Přeskočit na obsah

Růže podhorská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRůže podhorská
alternativní popis obrázku chybí
Růže podhorská (Rosa dumalis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodrůže (Rosa)
Binomické jméno
Rosa dumalis
Bechst., 1810
Poddruhy rostoucí v ČR
  • růže podhorská pravá (Rosa dumalis dumalis)
  • růže podhorská chlumní (Rosa dumalis subcollina)
  • růže podhorská pašípková (Rosa dumalis subcanina)
  • růže podhorská šedá (Rosa dumalis coriifolia)

[1]

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květ
Šípek

Růže podhorská (Rosa dumalis) je vícekmenná, keřovitá dřevina se vzpřímenými nebo obloukovitě ohnutými ostnatými větvemi, které v případě opory mohou dosahovat až do výše 3 m. V letních měsících vykvétá růžovými květy sestavenými do četných květenství a s nástupem podzimu se opylené květy vyvinou v šípky oranžově červené barvy. Tento v české přírodě původní druh je počítán mezi silně mnohotvárné růže, při botanickém zatříďování jednotlivých rostlin vznikají problémy a bývá občas i nejednotnost v názorech odborníků.[2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Domovem této růže je téměř celá Evropa, vyjma severu Skandinávie a celého Turecka. Pochází dále ze severního Kavkazu a severní Afriky, v obou případech z oblastí přilehajících ke Středozemnímu moři. V české krajině vyrůstá po celém území, znatelnou převahu má ale v pahorkatinách.[2][3]

Základním požadavkem na vyhovující stanoviště je dostatek slunce a nemnoho vlhkosti. Roste po osluněných okrajích houštin a světlých lesů, jako součást křovin, na travnatých stráních, pastvinách, podél mezí a polních cest. Na jakosti půdy není příliš závislá, spíše jí prospívá sucho než nadměrná vlhkost. Kvete podle umístění stanoviště od května až do července. Ploidie druhu je 2n = 35, x = 7.[2][4][5]

Opadavý, ostnitý keř s větvemi vzpřímenými nebo obloukovitě ohnutými, vysoký 1 až 2 m. Větve jsou porostlé sice stejnotvarými (jehlicovitými, ohnutými či hákovitými), ale různě velkými ostny světlejšími než kůra. Některé větve se v případě opory chovají jako opíravé liány a dosahují do výše 3 m. V případě poškození větví při úrovni půdy (následkem kosení, pasení nebo vypalování) se na kořenech aktivují podzemní adventivní pupeny. Z nich vyrůstají podpovrchové odnože, které dají v okolí mateřského keře vzniknout 1 až 1,5 m vysokým polykormonům.

Střídavě vyrůstající řapíkaté listy jsou lichozpeřené a mívají dva až tři páry lístků s kratičkými řapíčky nebo jsou přisedlé. Lístky, dlouhé 2 až 3,5 a široké 1,5 až 2,5 cm, bývají široce eliptické, vejčité nebo na konci špičaté, bázi mají okrouhlou nebo zašpičatělou a po obvodě jsou jednoduše až dvojitě mělce zubaté. Na lícní straně jsou lysé a někdy voskově obalené, na rubové řídce porostlé žlázkami produkující téměř nevonnou silici. Palisty jsou blanité, různě velké a bývají do dvou třetin srostlé s řapíky.

Květy bývají bílé až světle růžové v mnoha stupních sytosti, jsou široké do 4,5 cm, pětičetné a vyrůstají nejčastěji v květenstvích po třech až pěti. Vnější dva kališní lístky mají přívěsky po obou stranách a třetí pouze z jedné strany. Všechny kališní lístky jsou zelené, chlupaté, po odkvětu se vztyčují, směřují šikmo vzhůru nebo jsou nepravidelně rozprostřené a do zralosti šípků vytrvalé. Korunní lístky jsou v poupěti růžové, po rozkvětu se překrývají a získávají růžovou barvu.

Po opylení květu (hmyzem nebo samosprašně) se vytvoří tzv. nepravý plod, šípek, což je z botanického pohledu složené souplodí nažek (semen) v dužnatém obalu. Šípky vyrůstají na nestejně dlouhých, lysých stopkách a jsou kulovité, kulovitě stlačené nebo vejčité, jen koncový v plodenství bývá hruškovitý. Ve zralosti mají barvu oranžovou až tmavě červenou, jsou velké asi 1,5 cm, téměř celé lysé, měkké a obsahují až 30 běložlutých semen. Mají mnoho vitamínu C, z čerstvých se dělá marmeláda, ovocné víno nebo se suší a vaří se z nich čaje.[2][4][5][6][7]

Růže podhorská je, jak již bylo uvedeno, variabilní druh a navíc je velmi podobná růži šípkové (Rosa canina). Hlavními poznávacími znaky jsou vlnatě přitisklé hlavičky čnělek v květu, po odkvětu vzpřímené nebo nepravidelně rozložené trvalé kališní lístky (nikdy ne sklopené dolů) a na vrcholu zralých šípků plochý disk (zbytek po tyčinkách, kalichu a čnělkách) se širokým ústím (středovým otvorem). Zbarvení květů, zubatost lístků, charakter odění i vzhled keře nejsou pro stanovení druhu příliš podstatné.[2][7]

  1. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 25.06.2018]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  2. a b c d e SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 4. Praha: Academia, 1995. 529 s. ISBN 80-200-0384-3. Kapitola Rosa dumalis, s. 221–222. 
  3. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Rosa dumalis [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  4. a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/3: Ruža hajna [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1992 [cit. 2018-06-25]. S. 62–64. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-27. ISBN 80-224-0077-7. (slovensky) 
  5. a b Wilde planten: Rosa dumalis [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2018-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-12. (nizozemsky) 
  6. JELÍNKOVÁ, Eva. Růže podhorská [online]. Eva Jelínková [cit. 2018-06-25]. Dostupné online. 
  7. a b Finland Nature and Species: Rosa dumalis [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2018-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]