Přeskočit na obsah

Matthew Quintal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Matthew Quintal
Narození1766
Padstow
Úmrtí1799 (ve věku 32–33 let)
Pitcairnův ostrov
Povolánínámořník
DětiArthur Quintal I
Edward Quintal[1]
Matthew Quintal[1]
John Quintal[1]
Jane Quintal[1]
Sarah Quintal[1]
PříbuzníArthur Quintal II, Catherine Quintal[1], John Quintal[1], Charlotte Quintal[1], Phoebe Quintal[1], James Quintal[1], Caroline Quintal[1], Ruth Quintal[1], Lucy Anne Quintal[1], Absolom Quintal[1], Nathaniel Quintal[1], Joseph Quintal[1], Cornelius Quintal[1] a Mary Quintal[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Vzbouřenci vysazují kapitána lodi a část posádky (ilustrace z roku 1790)

Matthew Quintal (*3. března 1766, Padstow, Anglie – 1799, Pitcairnův ostrov) byl anglický námořník a účastník slavné vzpoury na HMAV Bounty. Společně s vůdcem vzpoury Fletcherem Christianem odplul na Pitcairnův ostrov. Přežil na ostrově vzpouru tahitských společníků vzbouřenců, ale poté propadl alkoholu a byl zabit ostatními vzbouřenci Nedem Youngem a Johnem Adamsem.

Služba na Bounty

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 3. března 1766 v Padstow v Cornwallu; jméno Quintal je pravděpodobně zkomolenina cornského Quintrell. Matka Sarah Leverton mu v dětství zemřela a on strávil dva roky u svého strýce a několik dalších let v Plymouthu s otcem. Tři roky poté sloužil na korvetě Nymphas se svým strýcem a po jeho smrti pracoval na válečné lodi HMS Triumph jako kapitánův sluha.[2]

Bylo mu 21 let, když byl převelen na HMAV Bounty z HMS Triumph společně se svým přítelem Williamem McCoyem.[3] Velitel Bounty, poručík William Bligh, Quintala později popsal:

MATTHEW QUINTAL. námořník, věk 21 let, 5 stop a 5 palců vysoký, světlé pleti, světle hnědých vlasů, silné postavy; silně tetovaný na zádech a několika dalších místech.[pozn. 1]

Matthew Quintal byl násilnické povahy a na palubě Bounty patřil k potížistům; 10. března 1788 se stal prvním členem posádky, který byl zbičován 24 ranami z popudu prvního důstojníka Johna Fryera.[5] William Bligh napsal do lodního deníku:[6]

„Až do dnešního odpoledne jsem doufal, že se mi podaří uskutečnit celou plavbu, aniž bych musil někoho potrestat, avšak shledávám nezbytným potrestat Matthewa Quintala dvěma tucty ran důtkami za zpupnost a pohrdání.“

Na příjezdu Tahiti navázal pevný vztah,[7] s dívkou jménem jménem Tevaura; její jméno znamená „duše“, Quintal jí dal po své matce anglickou přezdívku Sarah.[8]

Vzpoura a život na Pitcairnu

[editovat | editovat zdroj]

Vzpoury proti veliteli lodi, poručíku Blighovi se Matthew Quintal ochotně účastnil;[9] společně s Williamem McCoye a desátníkem Charlesem Churchillem tvořil Quintal jádro vzbouřenců.[3] Quintalova bouřlivá povaha brzy zapříčinila i konflikt s vůdcem vzpoury Fletcherem Christianem na ostrově Tubuai, kde se vzbouřenci nejprve a neúspěšně pokusili usadit.[3]

Matthew Quintal i jeho tahitská manželka Tevaura patřili společně s osmi dalšími Brity a 18 Polynésany mezi posádku Bounty, která 15. ledna 1790 zakotvila u Pitcairnova ostrova.[10] Bounty byla odstrojena a vzbouřenci začali diskutovat, co s ní, protože mohla být z moře viditelná a přilákat pozornost k ostrovu. Quintal patřil k největším zastáncům jejího potopení a 23. ledna, zatímco se vzbouřenci ještě nedohodli, založil na palubě oheň a loď potopil.[11]

Na ostrově patřil Quintal mezi hlavní utiskovatele Polynésanů; když se 20. září 1793 tahitští muži vzbouřili a začali zabíjet evropské vzbouřence. Quintal a McCoy se před hněvem tahitských mužů zachránili útěkem do hor, kde se 11 dnů skrývali.[9] Poté se vrátili zpět do osady a jednoho z Tahiťanů, Manariiho, se jim podařilo skolit.[12] 20. září 1793 (Massacre Day) přežili kromě McCoye a Quintala ještě John Adams a Ned Young. Ti poté převzali v kolonii vedoucí úlohu, zatímco Quintal s McCoyem propadli alkoholu. Matthew Quintal také týral svou ženu Tevaruu, která poté v roce 1799 spáchala sebevraždu.[3] Později v roce 1799 byl Nedem Youngem a Johnem Adamsem zabit, neboť opilý hrozil osadníkům smrtí, či podle jiné verze usiloval o život dětem Fletchera Christiana.[3]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]
Potomci vzbouřenců Matthewa Quintala a Johna Adamse (fotografie z roku 1861 z ostrova Norfolk)

Matthew Quintal měl na ostrově dvě manželky, Tevaruu (Sarah) a později Terauru, jež byla předtím s Nedem Youngem. Quintal měl s nimi dohromady šest dětí:[13]

Tevarua
  • Matthew Quintal (1791–1814)
  • John Quintal (1792–1792; zemřel po sedmi dnech[3])
  • Jane Quintal (*1795)
  • Arthur Quintal (6. května 1795–19. listopadu 1873)
  • Sarah Quintal (1797–27. listopadu 1851)
Teraura
  • Edward Quintal (1800–8. září 1841; pohrobek)

3. května 1856 všichni Pitcairňané opustili Pitcairnův ostrov a usadili se na ostrově Norfolk, který jim dala královna Viktorie. Na přelomu let 1857 a 1858 se 16 osadníků vrátilo zpět na Pitcairn a v roce 1864 dalších 24;[14] potomci Matthewa Quintala mezi nimi nebyli a tak na Pitcairnu žádní Quintalové nejsou, všichni žijí dodnes na Norfolku, či Novém Zélandu.[3] Mezi Quintalovy potomky patřil i Malcolm Champion (1883–1939), první novozélandský olympijský zlatý medailista (Letní olympijské hry 1912 ve Stockholmu).[15]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V anglickém originálu: „MATTHEW QUINTAL, seaman, age 21 years, 5 feet 5 inches high, fair complexion, light brown hair, strong made; very much tatowed on the backside, and several other places“.[3][4]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Matthew Quintal [online]. Rev. 2006-12-12 [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins). Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g h Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College [cit. 2009-06-22]. Heslo QUINTAL, Matthew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ SILVERMAN, David. Pitcairn Island. Cleveland: World Pub. Co., 1967. 258 s. Dostupné online. S. 43. (anglicky) 
  5. ↑ Matthew Quintal - AB: Mutineer, age 21 [online]. Little Canada: Paul and Beth Lareau [cit. 2009-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-18. (anglicky) 
  6. ↑ ALEXANDEROVÁ, Caroline. Bounty: Pravdivá historie vzpoury na plachetníku Bounty. Překlad Jaroslav Rek. 1. vyd. Praha: BB art, 2005. 488 s. ISBN 80-7341-630-1. S. 102. 
  7. ↑ DENING, Greg. Mr Bligh's Bad Language: Passion, Power and Theatre on the Bounty. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. 460 s. ISBN 0521467187. S. 85. (anglicky) 
  8. ↑ Tevarua [online]. Rev. 2006-12-12 [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins). Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b Matthew Quintal [online]. findagrave.com, 2004-8-3 [cit. 2009-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ History [online]. onlinepitcairn.com [cit. 2009-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-09. (anglicky) 
  11. ↑ Pitcairn Island (Pitcairn Islands). In: RING, Trudy, SALKIN, Robert M., SCHELLINGER, Paul E., LA BODA Sharon. International Dictionary of Historic Places: Asia and Oceania. Londýn: Taylor & Francis, 1. 1. 1996. [dále jen Pitcairn Island (Pitcairn Islands) in: International Dictionary of Historic Places: Asia and Oceania]. ISBN 1-884964-04-4. Svazek 5. S. 674. (anglicky)
  12. ↑ Pitcairn Islands Study Center. History of Pitcairn Island [online]. Angwin: Pacific Union College [cit. 2009-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ LUNDY, Darryl. Matthew Quintal [online]. Wellington: thePeerage.com, rev. 2006-4-16 [cit. 2009-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ FORTUNE, Kate. Pitcairn Islands. In: LAL, Brij V., FORTUNE, Kate. The Pacific Islands: an encyclopedia. Honolulu: University of Hawaii Press, 11. 2000. [dále jen Pitcairn Islands in: The Pacific Islands: an encyclopedia]. ISBN 082482265X. S. 602. (anglicky)
  15. ↑ Malcolm Champion [online]. Wellington ; Auckland: New Zealand Olympic Committee [cit. 2009-09-21]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College [cit. 2009-06-22]. Heslo QUINTAL, Matthew. Dostupné online. (anglicky) 
  • Matthew Quintal [online]. findagrave.com, 2004-8-3 [cit. 2009-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Matthew Quintal [online]. Rev. 2006-12-12 [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins). Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Matthew_Quintal&oldid=22099923“