Podzimka obecná
 Podzimka obecná | |
|---|---|
 Podzimka obecná (Scorzoneroides autumnalis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Podčeleď | čekankové (Cichorioideae) |
| Rod | podzimka (Scorzoneroides) |
| Binomické jméno | |
| Scorzoneroides autumnalis (L.) Moench, 1794 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_(20184330769).jpg)
Podzimka obecná (Scorzoneroides autumnalis) je vytrvalá, středně vysoká, sytě žlutě kvetoucí rostlina, která je v české krajině hojně rozšířena. V posledních létech prošla několika změnami v zatřídění, z původního zařazení mezi pampelišky (pampeliška podzimní) byla přesunuta mezi máchelky (máchelka podzimní) a docela nedávno byla po podrobném genetickém průzkumu vřazena do rodu podzimka, kde je nyní jediným druhem vyskytujícím se v přírodě ČR.[1][2]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Převážně evropský druh, který se vyskytuje od Španělska a Islandu na západě až po evropskou část Ruska a severní Kavkaz na východě. Samostatné arely se nacházejí ještě v Kazachstánu a v Saúdské Arábii. Druhotně byla zavlečena do západní Sibiře a na Dálný východ, stejně jako do východních oblastí Severní a Jižní Ameriky i na Nový Zéland. V České republice je hojným, plošně rozšířeným druhem.[1][3][4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Roste nejčastěji na dusíkem bohatých, neutrálních až slabě kyselých, suchých až mírně vlhkých půdách, které mohou být i mírně zasolené. Obsazuje slunná místa na pastvinách, loukách, úhorech, po okrajích lesů, v městských parcích, na sešlapávaných nebo ruderalizovaných místech i okolo solených cest a chodníků. Vyskytuje se na nevápnitých půdách od teplých nížin až do chladných horských poloh. Kvete dlouho do podzimu, od července do října, odtud i její rodové jméno „podzimka“. Ploidie druhu je 2n = 12 nebo 24. Rostliny bývají vzhledově od sebe dosti odlišné, mívají různě tvarované listy a rozdílnou hustotu chlupů.[1][3][5]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Vytrvalá bylina s jednou nebo častěji s více, v trsu rostoucími lodyhami, které vyrůstají z krátkého větveného oddenku a jsou vysoké 10 až 60 cm. Lodyhy bývají vystoupavé až přímé, v horní polovině chudě větvené, lysé nebo řídce chlupaté, ve vrchní části porostlé drobnými šupinovitými listy a pod úborem slabě ztlustlé. Listy rostou pouze v přízemní růžici a i u jedné rostlině bývají tvarově rozdílné. Mívají délku 4 až 35 cm a šířku 0,5 až 4 cm, v obryse jsou podlouhlé, zvlněné, chobotnatě peřenoklané až peřenosečné, mělce zubaté až téměř celistvé, lysé nebo řídce chlupaté a hlavní žilku křídlatého řapíku mívají červeně zabarvenou.
Na konci lodyhy a větví vyrůstají jednotlivě květní úbory velké 2 až 4 cm, které jsou před rozkvětem vzpřímené. Skládají se z 20 až 30 sytě žlutých, oboupohlavných, jazykovitých kvítků s pěti tyčinkami, dvěma zelenkavými bliznami a pestíkem ze dvou plodolistů. Liguly bývají dlouhé až 1,5 cm, na konci mají pět zoubků a u vnějších kvítků je načervenalý nebo nafialovělý proužek. Pylová zrna jsou cihlově červená. Víceřadý zvonkovitý zákrov mívá až 20 kopinatých listenů dlouhých do 12 mm. Listeny jsou tmavě zelené s černými, ostrými špičkami a mohou být lysé nebo porostlé dlouhými chlupy. Květy mohou být opyleny hmyzem nebo samosprašně.
Plody jsou válcovité, hnědé nažky dlouhé 4 až 8 mm. Mají světle hnědý nebo šedý jednořadý, pernatý chmýr 3 až 8 mm dlouhý.[1][3][5][6][7]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Podzimka obecná se do blízkého okolí rozšiřuje rozrůstáním rozvětveného oddenku, z kterého v odstupech vyrůstají listové růžice. Na nová místa se dostává většinou nažkami, které jsou rozptylovány větrem nebo odnášeny v srsti zvířat, jsou také šířeny lidskou činností, např. při svozu píce z polí. Nažky (semena) mají nestejnou dobu dormance a mnohé klíčí brzy po uzrání.[1][5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Máchelka podzimní, s. 348–349.
- ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 31.05.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ a b c PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Máchelka podzimní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 01.08.2011 [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life: Scorzoneroides autumnalis [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b c KILIAN, Norbert; HAND, Ralf; RAAB-STRAUBE, Eckhard. Cichorieae Portal: Scorzoneroides autumnalis [online]. EDIT - European Distributed Institute of Taxonomy [cit. 2017-05-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BOGLER, David J. Flora of North America: Leontodon autumnalis [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-05-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Finland Nature and Species: Leontodon autumnalis [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2017-05-31]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu podzimka obecná na Wikimedia Commons 
Taxon Scorzoneroides autumnalis ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření podzimky obecné v ČR
