Oskar Brázda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oskar Brázda
Oskar Brázda
Oskar Brázda
Narození30. září 1887
Rosice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. prosince 1977 (ve věku 90 let)
Líčkov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníAkademie výtvarných umění ve Vídni
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povolánímalíř a sochař
Manžel(ka)Amelie Posse a Marie Weiss
DětiJan Brázda
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oskar Brázda (30. září 1887 Rosice[1]19. prosince 1977 Líčkov) byl český malíř a výtvarník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Oskar Brázda se narodil v Rosicích v rodině Bohumila Brázdy (1860–??) a jeho manželky Boženy, rozené Havránkové (1869–??). Tady prožil své dětství i část prvních školních let. Jeho otec podnikal v pohostinství. Rodina se několikrát stěhovala. V roce 1895 odešla do Prahy, kde otec mezi jiným provozoval kavárnu Slavia.[2][3] V Praze navštěvoval Brázda gymnázium. Roku 1904 vstoupit na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Jeho profesory tam byli především Rudolf Bacher (1862–1945) a Kasimir Pochwalski (1855–1940).

Studium úspěšně ukončil na Akademii výtvarných umění ve Vídni a poté, díky císařskému stipendiu, studoval v Itálii. V roce 1915 se v Římě oženil s Amelií Posse. V průběhu 1. světové války se seznámili s Edvardem Benešem a aktivně se účastnili i 1. československého odboje. Oba byli dokonce v letech 19151916, jako nepřátelští cizinci, internováni na Sardinii ve městě Algheru. Po roce 1920 prožil závratnou karieru v Itálii, stal se portrétistou římské aristokracie a honorace. V roce 1924 zahajoval Brázdovu výstavu v Římě sám duce Benito Mussolini zvoláním: „Sláva Brázdova je slávou Itálie!“ V roce 1925 se změnila politická situace v Itálii, a proto ji s rodinou opustil a vrátil se zpět do vlasti. Kvůli krásné krajině v okolí koupil spolu se svou ženou Amelií Posse-Brázdovou barokní zámek Líčkov nedaleko Žatce, tehdy již 50 let neobydlený, kam se spolu s ní a se svými dvěma syny (Bohuslavem a Janem) přestěhoval a intenzivně tvořil. Jeho žena, švédská aristokratka, příbuzná švédské královské rodiny se proslavila svými romány Slunné zajetí, Pestrá volnost a dalšími nejen ve Švédsku a Československu, ale i v Itálii, Německu a Anglii. Dnes její památku připomíná Museum Amelie Posse-Brázdové v jižním Švédsku ve Skåne.

Po začátku 2. světové války musel zámek opustit a nějaký čas strávil i ve vězení, ze kterého byl propuštěn až po intervenci ze zahraničí. Po válce se vrátil na zámek, ale ten mu byl v roce 1948 vyvlastněn a přišel i o část obrazů, kterými státu zaplatil tzv. milionářskou dávku. Na zámku však zůstal. Po roce 1989 jeho druhá žena Marie, rozená Weissová, získala díky restitucím manželův majetek zpět a na zámku Líčkov vytvořila Galerii Oskara Brázdy, kde návštěvníci zámku mohou vidět množství jeho děl i osobních věcí. Největší sbírku Brázdových děl kromě kolekce Marie Weissové-Brázdové na Líčkově vlastní Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie Petra Brandla v Praze.

V jedné z francouzských kaváren se Brázda v roce 1915 seznámil s Pablem Picassem, ale jeden se o druhého nezajímal. Podruhé se setkal s Picassem v roce 1917 v Římě. V letech 1921 a 1922 trávil dovolenou na Capri s T. G. Masarykem a zůstali celoživotními přáteli. V roce 1924 obdržel Brázda vysoké vyznamenání od italského krále Řád koruny Itálie a byl jmenován komturem a přijat králem k veřejnému slyšení. První Brázdovu monografii napsal v Itálii v roce 1924 Giovanni Marini. Malířův atelier ve Vatikánu ve Ville Czechina navštívil i papež Benedikt XV., bratr švédského krále princ Eugen, dirigent Arturo Toscanini, italská nositelka Nobelovy ceny za literaturu Grazia Deledda, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik i Benito Mussolini.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Byl vyznamenán např. Františkem Josefem I., Emanuelem III., Tomášem Garriguem Masarykem a dalšími československými a zahraničními politiky.[ujasnit] V den svých devadesátých narozenin obdržel titul Zasloužilý umělec.[4]

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Svými díly je Oskar Brázda dnes zastoupen v několika italských státních sbírkách včetně Národní galerie moderního umění v Římě v paláci Boncompagni Ludovisi, v Muzeu umění v Sassari na Sardinii, v Museo nazionale degli strumenti musicali v Římě, sbírce Univerzity v Padově a dalších. Oskar Brázda zaujal v letech 1912 až 1925 významné místo jako příslušník Římské secese (Secessione Romana) a jako malíř italského fauvismu. Itálii úspěšně několikrát reprezentoval na benátském bienále a o jeho tvorbě referoval nejen italský, ale i britský, švédský, francouzský a německý tisk. Odchodem z Itálie Brázda přetrhal budované vazby a nedosáhl již své italské slávy. Dnes je rehabilitován jako významný evropský portrétista 20. století.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených v Rosicích, sign.6580, ukn 8192, str.44. Dostupné online.
  2. Naši jubilanti. S. 2. Národní listy [online]. 1930-10-03 [cit. 2020-07-22]. S. 2. Dostupné online. 
  3. Soupis pražských obyvatel: Brázda Bohuslav [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-07-22]. Dostupné online. 
  4. (dostupné online v NK ČR). S. 5. Pochodeň [online]. 1977-12-30 [cit. 2020-07-22]. S. 5. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 135. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 152. 
  • KOUDELKA, Ivo. Oskar Brázda a jeho dvě múzy : Amelie Posse a Maria Weiss. Praha: Regulus, 2015. ISBN 978-80-86279-49-7. 
  • HAVELKA, Ivan; KOUDELKA, Ivo; RUSSO, Alessandro. Fenomén Oskar Brázda. 1. vyd. Praha: Regulus, 2017. 100 s. ISBN 978-80-86279-58-9. 
  • RAKUŠANOVÁ, Marie. Bytosti odnikud : metamorfózy akademických principů v malbě první poloviny 20. století v Čechách. Praha: Academia, 2008. 508 s. ISBN 978-80-200-1648-5. Kapitola Anachronismy aktu, s. 254–256, 359–362. 
  • Otakar Špecinger, Oskar Brázda (K 105. výročí narození a 15. výročí smrti), R press, Kralupy nad Vltavou, 1992
  • Otakar Špecinger, Malíř Oskar Brázda a zámek Líčkov, Regulus, Praha, 1996
  • Pole tvůrčí a válečná (Výtvarné umění ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha), katalog k výstavě, Moravská galerie v Brně, 2008
  • Eva Strömberg Kranz, Amelie Posse-Brázdová (Život spjatý s Československem), Akropolis, Praha 2011
  • Platon Dějev, Výtvarníci legionáři, Praha 1937

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]