Seweryn Goszczyński

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Seweryn Goszczyński
Seweryn Goszczyński kolem roku 1876
Seweryn Goszczyński kolem roku 1876
Narození 4. listopadu 1801
Ilińce, dnes Ukrajina
Úmrtí 25. února 1876 (ve věku 74 let)
Lvov, dnes Ukrajina
Místo pohřbení Ličakovský hřbitov ve Lvově
Povolání básník, prozaik, literární kritik
Národnost polská
Alma mater Basilinská škola v Humani
Literární hnutí romantismus
Významná díla Zamek kaniowski (1828, Zámek Kaňovský)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seweryn Goszczyński (4. listopadu 1801, Ilińce, dnes Ukrajina25. února 1876, Lvov, dnes Ukrajina) byl polský básník, prozaik a literární kritik období romantismu, jeden z představitelů tzv. ukrajinské romantické školy, která hojně využívala ukrajinský folklór a témata z její historie.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Na studiích v Basilinské škola v Humani se seznámil s Michałem Grabowským a Józefem Bohdanem Zaleským a jejich přátelství se stalo základem tzv. ukrajinské romantické školy. Roku 1820 přišel do Varšavy a vstoupil do tajné organizace Związek Wolnych Polaków. Když vypuklo roku 1821 povstání v Řecku rozhodl se pomoci řeckým povstalcům a vydal se pěšky na Ukrajinu, aby se dostal do Řecka přes Oděsu. S finančních důvodů však zůstal na Ukrajině, kde organizoval konspirační činnost.[2]

Seweryn Goszczyński

Roku 1830 se zúčastnil listopadového povstání ve Varšavě a po jeho porážce se usadil v Haliči, kde pokračoval v konspiraci a založil spolek Stowarzyszenie Ludu Polskiego. Roku 1832 navštívil Podhalí, Spiš a Tatry. Protože byl neustále pronásledován rakouskou policií (za účast na povstání byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti) emigroval roku 1838 do Francie. Zde se seznámil s Mickiewiczem a Słowackým. Pod vlivem mystika a náboženského reformátora Andrzeje Towiańského vstoupil do jeho sekty Kolo boží věci (Koło Sprawy Bożej) a na delší čas nechal psaní i politické činnosti.[3] Žil v bídě a během Pařížské komuny téměř zemřel hlady.[2]

Ve svých verších spojoval revoluční radikalismus s osobním pesimismem. Inspiroval se především ukrajinským folklórem a jako jeden z prvních uvedl do polské poezie tatranskou přírodu a lid. Požadoval, aby literatura byla založena na národních a lidových tradicích, a z toho hlediska podrobil ostré kritice dílo Aleksandra Fredra, což je považováno za jednu z příčin odmlčení tohoto dramatika.[3]

Roku 1872 se za pomoci svých přátel vrátil do Polska a usadil se ve Lvově, kde také roku 1876 zemřel. Pohřben byl na Ličakovském hřbitově ve Lvově.[2]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Zamek kaniowski (1828)
Básníkův hrob ve Lvově
  • Zamek kaniowski (1828, Zámek Kaňovský), básnická povídka vykazující rysy frenerické literatury. Děj je inspirován hajdamáckým povstáním z roku 1768 a odehrává se v Kaňově na Ukrajině. Obsahuje jednak vylíčení hrůzných a krvavých událostí, jednak lyrický obraz nespoutané přírody.[4]
  • Pobudka (1831, Výzva, sbirka básní.[1]
  • Sobótka (1834, Svatojánská noc), báseň.[1]
  • Nowa epoka poezii polskiéj (1835, Nová epocha polské poezie), pojednání, ve kterém formuloval své názory na literaturu a podrobil kritice dílo dramatika Aleksandra Fedra.[1]
  • Trzy struny (1840, Tři struny), rozšířené vydání sbírky básní Pobudka.[3]
  • Król zamczyska (1842, Král rozvalin), gotický román o muží jménem Jan Machnicki, který se pomátl z žalu nad tragédií svého národa. Román se odehrává v okolí Krosna v tajmné zřícenině hradu v Odrzykoni, která je symbolem pádu Polska.[5]
  • Dziennik podróży do Tatrów (1853, Deník z cesty do Tater). Deník byl napsán roku 1832 během cesty básníka Podhalí, Spiše a Tater. Byly z něho publikovány různé fragmenty, v celku byl vydán až v Petrohradě roku 1853. Obsahuje romantické popisy horských oblastí a lidí žijících v nich s důrazem na jejich lásku ke svobodě.[6]
  • Noc belwederska (1869, Belvederská noc), vzpomínky na útok revolucionářů na zámek Belveder, sídlo nejvyššího velitele polské armády Konnstantina Pavloviče ve Varšavě během listopadového povstání.[1]
  • Podróż mojego życia (1924, Cesta mého života), posmrtně vydaný výbor z básníkových vzpomínek.
  • Dziennik Sprawy Bożej (1984, Deník věci Boží), posmrtně vydaný dvoudílný soubor autorových vzpomínek.[7]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Referencxe[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e ŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 167-168.
  2. a b c OLEKSOWICZ, Bolesław. Seweryn Goszczyński. Wirtualna Biblioteka Literatury Polskiej
  3. a b c BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S.142-143.
  4. Zamek kaniowski na webu Wolne Lektury
  5. GRABOWSKA, Maria. Król zamczyska. Powieść. Eduteka.pl 2012
  6. STOŻEK, Joanna. O pewnych formalno-semantycznych aspektach Dziennika podróży do Tatrów Seweryna Goszczyńskiego. Annales Universitatis Paedagogicae Cracoviensis. Studia Poetica 2016/4. S. 186-196.
  7. SZWARC, Andrzej. Dziennik Sprawy Bożej, t. 1-2. Czasopisma humanistyczne. Przegląd Historyczny 1985, 76/2. S. 410.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]