Rankovice
| Rankovice | |
|---|---|
 Domy na návsi v Rankovicích | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Teplá |
| Okres | Cheb |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°0′41″ s. š., 12°51′23″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 14 (2021)[1] |
| Katastrální území | Rankovice (3,83 km²) |
| Nadmořská výška | 693 m n. m. |
| PSČ | 364 61 |
| Počet domů | 12 (2021)[2] |
  Rankovice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 165981 |
| Kód k. ú. | 765988 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rankovice (německy Rankowitz) jsou malá vesnice, část města Teplá v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Nachází se asi 3,5 kilometru severně od Teplé. Rankovice jsou také název katastrálního území o rozloze 3,83 km².[3]
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vesnice je odvozen ze jména Ranka ve významu ves lidí Rankových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Rankouo (1273), Rankowicze (1459), Rannkhowicz (1530), Rankowitz (1601) a Rankowicz (154 a 1788).[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj].jpg)
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1273,[5] kdy papež Řehoř X. potvrdil její držení premonstrátům kláštera Teplá. S klášterem a městem Teplá byla vesnice spojena až do zániku patrimoniální správy.[6]
V roce 1923 byl ve středu návsi vztyčen pomník obětem první světové války ve formě obelisku. V druhé polovině 20. století pomník chátral až o roku 2013, kdy proběhla jeho celková rekonstrukce.[7]
Na konci druhé světové války zde žilo jen německé obyvatelstvo. Ještě před odsunem Němců v roce 1946 bylo do obce repatriováno 20 českých exulantských rodin z doby pobělohorské z polského Zelova (14 rodin reformovaných evangelíků, 5 rodin baptistů a jedna rodina českobratrská).[8] Rodiny pokračovaly v exulantských tradicích – tj. i bez kazatele a modlitebny se ve sborovém společenství modlily, zpívaly, vzdělávaly děti v nedělní škole a společně slavily Štědrý večer. Komunita se shromažďovala v prostorách rankovické školy, ale škola byla zrušena. V letech 1950–1951 školu nahradilo sídlo Místního národního výboru (s vlastní matrikou pro nově narozené dětí reemigrantů) a kancelář nově vzniklého Jednotného zemědělského družstva. Proto (až na jednu rodinu, která v obci zůstala, rok 2016) exulanti z Rankovic odešli.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 172 obyvatel, všichni německé národnosti. Všichni obyvatelé se hlásili k římskokatolické církvi.[9]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 172 | 205 | 196 | 174 | 193 | 172 | 145 | 84 | 58 | 61 | 31 | 21 | 14 | 14 | 14 |
| Počet domů | 21 | 24 | 23 | 25 | 25 | 26 | 27 | 29 | - | 13 | 8 | 15 | 16 | 14 | 12 |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v letech 1850–1959 Rankovice byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Teplá, ale v roce 1950 v okrese Toužim. Od roku 1960 jsou částí města Teplá, se kterým patřily nejprve do okresu Karlovy Vary, ale od 1. ledna 2007 v okrese Cheb.[12]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Dvě tvrziště
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-30.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Rankovice, s. 539.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 354.
- ↑ PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl Západní Čechy. Praha: Libri, 2005. 439 s. ISBN 80-7277-150-7. S. 301–302.
- ↑ Rankovice - pomník obětem 1. světové války [online]. Památky a příroda Karlovarska [cit. 2020-11-10]. Dostupné online.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Země otců (z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů). první. vyd. [s.l.]: občanské sdružení EXULANT 503 s. ISBN 80-7017-018-2.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Rankovice, Rankowitz. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 310.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 15. Archivováno 27. 10. 2022 na Wayback Machine.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 476.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KUČEROVÁ, Barbara. Současný život zelovských Čechů na území České republiky. Praha, 2012 [cit. 2021-11-15]. 124 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Petr Kaleta. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rankovice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Rankovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Rankovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
