Skender Kulenović

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Skender Kulenović
Skender Kulenovic (cropped).jpg
Narození 2. září 1910
Bosanski Petrovac
Úmrtí 25. ledna 1978 (ve věku 67 let)
Bělehrad
Povolání básník a spisovatel
Ocenění Disova nagrada (1975)
Zmajeva nagrada
Commemorative Medal of the Partisans of 1941
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skender Kulenović (v srbské cyrilici Скендер Куленовић, 2. září 1910 Bosanski Petrovac, Bosna a Hercegovina25. ledna 1978 Bělehrad, Socialistická federativní republika Jugoslávie) byl bosenskohercegovský spisovatel, básník, dramatik a prozaik bosňáckého původu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Skender se narodil do rozvětvené rodiny Kulenovićů, která patřila mezi nejvlivnější muslimské velmožské rody v Bosně a Hercegovině. Spisovatelovi předci, včetně jeho otce Salih-bega, spadali do větve Alikapetanovićů, sídlící ve vsi Bara u Bosenského Petrovce. Na přelomu 19. a 20. století rodinný klan disponoval největším komplexem půdy v zemi.[1]

Základní školu dokončil v rodném Bosenském Petrovci, ale po agrární reformě roku 1921 jeho rodina přišla o zdroj obživy a přestěhovala se do Travniku, matčina rodného města. Tam Skender externě studoval na jezuitském gymnáziu. V sedmnácti letech vydal svou první sbírku pěti sonetů Ocvale primule (Odkvetlé petrklíče, Travnik 1927) ve studentském časopisu Hrvatska vila (Chorvatská víla). Nato se roku 1930 zapsal na studium práv v Záhřebu, ale nedokončil je.

Roku 1933 vstoupil do tehdy ilegálního Svazu komunistického mládeže Jugoslávie (SKOJ) a posléze i do zakázané Komunistické strany Jugoslávie (1935). Poté se roku 1941, kdy Jugoslávie podlehla vojenské agresi Německa, společně s přáteli Hasanem Kikićem a Safetem Krupićem připojil ke komunistickému odboji. Sám se přidal k partyzánskému oddílu v rodném kraji. V letech 19431945 byl delegátem ZAVNOBiH.

V období těsně před začátkem druhé světové války působil v několika bosenských muslimských časopisech. Roku 1937 s Hasanem Kikićem a Safetem Krupićem založil levicově orientovaný Putokaz (Ukazatel), vydávaný v Záhřebu. V něm otiskl i svou první povídku Noć u vezirskom gradu (Noc ve vezírském městě). Do literatury ale Kulenović vstoupil s proslavenou poémou Stojanka, majka Knežopoljka (Stojanka, matka z Knežopolje, 1942, tiskem 1945 v Sarajevu, do češtiny přebásněnou Josefem Hiršalem), které se věnuje ustašovskému teroru v srbských oblastech Bosny a Hercegoviny.

Hlavní těžiště jeho tvorby, stejně jako v případě prozaiků Branka Čopiće a Derviše Sušiće, leží v beletrizaci komunistické rezistence. Za jeho vrcholné dílo je ale považován román Ponornica (Ponorná řeka, 1977), tematicky se věnující rozpadu tradiční muslimské velmožské rodiny pod vlivem modernizace za rakousko-uherské okupace Bosny a Hercegoviny.

Po skončení války se stal uznávanou osobností nové komunistické moci. Nejprve zakotvil v Sarajevu, kde vykonával post ředitele Národní divadla (19451947). Poté se zdržoval převážně v Bělehradě, neboť v letech 19461953 získal mandát v celostátním parlamentu, mezi léty 1950 a 1953 dokonce zastával funkci tajemníka parlamentu. Postupně redigoval časopisy Novo doba, Pregled, Književne novine a Nova misao. Práce v redakci periodika Nova misao, založeného počátkem roku 1953 Milovanem Đilasem, se mu však stala osudnou. Vysoký funkcionář Đilas se názorově rozešel s Titem, a tak do nemilosti upadl nejen on sám, ale i lidé jemu blízcí. Po zákazu časopisu Kulenović pracoval jako korektor v oficiálním stranickém deníku Borba (Boj). Roku 1955 se stal dramaturgem Národního divadla v Mostaru, následně roku 1970 přešel do redakce bělehradského nakladatelství Prosveta (Osvěta).

Skender Kulenović zemřel 25. ledna 1978 v Bělehradě na následky srdeční slabosti. Na jeho zdravotním stavu se zřejmě podepsalo kontroverzní rozhodnutí prestižního bělehradského společenského týdeníku NIN udělit cenu za nejlepší jugoslávský román uplynulého roku Petku Vojnićovi Purčarovi, a nikoli favorizované Ponorné řece.

Ještě za života mu vyšla Izabrana djela (Vybrané spisy, v pěti svazích Sarajevo 1971, v sedmi svazcích 1983), posmrtně pak Sabrana djela (Sebrané spisy, Sarajevo 2010).

V roli zasloužilého umělce byl přijat do Akademie věd a umění Bosny a Heregoviny (ANUBiH), Srbské akademie věd a umění (SANU) a Jihoslovanské akademie věd a umění (JAZU, od 1991 HAZU).

Kulenović si vzal za ženu Veru Crvenčaninovou Kulenovićovou (19202013), první jugoslávskou režisérku a scenáristku. Vera pocházela z rodiny Jovana Crvenčanina, srbského plukovníka letectva Armády Království Jugoslávie. Pár se seznámil v odboji roku 1942 v Bosenském Petrovci. Vera byla mimo jiné editorkou manželových sebraných spisů, čtenářům také představila knihu vzpomínek Skenderova trajanja (Skenderova trvání, Bělehrad 1998 a Tuzla 2010).

Skenderův bratr Muhamed (1895 nebo 1900–1941) byl malíř a levicový aktivista, absolvent Akademie výtvarného umění v Krakově. Po německé invazi do Jugoslávie a vzniku Nezávislého státu Chorvatsko byl zatčen ustašovci a popraven při útěku z koncentračního tábora Kerestinac 14. července 1941 v bitvě na lokalitě Stupnička.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Stojanka majka Knežopoljka (Stojanka, matka z Knežopolje, Sarajevo 1945, 1967, ? 1952, 1988, 1989, Beograd 1972, Čačak 1975, Prijedor 1976, 1985, 1989, Banjaluka 1981, 1987, 1989, 2012), poéma
  • A šta sad? (A co teď? Zagreb 1946, Beograd 1950), drama
  • Komedije (Komedie: Djelidba, Večera, A šta sad? Sarajevo 1947), dramata
  • Viđenje Jovana Ćuluma sa Čerčilovim djetetom (Setkání Jovana Ćuluma s Churchillovým dítětem, Zagreb 1948), krátká próza
  • Zbor derviša (Sbor dervišů, Beograd 1949), sbírka poezie
  • Večera (Večeře, Beograd 1950), drama
  • Ševa (Skřivan, Beograd 1952), poéma
  • Starac i dijete (Stařec a dítě, Beograd 1953), krátká próza
  • Svjetlo na drugom spratu (Světlo v druhém podlaží, Beograd 1959), drama
  • Poeme (Poémy, Beograd 1961, Beograd 1981), poémy
  • Stojanka majka Knežopoljka i druge pesme (Stojanka, matka z Knežopolje a jiné básně, Beograd 1968, 1974, Sarajevo 1973, 1975, 1981, 1982, 1984, 1987), výbor poezie
  • Soneti (Sonety, Novi Sad 1968, 1974, Mostar 1973), sonety, anglicky: Soneti = Sonnets (Sarajevo 2006, 2007)
  • Pisma Jove Stanivuka (Dopisy Jova Stanivuka, Beograd 1969, 1975), sbírka poezie
  • Poezija; Eseji (Poezie/Eseje, Novi Sad 1969), výbor poezie a esejů
  • Izabrane pjesme (Vybrané básně, Sarajevo 1969), výbor poezie
  • Izabrana djela I–V (Vybrané spisy: Pjesme, Pripovijetke, Drame, Eseji, Miscellanea, Sarajevo 1971), vybrané spisy
  • Divanhana (Dívánhana, Beograd 1972), sbírka povídek
  • Gromovo đule (Hromová koule, Beograd 1975, 2010, Wuppertal 1994, 2002, Sarajevo 1996, 2015, Tuzla 2013), sbírka povídek
  • Ponornica (Ponorná řeka, Beograd 1977, Sarajevo 1983, 1984, 1997, 1998, 2003, 2004), román
  • Kozaro, milo moje ime (Kozaro, jak jsi mi drahá, Beograd 1977), sbírka poezie
  • Sabrane pjesme (Vybrané básně, Beograd 1977), sbírka poezie
  • Izabrana djela I–VIII (Vybrané spisy: Pjesme, Pripovijetke, Divanhana/Gromovo Đule, Drame, Ponornica, Eseji, Miscellanea I, Miscellanea II, Sarajevo–Mostar–Banja Luka 1981), vybrané spisy
  • Soneti i poeme (Sonety a poémy, Sarajevo 1983, 1988), sonety a poémy
  • Pjesme; Pripovijetke (Básně/Povídky, Sarajevo 1984, 1985), výbor básní a povídek
  • Pjesme; Ponornica (Básně/Ponorná řeka, Sarajevo 1991), výbor z díla
  • O sonetima Skendera Kulenovića (O sonetech Skendera Kulenoviće, Ljubljana 1995), výbor sonetů
  • Soneti i pripovijetke (Sonety a povídky, Sarajevo 1997), výbor sonetů a povídek
  • Pjesme; Ogledi (Básně/Recenze, Sarajevo 2006), výbor básní a recenzí
  • Sabrana djela I–X (Sebrané spisy: Pjesme, Ponornica, Komedije, Drame, Pripovijetke, Novele, Eseji, Gromovo đule/Zapisi, Miscellanea I, Miscellanea II, Tuzla–Sarajevo 2010), sebrané spisy

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KAMBEROVIĆ, Husnija. Begovski zemljišni posjedi u bosni i hercegovini od 1878. do 1918.. 2. vyd. Sarajevo: Naučnoistraživački institut "Ibn Sina", 2005. 551 s. S. 398. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]