Oskar Brázda

Oskar Brázda
Narození	30. září 1887 Rosice nad Labem Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. prosince 1977 (ve věku 90 let) Líčkov Československo Československo
Vzdělání	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	malíř a sochař
Manžel(ka)	Amelie Posse-Brázdová
Děti	Jan Brazda
Podpis	[[Soubor:|128px|alt=Podpis|Podpis]]
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Oskar Brázda (30. září 1887 Rosice nad Labem – 19. prosince 1977 Líčkov u Žatce) byl český malíř a výtvarník.

Život

Oskar Brázda se narodil v Rosicích nad Labem. Tady prožil své dětství i část prvních školních let. Jeho otec podnikal v pohostinství. Rodina se několikrát stěhovala. Poměrně záhy odešla do Prahy, kde otec provozoval známou kavárnu Slavia naproti Národnímu divadlu. V Praze navštěvoval Brázda gymnázium. Roku 1904 vstoupit na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Jeho profesory tam byli především Rudolf Bacher (1862–1945) a Kasimir Pochwalski (1855–1940).

Studium úspěšně ukončil na Akademii výtvarných umění ve Vídni a poté, díky císařskému stipendiu, studoval v Itálii. V roce 1915 se v Římě oženil s Amelií Posse. V průběhu 1. světové války se seznámili s Edvardem Benešem a aktivně se účastnili i 1. československého odboje. Oba byli dokonce v letech 1915–1916, jako nepřátelští cizinci, internováni na Sardinii ve městě Algheru. Po roce 1920 prožil závratnou karieru v Itálii, stal se portrétistou římské aristokracie a honorace. V roce 1924 zahajoval Brázdovu výstavu v Římě sám duce Benito Mussolini zvoláním: „Sláva Brázdova je slávou Itálie!“ V roce 1925 se změnila politická situace v Itálii, a proto ji s rodinou opustil a vrátil se zpět do vlasti. Kvůli krásné krajině v okolí koupil spolu se svou ženou Amelií Posse-Brázdovou barokní zámek Líčkov nedaleko Žatce, tehdy již 50 let neobydlený, kam se spolu s ní a se svými dvěma syny (Bohuslavem a Janem) přestěhoval a intenzivně tvořil.Jeho žena, švédská aristokratka, příbuzná švédské královské rodiny se proslavila svými romány Slunné zajetí, Pestrá volnost a dalšími nejen ve Švédsku a Československu, ale i v Itálii, Německu a Anglii. Dnes její památku připomíná Museum Amelie Posse-Brázdové v jižním Švédsku ve Skåne.

Po začátku 2. světové války musel zámek opustit a nějaký čas strávil i ve vězení, ze kterého byl propuštěn až po intervenci ze zahraničí. Po válce se vrátil na zámek, ale ten mu byl v roce 1948 vyvlastněn a přišel i o část obrazů, kterými státu zaplatil tzv. milionářskou dávku. Na zámku však zůstal. Po roce 1989 jeho druhá žena Marie, rozená Weissová, získala díky restitucím manželův majetek zpět a na zámku Líčkov vytvořila Galerii Oskara Brázdy, kde návštěvníci zámku mohou vidět množství jeho děl i osobních věcí. Největší sbírku Brázdových děl kromě kolekce Marie Weissové-Brázdové na Líčkově vlastní Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie Petra Brandla v Praze.

V jedné z francouzských kaváren se Brázda v roce 1915 seznámil s Pablem Picassem, ale jeden se o druhého nezajímal. Podruhé se setkal s Picassem v roce 1917 v Římě. V letech 1921 a 1922 trávil dovolenou na Capri s T. G. Masarykem a zůstali celoživotními přáteli. V roce 1924 obdržel Brázda vysoké vyznamenání od italského krále Řád koruny Itálie a byl jmenován komturem a přijat králem k veřejnému slyšení. První Brázdovu monografii napsal v Itálii v roce 1924 Giovanni Marini. Malířův atelier ve Vatikánu ve Ville Czechina navštívil i papež Benedikt XV., bratr švédského krále princ Eugen, dirigent Arturo Toscanini, italská nositelka Nobelovy ceny za literaturu Grazia Deledda, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik i Benito Mussolini.

Byl vyznamenán např. Františkem Josefem I., Emanuelem III., Tomášem Garriguem Masarykem, Gustávem Husákem a dalšími československými a zahraničními politiky.

Svými díly je Oskar Brázda dnes zastoupen v několika italských státních sbírkách včetně Národní galerie moderního umění v Římě v paláci Boncompagni Ludovisi, v Muzeu umění v Sassari na Sardinii, v Museo nazionale degli strumenti musicali v Římě, sbírce Univerzity v Padově a dalších. Oskar Brázda zaujal v letech 1912 až 1925 významné místo jako příslušník Římské secese (Secessione Romana) a jako malíř italského fauvismu. Itálii úspěšně několikrát reprezentoval na benátském bienále a o jeho tvorbě referoval nejen italský, ale i britský, švédský, francouzský a německý tisk. Odchodem z Itálie Brázda přetrhal budované vazby a nedosáhl již své italské slávy. Dnes je rehabilitován jako významný evropský portrétista 20. století.

Odkazy

Literatura

• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 135. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 152. 
• KOUDELKA, Ivo. Oskar Brázda a jeho dvě múzy : Amelie Posse a Maria Weiss. Praha: Regulus, 2015. ISBN 978-80-86279-49-7. 
• HAVELKA, Ivan; KOUDELKA, Ivo; RUSSO, Alessandro. Fenomén Oskar Brázda. 1. vyd. Praha: Regulus, 2017. 100 s. ISBN 978-80-86279-58-9. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oskar Brázda
• Informační systém abART – osoba:Brázda Oskar
• BRÁZDA, Oskar. Vlastní portret. Zlatá Praha (II). 1924-1925, roč. 42, čís. 35-36, s. 347. Dostupné online [cit. 2015-04-28]. 
• Zámek Líčkov - životopis ak.mal. Oskara Brázdy
• Žila jsem pro Československo. Pořad Českého rozhlasu Plus věnovaný první manželce Oskara Brázdy Amelii Posse, zabývá se životem manželů Brázdových v Itálii i Československu.

Autoritní data	AbARTP: 4779 Biblio: 520b9832-0140-4c43-a635-7a2b86dd7aaf Legie 100: 3803 NKC: jn20000400294 BNF: cb17048844q (data) GND: 119529637 ISNI: 0000 0001 1680 1038 LCCN: no2016021441 RKDartists: 121466 SUDOC: 188600566 ULAN: 500128911 VIAF: 84005173 WorldCat Identities: lccn-no2016021441

Portály: Česko | Lidé | Umění