Pribeta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pribeta
Pribeta
Pribeta2.JPG
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 135 m n. m.
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
Pribeta
Pribeta
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 42,8 km²
Počet obyvatel 2 813 (2017)[1]
Hustota zalidnění 65,7 obyv./km²
Správa
Vznik 1312
Oficiální web www.pribeta.sk
Telefonní předvolba 035
PSČ 946 55
Označení vozidel KN
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pribeta (historicky slovensky Perbeta, maďarsky Perbete) je obec na Slovensku v okrese Komárno. Železniční stanice Pribeta je na železniční trati Bratislava – Štúrovo.

Střed obce leží v nadmořské výšce 136 m n. m. v Podunajské nížině. Protéká tudy Pribetský potok. Jižní pahorkatinná část leží na jihozápadním výběžku Pohronské pahorkatiny. Klima je teplé (průměrné teploty v lednu nad 2 °C, roční srážky pod 600 mm).

V obci je sídlo římskokatolické farnosti, která je spravovaná "excurrendo" z farnosti Hurbanovo.[2] Je zde též kostel reformované křesťanské církve a kostel evangelické církve augsburského vyznání.[3][4][5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle archeologických nálezů byla tato oblast osídlena již v období neolitu.[6]

První dokladovaný archeologický nález v katastrálním území Pribeta se uskutečnil dne 10.8.1943, při opravě silnice Nové ZámkyŠtúrovo. Objev byl prostřednictvím policie oznámen Maďarskému národnímu muzeu v Budapešti, které dne 12.9.1943 vyslalo do terénu Jánose Nemeskéryho, který na místě uskutečnil zjišťovací výzkum a konstatoval, že se jedná o staromaďarské pohřebiště. Mezi nálezy byly zlaté kroužky a skleněné korálky (zřejmě z dětského hrobu), souprava kování opasku se zbytky kůže, kapsové kování, kroužek a dva železné třmeny. Nález je o to důležitější, že byl podkladem pro rekonstrukci bojovnického opasku.[7]

V intravilánu obce bylo průzkumy Marie Hrmové (1956) a Antona Točíka (1986) zjištěno několik archeologicky zajímavých lokalit z období mladší doby kamenné (želiezovská skupina, lengyelská kultura), doby římské, raného a vrcholného středověku a novověku.[7]

V intravilánu obce byly nalezeny slovanské hroby z doby Velkomoravské a z 10.–12. století.[6]

Jihovýchodně od železniční stanice v lokalitě Klastromhegy bylo archeologickým výzkumem zjištěno, že zde stál románský kostel a klášter z 11. - 12. století. Našel se zde i hřbitov. O klášteře s kostelem se nezachovaly žádné zprávy a ani jeho zánik není znám.

V roce 1312 se zmiňuje osídlení obce přívrženci Matúše Čáka. Je to první písemná zmínka o obci .Obec se zde zmiňuje jako Perbethe.[6][8]

V 15. století zde byl hrádek Mihályvár (Michalův Hrad)[6]

V letech 15521599 za tureckých nájezdů obec s hrádkem zanikla.[6]

V roce 1552 měl obec 10 domů, v roce 1570 měla 40 domů, v roce 1594 zde byl jen jeden dům.[9]

V roce 1615 byla obec opuštěná.[10]

V roce 1683, po opětovném obsazení Nových Zámků Turky, byla obec znovu zničena a zůstala neobývána až do roku 1710, kdy byla znovu vybudována asi 3 km od svého původního umístění.[6]

V roce 1720 byly v obci zřízeny vinice. Obyvatelé se zabývali zemědělstvím, chovem dobytka a obchodovali s ním.[6]

v 18. stol. byla v obci zřízena poštovní stanice.[6]

V roce 1980 byly v obci 2 kostely (římsko-katolický a luteránský), V obci žilo 3392 obyvatel maďarské národnosti.[11] V témže roce byly zdejší vinohrady zničeny révokazem.[12]

Na bojištích 1. světové války padlo 115 zdejších obyvatel.[6]

Po 1. světové válce obec dosídlili občané slovenské národnosti.[6]

V letech 1938-1945 byla obec přičleněna k Maďarsku a občané slovenské národnosti byli násilně vysídlení.[6]

V roce 1944 bylo z obce deportováno do koncentračních táborů 22 židovských rodin (106 osob).[6]

Za 2. světové války padlo 217 zdejších obyvatel.[6]

Po 2. světové válce bylo z obce v rámci výměny obyvatelstva mezi Československem a Maďarskem násilně vystěhováno 226 rodin (834 osob). Na jejich místo se sem přistěhovalo 150 slovenských rodín z Békéscsaby.[6]

Školy[editovat | editovat zdroj]

První škola v obci byla založena v 15. století . Podrobné údaje se nedochovaly. Ví se jen to, že římskokatolická církevní škola měla v roce 1775 jen jednu třídu, v roce 1848 dvě třídy a v roce 1878 tři třídy. Škola v roce 1912 shořela. Namísto ní byla v roce 1906 na jiném místě postavena jednopatrová školní budova. V roce 1927 skládala již z 6 učeben.

Reformovaná církevní škola se datuje od roku 1640. Byla umístěna v soukromém domě. V roce 1860 postavili samostatnou školu, později sloužila jako kantorský byt.

Zvyšování počtu tříd si vynutilo postavit novou školní budovu v roce 1923. Tato měla 3 učebny. V roce 1914 byla v obci postavena i mateřská škola a na téže stavební parcele při Hlavní ulici v roce 1960 i dnešní základní škola. Na Květné ulici dokončili stavbu v roce 1979. Dnes jsou v obci dvě školy. Jedna s vyučovacím jazykem slovenským a druhá s vyučovacím jazykem maďarským. Stejně pod správu obce spadají i dvě mateřské školky stejného členění.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Severní rovinná část katastru je na širokých terasách pokrytých navátými písky. Zde teče Pribetský potok. Jižní pahorkatinná část leží na jihozápadním výběžku Pohronské pahorkatiny. Tato část katastru je vhodná k pěstování vinné révy.

Hodnotným přírodním územím je Pribetský háj (Kaplnka) před intravilánem obce. Rostou zde chráněné duby letní, ale i ocún, hlaváček jarní a jiné chráněné rostliny.[12][13][14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pribeta na slovenské Wikipedii.

  1. Počet obyvatel SR k 31. 12. 2017. Bratislava. 27. března 2018. Dostupné online.
  2. Farnosť Pribeta | DoKostola.sk. www.dokostola.sk [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  3. Pribeta | Oficiálne stránky obce | Cirkev. www.pribeta.sk [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  4. Pribeta. www.ecav.sk [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  5. Významné výročia si pripomenuli v Príbete. www.ecav.sk [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h i j k l m n Pribeta | Oficiálne stránky obce | História. www.pribeta.sk [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. 
  7. a b http://www.pribeta.sk/files/2016-10-14-130421-text_Pribeta_ZaD.pdf [cit.2019-21-11]
  8. Blazovich László-Géczi Lajos 2005: Anjou-kori oklevéltár XXI 1337. Budapest-Szeged, 112-115 No. 197.
  9. Dokumentum | Térképek | Hungaricana. archives.hungaricana.hu [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. 
  10. ÖStA HHStA Türkei I. Karton 100. Konv. 1. 1615.07. fol. 153-157., 162.
  11. Ottův slovník naučný/Perbete – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. 
  12. a b Pribeta | Oficiálne stránky obce | Súčasnosť. www.pribeta.sk [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. 
  13. Chránený areál Pribetský háj. uzemia.enviroportal.sk [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 
  14. OMA.SK. Kostol, Pribetský háj - oma.sk. pribetsky-haj.oma.sk [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (slovensky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]