novinářenovinář]]e a obchodníka po dobu dvou týdnů dvakrát ročně bez ohledu na náklady a časovou zaneprázdněnost!
 
V lednu 1962 sledovala KGB paní Chisholmovou. V pasáži [[Arbat]] si [[sledovačka]] všimla její srážky s neznámým mužem. Letmé předání?!? Dva sledovači se vydali za diplomatkou, dva za neznámým mužem. Zkušený důstojník zpravodajské služby si však svých „stínů“ všiml a dokázal je setřást. Kontrarozvědka sice pro tentokrát neuspěla, avšak zjistila, že má co do činění s nejspíš celou sítí [[vyzvědačů]] operujících v Moskvě. Zatím však nebyl přímo podezřelý Oleg Peňkovskij.
Přestože Peňkovskij ze svých zahraničních cest přivážel domů pro Sověty cenné informace o západním [[technologickém]] vývoji, které mu pro změnu dodávali Britové s Američany, snažila se KGB jeho výjezdy všemožně mařit. Nakonec musel v r.1962 odložit plánovanou návštěvu [[Itálie]] na neurčito a cestu do [[Ženevy]] oželet úplně. Veškeré informace a materiály proto od něho musela přebírat přímo v Moskvě manželka britského diplomata paní Janet Chisholmová. Předávání materiálů prováděli oba aktéři technikou tzv. letmého předání, při níž se dva lidé téměř srazí při chůzi ve velkém davu nebo tlačenici, např. v rušné [[pasáži]]. Při tom si rychle předají zásilku – obálku s [[penězi]] nebo malý balíček s mikrofilmy či jiným materiálem. Pokud jsou oba účastníci dobře sehráni, normální pozorovatel nemá šanci předání zaregistrovat. Tato metoda byla bezpečná až do roku [[1959]], kdy KGB zatkla jiného sovětského [[rozvědčíka]] – přeběhlíka k CIA. Ten při výslechu řekl, že si se svojí [[spojkou]] předával zásilky právě touto metodou. Do té doby sovětská [[kontrarozvědka]] předpokládala, že veškerá spojení mezi agenty v Moskvě s jejich diplomatickými spojkami se dějí pouze systémem mrtvých schránek. Nyní však musel [[velitel]] KGB vydat [[rozkaz]] sledovat každého [[západního]] diplomata, [[novináře]] a obchodníka po dobu dvou týdnů dvakrát ročně bez ohledu na náklady a časovou zaneprázdněnost!
V lednu 1962 sledovala KGB paní Chisholmovou. V pasáži [[Arbat]] si [[sledovačka]] všimla její srážky s neznámým mužem. Letmé předání?!? Dva sledovači se vydali za diplomatkou, dva za neznámým mužem. Zkušený důstojník zpravodajské služby si však svých „stínů“ všiml a dokázal je setřást. Kontrarozvědka sice pro tentokrát neuspěla, avšak zjistila, že má co do činění s nejspíš celou sítí [[vyzvědačů]] operujících v Moskvě. Zatím však nebyl přímo podezřelý Oleg Peňkovskij.
 
 
== Začátek konce agenta Hrdiny ==
 
Peňkovskij nakonec na sebe poutal pozornost kontrarozvědky sám. Všichni občané Sovětského Svazu museli tenkrát KGB oznamovat všechny návštěvy západních velvyslanectví. Peňkovskij tuhle povinnost jednou opomenul a kontrarozvědka na to přišla. Náčelník GRU se sice za svého podřízeného omluvil, ale KGB se na „nedbalého“ plukovníka zaměřila. Nejprve jej začali sledovat [[kamera|mikrokamerou]], vestavěnou do truhlíku za oknem naproti PeňkovskémuPeňkovského [[bytu]]. Ta jednoho dne zaznamenala, jak plukovník doma ladí [[rádio]] a dělá si poznámky. V další fázi umístili mikrokameru přímo nad jeho pracovní [[stůl]]. Před tím jej nechali [[přiotrávit]], takže musel do [[nemocnice]]. Při prohlídce jeho bytu našli množství špionážních pomůcek. V bytě nad ním si KGB udělala provizorní pozorovací [[stanoviště]] poté, co jeho [[obyvatele]] „poslali za odměnu" na výběrovou rekreaci k [[moři]]. Začátkem listopadu sledovali mikrokamerou Peňkovského, jak si prohlíží falešný [[pas]]. Na rozkaz [[velitele]] KGB byl okamžitě [[zatčen]].
 
2. listopadu 1962 zachytila CIA v Moskvě smluvený signál od Peňkovského. Jejich pracovníka, který se vydal k mrtvé schránce pro zásilku, však zatkla KGB. Za několik dní pak byl v [[Maďarsko|Maďarsku]] zatčen i Wynne. 3. května 1963 se v Moskvě konal velký [[soud]] s Peňkovským a Wynnem. [[Monstrproces]] měl předem nacvičený průběh: Za zradou plukovníka stál [[alkohol]], [[milenky]], [[hazard]] a touha po [[bohatství]]. Wynne byl odsouzen na mnoho let do [[vězení]], Peňkovskij k [[trest smrti|trestu smrti]] zastřelením.
Peňkovskij nakonec na sebe poutal pozornost kontrarozvědky sám. Všichni občané Sovětského Svazu museli tenkrát KGB oznamovat všechny návštěvy západních velvyslanectví. Peňkovskij tuhle povinnost jednou opomenul a kontrarozvědka na to přišla. Náčelník GRU se sice za svého podřízeného omluvil, ale KGB se na „nedbalého“ plukovníka zaměřila. Nejprve jej začali sledovat [[mikrokamerou]], vestavěnou do truhlíku za oknem naproti Peňkovskému [[bytu]]. Ta jednoho dne zaznamenala, jak plukovník doma ladí [[rádio]] a dělá si poznámky. V další fázi umístili mikrokameru přímo nad jeho pracovní [[stůl]]. Před tím jej nechali [[přiotrávit]], takže musel do [[nemocnice]]. Při prohlídce jeho bytu našli množství špionážních pomůcek. V bytě nad ním si KGB udělala provizorní pozorovací [[stanoviště]] poté, co jeho [[obyvatele]] „poslali za odměnu" na výběrovou rekreaci k [[moři]]. Začátkem listopadu sledovali mikrokamerou Peňkovského, jak si prohlíží falešný [[pas]]. Na rozkaz [[velitele]] KGB byl okamžitě [[zatčen]].
O tom, jak Peňkovskij skutečně zemřel, panují dodnes jen dohady. Některé důkazy však naznačují, že nebyl zastřelen a jeho hrozná smrt měla sloužit jako výstraha pro ty, kdo by se snad chtěli dopustit něčeho podobného. Jeden z agentů GRU (Viktor Suvorov - Vladimir Rezun), který v roce [[1978]] emigroval do Velké Británie, uvádí ve své knize Akvárium ([[ISBN 80-206-0594-0]]), jak mu před přijetím k této vojenské rozvědce pouštěli [[černobílý]] amatérský [[film]], na němž byla vidět ponurá vysoká místnost bez oken s [[pecí]] uprostřed – [[krematorium]]. U ní pak opřená nosítka, k nimž je [[ocelovým]] [[lanem]] přivázán živý muž v obleku tak, aby viděl na pec. Muž křičí. Strašlivě řve. Čtyři muži berou nosítka za rukojeti, opatrně spouští na zem a společně je zvedají. Přivázaný muž se snaží ze všech sil jim v tom zabránit. Marně se pokouší kousnout jednoho z nich do ruky. Snaží se nosítka rozhoupat, aby si jejich pádem přivodil lehkou smrt nebo alespoň ztrátu vědomí. Zabral vší silou…..silou, lano však bylo pevné. Nosítka jsou již na [[kolejích]] a pomalu kloužou vstříc otevřeným dvířkům pece. Konečky roztažených prstů na rukou toho muže pátrají po sebenepatrnější opoře. Plameny jasně září, jistě jsou syceny [[kyslíkem]]. Již olizují lakované polobotky…polobotky. Topiči silně popostrčí nosítka směrem k [[jícnu]] pece. Vrata se zabouchnou, a tím končí i film.
2. listopadu 1962 zachytila CIA v Moskvě smluvený signál od Peňkovského. Jejich pracovníka, který se vydal k mrtvé schránce pro zásilku, však zatkla KGB. Za několik dní pak byl v [[Maďarsku]] zatčen i Wynne. 3. května 1963 se v Moskvě konal velký [[soud]] s Peňkovským a Wynnem. [[Monstrproces]] měl předem nacvičený průběh: Za zradou plukovníka stál [[alkohol]], [[milenky]], [[hazard]] a touha po [[bohatství]]. Wynne byl odsouzen na mnoho let do [[vězení]], Peňkovskij k [[trestu smrti]] zastřelením.
O tom, jak Peňkovskij skutečně zemřel, panují dodnes jen dohady. Některé důkazy však naznačují, že nebyl zastřelen a jeho hrozná smrt měla sloužit jako výstraha pro ty, kdo by se snad chtěli dopustit něčeho podobného. Jeden z agentů GRU (Viktor Suvorov - Vladimir Rezun), který v roce [[1978]] emigroval do Velké Británie, uvádí ve své knize Akvárium ([[ISBN 80-206-0594-0]]), jak mu před přijetím k této vojenské rozvědce pouštěli [[černobílý]] amatérský [[film]], na němž byla vidět ponurá vysoká místnost bez oken s [[pecí]] uprostřed – [[krematorium]]. U ní pak opřená nosítka, k nimž je [[ocelovým]] [[lanem]] přivázán živý muž v obleku tak, aby viděl na pec. Muž křičí. Strašlivě řve. Čtyři muži berou nosítka za rukojeti, opatrně spouští na zem a společně je zvedají. Přivázaný muž se snaží ze všech sil jim v tom zabránit. Marně se pokouší kousnout jednoho z nich do ruky. Snaží se nosítka rozhoupat, aby si jejich pádem přivodil lehkou smrt nebo alespoň ztrátu vědomí. Zabral vší silou….. lano však bylo pevné. Nosítka jsou již na [[kolejích]] a pomalu kloužou vstříc otevřeným dvířkům pece. Konečky roztažených prstů na rukou toho muže pátrají po sebenepatrnější opoře. Plameny jasně září, jistě jsou syceny [[kyslíkem]]. Již olizují lakované polobotky… Topiči silně popostrčí nosítka směrem k [[jícnu]] pece. Vrata se zabouchnou, a tím končí i film.
 
{{DEFAULTSORT:Peňkovskij, Oleg}}
[[Kategorie:Úmrtí 1963]]
[[Kategorie:Rusové]]
 
[[de:Oleg Wladimirowitsch Penkowski]]
[[en:Oleg Penkovsky]]
[[es:Oleg Penkovsky]]
[[fr:Oleg Penkovsky]]
[[he:אולג פנקובסקי]]
[[lt:Olegas Penkovskis]]
[[pl:Oleg Pieńkowski]]
[[sr:Олег Пенковски]]

Navigační menu