Rover Company

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Rover (automobilka))
Skočit na: Navigace, Hledání
The Rover Company Limited
Logo
Právní forma akciová společnost
Založeno 1878
Osud sloučeno s Leyland Motors (1967)
Oddělena aktiva Land Rover (1978)
značka Rover zanikla (2005)
Zakladatel John Kemp Starley
William Sutton
Sídlo Coventry (1904–47)
Solihull (1947–1981)
Gaydon (1981–2000)
Longbridge (2000–2005), West Midlands, Spojené království
Klíčoví lidé John Towers, předseda představenstva (2000 - 2005)
Spencer & Maurice Wilks
(Management & vývoj,
1929–63)
Oblast výroby Strojírenský
Produkty Automobily Rover, automobilové části
Motocykly (před 1925)
Bicykly (před 1925)
Land Rover terénní vozidla
Majitel TATA Group (značku Land Rover od 2008)
SAIC Motor (technickou část Roveru a značku MG Cars od 2005)

Rover Company byla britská automobilka založená jako Starley & Co. Sutton v Coventry v roce 1878. Jde o přímého předka dnešní společnosti Land Rover, která je dceřinou společností Jaguar Land Rover, nyní ve vlastnictví Tata Group. Společnost byla na trhu známa jako Rover, výroba automobilů mezi lety 1904 a 1967, kdy byla prodána Leyland Motor Corporation a stala se tak jen obchodní značkou ( tzv. Rover Marque). Rover jako obchodní značka byla použita u vozů vyráběných společností British Leyland (BL), který rozdělil v roce 1978 majetek původního Roveru na Land Rover, zatímco ochrannou známku Rover si ponechal a byla používána na vozidlech vyrobených podle jeho nástupnických společností - Austin Rover Group (1982-1986), Rover Group (1986-2000), a nakonec MG Rover Group (2000-2005). Po následném zhroucení MG Rover Group v roce 2005 se značka Rover přestala využívat a 18. září 2006 byla prodána společnosti Ford Motor Company, který značku opět spojil s původní společností Land Rover jejíž byl v té době majitelem. Firma Ford Motor Company zakoupila od BMW práva na název Rover za přibližně 6 milionů dolarů, protože MG Rover Group nebyla vlastníkem názvu Rover, pouze jej měla od BMW v pronájmu.[1] Od počátku výroby moderních bezpečných bicyklů značky Rover v roce 1885 se společnost později přeorientovala na automobilový průmysl. Od roku 1902 začala firma s výrobou motocyklů a následně v roce 1904 i automobilů Rover a to díky již zavedené značce s kultovní vikingskou dlouhou lodí ve znaku. První terénní vozidla Land Rover se začala vyrábět roku 1948 v již novém závodě v Solihull, kam se společnost po druhé světové válce s veškerou výrobou přestěhovala.

V polšině značka Rover je psána jako Rower a v Běloruštině jako Rovar (Ро́вар), které znamená jízdní kolo.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

První výrobek se značkou Rover byla tříkolka vyráběná firmou Starley & Co. Sutton v Coventry v Anglii v roce 1883.
Společnost založili průmyslník John Kemp Starley a jeho přítel William Sutton roku 1878. Starley předtím pracoval u svého strýce, Jamese Starleyho (označován jako otec obchodu s bicykly), který začal s průmyslovou výrobou šicích strojů a v roce 1869 přešel na výrobu jízdních kol.

Reklama na bicykly 'Rover' J. K. Starley & Co. Ltd

V první polovině 80. let 19. století byly dostupné bicykly poměrně nebezpečné. Vyráběli se tzv. Vysoká kola a tříkolky. J.K. Starley se však zapsal do historie tím, že v roce 1885 začal s výrobou bezpečného bicyklu dnešního typu, jenž nazval Rover. Na rozdíl od předchozích velocipédů měl tento typ bicyklu poháněné zadní kolo převodem přes dvě ozubená kola podobné velikosti, která byla hnána řetězem. Toto řešení bylo mnohem stabilnější než předchozí návrhy u vysokých kol s přímým náhonem. Někdejší britský časopis Cycling Magazine uvedl, že kola typu Rover "zavedli novou světovou módu" a tento jejich výraz byl použit po mnoho let v reklamě firmy. Starleyho Rover je obvykle popisován historiky jako první rozeznatelně moderní jízdní kolo. V roce 1889 se společnost přejmenovala na J.K. Starley & Co. Ltd. a v druhé polovině 90. let konečně na Rover Cycle Company Ltd.

Motocykly Rover[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Rover (motocykly).

V roce 1899 John Starley dovezl některé z prvních motocyklů značky Peugeot z Francie na experimenty a další vývoj. Jeho prvním projektem bylo kolo Rover z jeho vlastní výroby osazené motorem z těchto motocyklů. Před dokončením projektu však Starley předčasně zemřel v říjnu 1901 ve věku 46 let a obchod převzal podnikatel H. J. Lawson.[2]

Motocykl Rover z roku 1912

Společnost poté v listopadu 1902 vyvinula a začala vyrábět motocykl Rover Imperial . Měl výkon 3,5hp a originální konstrukci tzv. diamond-frame. To spočívalo v uspořádání nosných rámů, kdy byl tvořen čtyřmi trubkami ve tvaru připomínajícím diamant. Motocykl měl motor uprostřed a přední vidlice typu 'springer'. Tato konstrukce předběhla svou dobu. [3] Tento první motocykl značky Rover měl několik dalších inovativních funkcí, jako je vstřikovač karburátoru, motor uchycený na spodním rámu a mechanicky ovládané ventily. Díky nadstandardní síle rámu se zdvojenou přední vidlicí a také díky kvalitnímu zpracování povrchu se do roku 1904 prodalo přes tisíc motocyklů Rover. V následujícím roce však Rover výrobu motocyklů zastavil a soustředil se pouze na jejich původní výrobek, "bezpečnostní bicykl". V roce 1910 byl však návrhář John Greenwood pověřen vyvinout nový motocykl s motorem 500cc a 3.5hp s pružinovými zdvihátky, magnetem Bosch a inovativní konstrukcí ozubeného hnacího řetězu. Dále byl vybaven karburátory Brown and Barlow a odpruženými vidlicemi Druid. Tento nový model byl uveden v roce 1910 na výstavě Olympia show a prodalo se ho více než 500 kusů.

V roce 1913 byla zahájena výroba modelu "TT" s kratším rozvorem a sportovními řídítky. Vývojářský tým Dudley Noble a Chris Newsome měl s těmito modely velký úspěch a získal několik týmových ocenění. [3]

Rover 500cc z roku 1920

Rover mimo jiné dodával Ruské carské armádě během První světové války motocykly s motory 499cc.[3] Na konci války se společnost začala zaměřovat na výrobu automobilů, ale Rover i nadále vyráběl motocykly s motory o obsahu 248cc a 348cc s rozvodem OHV a také s motory společnosti JA Prestwich Industries, včetně 676cc motoru typu V-Twin.[4] V roce 1924 Rover představil nový lehký motocykl s motorem o obsahu 250cc kde motor a převodovka byly umístěny společně v jediné konzoli. Stroj měl světla vpředu i vzadu a nový design bubnových brzd.[3]

Špatný odbyt způsobil, že Rover ukončil v roce 1924 výrobu motocyklů a soustředil se výhradně na výrobu automobilů. V letech 1903 až 1924 Rover vyrobil více než 10.000 motocyklů.[4]


První automobily Rover[editovat | editovat zdroj]

Rover, 1905
Rover Six z roku 1910 stál v té době 155 liber
Rover 8HP z roku 1904

V roce 1888 Starley navrhl automobil na elektrický pohon, ale model nikdy nebyl zaveden do výroby. Tři roky po Starleyho smrti v roce 1901 a následném převzetí firmy H.J. Lawsonem, Rover začal vyrábět dvoumístný automobil Rover 8, který navrhl Edmund Lewis a byl založen na automobilu Daimler, který Lawson zakoupil. Lewis však na konci roku 1905 společnost opustil a začal pracovat pro firmu Siddeley-Deasy. Jeho místo v roce 1910 převzal další konstruktér, Owen Clegg, který přišel od automobilky Wolseley a začal s prvním přepracováním sortimentu. Krátkodobé experimenty s motory s šoupátkovými rozvody u nového modelu Rover 12 byly opuštěny a v roce 1912 byl představen nový model Rover 12 (1912 - 1923) poháněný vodou chlazeným dvouválcem o objemu 1600ccm s postranními rozvody a Rover 14 (1924) poháněný vodou chlazeným řadovým čtyřválcem o objemu 1800ccm s rozvody stejné konstrukce. Tyto modely byly tak úspěšné, že prodeje všech ostatních modelů klesly a na chvíli se Rover držel obchodní politiky "jednoho modelu". Clegg však nakonec v roce 1912 odešel do francouzské společnosti Darracq.

Během první světové války Rover vyráběl motocykly, nákladní automobily založené na automobilech značky Maudslay a v neposlední řadě jejich vlastní konstrukci automobilu vycházející z návrhů automobilky Sunbeam.

Restrukturalizace a reorganizace společnosti[editovat | editovat zdroj]

Obchody v průběhu dvacátých let poměrně vázly a společnost nebyla schopná vyplácet dividendy od roku 1923 až do poloviny roku 1930. V prosinci 1928 předseda správní rady doporučil akcionářům, aby díky značným ztrátám v letech 1923-1928 společně s náklady na uvedené období v rámci reorganizace snížili hodnotu kapitálu společnosti o 60%, což se také stalo.[5][6]

1936 Rover 10.
Rover Tourer, 1926.

V průběhu roku 1928 byl podnikatel Frank Searle jmenován výkonným ředitelem a měl dohlížet na ekonomické zotavení společnosti. Searle byl dříve vedoucím inženýrem ve vývoji lokomotiv a měl mnoho zkušeností i s automobilovým průmyslem u firmy Daimler a nejnověji byl výkonným ředitelem britské letecké společnosti Imperial Airways. Na jeho doporučení byl Spencer Wilks přeložen z Hillman Motor Car Company jako generální manažer a jmenován v roce 1929 do představenstva Roveru. V tomto roce také Searle, ve snaze ušetřit peníze, oddělil od Roveru společnost Midland Light Car Bodies, která se zabývala výrobou karoserií a instruoval Roberta Boylea a Maurice Wilkse aby navrhli nový malý vůz.

Tak v roce 1931 vznikl Rover Scarab s dvouválcovým vzduchem chlazeným motorem do V uloženým vzadu. Verze dodávky byla sice prezentována na autosalonu Olympia, ale do výroby se nedostala. [7] Během této doby byl představen i model Rover 10/25 s karoserií od firmy Pressed Steel Company. Karoserie byla společná s modelem automobilky Hillman, Minx. Rover byl v těchto dobách velkým zastáncem velmi lehkých karoserií systému Weymann, které ale najednou vyšly z módy a rostla poptávka po lesklých karoseriích a více zakřivených tvarech. Karoserie Weymann zůstala v nabídce továrny až do roku 1933.

Frank Searle a Spencer Wilks nastavili reorganizaci společnosti tak, že se nažili nabízet luxusnější automobily pro zámožnější klienty, kteří chtěli něco "lepšího" než byl Ford nebo Austin. V roce 1930 se ke Spenceru Wilksovi připojil i jeho bratr Maurice Wilks, který byl zaměstnán také v Hillmanu jako hlavní inženýr. Spencer Wilks zůstal u firmy až do roku 1962 a jeho bratr do roku 1963.

Společnost vykázala v roce 1929 a 1930 zisk, ale s hospodářským poklesem v roce 1931 byl Rover znovu ve ztrátě ve výši 77.529 £ a v roce 1932 již ve výši 103.000 £. Představenstvo se rozhodlo pro ještě větší reorganizaci a to mělo v roce 1933 za následek zisk ve výši 46.000 £.[8] Nové montážní provozy v Austrálii a na Novém Zélandu byly uzavřeny.

Frank Searle opustil představenstvo ke konci roku 1931, svou práci již totiž odvedl.[9]

V návaznosti na úspěchy jako byla porážka vlaku Blue Train (vlak jedoucí z Londýna až do Ventimiglia v Itálii) v roce 1930, bratři Wilksovi ustavili Rover jako společnost s několika evropskými pobočkami se zárukou, kterou poskytovala vláda (tzv. Royal warrant - královská záruka) orientovanou na vyšší střední třídu a klienty z řad prominentů a celebrit.[10]

Druhá světová válka a pokusy s plynovou turbínou[editovat | editovat zdroj]

Turbínový motor Rover Power Jets W.2 v muzeu Midland Air Museum. Tento design byl později použit pro motory Rolls-Royce Derwent.

Koncem roku 1930, kdy se bezpečnostní situace v Evropě začala zhoršovat a svět mířil k Druhé světové válce, britská vláda zahájila znovuvyzbrojovací program a v rámci tohoto programu začala výstavba tzv. "stínových" továren. Výstavba byla placena vládou, ale personálně byly provozovány soukromými společnostmi. Dvě takové továrny byli postaveny i pro Rover. Jedna v Acocks Green, oblasti v Birminghamu (provoz zahájen v roce 1937) a druhá, větší v Solihull (provoz od roku 1940). Obě továrny se zabývali výrobou leteckých motorů a koster letadel. Původní hlavní továrna na Helen Street v Coventry byla těžce poškozena bombardováním v roce 1940 a 1941 a už nikdy v ní nebyla plně obnovena výroba.

Začátkem roku 1940 byl Rover osloven podnikatelem a vynálezcem Frankem Whittlem, který založil svou malou společnost Power Jets[11] a vyvinul jeden z prvních prototypů proudových motorů. Jménem Power Jets pak navrhl, aby Rover vložil 50.000 £ kapitálu výměnou za podíly v Power Jets. Rover poté s návrhem seznámil Ministerstvo letectví Velké Británie a to nakonec vedlo k dohodě mezi Roverem a bývalým dodavatelem a zaštiťovatelem Power Jets, společností British Thomson-Houston o vývoji a výrobě Whittleova proudového motoru. Whitlle a Power Jets byly Ministerstvem letectví od těchto jednání zcela odříznuti.[11] Hlavní inženýr Roveru, Maurice Wilks vedl tým během dalšího vývoje motoru a došlo ke zlepšení výkonu oproti původnímu návrhu.[11] První testy motoru Power Jets W.2B, jak byl tento typ nazván, byly uskutečněny v bývalé továrně na bavlnu ve městečku Barnoldswick v hrabství Lancashire, kam Rover vývoj přestěhoval v červnu 1941 (spolu s týmem společnosti Rolls-Royce z Waterloo mill v Clitheroe). Testování bylo zahájeno koncem října 1941. [12]

Potřeba větších odborných znalostí v rámci projektu spolu s obtížnými vztahy mezi vedením Roveru a Frankem Whittlem (v neposlední řadě také proto, že Rover se souhlasem ministerstva letectví tajně navrhl jinou konstrukci motoru, známou v Roveru jako typ B.26, kterou považovali za kvalitnější), vedli k tomu, že Rover předal jejich technickou část projektu proudového motoru včetně továrny Barnoldswick společnosti Rolls-Royce.[11] Výměnou za to získal Rover továrnu na tankové motory Rolls-Royce Meteor v Ascot Road v hrabství Nottingham. Byl to výsledek jednání mezi Spencerem Wilksem z Roveru a Lordem Ernestem Hivesem z Rolls-Royce, kterou podepsali v místním hostinci v Clitheroe. Oficiální datum předání byl stanoven na 1. dubna 1943.[12] V této dohodě byl sjednán i přestup několika klíčových zaměstnanců Roveru, jako je Adrian Lombard a John Herriot, kteří vedli vývojový tým vlastního proudového motoru Rover B.26, do Rolls-Royce, což bylo nařízeno z inspekčního odboru Ministerstva letectví. Výměnou za projekt proudového motoru a jeho příslušenství Rover dostal smlouvu a výrobní zařízení k výrobě tankových motorů Meteor, která pokračovala až do roku 1964. Jelikož byl Rolls-Royce pod vedením Stanleyho Hookera ještě dost vzdálen zahájení sériové výroby Whittleova návrhu motoru W .2b/23 (známý v Roveru jako B.23, později pojmenovaný Rolls-Royce Welland), prozkoumali v době předání 4 rekonstruované motory Rover W.2B/B.26 navržené dvojicí Lombard/Herriot a podrobili je testům. Nakonec využili návrhu Roveru pro jejich vlastní vývoj tryskového motoru, který se později vyráběl jako Rolls-Royce Derwent.[11]

Rover 12 Sport Tourer z roku 1947

Po druhé světové válce společnost opustila výrobu v Helen Street v Coventry a koupila dvě ze stínových továren. Acocks Green pak na nějakou dobu pokračovala ve výrobě motorů Meteor pro tanky, jako byly například britské tanky Centurion a Conqueror a Solihull se stal novým výrobním centrem pro osobní automobily, přičemž výroba byla obnovena v roce 1947. V tomto roce začal Rover vyrábět model Rover 12 Sports Tourer. Automobilů, které byly určeny pro vývozní trh se vyrobilo 200 kusů, ale všechny měli pravostranné řízení a tak mnoho z těchto vozů zůstalo ve Velké Británii. Solihull se později stal domovem Land Roveru.

Aktuální stav[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku MG Rover Group.

Z právního hlediska je značka Rover majetkem společnosti Land Rover v souladu s podmínkami nákupu značky od Fordu v roce 2006. Společnost je nyní známa jako Jaguar Land Rover Limited. Land Rover byl prodán Fordem společnosti Tata Motors v roce 2008. Jako součást vypořádání se s Tata Motors, tzv. Rover marque musela zůstat v rámci majetku Land Roveru.

Modely[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Doran, James. "Ford pays £6m for Rover marque", The Times, 2006-09-19. Retrieved on 2006-09-19.
  2. PHILLIPS, Kevin. Rover – How it all began [online]. [cit. 2009-02-06]. [1]. (anglicky) 
  3. a b c d De Cet, Mirco(2005).in Quentin Daniel: The Complete Encyclopedia of Classic Motorcycles. Rebo International. ISBN 978-90-366-1497-9. 
  4. a b Brief History of the Marque: Rover [online]. [cit. 2009-02-03]. [2]. (anglicky) 
  5. City Notes. Rover's 60p.c. Capital Loss. The Times, Monday, Dec 03, 1928; pg. 23; Issue 45066
  6. High Court Of Justice. Chancery Division., The Times, Tuesday, Feb 12, 1929; pg. 5; Issue 45125
  7. The Road that Led to the Beetle [online]. Light Auto, [cit. 2011-03-30]. [3]. (anglicky) 
  8. The Rover Company, Substantial Trading Profit, High Quality Of Company's Cars The Times, Tuesday, Oct 10, 1933; pg. 21; Issue 46571
  9. Rover [online]. British Motor Museum, [cit. 2011-03-30]. [4]. (anglicky) 
  10. Graham Robson(1981). The Rover company, 2, Patrick Stephens. ISBN 0-85059-543-6. 
  11. a b c d e BOBBITT, Malcolm. Rover P4 Series. Dorchester : Veloce Publishing, 2007. 192 s. Dostupné online. ISBN 9781903706572. Kapitola "III – Gas-Turbines and the Jet Era", s. 72-75,76-78,81,82,84-87,89-91,92-94,97,100,101.  
  12. a b Vikings at Waterloo, David S Brooks, Rolls-Royce Heritage Trust, ISBN 1 872922 08 2,1996
  13. http://www.austin-rover.co.uk/index.htm?lcvcdvf.htm

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]