Anatomie rostlin: Porovnání verzí
→Makroskopická anatomie: u stélkatých rostlin ne |
m uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Grundorganer.svg|thumb|Schéma základních [[orgán]]ů rostlin, zejména těch [[vyšší rostliny|vyšších]] (A - [[květ]]; B - [[stonek]] s [[list]]y; C - [[kořen]])]] |
[[Soubor:Grundorganer.svg|thumb|Schéma základních [[orgán]]ů rostlin, zejména těch [[vyšší rostliny|vyšších]] (A - [[květ]]; B - [[stonek]] s [[list]]y; C - [[kořen]])]] |
||
'''Anatomie rostlin''' čili '''fytotomie''' je podobor [[botanika|botaniky]] a [[anatomie]], zabývající se vnitřní stavbou těl [[rostliny|rostlin]]. Do jisté míry se v praxi překrývá s '''[[morfologie rostlin|morfologií rostlin]]''', která se zajímá o jejich vnější (celkovou) stavbu.<ref name=slavikova>{{citace monografie| příjmení=Slavíková | jméno=Zdeňka| titul=Morfologie rostlin| vydavatel=Karolinum, UK| místo=Praha| rok=2002}}</ref> Na základě odlišných anatomických a morfologických vlastností je tvořen botanický systém a zároveň pomáhají pochopit [[evoluce|evoluční]] vztahy mezi druhy i vyššími [[taxon]]y. |
'''Anatomie rostlin''' čili '''fytotomie''' je podobor [[botanika|botaniky]] a [[anatomie]], zabývající se vnitřní stavbou těl [[rostliny|rostlin]]. Do jisté míry se v praxi překrývá s '''[[morfologie rostlin|morfologií rostlin]]''', která se zajímá o jejich vnější (celkovou) stavbu.<ref name="slavikova">{{citace monografie| příjmení=Slavíková | jméno=Zdeňka| titul=Morfologie rostlin| vydavatel=Karolinum, UK| místo=Praha| rok=2002}}</ref> Na základě odlišných anatomických a morfologických vlastností je tvořen botanický systém a zároveň pomáhají pochopit [[evoluce|evoluční]] vztahy mezi druhy i vyššími [[taxon]]y. |
||
== Evoluční souvislosti == |
== Evoluční souvislosti == |
||
Rostliny (v širším slova smyslu) vznikly již velmi raně v historii Země a nejprve byly představovány jednobuněčnými [[zelené řasy|zelenými řasami]]. První [[vyšší rostliny]] vznikly zřejmě z řas [[parožnatky|parožnatek]] a zde také jsou kořeny suchozemských rostlin.<ref name=vinter>{{citace monografie| příjmení= Vinter| jméno=Vladimír| titul=Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin| vydání=2| místo=Olomouc| rok=2009 | isbn = 978-80-244-1972-5 | vydavatel = Univerzita Palackého v Olomouci}}</ref> Zřejmě k prvním suchozemským, cévnatým rostlinám patří rostlina ''[[Cooksonia]]''.<ref name=palaeos>{{citace elektronické monografie| url = http://www.palaeos.com/Plants/Tracheophyta/Cooksonia.html| titul = Palaeos Plants - Tracheophyta: Cooksonia| autor = M. Alan Kazlev |rok=2002}}</ref> U těchto rostlin také docházelo k adaptacím na suchozemské podmínky, jako jsou [[vodivá pletiva]], [[pokožka (rostliny)|epidermis]] s [[kutikula|kutikulou]] a [[průduch]]y a podobně. |
Rostliny (v širším slova smyslu) vznikly již velmi raně v historii Země a nejprve byly představovány jednobuněčnými [[zelené řasy|zelenými řasami]]. První [[vyšší rostliny]] vznikly zřejmě z řas [[parožnatky|parožnatek]] a zde také jsou kořeny suchozemských rostlin.<ref name="vinter">{{citace monografie| příjmení= Vinter| jméno=Vladimír| titul=Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin| vydání=2| místo=Olomouc| rok=2009 | isbn = 978-80-244-1972-5 | vydavatel = Univerzita Palackého v Olomouci}}</ref> Zřejmě k prvním suchozemským, cévnatým rostlinám patří rostlina ''[[Cooksonia]]''.<ref name="palaeos">{{citace elektronické monografie| url = http://www.palaeos.com/Plants/Tracheophyta/Cooksonia.html| titul = Palaeos Plants - Tracheophyta: Cooksonia| autor = M. Alan Kazlev |rok=2002}}</ref> U těchto rostlin také docházelo k adaptacím na suchozemské podmínky, jako jsou [[vodivá pletiva]], [[pokožka (rostliny)|epidermis]] s [[kutikula|kutikulou]] a [[průduch]]y a podobně. |
||
Nejstarší cévnaté rostliny byly zřejmě tvořeny tzv. [[telom]]y, což jsou vidličnatě větvené orgány s jednoduchým [[cévní svazek|cévním svazkem]]. Podle [[telomová teorie|telomové teorie]] vznikly právě z telomů složitější rostlinné orgány, například [[planace|planací]] vznikly některé ploché orgány (listy), zatímco jiné struktury mohly vzniknout převršením, zakřivováním, redukcí a podobně.<ref name=vinter /> |
Nejstarší cévnaté rostliny byly zřejmě tvořeny tzv. [[telom]]y, což jsou vidličnatě větvené orgány s jednoduchým [[cévní svazek|cévním svazkem]]. Podle [[telomová teorie|telomové teorie]] vznikly právě z telomů složitější rostlinné orgány, například [[planace|planací]] vznikly některé ploché orgány (listy), zatímco jiné struktury mohly vzniknout převršením, zakřivováním, redukcí a podobně.<ref name="vinter" /> |
||
=== Stélka === |
=== Stélka === |
||
[[Soubor:Laurencia.jpg|thumb|Těla [[ruduchy|ruduch]] (''Rhodophyta''), jako je tato ''[[Laurencia]]'', se považují tradičně za stélkatá, přesto to jsou rostliny]] |
[[Soubor:Laurencia.jpg|thumb|Těla [[ruduchy|ruduch]] (''Rhodophyta''), jako je tato ''[[Laurencia]]'', se považují tradičně za stélkatá, přesto to jsou rostliny]] |
||
{{podrobně|stélka}} |
{{podrobně|stélka}} |
||
Mnozí zástupci rostlin jsou po celý život jednobuněční, případně sice jsou mnohobuněční, ale nevytváří rozlišené tělo (kormus) v pravém slova smyslu. Tělo těchto rostlin se označuje jako stélka – ta může být buď jednobuněčná (zejména monadoidní, tedy s [[bičík]]y), nebo vláknitá či dokonce různým způsobem větvená. |
Mnozí zástupci rostlin jsou po celý život jednobuněční, případně sice jsou mnohobuněční, ale nevytváří rozlišené tělo (kormus) v pravém slova smyslu. Tělo těchto rostlin se označuje jako stélka – ta může být buď jednobuněčná (zejména monadoidní, tedy s [[bičík]]y), nebo vláknitá či dokonce různým způsobem větvená. |
||
Pletivná stélka je pokročilý typ, který se z rostlin vyskytuje například u některých [[ruduchy|ruduch]] a [[parožnatky|parožnatek]].<ref> |
Pletivná stélka je pokročilý typ, který se z rostlin vyskytuje například u některých [[ruduchy|ruduch]] a [[parožnatky|parožnatek]].<ref>ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Stélka, Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=S034</ref> Jeho buňky se dělí ve dvou či třech rovinách a je na nich velmi často možné rozeznat [[orgán]]y, které připomínají list (ty se označují jako [[fyloid]]y), kořen (tedy tzv. [[rhizoid]]y) a stonek (tzv. [[kauloid]]). Stélka podobného typu a s podobnou terminologií se koneckonců vyskytuje i u zástupců [[mechorosty|mechorostů]]. |
||
=== Rozlišené tělo === |
=== Rozlišené tělo === |
||
| Řádek 19: | Řádek 19: | ||
=== Střídání generací === |
=== Střídání generací === |
||
{{podrobně|rodozměna}} |
{{podrobně|rodozměna}} |
||
U rostlin je výrazným anatomickým znakem tzv. střídání generací, čili rodozměna. V rámci rodozměny se v životním cyklu všech rostlin střídá [[sporofyt]], jenž obsahuje buňky [[diploid]]ní, a [[gametofyt]], složený z buněk [[haploid]]ních. Obecně platí, že sporofyt produkuje na [[sporangium|sporangiích]] [[spora|spory]], z nichž vyrůstá gametofyt, který na svých [[gametangium|gametangiích]] produkuje [[pohlavní buňka|gamety]]. Konkrétní podoba sporofytu a gametofytu se však u jednotlivých oddělení rostlin značně liší.<ref name=mnohobunecnost>{{citace monografie| titul = Mnohobuněčnost | autor = Ivan Čepička, Lukáš Falteisek, Filip Kolář, Jana Lišková, Tomáš Pánek| vydavatel=ČZU; ÚSTŘEDNÍ KOMISE BIOLOGICKÉ OLYMPIÁDY; Biologická olympiáda 2009–2010, 44. ročník; přípravný text pro kategorie A, B| místo=Praha|rok= 2009| url=http://www.biologickaolympiada.cz/prilohy/brozura09_web.pdf}}</ref> |
U rostlin je výrazným anatomickým znakem tzv. střídání generací, čili rodozměna. V rámci rodozměny se v životním cyklu všech rostlin střídá [[sporofyt]], jenž obsahuje buňky [[diploid]]ní, a [[gametofyt]], složený z buněk [[haploid]]ních. Obecně platí, že sporofyt produkuje na [[sporangium|sporangiích]] [[spora|spory]], z nichž vyrůstá gametofyt, který na svých [[gametangium|gametangiích]] produkuje [[pohlavní buňka|gamety]]. Konkrétní podoba sporofytu a gametofytu se však u jednotlivých oddělení rostlin značně liší.<ref name="mnohobunecnost">{{citace monografie| titul = Mnohobuněčnost | autor = Ivan Čepička, Lukáš Falteisek, Filip Kolář, Jana Lišková, Tomáš Pánek| vydavatel=ČZU; ÚSTŘEDNÍ KOMISE BIOLOGICKÉ OLYMPIÁDY; Biologická olympiáda 2009–2010, 44. ročník; přípravný text pro kategorie A, B| místo=Praha|rok= 2009| url=http://www.biologickaolympiada.cz/prilohy/brozura09_web.pdf}}</ref> |
||
U třech bazálníh skupin vyšších rostlin ([[mechy]], [[játrovky]], [[hlevíky]]) převažuje gametofyt. Např. u mechů je často gametofyt jediným fotosyntetickým orgánem a tvoří [[rhizoid|kořínky]], [[kauloid]] i [[fyloid|lístky]]. U vyšších skupin (tzv. rostliny cévnaté) došlo k redukci gametofytu. Například u [[kapradiny|kapradin]] je již vlastně celé makroskopické tělo tvořeno sporofytem, jediné, co je gametofytní, je nenápadný [[prvoklíček]] ([[prokel]]) kdesi u země, tam, kde dopadl [[výtrus]]. U rostlin krytosemenných po gametofytu již téměř není ani stopy: představuje ho [[pylová láčka]] vyrůstající z [[pylové zrno|pylových zrn]] a samičí [[zárodečný vak]].<ref name=mnohobunecnost /> |
U třech bazálníh skupin vyšších rostlin ([[mechy]], [[játrovky]], [[hlevíky]]) převažuje gametofyt. Např. u mechů je často gametofyt jediným fotosyntetickým orgánem a tvoří [[rhizoid|kořínky]], [[kauloid]] i [[fyloid|lístky]]. U vyšších skupin (tzv. rostliny cévnaté) došlo k redukci gametofytu. Například u [[kapradiny|kapradin]] je již vlastně celé makroskopické tělo tvořeno sporofytem, jediné, co je gametofytní, je nenápadný [[prvoklíček]] ([[prokel]]) kdesi u země, tam, kde dopadl [[výtrus]]. U rostlin krytosemenných po gametofytu již téměř není ani stopy: představuje ho [[pylová láčka]] vyrůstající z [[pylové zrno|pylových zrn]] a samičí [[zárodečný vak]].<ref name="mnohobunecnost" /> |
||
== Mikroskopická anatomie == |
== Mikroskopická anatomie == |
||
{{podrobně|rostlinná buňka}} |
{{podrobně|rostlinná buňka}} |
||
[[Buňka|Buňky]] [[rostliny|rostlin]] se řadí mezi poměrně typické [[eukaryotická buňka|eukaryotické buňky]], ale mají i mnoho vlastních charakteristických rysů. [[Buněčná stěna]] je složená z [[celulóza|celulózy]] a [[hemicelulóza|hemicelulózy]], [[pektin]]u a mnohdy i [[lignin]]u. Uvnitř buňky bývá velká centrální [[vakuola]], obsahující různé organické i anorganické látky a obklopená [[buněčná membrána|membránou]] zvanou [[tonoplast]].<ref name=JRaven>JA Raven (1997) The vacuole: a cost-benefit analysis. Advances in Botanical Research 25, 59–86</ref><ref name=Leigh&Sanders>RA Leigh and D Sanders (1997) Advances in Botanical Research, Vol 25: The Plant Vacuole. Academic Press, California and London. ISBN 0 12 441870-8</ref> Mezi buňkami mohou být spoje, tzv. [[plazmodezma]]ta<ref name=Oparka>Oparka, KJ (1993) Signalling via plasmodesmata-the neglected pathway. Seminars in Cell Biogy 4, 131-138</ref>, otvory v primární buněčné stěně, skrz něž prochází cytoplazmatická membrána a provazce [[endoplazmatické retikulum|endoplazmatického retikula]]<ref name=Hepler>Hepler, PK (1982) Endoplasmic reticulum in the formation of the cell plate and plasmodesmata. Protoplasma 111, 121-133</ref> Charakteristické pro rostliny jsou [[plastid]]y,<ref name=adl>{{citace periodika | autor = Adl, Sina M., et al | titul = The New Higher Level Classification of Eukaryotes with Emphasis on the Taxonomy of Protists | periodikum = Journal of Eukaryotic Microbiology | rok = 2005 | ročník = 52 | číslo = 5 | strany = 399-451 | url = http://www.blackwell-synergy.com/doi/abs/10.1111/j.1550-7408.2005.00053.x |jazyk=anglicky}}</ref> a to především [[chloroplast]]y, umožňující [[fotosyntéza|fotosyntézu]]. [[Cytokineze]] (závěrečná fáze [[buněčné dělení|buněčného dělení]]) začíná u vyšších rostlin, [[parožnatky|parožnatek]] (''Charophyceae'') a [[Trentepohliales|trentepohlií]] (''Trentepohliales'') vznikem [[fragmoplast]]u.<ref name=Lewis2004>Lewis, LA, McCourt, RM (2004) Green algae and the origin of land plants. American Journal of Botany 91, 1535-1556</ref><ref name=LopezBautista>López-Bautista, JM, Waters, DA and Chapman, RL (2003) Phragmoplastin, green algae and the evolution of cytokinesis. International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology 53, 1715-1718</ref> |
[[Buňka|Buňky]] [[rostliny|rostlin]] se řadí mezi poměrně typické [[eukaryotická buňka|eukaryotické buňky]], ale mají i mnoho vlastních charakteristických rysů. [[Buněčná stěna]] je složená z [[celulóza|celulózy]] a [[hemicelulóza|hemicelulózy]], [[pektin]]u a mnohdy i [[lignin]]u. Uvnitř buňky bývá velká centrální [[vakuola]], obsahující různé organické i anorganické látky a obklopená [[buněčná membrána|membránou]] zvanou [[tonoplast]].<ref name="JRaven">JA Raven (1997) The vacuole: a cost-benefit analysis. Advances in Botanical Research 25, 59–86</ref><ref name="Leigh&Sanders">RA Leigh and D Sanders (1997) Advances in Botanical Research, Vol 25: The Plant Vacuole. Academic Press, California and London. ISBN 0 12 441870-8</ref> Mezi buňkami mohou být spoje, tzv. [[plazmodezma]]ta<ref name="Oparka">Oparka, KJ (1993) Signalling via plasmodesmata-the neglected pathway. Seminars in Cell Biogy 4, 131-138</ref>, otvory v primární buněčné stěně, skrz něž prochází cytoplazmatická membrána a provazce [[endoplazmatické retikulum|endoplazmatického retikula]]<ref name="Hepler">Hepler, PK (1982) Endoplasmic reticulum in the formation of the cell plate and plasmodesmata. Protoplasma 111, 121-133</ref> Charakteristické pro rostliny jsou [[plastid]]y,<ref name="adl">{{citace periodika | autor = Adl, Sina M., et al | titul = The New Higher Level Classification of Eukaryotes with Emphasis on the Taxonomy of Protists | periodikum = Journal of Eukaryotic Microbiology | rok = 2005 | ročník = 52 | číslo = 5 | strany = 399-451 | url = http://www.blackwell-synergy.com/doi/abs/10.1111/j.1550-7408.2005.00053.x |jazyk=anglicky}}</ref> a to především [[chloroplast]]y, umožňující [[fotosyntéza|fotosyntézu]]. [[Cytokineze]] (závěrečná fáze [[buněčné dělení|buněčného dělení]]) začíná u vyšších rostlin, [[parožnatky|parožnatek]] (''Charophyceae'') a [[Trentepohliales|trentepohlií]] (''Trentepohliales'') vznikem [[fragmoplast]]u.<ref name="Lewis2004">Lewis, LA, McCourt, RM (2004) Green algae and the origin of land plants. American Journal of Botany 91, 1535-1556</ref><ref name="LopezBautista">López-Bautista, JM, Waters, DA and Chapman, RL (2003) Phragmoplastin, green algae and the evolution of cytokinesis. International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology 53, 1715-1718</ref> |
||
=== Pletiva === |
=== Pletiva === |
||
[[Soubor:Leitbuendel zea mays.jpg|thumb|Rostlinná pletiva; zde [[vodivá pletiva]] v [[cévní svazek|cévních svazcích]] [[kukuřice setá|kukuřice]] (''Zea mays'')]] |
[[Soubor:Leitbuendel zea mays.jpg|thumb|Rostlinná pletiva; zde [[vodivá pletiva]] v [[cévní svazek|cévních svazcích]] [[kukuřice setá|kukuřice]] (''Zea mays'')]] |
||
{{podrobně|rostlinná pletiva}} |
{{podrobně|rostlinná pletiva}} |
||
Soubory buněk společného původu, které mohou mít sice mírně odlišnou stavbu či funkci, ale společně plní určitou komplexní roli v rostlinném těle, se nazývají [[rostlinné pletivo|pletiva]].<ref name=votrubova>{{citace monografie| příjmení=Votrubová| jméno=Olga| titul=Anatomie rostlin| vydavatel=UK Karolinum| místo=Praha| rok=2001}}</ref> Celé rostlinné tělo (u [[vyšší rostliny|vyšších rostlin]]) je vystavěno právě z pletiv. Podle tloušťky buněčných stěn a [[interceluláry|mezibuněčných prostor]] se rozlišují obvykle tři typy pletiv – [[parenchym]], [[kolenchym]] a [[sklerenchym]], z nichž první je pletivem víceméně základním a další dvě se podílí na mechanické podpoře a vyztužení rostlinného těla. Jinak se mohou pletiva dělit na [[meristém|dělivá]] (která se neustále dělí) a trvalá (již se nedělí).<ref name=vinter /> Jinak je stavba rostlinného těla poměrně jednoduchá. Rostlina má jednovrstevnou [[pokožka (rostliny)|pokožku]] (krycí pletiva), transport látek umožňují [[vodivá pletiva]] a celek doplňují pletiva základní (jako je [[primární kůra|kůra]], různá fotosyntetická a zásobní pletiva, atd.<ref name=organogeneze /> |
Soubory buněk společného původu, které mohou mít sice mírně odlišnou stavbu či funkci, ale společně plní určitou komplexní roli v rostlinném těle, se nazývají [[rostlinné pletivo|pletiva]].<ref name="votrubova">{{citace monografie| příjmení=Votrubová| jméno=Olga| titul=Anatomie rostlin| vydavatel=UK Karolinum| místo=Praha| rok=2001}}</ref> Celé rostlinné tělo (u [[vyšší rostliny|vyšších rostlin]]) je vystavěno právě z pletiv. Podle tloušťky buněčných stěn a [[interceluláry|mezibuněčných prostor]] se rozlišují obvykle tři typy pletiv – [[parenchym]], [[kolenchym]] a [[sklerenchym]], z nichž první je pletivem víceméně základním a další dvě se podílí na mechanické podpoře a vyztužení rostlinného těla. Jinak se mohou pletiva dělit na [[meristém|dělivá]] (která se neustále dělí) a trvalá (již se nedělí).<ref name="vinter" /> Jinak je stavba rostlinného těla poměrně jednoduchá. Rostlina má jednovrstevnou [[pokožka (rostliny)|pokožku]] (krycí pletiva), transport látek umožňují [[vodivá pletiva]] a celek doplňují pletiva základní (jako je [[primární kůra|kůra]], různá fotosyntetická a zásobní pletiva, atd.<ref name="organogeneze" /> |
||
== Makroskopická anatomie == |
== Makroskopická anatomie == |
||
{{viz též|morfologie rostlin}} |
{{viz též|morfologie rostlin}} |
||
Tělo rostlin je specifické tím, že má vysoký poměr [[plocha|plochy]] k [[objem]]u (souvisí to hlavně s nepohyblivostí rostlin). Ve vzpřímené poloze rostliny drží tvrdé [[buněčná stěna|buněčné stěny]] – buňky však díky tomu jsou fixovány ve své poloze a nemohou se obvykle výrazně hýbat. Rostliny jsou teoreticky schopné nepřetržitého [[růst]]u, a to také díky tomu, že se po celý život zachovávají [[dělivá pletiva]], z nichž vyrůstají například nové [[list]]y či se prodlužuje [[stonek]]. Rostliny jsou tzv. modulární organizmy, což znamená, že se na jejich těle opakují neustále určité části (též „fytomery“ či „moduly“). Takový modul se skládá např. z části stonku ([[internodium]]), [[list]]u a [[pupen]]e.<ref name=organogeneze>{{citace elektronické monografie| url=http://kfar.prf.jcu.cz/download/lectures/KFR220/KFR220_S01.pdf| titul=Fyziologie rostlin| autor=Šetlík, Seidlová, Šantrůček | kapitola=1. ORGANOGENEZE}}</ref> Konkrétní průběh růstu se liší situaci od situace a závisí na [[abiotický faktor|faktorech prostředí]], jako je [[světlo]] či [[teplota]].<ref name=mnohobunecnost /> Z dvou identických semen vyrostou odlišné rostliny, pokud vyklíčí na suchém horkém místě nebo ve vlhku a ve stínu (pokud tedy obě vyklíčí). |
Tělo rostlin je specifické tím, že má vysoký poměr [[plocha|plochy]] k [[objem]]u (souvisí to hlavně s nepohyblivostí rostlin). Ve vzpřímené poloze rostliny drží tvrdé [[buněčná stěna|buněčné stěny]] – buňky však díky tomu jsou fixovány ve své poloze a nemohou se obvykle výrazně hýbat. Rostliny jsou teoreticky schopné nepřetržitého [[růst]]u, a to také díky tomu, že se po celý život zachovávají [[dělivá pletiva]], z nichž vyrůstají například nové [[list]]y či se prodlužuje [[stonek]]. Rostliny jsou tzv. modulární organizmy, což znamená, že se na jejich těle opakují neustále určité části (též „fytomery“ či „moduly“). Takový modul se skládá např. z části stonku ([[internodium]]), [[list]]u a [[pupen]]e.<ref name="organogeneze">{{citace elektronické monografie| url=http://kfar.prf.jcu.cz/download/lectures/KFR220/KFR220_S01.pdf| titul=Fyziologie rostlin| autor=Šetlík, Seidlová, Šantrůček | kapitola=1. ORGANOGENEZE}}</ref> Konkrétní průběh růstu se liší situaci od situace a závisí na [[abiotický faktor|faktorech prostředí]], jako je [[světlo]] či [[teplota]].<ref name="mnohobunecnost" /> Z dvou identických semen vyrostou odlišné rostliny, pokud vyklíčí na suchém horkém místě nebo ve vlhku a ve stínu (pokud tedy obě vyklíčí). |
||
Také vzhled a počet jednotlivých orgánů nemusí být ustálený. Nejenže existují obrovské mezidruhové rozdíly, ale i jedna rostlina může v závislosti na prostředí vytvořit úplně jiné orgány – příkladem je [[rdesno obojživelné]] (''Persicaria amphibia''), které má dvě formy, jednu vodní vzplývanou a druhou suchozemskou.<ref name=mnohobunecnost /> Nicméně základní rysy jsou u většiny rostlin shodné a rostliny obvykle disponují základní sadou typických rostlinných tkání a orgánů. Mezi [[vegetativní orgány]] [[cévnaté rostliny|cévnatých rostlin]] patří ty, které rostlině slouží primárně k jejímu vlastnímu růstu, nikoliv k [[pohlavní rozmnožování|pohlavnímu rozmnožování]]: |
Také vzhled a počet jednotlivých orgánů nemusí být ustálený. Nejenže existují obrovské mezidruhové rozdíly, ale i jedna rostlina může v závislosti na prostředí vytvořit úplně jiné orgány – příkladem je [[rdesno obojživelné]] (''Persicaria amphibia''), které má dvě formy, jednu vodní vzplývanou a druhou suchozemskou.<ref name="mnohobunecnost" /> Nicméně základní rysy jsou u většiny rostlin shodné a rostliny obvykle disponují základní sadou typických rostlinných tkání a orgánů. Mezi [[vegetativní orgány]] [[cévnaté rostliny|cévnatých rostlin]] patří ty, které rostlině slouží primárně k jejímu vlastnímu růstu, nikoliv k [[pohlavní rozmnožování|pohlavnímu rozmnožování]]: |
||
* [[kořen]] – zpravidla přibližně paprsčitě souměrný orgán, který roste [[geotropismus|směrem dolů]], není článkovaný a nevyrůstají na něm listy; někdy chybí ([[bublinatka|bublinatky]], ''Utricularia'')<ref name=slavikova /> |
* [[kořen]] – zpravidla přibližně paprsčitě souměrný orgán, který roste [[geotropismus|směrem dolů]], není článkovaný a nevyrůstají na něm listy; někdy chybí ([[bublinatka|bublinatky]], ''Utricularia'')<ref name="slavikova" /> |
||
* [[stonek]] – obvykle nadzemní orgán různé délky a tloušťky, který nese [[list]]y |
* [[stonek]] – obvykle nadzemní orgán různé délky a tloušťky, který nese [[list]]y |
||
* [[list]] – postranní orgán vznikající na [[vzrostný vrchol|vzrostném vrcholu]] stonku |
* [[list]] – postranní orgán vznikající na [[vzrostný vrchol|vzrostném vrcholu]] stonku |
||
| Řádek 44: | Řádek 44: | ||
* [[plod (botanika)|plod]] – vzniká zpravidla z květu po [[oplození]], obsahuje [[semeno|semena]] |
* [[plod (botanika)|plod]] – vzniká zpravidla z květu po [[oplození]], obsahuje [[semeno|semena]] |
||
Vzájemná poloha orgánů je tak volná, že za určitých podmínek mohou orgány vyrůst na místech zcela neočekávaných. Mzi tyto tzv. [[adventivní orgán]]y patří například kořeny vyrůstající na stonku, nebo adventivní [[pupen]]y na konečcích listů [[kalanchoe]]. Navíc jsou rostliny schopné [[regenerace]] a jsou schopné nahradit i celý orgán např. z nově vzniklého adventivního pupenu.<ref name=mnohobunecnost /> |
Vzájemná poloha orgánů je tak volná, že za určitých podmínek mohou orgány vyrůst na místech zcela neočekávaných. Mzi tyto tzv. [[adventivní orgán]]y patří například kořeny vyrůstající na stonku, nebo adventivní [[pupen]]y na konečcích listů [[kalanchoe]]. Navíc jsou rostliny schopné [[regenerace]] a jsou schopné nahradit i celý orgán např. z nově vzniklého adventivního pupenu.<ref name="mnohobunecnost" /> |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
| Řádek 52: | Řádek 52: | ||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* [http://kfrserver.natur.cuni.cz/studium/prednasky/anatomie/slovnik/slovnik.htm VOTRUBOVÁ, Olga; OPATRNÁ, Jana; BENEŠ, Karel. ''Základní slovník rostlinné anatomie''. Časopis Živa, číslo 1-6, ročník 2001] |
* [http://kfrserver.natur.cuni.cz/studium/prednasky/anatomie/slovnik/slovnik.htm VOTRUBOVÁ, Olga; OPATRNÁ, Jana; BENEŠ, Karel. ''Základní slovník rostlinné anatomie''. Časopis Živa, číslo 1-6, ročník 2001] |
||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
Verze z 13. 7. 2013, 23:18
Anatomie rostlin čili fytotomie je podobor botaniky a anatomie, zabývající se vnitřní stavbou těl rostlin. Do jisté míry se v praxi překrývá s morfologií rostlin, která se zajímá o jejich vnější (celkovou) stavbu.[1] Na základě odlišných anatomických a morfologických vlastností je tvořen botanický systém a zároveň pomáhají pochopit evoluční vztahy mezi druhy i vyššími taxony.
Evoluční souvislosti
Rostliny (v širším slova smyslu) vznikly již velmi raně v historii Země a nejprve byly představovány jednobuněčnými zelenými řasami. První vyšší rostliny vznikly zřejmě z řas parožnatek a zde také jsou kořeny suchozemských rostlin.[2] Zřejmě k prvním suchozemským, cévnatým rostlinám patří rostlina Cooksonia.[3] U těchto rostlin také docházelo k adaptacím na suchozemské podmínky, jako jsou vodivá pletiva, epidermis s kutikulou a průduchy a podobně.
Nejstarší cévnaté rostliny byly zřejmě tvořeny tzv. telomy, což jsou vidličnatě větvené orgány s jednoduchým cévním svazkem. Podle telomové teorie vznikly právě z telomů složitější rostlinné orgány, například planací vznikly některé ploché orgány (listy), zatímco jiné struktury mohly vzniknout převršením, zakřivováním, redukcí a podobně.[2]
Stélka
Mnozí zástupci rostlin jsou po celý život jednobuněční, případně sice jsou mnohobuněční, ale nevytváří rozlišené tělo (kormus) v pravém slova smyslu. Tělo těchto rostlin se označuje jako stélka – ta může být buď jednobuněčná (zejména monadoidní, tedy s bičíky), nebo vláknitá či dokonce různým způsobem větvená.
Pletivná stélka je pokročilý typ, který se z rostlin vyskytuje například u některých ruduch a parožnatek.[4] Jeho buňky se dělí ve dvou či třech rovinách a je na nich velmi často možné rozeznat orgány, které připomínají list (ty se označují jako fyloidy), kořen (tedy tzv. rhizoidy) a stonek (tzv. kauloid). Stélka podobného typu a s podobnou terminologií se koneckonců vyskytuje i u zástupců mechorostů.
Rozlišené tělo
Mnohobuněčnost vznikla u rostlin již ve vodním prostředí, ale skutečný rozvoj složitého mnohobuněčného těla nastal až u suchozemských rostlin. Mechorosty se ještě pohybují se svými fyloidy, rhizoidy a kauloidy na hranici stélky a rozlišeného těla, ale kapraďorosty a ostatní cévnaté rostliny již vykazují tělo rozčleněné na orgány, tedy tzv. kormus.
Střídání generací
U rostlin je výrazným anatomickým znakem tzv. střídání generací, čili rodozměna. V rámci rodozměny se v životním cyklu všech rostlin střídá sporofyt, jenž obsahuje buňky diploidní, a gametofyt, složený z buněk haploidních. Obecně platí, že sporofyt produkuje na sporangiích spory, z nichž vyrůstá gametofyt, který na svých gametangiích produkuje gamety. Konkrétní podoba sporofytu a gametofytu se však u jednotlivých oddělení rostlin značně liší.[5]
U třech bazálníh skupin vyšších rostlin (mechy, játrovky, hlevíky) převažuje gametofyt. Např. u mechů je často gametofyt jediným fotosyntetickým orgánem a tvoří kořínky, kauloid i lístky. U vyšších skupin (tzv. rostliny cévnaté) došlo k redukci gametofytu. Například u kapradin je již vlastně celé makroskopické tělo tvořeno sporofytem, jediné, co je gametofytní, je nenápadný prvoklíček (prokel) kdesi u země, tam, kde dopadl výtrus. U rostlin krytosemenných po gametofytu již téměř není ani stopy: představuje ho pylová láčka vyrůstající z pylových zrn a samičí zárodečný vak.[5]
Mikroskopická anatomie
Buňky rostlin se řadí mezi poměrně typické eukaryotické buňky, ale mají i mnoho vlastních charakteristických rysů. Buněčná stěna je složená z celulózy a hemicelulózy, pektinu a mnohdy i ligninu. Uvnitř buňky bývá velká centrální vakuola, obsahující různé organické i anorganické látky a obklopená membránou zvanou tonoplast.[6][7] Mezi buňkami mohou být spoje, tzv. plazmodezmata[8], otvory v primární buněčné stěně, skrz něž prochází cytoplazmatická membrána a provazce endoplazmatického retikula[9] Charakteristické pro rostliny jsou plastidy,[10] a to především chloroplasty, umožňující fotosyntézu. Cytokineze (závěrečná fáze buněčného dělení) začíná u vyšších rostlin, parožnatek (Charophyceae) a trentepohlií (Trentepohliales) vznikem fragmoplastu.[11][12]
Pletiva
Soubory buněk společného původu, které mohou mít sice mírně odlišnou stavbu či funkci, ale společně plní určitou komplexní roli v rostlinném těle, se nazývají pletiva.[13] Celé rostlinné tělo (u vyšších rostlin) je vystavěno právě z pletiv. Podle tloušťky buněčných stěn a mezibuněčných prostor se rozlišují obvykle tři typy pletiv – parenchym, kolenchym a sklerenchym, z nichž první je pletivem víceméně základním a další dvě se podílí na mechanické podpoře a vyztužení rostlinného těla. Jinak se mohou pletiva dělit na dělivá (která se neustále dělí) a trvalá (již se nedělí).[2] Jinak je stavba rostlinného těla poměrně jednoduchá. Rostlina má jednovrstevnou pokožku (krycí pletiva), transport látek umožňují vodivá pletiva a celek doplňují pletiva základní (jako je kůra, různá fotosyntetická a zásobní pletiva, atd.[14]
Makroskopická anatomie
Tělo rostlin je specifické tím, že má vysoký poměr plochy k objemu (souvisí to hlavně s nepohyblivostí rostlin). Ve vzpřímené poloze rostliny drží tvrdé buněčné stěny – buňky však díky tomu jsou fixovány ve své poloze a nemohou se obvykle výrazně hýbat. Rostliny jsou teoreticky schopné nepřetržitého růstu, a to také díky tomu, že se po celý život zachovávají dělivá pletiva, z nichž vyrůstají například nové listy či se prodlužuje stonek. Rostliny jsou tzv. modulární organizmy, což znamená, že se na jejich těle opakují neustále určité části (též „fytomery“ či „moduly“). Takový modul se skládá např. z části stonku (internodium), listu a pupene.[14] Konkrétní průběh růstu se liší situaci od situace a závisí na faktorech prostředí, jako je světlo či teplota.[5] Z dvou identických semen vyrostou odlišné rostliny, pokud vyklíčí na suchém horkém místě nebo ve vlhku a ve stínu (pokud tedy obě vyklíčí).
Také vzhled a počet jednotlivých orgánů nemusí být ustálený. Nejenže existují obrovské mezidruhové rozdíly, ale i jedna rostlina může v závislosti na prostředí vytvořit úplně jiné orgány – příkladem je rdesno obojživelné (Persicaria amphibia), které má dvě formy, jednu vodní vzplývanou a druhou suchozemskou.[5] Nicméně základní rysy jsou u většiny rostlin shodné a rostliny obvykle disponují základní sadou typických rostlinných tkání a orgánů. Mezi vegetativní orgány cévnatých rostlin patří ty, které rostlině slouží primárně k jejímu vlastnímu růstu, nikoliv k pohlavnímu rozmnožování:
- kořen – zpravidla přibližně paprsčitě souměrný orgán, který roste směrem dolů, není článkovaný a nevyrůstají na něm listy; někdy chybí (bublinatky, Utricularia)[1]
- stonek – obvykle nadzemní orgán různé délky a tloušťky, který nese listy
- list – postranní orgán vznikající na vzrostném vrcholu stonku
Generativní orgány rostliny jsou orgány rostlin s generativní funkcí, tedy ty, které rostlině slouží k pohlavnímu rozmnožování (ne však k nepohlavnímu), obecně pro vznik příští generace rostlin.
- květ – struktura tvořená pohlavními orgány (tyčinky, pestík) a květními obaly, vše sedí na květním lůžku vzniklém ze zkráceného stonku
- plod – vzniká zpravidla z květu po oplození, obsahuje semena
Vzájemná poloha orgánů je tak volná, že za určitých podmínek mohou orgány vyrůst na místech zcela neočekávaných. Mzi tyto tzv. adventivní orgány patří například kořeny vyrůstající na stonku, nebo adventivní pupeny na konečcích listů kalanchoe. Navíc jsou rostliny schopné regenerace a jsou schopné nahradit i celý orgán např. z nově vzniklého adventivního pupenu.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b SLAVÍKOVÁ, Zdeňka. Morfologie rostlin. Praha: Karolinum, UK, 2002.
- ↑ a b c VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-1972-5.
- ↑ M. Alan Kazlev. Palaeos Plants - Tracheophyta: Cooksonia [online]. 2002. Dostupné online.
- ↑ ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Stélka, Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=S034
- ↑ a b c d e Ivan Čepička, Lukáš Falteisek, Filip Kolář, Jana Lišková, Tomáš Pánek. Mnohobuněčnost. Praha: ČZU; ÚSTŘEDNÍ KOMISE BIOLOGICKÉ OLYMPIÁDY; Biologická olympiáda 2009–2010, 44. ročník; přípravný text pro kategorie A, B, 2009. Dostupné online.
- ↑ JA Raven (1997) The vacuole: a cost-benefit analysis. Advances in Botanical Research 25, 59–86
- ↑ RA Leigh and D Sanders (1997) Advances in Botanical Research, Vol 25: The Plant Vacuole. Academic Press, California and London. ISBN 0 12 441870-8
- ↑ Oparka, KJ (1993) Signalling via plasmodesmata-the neglected pathway. Seminars in Cell Biogy 4, 131-138
- ↑ Hepler, PK (1982) Endoplasmic reticulum in the formation of the cell plate and plasmodesmata. Protoplasma 111, 121-133
- ↑ Adl, Sina M., et al. The New Higher Level Classification of Eukaryotes with Emphasis on the Taxonomy of Protists. Journal of Eukaryotic Microbiology. 2005, roč. 52, čís. 5, s. 399-451. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lewis, LA, McCourt, RM (2004) Green algae and the origin of land plants. American Journal of Botany 91, 1535-1556
- ↑ López-Bautista, JM, Waters, DA and Chapman, RL (2003) Phragmoplastin, green algae and the evolution of cytokinesis. International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology 53, 1715-1718
- ↑ VOTRUBOVÁ, Olga. Anatomie rostlin. Praha: UK Karolinum, 2001.
- ↑ a b Šetlík, Seidlová, Šantrůček. Fyziologie rostlin [online]. Kapitola 1. ORGANOGENEZE. Dostupné online.
Externí odkazy
