Pěkovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pěkovice
Teplá, Pěkovice, house No 29.jpg
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 40 (2011)
Domů 22 (2009)
Lokalita
PSČ 364 61
Obec Teplá
Okres Cheb
Historická země Čechy
Katastrální území Pěkovice (3,65 km²)
Zeměpisné souřadnice
Pěkovice
Pěkovice
Další údaje
Kód části obce 75990
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pěkovice (původním německým názvem Pöcken) je malá vesnice, část města Teplá v okrese Cheb. Nachází se asi 4,5 km na jih od Teplé. Je zde evidováno 22 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 40 obyvatel.[2] Pěkovice je také název katastrálního území o rozloze 3,65 km².[3]

Poloha a popis[editovat | editovat zdroj]

Vesnice leží v nadmořské výšce 710 m na Tepelské vrchovině, která je jedním z nejméně osídlených území v České republice. Kousek od vsi je pramen řeky Teplá, která potom protéká lázeňským centrem Karlových Varů a vlévá se zde do Ohře. Za zajímavosti tu je vlastní minerální pramen – Pěkovická kyselka, dále přes 200 let stará a památkově chráněná roubená chalupa, čtyři částečně dochované původní statky, nejmladší je z roku 1893, také kamenná boží muka postavená v roce 1586 a považovaná za nejstarší památku tohoto druhu na Karlovarsku. Protože v okolí žije málo lidí a není zde žádný průmysl, zachovala se tu panenská příroda se spoustou divokých zvířat, ptactva a zajímavých chráněných druhů rostlin.

Dnes je ve vsi celkem devět obytných budov, velká farma, z bývalého obchodu se stalo menší překladiště firmy, zásobující obchody s potravinami v okolí, nedávno se otevřel malý soukromý autoservis a prodejna zahradní techniky. Poněvadž v širokém okolí nejsou žádné vetší obce s silným osvětlením, za jasných nocí je tady nerušený pohled na hvězdnou oblohu. V zimě je tu spousta sněhu, v létě zeleně, a vždycky klid.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1273.[4]

Před začátkem druhé světové války bylo tu asi 25 soukromých hospodářství, tři chovné rybníky, velkostatek, základní škola, hospoda, obchod a 186 hlášených obyvatel. Kostel ve vsi nikdy nebyl, protože všechny malé okolní obce patřily k farnosti kláštera premonstrátů v Teplé, ale zřejmě existoval obecný úřad, což je patrné z alespoň jedné dodnes dochované vlastní známky.

Po roce 1945 postihl Pěkovice osud většiny malých obcí v česko-německém pohraničí. Německé obyvatelstvo bylo vyhnáno, většina budov zbourána nebo rozebrána na stavební materiál. Devět budov včetně hospody a školy bylo zachováno z důvodu provozu zřízených zde státních statku. Do roku 1989 existovala zde farma hovězího dobytku, byl nově postaven obchod, dva malé paneláky a řádovky pro pracovníky farmy.

Po „sametové revoluci“ v roce 1989 hospodářství zde postupně upadalo a ves znovu pustla. Bývalé statni statky rozprodávaly majetek za pár korun, ale zájemců moc nebylo. Ze školy, hospody a ještě několika budov se staly ruiny. Pěkovická farma při tom měla štěstí - koupil ji italský podnikatel, a od té doby buduje se tady prosperující moderní chovní podnik hovězího dobytku.

V létě roku 1998 se obcí prohnalo tornádo, což je dost  nezvyklý jev pro střední Evropu. Byly poškozeny lesy v okolí, na jednom s dochovaných původních státků byla stržená půlka střechy obytného domu a půlka stodoly.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 268. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 354. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]