Seznam členů posádky Bounty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Replika BountyBounty II – na řece Clyde
Robert Cleveley: William Bligh a jeho věrní prchají před kanibaly z ostrova Tofua

Posádka HMAV Bounty se v době vyplutí z Anglie 23. prosince 1787 skládala ze 46 mužů. Velitelem lodi byl poručík William Bligh. Dále na Bounty sloužili čtyři důstojníci (Wardroom Officers); čtyři nižší důstojníci (Cockpit Officers); deset poddůstojníků (Warrant Officers); čtyři kadeti (Midshipmen) nalodění jako námořníci I. třídy; dvanáct nižších poddůstojníků (Petty Officers) a jedenáct námořníků první třídy, tzv. starších námořníků (Able Seamen). Samotná loď byla postavena roku 1784 a pokřtěna jako Bethia. O tři roky později ji zakoupilo britské královské námořnictvo pro výpravu, která měla zajistit převoz chlebovníkůpolynéského ostrova Tahiti na Panenské ostrovyZápadní Indii. Loď byla upravena pro převoz sazenic chlebovníku, další úpravy se týkaly ubytovacích prostor v podpalubí a menších na palubě. Loď dostala nové jméno – Bounty (Štědrá).

Jeden z námořníků, James Valentine, zahynul již během cesty na Tahiti, lodní lékař Thomas Huggan pak zemřel přímo na ostrově. 28. dubna 1789 na Bounty propukla vzpoura vedená Fletcherem Christianem; 25 mužů se v tu chvíli přidalo na stranu poručíka Blighe. 19 z nich, včetně velitele, bylo vysazeno v záchranném člunu na moře. 18 vzbouřenců a 4 muži, kteří zůstali na Bounty, přestože se vzpoury neúčastnili, se pokusili usadit na ostrově Tubuai. Když však po bitvě s domorodci jejich pokus ztroskotal, vrátili se na Tahiti. Zde již část vzbouřenců zůstala a s nimi všichni čtyři loajální členové posádky. Později byli zatčeni kapitánem Edwardem Edwardsem, velitelem trestní výpravy na HMS Pandora. Loď však 29. srpna 1789 ztroskotala a čtyři ze zatčených se utopili. V Anglii byli nakonec čtyři bývalí členové posádky Bounty zproštěni viny, tři odsouzeni, avšak omilostněni a tři roku 1792 oběšeni.

9 vzbouřenců a 19 Tahiťanů odplulo s Bounty na Pitcairnův ostrov, kde založili usedlost, kterou se britské trestné výpravě nepodařilo vypátrat. Pitcairnův ostrov s posledním přeživším vzbouřencem a s jejich potomky byl objeven až roku 1808.

Posádka[editovat | editovat zdroj]

Rukopisné poznámky poručíka Blighe psané v člunu po opuštění ostrova Tofua i se seznamem vzbouřenců začínajícím jménem „Fletcher Christian“ (National Library of Australia)
William Bligh (1791)
Robert Dodd: Fletcher Christian (1799)[pozn. 1]
John Fryer (1807)
Peter Heywood (1793)
J. A. Moerenhout: John Adams (1829)
Lemuel Francis Abbott: Lord Samuel Hood, předseda soudu se vzbouřenci (1792)
Rozsudky v procesu s obviněnými ze vzpoury na HMAV Bounty (úterý 18. září 1792)
Brunswick, na které byli tři ze vzbouřenců oběšeni, v bitvě s AchilleVengeur du Peuple
Třída Jméno
původ
[pozn. 2]
Pozice Postoj ke
vzpouře
Blighův popis
[pozn. 3]
[pozn. 4]
Osud
Důstojník

Commissioned Officer

Bligh, WilliamWilliam Bligh

St Tudy
(Cornwall)
Velitel lodi (zdvořilostní oslovení kapitán) Roku 1790 byl povýšen na kapitána a o dva roky později se vrátil na Tahiti pro chlebovníky. Během napoleonských válek se účastnil bitvy u Kodaně (1801) a téhož roku se stal členem Královské společnosti.[2] Roku 1805 byl jmenován guvernérem Nového Jižního Walesu, kde se proti němu roku 1808 vzbouřili místní osadníci a vojáci (Rumové povstání).[3] Roku 1806 byl povýšen na komodora,[4] roku 1810 na kontradmirála a roku 1811 na viceadmirála.[5] Zemřel v roce 1817 v Londýně.[2]
Wardroom Officer Fryer, JohnJohn Fryer

Wells-next-the-Sea
(Norfolk)
Navigační důstojník, zástupce kapitána
(Master)
[komentář 1]
Loajální Po návratu do Anglie svědčil u soudu se vzbouřenci a roku 1798 byl povýšen do hodnosti Master of the First Rate. Na vlajkové lodi HMS London se účastnil bitvy u Kodaně (1801),[8] téhož roku se stal seniorkapitánem a velel třem zásobovacím lodím. 6. dubna 1812 odešel do výslužby[9] a zemřel roku 1817 ve Wells-next-the-Sea.
Wardroom Officer Christian FletcherFletcher Christian

Cockermouth
(Cumberland)
Pomocník navigačního důstojníka
(Master's Mate)

během plavby povýšen na zastupujícího poručíka

(Acting Lieutenant)

Vzbouřenec Věk 24 let, 5 stop a 9 palců vysoký, načernalé či velmi tmavé pleti, tmavě hnědé vlasy, robustní postavy; na levém prsu má vytetovanou hvězdu, tetovaný na zádech; jeho kolena trochu odstávají, jeho nohy se dají nazvat lukem. Silně se potí, a to zvláště na rukou, takže ušpiní každou věc, které se dotkne.[10] Odplul na Pitcairnův ostrov, kde byl roku 1793 zavražděn;[11] existuje však i teorie, že se mu podařilo masakru na Pitcairnu uniknout a vrátit se do Anglie.[12]
Wardroom Officer Elphinstone, WilliamWilliam Elphinstone

Edinburgh
Pomocník navigačního důstojníka
(Master's Mate)
Loajální Účastnil se plavby v člunu. Dostal se na Timor a posléze do Batávie, kde v říjnu 1789[13] zemřel na malárii.[14]
Wardroom Officer Huggan, ThomasThomas Huggan Lodní lékař
(Surgeon)
Zemřel na Tahiti 9. prosince 1788 ještě před vzpourou a byl pohřben na Point Venus;[15] je prvním Angličanem, který byl pohřben na Tahiti.[16]
Cockpit Officer Hallett, JohnJohn Hallett

Londýn
Kadet
(Midshipman)
[komentář 2]
Loajální Účastnil se cesty Tichomořím ve člunu a navigační příručka, kterou vzal s sebou, značně usnadnila Blighovi a jeho mužům přežití.[17] Dostal se do Anglie, kde s Haywardem svědčil proti Peteru Heywoodovi.[18] Byl povýšen na poručíka a sloužil na HMS Penelope, na jejíž palubě zemřel.[19] V posledních chvílích doznal lítost za to, že svědčil proti svému příteli Heywoodovi.[20]
Cockpit Officer Hayward, ThomasThomas Hayward

Londýn
Kadet
(Midshipman)
[komentář 3]
Loajální Zúčastnil se plavby ve člunu na Timor.[21] Dostal se do Anglie, kde byl povýšen na poručíka a účastnil se na HMS Pandora trestní výpravy. U anglického soudu svědčil proti Peteru Heywoodovi.[19] Poté sloužil na HoornwigDiomed. Zemřel na válečné šalupě HMS Swift při tajfunu v čínských mořích roku 1797.[13]
Cockpit Officer Ledward, Thomas DenmanThomas Denman Ledward Pomocník lékaře
(Surgeon's Mate)
[komentář 4]
Loajální Účastnil se plavby ve člunu.[21] Na přelomu let 1789 a 1790 cestoval do Anglie na palubě Welfare, která se na cestě z Batávie do Kapského Města potopila; je možné, že Ledward na její palubě zemřel, avšak existuje teorie, že někde po cestě vystoupil, protože muž téhož jména sloužil jako lékař v letech 1791–1795 na HMS Discovery – není však jisté, zda se jedná o stejnou osobu.[22] Předpokládá se, že Ledward zemřel v Uckfieldu kolem roku 1841, což by jej činilo nejdéle žijícím členem posádky Bounty.[23]
Cockpit Officer Samuel, JohnJohn Samuel

Edinburgh
Kapitánův písař
(Captain's Clerk)
[komentář 5]
Loajální Účastnil se plavby v člunu,[21] kam se mu z Bounty podařilo propašovat Blighův lodní deník.[24] William Bligh se v Batávii nalodil na první spoj do Anglie, Vlydte, a s sebou vzal pouze písaře Samuela a svého sluhu Johna Smithe.[25]
Poddůstojník Cole, WilliamWilliam Cole Loďmistr
(Boatswain)
[komentář 6]
Loajální Účastnil se plavby ve člunu.[21] Dostal se do Anglie, kde svědčil ve prospěch Heywooda i Morrisona.[19] Dalších deset let sloužil i se dvěma syny na palubě HMS Irresistible. Roku 1805 byl penzionován a roku 1833 zemřel v Greenwichi.[26]
Poddůstojník Churchill CharlesCharles Churchill

Manchester
Lodní profous - velitel lodní stráže
(Master-at-arms)
Vzbouřenec Kaprál, 30 let, 5 stop a 10 palců vysoký. Světlé pleti, krátkých světle hnědých vlasů. Plešatá hlava, robustní postavy. Křivý ukazováček na levé ruce, ruce nesou známky opaření. Tetovaný na několika částech těla.[19] Zůstal na Tahiti, nicméně oddělil se od zbytku vzbouřenců a s Matthewem Thompsonem žili odděleně u dalšího z místních kmenů. Churchil po smrti náčelníka Vayhidoa zdědil roku 1789 náčelnickou hodnost. Brzy se však dostal s Thompsonem do konfliktu a ten ho zavraždil.[27][28][29]
Poddůstojník Peckover, WilliamWilliam Peckover Dělmistr
(Gunner)
[komentář 7]
Loajální Účastnil se plavby ve člunu.[21] Společně se dvěma dalšími při cestě stanul na Ptačích ostrovech. Dostal se do Anglie, kde byl v roce 1792 zkontaktován komodorem Pasleym, aby svědčil ve prospěch Petera Heywooda, což Peckover učinil.[30] Jako dělostřelec byl dosazen na HMS Providence pro druhou chlebovníkovou výpravu, avšak z popudu kapitána Blighe byl vyřazen.[30][31] Jako dělostřelec dále sloužil na lodích HMS Antelope, HMS Sultan, HMS Ocean, HMS Bedford, HMS Irresistible a HMS Gelykheid. Penzionován 6. června 1801.[32]
Poddůstojník Coleman, Joseph „Josiah“Joseph „Josiah“ Coleman

Guildford
(Surrey)
Zbrojmistr
(Armourer)
[komentář 8]
Loajální Zbrojmistr, 40 let, 5 stop a 6 palců vysoký. Světlé pleti, šedých vlasů, robustní postavy, na jedné ruce vytetované srdce. (Bligh dodává: „Když jsem byl v člunu, tento muž mě veřejně oslovil s prohlášením, že nevěděl nic o převzetí lodi a prosil mě, abych si vzpomněl, že mi to řekl a že zůstává držen proti své vůli.“)[19] Kvůli své specializaci byl donucen zůstat na Bounty a na Tahiti, podílel se na stavbě škuneru Resolution.[33] Byl zatčen Edwardem Edwardsem a následně přežil potopení Pandory. Po návratu do Anglie byl soudem osvobozen.[34] Penzionován byl v Greenwichi, společně s LeBoguem a houslistou Byrnem.[35]
Poddůstojník Linkletter, PeterPeter Linkletter

Shetlandy
(Skotsko)
Kormidelní poddůstojník
(Quartermaster)
[komentář 9]
Loajální Účastnil se plavby ve člunu.[21] Během cesty pro sebe Linklater a Purcell kradli jídlo,[22] a když Bligh dorazil do timorského Kupangu, nechal je oba na lodi v přístavu uvěznit.[36] Peter Linklater zemřel v Batávii na malárii[14] dva týdny poté, co Bligh odplul z Holandské východní Indie do Anglie.[22]
Poddůstojník Norton, JohnJohn Norton

Liverpool
(Merseyside)
Kormidelní poddůstojník
(Quartermaster)
[komentář 10]
Loajální Účastnil se plavby v člunu[21] a byl zabit 2. května 1789 domorodci na ostrově Tofua.[37] Díky jeho oběti se námořníkům podařilo vyváznout z dosahu Tofuanů; místo smrti Johna Nortona se stalo známé jako Murderers’ Cove.[30]
Poddůstojník LeBogue, LawrenceLawrence LeBogue

Nova Scotia
[pozn. 5]
Plachtář
(Sailmaker)
Loajální Účastnil se plavby ve člunu.[21] Během cesty LeBogue a pomocný lékař Ledward málem zemřeli.[22][38] Po návratu do Anglie byl převelen na HMS Providence. On a Blighův sluha John Smith byli jediní z původní posádky Bounty, kdo se účastnili Blighovy druhé chlebovníkové výpravy.[39] George Mackaness se zmiňuje o setkání jednoho z přátel Blighovy rodiny[22] s LeBoguem v Greenwichi, kde byl penzionován společně s Colemanem a Byrnem.[35] Podle Caroline Alexanderové však Lawrence LeBogue zemřel roku 1795 na palubě HMS JasonPlymouthu.[40]
Poddůstojník Hillbrandt, HenryHenry Hillbrandt

Hannover
(Dolní Sasko)
Lodní bednář
(Cooper)
[komentář 11]
Vzbouřenec 25 let, 5 stop a 7 palců vysoký. Světlé pleti, pískových vlasů, velmi robustní postavy. Levou ruku měl zlomenou, je proto kratší než pravá. Je Hannoveřan a mluví špatně anglicky. Je tetovaný na několika místech.[22] Zůstal na Tahiti a později byl zatčen; 14. května, 6 dnů po vyplutí Pandory z Tahiti Edwardu Edwardsovi vyzradil plán Fletchera Christiana pokusit se usadit na Ostrově vévody z Yorku;[22] 6. června Pandora u ostrova vévody z Yorku zakotvila, ostrov však byl neobydlený.[42] Utopil se na Pandoře 29. srpna 1791.[43]
Poddůstojník Purcell, WilliamWilliam Purcell Lodní tesař
(Carpenter)
Loajální Účastnil se plavby ve člunu. S Blighem měl během plavby špatné vztahy[44] a do Anglie plul v okovech; Purcell byl jediný z loajálních členů posádky, pro kterého Bligh v Anglii požadoval potrestání, soud jej tedy symbolicky pokáral.[30] Poté Purcell pokračoval v kariéře u námořnictva, sloužil v Západní Indii. Roku 1800 se oženil s vdovou Hannah Mariou Mayovou a o šest let později, roku 1806, odešel do výslužby. Podle Johna Barrowa byl roku 1831 v blázinci a podle George Mackanesse zemřel 10. března 1834 v Haslar Hospital v Plymouthu.[30] Byl nejdéle žijícím členem posádky Bounty;[26] existuje však možnost, že déle žil Thomas Denman Ledward.[23]
Kadet Heywood, PeterPeter Heywood

Douglas
(Ostrov Man)
Kadet
(Midshipman)
[komentář 12]
Loajální Kadet, 16 let, 5 stop a 7 palců vysoký, světlé pleti, světle hnědých vlasů, dobrých proporcí. Silně potetovaný a na pravé noze jsou vytetovány manské nohy, či alespoň takovým dojmem to tetování působí. V té době ještě stále rostl. Mluví s manským přízvukem.[22] Zůstal na Bounty proti své vůli a později byl vysazen na Tahiti, kde byl posléze zatčen; během pobytu na ostrově se zabýval prací na anglicko-tahitském slovníku,[33] který později používali misionáři.[44] Ačkoliv Heywood se vzpourou prokazatelně neměl nic společného, William Bligh byl přesvědčen, že ji se vzbouřenci plánoval;[22] u soudu měli pouze Heywood a William Muspratt obhájce;[45] Heywood byl odsouzen k trestu oběšení,[34] vzápětí však byl, i díky vlivu své rodiny,[22] omilostněn.[46] Roku 1803 byl povýšen na komandéra a později na kapitána;[47] v letech 1803–1805 sloužil v Indickém oceánu a v letech 1805–1809 v jihoamerických vodách. V roce 1803 se stal velitelem 74dělové řadové lodi Montagu[48] a o tři roky později byl odvolán z aktivní služby.[22] Roku 1831 zemřel.[44]
Kadet Stewart, GeorgeGeorge Stewart

Orknejské ostrovy
Kadet
(Midshipman)
[komentář 13]
Loajální Kadet, 23 let, 5 stop a 7 palců vysoký. Světlé pleti, tmavých vlasů, útlé postavy, úzké hrudi a dlouhého krku – na levém prsu má vytetovanou hvězdu, stejně jako na levé paži, kde má dále vytetované srdce s šípy – tetovaný i na zádech – velmi jemné rysy.[49] Zůstal na Bounty, protože byl oblíbený mezi posádkou a Fletcher Christian potřeboval jeho vliv pro velení posádce; Christian ho učinil svým prvním důstojníkem; ukázalo se však, že po vzpouře si ho vzbouřenci neoblíbili, protože jednak nesouhlasil se vzpourou, jednak vyžadoval disciplínu.[49] Byl vysazen na Tahiti, kde se formálně oženil s místní princeznou, jíž přezdíval anglicky Peggy[33] a s níž měl dítě.[50] Zemřel 29. srpna 1791 na Pandoře, když se během potápění lodi na něj a na Johna Sumnera zřítila lodní lávka.[51] Zprávu o jeho smrti sdělili jeho tahitské manželce o několik let později misionáři.[52]
Kadet Tinkler, RobertRobert Tinkler

Wells-next-the-Sea
(Norfolk)
Kadet
(Midshipman)
[komentář 14]
Loajální Účastnil se plavby ve člunu.[21] Po návratu do Anglie byl povýšen na poručíka; účastnil se na HMS Isis bitvy u Kodaně (1801) a poté byl povýšen na komandéra.[49] Zemřel roku 1820 v Norwichi.[53]
Kadet Young, Edward „Ned“Edward „Ned“ Young

Svatý Kryštof
(Západní Indie)
Kadet
(Midshipman)
[komentář 15]
Vzbouřenec Kadet, 22 let, 5 stop a 8 palců vysoký. Tmavé pleti a spíše špatného vzhledu. Tmavě hnědé vlasy – robustní postavy – ztratil několik předních zubů a všechny zbylé jsou zkažené. Malé znaménko na levé straně krku a na pravé paži má vytetované srdce se šípy, pod kterým jsou iniciály „E. Y.“ a den roku 1788, či 1789, nejsme si jisti.[49] Z Tahiti odešel s Christianem na Pitcairn, kde 25. prosince 1800 zemřel na astma;[54][55] byl tak prvním člověkem, který od příchodu vzbouřenců na ostrově zemřel přirozenou smrtí.[49]
Nižší poddůstojník Morrison, JamesJames Morrison

Londýn
Pomocník loďmistra
(Boatswain's Mate)
[komentář 16]
Loajální 28 let, 5 stop a 8 palců vysoký. Zažloutlé pleti. Dlouhé černé vlasy. Útlá postava. Ztratil schopnost používat první článek na ukazováčku pravé ruky. Pod levým prsem má vytetovanou hvězdu a kolem levé nohy podvazek s mottem „Honni soit qui mal y pense“. Na jedné ruce byl zraněn kulí z muškety.[30] Zůstal na Bounty a posléze na Tahiti; je možné, že zamýšlel Bounty od vzbouřenců dobýt nazpět,[33] navrhl rovněž postavit na Tahiti škuner Resolution, možná proto, aby se na něm loajální námořníci, kteří zůstali na Tahiti, mohli dostat do Holandské východní Indie[56] či Ameriky.[52] Britové škuner skutečně postavili, avšak vývoj na Tahiti a místní kmenové války způsobily, že od plavby do Batávie upustili.[57] Roku 1792 byl s ostatními Brity na ostrově zatčen Edwardem Edwardsem a v Anglii, přes mnohá svědectví v jeho prospěch, odsouzen k smrti – přispěla k tomu zvláště svědectví Haywarda a Halleta proti němu[30] – ale dostal královskou milost.[30] Vzápětí se vrátil ke službě u námořnictva[58] a účastnil se několika námořních bitev napoleonských válek.[59] Poté sloužil na HMS Blenheim ve Východní Indii, na které se v roce 1807 utopil.[60]
Nižší poddůstojník Simpson, GeorgeGeorge Simpson

Kendal
(Westmoreland)
Pomocník kormidelního poddůstojníka
(Quartermaster's Mate)
[komentář 17]
Loajální Účastnil se plavby ve člunu.[21] Soudu v Anglii se neúčastnil.[49] Dále sloužil u námořnictva; roku 1801 byl nalezen mrtev v kóji na Princess of Orange, příčina smrti nebyla nikde uvedena.[61]
Nižší poddůstojník Williams, JohnJohn Williams

Guernsey
(Normanské ostrovy)
Pomocník zbrojmistra
(Armourer's Mate)
[komentář 18]
Vzbouřenec Námořník, věk 25 let, 5 stop a 5 palců vysoký, tmavé pleti, černých vlasů, útlé postavy; má jizvu na zadní straně hlavy; je tetovaný a je rodák z Guernsey; mluví francouzsky.[49] Odešel na Pitcairnův ostrov; jakožto kovář uměl jako jediný vyrábět kulky do mušket, byl proto pro mladou kolonii nepostradatelný. 23. ledna 1790 zemřela Williamsova tahitská manželka Fasto;[62] Williams si tedy prosadil, aby mu byla dána Nancy, žena Tahiťana Tarara.[63] 20. září 1793 napětí mezi bělochy a Polynésany vyvrcholilo; Polynésané povstali a John Williams byl prvním, kterého zabili.[49][64]
Nižší poddůstojník McIntosh, ThomasThomas McIntosh

North Shields
(Northumberland)
[pozn. 6]
Pomocník lodního tesaře
(Carpenter's Mate)
Loajální Tesař. 28 let, 5 stop a 6 palců vysoký. Světlé pleti, světle hnědých vlasů, útlé postavy. Má dolíčky po neštovicích.[22] Byl nucen zůstat na Bounty, posléze vysazen na Tahiti. Byl jediný z loajálních námořníků, který se po příjezdu Pandory na Tahiti pokusil schovat v horách; byl ale dopaden.[22] Na Tahiti zanechal tahitskou manželku Mary a dceru Elizabeth. V Anglii byl později souzen, nicméně soud jej osvobodil.[34] Existují indicie, že v kariéře pokračoval u obchodního loďstva.[66]
Nižší poddůstojník Norman, CharlesCharles Norman

Portsmouth
(Hampshire)
Pomocník lodního tesaře
(Carpenter's Mate)
[komentář 19]
Loajální Tesař, 26 let, 5 stop a 9 palců vysoký. Světlé pleti, světle hnědých vlasů, útlé postavy. Dolíčky po neštovicích a nápadně kýve hlavou a těká očima.[30] Byl donucen zůstat na Bounty[67] a později na Tahiti;[33] v Anglii byl soudem osvobozen.[34] Zemřel roku 1793 a byl pohřben v gosportském kostele.[68]
Nižší poddůstojník Mills, JohnJohn Mills

Aberdeen
(Skotsko)
Pomocník dělmistra
(Gunner's Mate)
[komentář 20]
Vzbouřenec Dělmistr, věk 40 let, 5 stop a 10 palců vysoký, světlé pleti, světle hnědých vlasů, robustní, kostnaté postavy; jizva na pravém podpaží způsobená hnisavým vředem.[22] Odešel na Pitcairn, kde byl 20. září 1793 zavražděn; zemřel třetí v pořadí.[64] Zanechal dvě děti, Elizabeth a Johna; nicméně John Mills junior spadl ve 21 letech ze srázu. Nikdo na Pitcairnu dnes příjmení Mills nenosí.[22]
Nižší poddůstojník Muspratt, WilliamWilliam Muspratt

Bray
(Berkshire)
Lodní krejčí
(Tailor)
[komentář 21]
Vzbouřenec Námořník, 30 let, 5 stop a 6 palců vysoký. Tmavé pleti, hnědých vlasů, útlé postavy. Velmi hustý černý vous pod zjizvenou bradou. Tetovaný na několika místech.[30] Zůstal na Tahiti, kde byl zatčen Edwardem Edwardsem. V Anglii byl souzen – Muspratt a Peter Heywood měli vlastní obhájce[45] – a byl odsouzen k smrti, nicméně vynikající advokát Stephen Barney dosáhl jeho omilostnění.[69] Poprava odsouzených druhů se ho velmi dotkla, údajně již s nikým nepromluvil ani slovo.[70] Admiralitu po svém propuštění znechutil požadavkem o proplacení ušlé mzdy za dobu služby na Bounty. Dle údajů v jeho poslední vůli sloužil na HMS Bellerophon. Datum úmrtí není známo, ale závěť byla zpoplatněna roku 1798.[71]
Nižší poddůstojník Smith, JohnJohn Smith

Stirling
(Skotsko)
Kapitánův sluha
(Captain's Servant)
[komentář 22]
Loajální Účastnil se plavby ve člunu.[21] V Batávii se John Smith společně s Williamem Blighem a písařem Samuelem nalodil na Vlydte, do Anglie dorazili 14. března 1790.[25] Jakožto Blighův sluha se účastnil druhé chlebovníkové výpravy na Tahiti (z původní posádky dále již jen plachtář Lawrence LeBogue).[39] Jeho další osud je neznámý.
Nižší poddůstojník Hall, ThomasThomas Hall

Durham
(Severovýchodní Anglie)
Lodní kuchař
(Ship's Cook)
[komentář 23]
Loajální Účastnil se plavby ve člunu.[21] 11. října 1789 zemřel v Batávii na malárii.[19][72]
Nižší poddůstojník Skinner, RichardRichard Skinner

Tunbridge Wells
(Kent)
Lodní bradýř, Starší námořník
(Barber, Able seaman)
Vzbouřenec 22 let, 5 stop a 8 palců vysoký. Světlé pleti, světle hnědých vlasů, dobré postavy. Jizvy na obou kotnících a na pravé holeni. Je tetovaný a řemeslem holič.[49] Zůstal na Tahiti; Tahiťané si Skinnera jakožto holiče obzvláště oblíbili.[73] Byl zde zatčen Edwardem Edwardsem; utopil se 29. srpna 1791 na Pandoře.[74] Na Tahiti zanechal ženu a dceru.[49]
Nižší poddůstojník Brown, WilliamWilliam Brown

Leicester
(East Midlands)
Zahradníkův pomocník
(Assistant Gardener)
Vzbouřenec Zahradníkův pomocník, věk 27 let, 5 stop a 8 palců vysoký, světlé pleti, tmavě hnědé vlasy, robustní postavy; nápadná jizva na jedné líci, která mu zužuje oční víčko a táhne se dolů až k jeho krku, způsobená skrofulózou; je tetovaný.[10] Odešel na Pitcairnův ostrov, kde je po něm část pobřeží pojmenována Brown's Water.[10] Byl zavražděn 20. září 1793 jako poslední v pořadí[10] při povstání tahitských mužů.[75]
Lodní
mistr
Lamb, RobertRobert Lamb

Londýn
Lodní řezník
(Butcher)
[komentář 24]
Loajální Účastnil se plavby ve člunu.[21] Na přelomu let 1789 a 1790 se v Batávii nalodil na loď holandské flotily do Evropy,[76] nicméně mezi Batávií a Kapským městem onemocněl a zemřel.[22]
Námořník Adams, JohnJohn Adams

Londýn
Starší námořník
(Able Seaman)
Vzbouřenec 22 let, 5 stop a 5 palců vysoký, hnědé pleti, hnědých vlasů, robustní postavy, jizvy po neštovicích. Silně tetovaný, jizva na pravém chodidle.[10] V lodních záznamech veden pod falešným jménem Alexander Smith;[10] odešel na Pitcairn, kde se roku 1800 stal posledním přeživším vzbouřencem.[77] Roku 1825 obdržel královskou milost.[78] Zemřel roku 1829.[79]
Námořník Burkitt, ThomasThomas Burkitt

Bath
(Somerset)
Starší námořník
(Able Seaman)
Vzbouřenec 26 let, 5 stop a 5 palců vysoký. Světlé pleti. Velmi poznamenaný dolíčky po neštovicích. Hnědé vlasy, útlá postava a silně tetovaný.[10] Zůstal na Tahiti, kde pohřbil Charlese Churchilla poté, co byl Thompsonem zavražděn;[10] v Anglii byl soudem uznán vinným[34] a 29. října 1792 ve Spitheadu na palubě HMS Brunswick oběšen.[10] Na Tahiti zanechal manželku a syna.[10]
Námořník Byrne, MichalMichal Byrne

Kilkenny
(Irsko)
Námořník,
houslista
Loajální 28 let, 5 stop a 6 palců vysoký. Světlé pleti a téměř slepý. Hraje na housle. Je poznamenaný výtokem na zadní straně krku.[10] Proti své vůli zůstal na Bounty a posléze na Tahiti;[33] v Anglii byl soudem osvobozen.[34][80] Společně s Colemanem a LeBoguem byl penzionován v Greenwichi.[35]
Námořník Ellison, ThomasThomas Ellison

Londýn
Starší námořník
(Able Seaman)
[komentář 25]
Vzbouřenec 17 let, 5 stop a 3 palce vysoký. Světlé pleti, tmavé vlasy, robustní postavy. Na pravé ruce má vytetované své jméno a datum „October 25, 1788“ (25. října 1788).[19] Zůstal na Tahiti, kde byl Edwardem Edwardsem zatčen. U soudu se snažil svou účast na vzpouře omlouvat svým mládím a nezkušeností,[81] nicméně byl uznán vinným[34] a 29. října 1792 ve Spitheadu oběšen.[19]
Námořník Martin, IsaacIsaac Martin

Filadelfie
(Pensylvánie)
Starší námořník
(Able Seaman)
Vzbouřenec 30 let, 5 stop, 11 palců vysoký. Zažloutlé pleti, krátké hnědé vlasy, kostnatý. Tetování s hvězdou na levém prsu.[22] Odešel na Pitcairn, kde byl 20. září 1793 zavražděn.[19][80]
Námořník McCoy, WilliamWilliam McCoy Starší námořník
(Able Seaman)
Vzbouřenec Námořník, věk 25 let, 5 stop a 6 palců vysoký, světlé pleti, světle hnědé vlasy, robustní postavy; jizva na místě, kde byl pobodán na břiše, a malá jizva pod bradou; tetovaný na několika různých místech těla.[22] Odešel na Pitcairn, podařilo se mu přežít povstání tahitských mužů. Na ostrově vynalezl způsob pálení kořalky kordylinky;[82] 20. dubna 1798 spáchal sebevraždu.[83]
Námořník Millward, JohnJohn Millward

Plymouth
(Devon)
Starší námořník
(Able Seaman)
Vzbouřenec 22 let, 5 stop a 5 palců vysoký. Hnědé pleti. Tmavé vlasy, robustní postavy. Tetovaný pod podbřiškem.[30] Zůstal na Tahiti, kde byl Edwardem Edwardsem zatčen;[30] v Anglii soudem uznán vinným[34] a 29. října 1792 na HMS Brunswick ve Spitheadu oběšen.[60] Na Tahiti zanechal syna, kterého měl s jednou z žen náčelníka Poina.[30]
Námořník Quintal, MatthewMatthew Quintal

Padstow
(Cornwall)
Starší námořník
(Able Seaman)
Vzbouřenec Námořník, věk 21 let, 5 stop a 5 palců vysoký, světlé pleti, světle hnědých vlasů; silně tetovaný na zádech a několika dalších místech.[30] Odešel na Pitcairnův ostrov, kde sám zapálil Bounty[42] a později vynikl svou násilnickou povahou;[84] jeho žena spáchala sebevraždu.[30] Podařilo se mu přežít povstání Tahiťanů, ale byl roku 1799 Nedem Youngem a Johnem Adamsem zabit.[85]
Námořník Sumner, JohnJohn Sumner

Liverpool
(Merseyside)
Starší námořník
(Able Seaman)
Vzbouřenec 24 let, 5 stop a 8 palců vysoký. Světlé pleti, hnědých vlasů. Útlé postavy, jizva na levé líci a tetovaný na několika místech.[49] Zůstal na Tahiti, kde byl zatčen Edwardem Edwardsem. Zemřel 29. srpna 1791 na Pandoře, když se na něj a na Stewarta zřítila lodní lávka.[51]
Námořník Thompson, MatthewMatthew Thompson

Ostrov Wight
Starší námořník
(Able Seaman)
Vzbouřenec A. B.[pozn. 7] 40 let, 5 stop a 8 palců vysoký. Velmi tmavé pleti a krátkých černých vlasů. Útlé postavy. Ztratil článek palce na pravé noze. Je tetovaný.[49] Zůstal na Tahiti; zavraždil desátníka Charlese Churchila a Churchilova tahitská rodina vzápětí jako akt vendety zabila Thompsona.[49][86]
Námořník Valentine, JamesJames Valentine

Montrose
(Skotsko)
Starší námořník
(Able Seaman)
Zemřel v noci ve čtvrtek 9. října 1788[87] při cestě na Tahiti kvůli zanedbání péče ze strany doktora Huggana;[88] stal se tak prvním mrtvým na Bounty.[49] Byl pohřben na moři.
Civilista Nelson, DavidDavid Nelson Zahradník
(Gardener)
[komentář 26]
Loajální Účastnil se plavby ve člunu.[21] Nelson patřil k nejslabším a během cesty málem zemřel.[30] 12. července barkasa přistála v holandském Kupangu na Timoru; o pár dní později se Nelson vydal do hor za místními rostlinami, avšak stále nenabyl síly, dostal horečku a 20. července 1789 zemřel.[89][90]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

poznámky k hodnostem

V tabulce původně uvedené překlady britských námořních hodností a funkcí z níže uvedené monografie jsou chybné a nepřesné ALEXANDEROVÁ, Caroline. Bounty: Pravdivá historie vzpoury na plachetníku Bounty. Překlad Jaroslav Rek. 1. vyd. Praha : BB art, 2005. 488 s. ISBN 80-7341-630-1.   Ve starší české literatuře se objevují hodnosti některých členů posádky tak, jak jsou uvedeny v následující poznámce, řada z nich však byla přeložena chybně.

  1. První kormidelník;[6] Navigátor[7]
  2. Námořní kadet[7]
  3. Námořní kadet[7]
  4. Pomocný lékař[6]
  5. Písař a stevard[7]
  6. Vrchní lodník;[6] bocman[7]
  7. Dělostřelec;[6] vrchní dělostřelec[7]
  8. Puškař[6]
  9. Ubytovatel;[6] kormidelník[7]
  10. Ubytovatel;[6] kormidelník[7]
  11. Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě[41]
  12. Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě;[41] zatimní kadet;[7]
  13. Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě;[41] zatimní kadet;[7]
  14. Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě[41]
  15. Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě;[41] zatimní kadet;[7]
  16. Lodník;[6] pomocník bocmana[7]
  17. Ubytovatel;[6] pomocník kormidelníka[7]
  18. Kovář a námořník[6]
  19. Tesařův zástupce[7]
  20. Poddůstojník dělostřelec;[6] pomocník dělostřelce[7]
  21. Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě[41]
  22. Kuchař;[6] starší námořník[7]
  23. Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě[41]
  24. Do seznamu posádky zapsán jako starší námořník kvůli mzdě[41]
  25. Plavčík;[6]
  26. Botanik;[6]
další poznámky
  1. Osoba v klobouku z kresby Roberta Dodda z roku 1799 stojící na zádi Bounty pravděpodobně představuje Fletchera Christiana; žádná jiná soudobá Christianova podobizna nejspíše neexistuje;[1] existuje Christianova realistická podobizna založená na jeho soudobém fyzickém popisu, nakreslená Larrym Learmonthem (1972) a dále mnohé fantazijní portréty z 20. století, např. [1], [2], či [3]
  2. Místo původu uvedeno pouze v případě, že je známo
  3. Po návratu do Anglie podal William Bligh stručný fyzický popis některých členů posádky; citováno prostřednictvím stránek Pitcairn Islands Study Center
  4. Velikosti jednotlivých členů posádky jsou udávány v originálních anglosaských měrných jednotkách – stopáchpalcích – kde 1 stopa = 30,48 centimetrů a 1 palec = 25,39954 milimetrů
  5. Podle Glynn Christianové pocházel z AnnapolisMarylandu[22]
  6. Před nástupem na Bounty si nechal změnit své jméno z Tosh na McIntosh[65]
  7. Zkratka pro Able Seaman – námořník první třídy

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mutiny on the Bounty#Crew details na anglické Wikipedii.

  1. FALK-RØNNE, Arne. Po stopách Bounty. Překlad Vítězslav Slezák. 1. vyd. Praha : Olympia, 1972. 212 s. S. 80–81. [dále jen Falk-Rønne]. 
  2. a b Pitcairn Islands Study Center. Vice Admiral William Bligh [online]. Angwin: Pacific Union College, [cit. 2009-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. RAMSEY, Alan. Proof of history's rum deal. The Sydney Morning Herald [online]. 2006-1-26 [cit. 2009-10-14], s. 1. Dostupné online. ISSN 0312-6315.  
  4. State Library of New South Wales.. Mutiny on the Bounty: the story of Captain William Bligh, seaman, navigator, surveyor, and of the Bounty mutineers. 1., ilustrované vydání vyd. Sydney : State Library of New South Wales, 1991. 104 s. ISBN 0730579867. S. 16. (anglicky)  
  5. Bligh, William (1754 - 1817) [online]. Acton: Australian Dictionary of Biography Online, Australian National University, [cit. 2009-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e f g h i j k l m n Falk-Rønne, str. 6–7.
  7. a b c d e f g h i j k l m n o p HOUGH, Richard. Vzbouřenci z Bounty. Překlad Josef Poláček. Praha : Panorama, 1979. Kapitola Blighovy úspěchy ve službách Duncana, s. 69–70.  
  8. RIOU, Edward; NASH, M. D.. The last voyage of the Guardian, Lieutenant Riou, commander, 1789- 1791. Kapské Město : Van Riebeeck Society, 1990. 243 s. ISBN 0620144556. S. xxxix. (anglicky)  
  9. John Fryer of the Bounty born in Wells-next-the-Sea Norfolk and Holiday Cottages in Wells next the Sea [online]. Stock Software Ltd., [cit. 2009-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e f g h i j k Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College, [cit. 2009-06-22]. Hesla Adams – Christian. Dostupné online. (anglicky) 
  11. MURRAY, Thomas Boyles. Pitcairn, the island, the people, and the pastor: to which is added a short notice of the original settlement and present condition of Norfolk Island. 8. vyd. Londýn : Society for Promoting Christian Knowledge, 1857. 428 s. S. 105. (anglicky) [dále jen Murray]. 
  12. Falk-Rønne, str. 173.
  13. a b Review of the Mutiny on board the Bounty. The United service journal and naval and military magazine. 1829, čís. 10, 12, s. 52. (anglicky) 
  14. a b Falk-Rønne, str. 136.
  15. DENING, Greg. Mr Bligh's Bad Language: Passion, Power and Theatre on the Bounty. 1., ilustrované vyd. Cambridge : Cambridge University Press, 1994. 460 s. ISBN 0521467187. S. 25. (anglicky) [dále jen Dening]. 
  16. HICKOX, Rex. All You Wanted to Know about 18th Century Royal Navy. Bentonville : Rex Publishing, 2005. 164 s. ISBN 1411630572. S. 156. (anglicky)  
  17. Falk-Rønne, str. 70.
  18. Testimony of Lt. John Hallett (9/14/1792) [online]. Kansas City: University of Misouri – Kansas City School of Law, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. a b c d e f g h i Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College, [cit. 2009-06-22]. Hesla Churchill – Hayward. Dostupné online. (anglicky) 
  20. BELCHER, Diana Jolliffe. The Mutineers of the Bounty and Their Descendants in Pitcairn and Norfolk Islands. Charleston : BiblioBazaar, LLC, 2009. 384 s. ISBN 1103134256. Kapitola The Career of Peter Heywood, s. 147. (anglicky) [dále jen Belcher]. 
  21. a b c d e f g h i j k l m n Murray, str. 30.
  22. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College, [cit. 2009-06-22]. Hesla Heywood – Mills. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b TOWNSEND, David. The Life Of Thomas Denman Ledward: Surgeon Of The H.M.A.V. Bounty, Part II. Monthly Newsletter of the Sail of the Maritime Museum of San Diego [PDF]. , srpen 2008, roč. 3, čís. 32 [cit. 2009-11-7], s. 17.  (anglicky) 
  24. EDWARDS, Philip. The Story of the Voyage: Sea-Narratives in Eighteenth-Century England. 1., ilustrované vyd. Cambridge : Cambridge University Press, 2004. 244 s. (Cambridge studies in eighteenth-century English literature and thought; sv. 24). ISBN 0521604265. Kapitola The Silence of Fletcher Christian, s. 131. (anglicky)  
  25. a b MCKINNEY, Sam. Bligh: a true account of mutiny aboard His Majesty's Ship Bounty. 1., ilustrované vydání vyd. Camden : International Marine Pub. Co., 1989. 210 s. ISBN 0877429812. S. 125. (anglicky)  
  26. a b ALEXANDEROVÁ, Caroline. Bounty. Pravdivá historie vzpoury na plachetníku Bounty. Překlad Jaroslav Rek. Praha : BB/art s. r. o., 2005. ISBN 80-7341-630-1. Kapitola Vítej doma, námořníku, s. 405. [dále jen Alexanderová]. 
  27. Falk-Rønne, str. 62.
  28. Charles Churchill [online]. REV. 2006-12-12, [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins.) Dostupné online. (anglicky) 
  29. WITHEY, Lynne. Voyages of discovery: Captain Cook and the exploration of the Pacific. Berkeley : University of California Press, 1989. 512 s. ISBN 0520065646. S. 438. (anglicky)  
  30. a b c d e f g h i j k l m n o p Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College, [cit. 2009-06-22]. Hesla Millward – Quintal. Dostupné online. (anglicky) 
  31. TOBIN, George; SCHREIBER, Roy E.. Captain Bligh's second chance: an eyewitness account of his return to the South Seas. 1., ilustrované vyd. Londýn : Chatham, 2007. 184 s. ISBN 1861762801. S. 9. (anglicky)  
  32. MCCALLUM, Pierre Franc. Le livre Rouge; or, a new and extra-ordinary Red-Book; containing a list of the pensions in England, Scotland and Ireland. 2. vyd. Londýn : J. Blacklock, 1810. S. 41. (anglicky)  
  33. a b c d e f Falk-Rønne, str. 61.
  34. a b c d e f g h Verdict and Sentence in the Court-Martial of the Bounty Mutineers, Tuesday, 18th September, 1782 [online]. Kansas City: University of Misouri – Kansas City School of Law, 2004, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. a b c BLIGH, William; CHRISTIAN, Edward. The Bounty mutiny. 1., dotisk, ilustrované vyd. Londýn : Penguin Classics, 2001. 254 s. ISBN 0140439161. S. 189–190. (anglicky)  
  36. WAHLROOS, Sven. Mutiny and romance in the South Seas: a companion to the Bounty adventure. Topsfield : Salem House Publishers, 1989. 497 s. ISBN 0881623954. S. 306. (anglicky)  
  37. The Ha’apai Group. In STANLEY, David. South Pacific. 8. vyd. Emeryville : Avalon Travel, 2004. ISBN 1566914116. S. 438. (anglicky)
  38. Falk-Rønne, str. 135.
  39. a b MONTGOMERIE, Hastings Seton. William Bligh of the "Bounty" in fact and in fable. Londýn : Williams and Norgate, 1937. 308 s. S. 109. (anglicky)  
  40. Alexanderová, str. 374.
  41. a b c d e f g h Alexanderová, kapitola Posádka lodi, str. 14–15.
  42. a b Tokelau. In RING, Trudy, SALKIN, Robert M., SCHELLINGER, Paul E., LA BODA Sharon International Dictionary of Historic Places: Asia and Oceania. Londýn : Taylor & Francis, 1996-1-1. ISBN 1-884964-04-4. Svazek 5, s. 674. (anglicky)
  43. BADGER, Geoffrey. The explorers of the Pacific. 2., ilustrované vyd. Kenthurst : Kangaroo Press, 1996. 256 s. ISBN 0864177941. S. 149. (anglicky)  
  44. a b c HUFFER, Henning. Tatort Südsee: Abenteuerflug in die Vergangenheit. 2. vyd. Baden-Baden : Battert Verlag, 1998. 484 s. ISBN 3879892482. S. 479. (německy)  
  45. a b Dening, str. 45.
  46. Poor "Member of Christ.". Friday Christian: or The first-born on Pitcairn's island. New York : D. Appleton & co., 1849. 138 s. S. 117. (anglicky)  
  47. PHILIPS, Michael. Peter Heywood, a biographical sketch [online]. ageofnelson.org, 2000, [cit. 2009-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. Murray, str. 89.
  49. a b c d e f g h i j k l m n Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College, [cit. 2009-06-22]. Hesla Samuel – Young. Dostupné online. (anglicky) 
  50. STURMA, Michael. South Sea maidens: Western fantasy and sexual politics in the South Pacific. 1., ilustrované vyd. Westport : Greenwood Publishing Group, 2002. 193 s. (Contributions to the study of world history; sv. 95). ISBN 0313316740. S. 40. (anglicky)  
  51. a b Dening, str. 243.
  52. a b The Pandora Story [online]. [cit. 2009-11-07]. Oddíl The Search and Capture of the Mutineers. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Alexanderová, str. 386.
  54. Edward Young [online]. REV. 2006-12-12, [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins.) Dostupné online. (anglicky) 
  55. HMS Bounty [online]. Smithtown: HMS Bounty Organization, rev. 2006-11-1, [cit. 2009-11-07]. Kapitola Yesterday’s Bounty – The saga of HMAV Bounty and Pitcairn, s. 15. Dostupné online. (anglicky) 
  56. CAMPBELL, Ian Christopher. "Gone native" in Polynesia: captivity narratives and experiences from the South Pacific. 1., ilustrované vyd. Westport : Greenwood Publishing Group, 1998. 167 s. (Contributions to the study of world history; sv. 63). ISBN 0313307873. S. 30. (anglicky) [dále jen Campbell]. 
  57. Campbell, str. 31.
  58. Campbell, str. 31–31.
  59. Subsequent careers [online]. Brisbane: Queensland Museum, [cit. 2009-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. a b Murray, str. 83.
  61. Alexanderová, str. 375.
  62. Murray, str. 260.
  63. Dening, str. 318.
  64. a b Dening, str. 319.
  65. Alexanderová, str. 278.
  66. Alexanderová, str. 298.
  67. Murray, str. 29.
  68. Alexanderová, str. 373.
  69. Alexanderová, str. 262.
  70. Alexanderová, str. 306.
  71. Alexanderová, str. 375–376.
  72. BARROW, John. The Mutineers of the «Bounty». In GARNETT, Richard; VALLÉE, Leon; BRANDL, Alois. The International Library of Famous Literature: Selections from the World's Great Writers, Ancient. Charleston : BiblioBazaar, LLC, 2009-1-28. ISBN 1103080261. Kapitola The Open-Boat Navigation, s. 4524. (anglicky)
  73. Dening, str. 207.
  74. HAMILTON, George; EDWARDS, Edward. Voyage of H.M.S. Pandora. 1. vyd. Charleston : BiblioBazaar, LLC, 2008. 148 s. ISBN 1434692213. S. 69. (anglicky)  
  75. YOUNG, Rosalind Amelia. Mutiny of the Bounty and Story of Pitcairn Island 1790–1894. 1., ilustrované vyd. Honolulu : University Press of the Pacific, 2003. 276 s. ISBN 141020846X. S. 25–26. (abglicky)  
  76. CHAMBERS, William; CHAMBERS, Robert. Chambers's miscellany of useful and entertaining tracts. Svazek 14. Edinburgh : W. and R. Chambers, 1846. S. 27. (anglicky)  
  77. Pitcairn Islands. In STANLEY, David. South Pacific. 8. vyd. Emeryville : Avalon Travel, 2004. ISBN 1566914116. Kapitola History, s. 290. (anglicky)
  78. BRUNNER, Borgna. The Bounty, Pitcairn Island, and Fletcher Christian's Descendants: April 28 marks the anniversary of the world's most famous mutiny [online]. infoplease.com, [cit. 2009-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. FISKE, Nathan Welby. Aleck, and the mutineers of the Bounty; or, Thrilling incidents of life on the ocean: Being the history of Pitcairn's Island. Boston : John P. Jewett & Co., 1854. 176 s. S. 128. (anglicky)  
  80. a b Murray, str. 102.
  81. Statement by Thomas Ellison (9/17/1792) [online]. Kansas City: University of Misouri – Kansas City School of Law, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. Falk-Rønne, str. 174.
  83. LUNDY, Darryl. William McCoy [online]. Wellington: thePeerage.com, rev. 2006-4-16, [cit. 2009-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. Matthew Quintal [online]. REV. 2006-12-12, [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins.) Dostupné online. (anglicky) 
  85. MCKINNEY, Sam. Bligh: a true account of mutiny aboard His Majesty's Ship Bounty. Camden : International Marine Pub. Co., 1989. 210 s. ISBN 0877429812. S. 182. (anglicky)  
  86. DELANO, Amasa. a narrative of voyages and travels in the northern and southern hemispheres: comprising three voyages round the world together with a voyage of survey and discovery in the Pacific Ocean and oriental islands. 2. vyd. Boston : E. G. House, 1818. 598 s. S. 120. (anglicky)  
  87. MACKANESS, George. The life of Vice-Admiral William Bligh, R. N., F. R. S.. New York ; Toronto : Farrar & Rinehart, 1939. S. 91. (anglicky)  
  88. WOODMAN, Richard. A brief history of mutiny. 1., ilustrované vyd. Londýn : Robinson, 2005. 310 s. ISBN 1841197378. S. 87. (anglicky)  
  89. ST. JOHN, Harold. Biography of David Nelson, and an Account of His Botanizing in Hawaii. Pacific Science. leden 1976, roč. 30, čís. 1, s. 2. ISSN 0030-8870. (anglicky) 
  90. CAMPBELL, John. Lives of the British admirals: containing an accurate naval history from the earliest periods. Svazek 7. Londýn : Barrington, 1817. 552 s. S. 253. (anglicky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALEXANDEROVÁ, Caroline. Bounty: Pravdivá historie vzpoury na plachetníku Bounty. Překlad Jaroslav Rek. 1. vyd. Praha : BB art, 2005. 488 s. ISBN 80-7341-630-1.  
  • FALK-RØNNE, Arne. Po stopách Bounty. Překlad Vítězslav Slezák. 1. vyd. Praha : Olympia, 1972. 212 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Company of the Bounty & Their Various Fates [online]. Kansas City: University of Misouri – Kansas City School of law, 2004, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Pitcairn Islands Study Center. Pitcairn Island Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College, [cit. 2009-06-23]. Bounty Crew List. Dostupné online. (anglicky)