Pribeta
| Pribeta Perbeta | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°54′ s. š., 18°19′ v. d. |
| Nadmořská výška | 135 m n. m. |
| Stát |  Slovensko |
  Pribeta | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 42,8 km² |
| Počet obyvatel | 2 745 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 64,1 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1312 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 035 |
| PSČ | 946 55 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | KN |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pribeta (historicky slovensky Perbeta, maďarsky Perbete) je obec na Slovensku v okrese Komárno. Železniční stanice Pribeta je na železniční trati Bratislava – Štúrovo.
Střed obce leží v nadmořské výšce 136 m n. m. v Podunajské nížině. Protéká tudy Pribetský potok. Jižní pahorkatinná část leží na jihozápadním výběžku Pohronské pahorkatiny. Klima je teplé (průměrné teploty v lednu nad 2 °C, roční srážky pod 600 mm).
V obci je sídlo římskokatolické farnosti, která je spravovaná "excurrendo" z farnosti Hurbanovo.[2] Je zde též kostel reformované křesťanské církve a kostel evangelické církve augsburského vyznání.[3][4][5]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Podle archeologických nálezů byla tato oblast osídlena již v období neolitu.[6]
První dokladovaný archeologický nález v katastrálním území Pribeta se uskutečnil dne 10.8.1943, při opravě silnice Nové Zámky–Štúrovo. Objev byl prostřednictvím policie oznámen Maďarskému národnímu muzeu v Budapešti, které dne 12.9.1943 vyslalo do terénu Jánose Nemeskéryho, který na místě uskutečnil zjišťovací výzkum a konstatoval, že se jedná o staromaďarské pohřebiště. Mezi nálezy byly zlaté kroužky a skleněné korálky (zřejmě z dětského hrobu), souprava kování opasku se zbytky kůže, kapsové kování, kroužek a dva železné třmeny. Nález je o to důležitější, že byl podkladem pro rekonstrukci bojovnického opasku.[7]
V intravilánu obce bylo průzkumy Marie Hrmové (1956) a Antona Točíka (1986) zjištěno několik archeologicky zajímavých lokalit z období mladší doby kamenné (želiezovská skupina, lengyelská kultura), doby římské, raného a vrcholného středověku a novověku.[7]
V intravilánu obce byly nalezeny slovanské hroby z doby Velkomoravské a z 10.–12. století.[6]
Jihovýchodně od železniční stanice v lokalitě Klastromhegy bylo archeologickým výzkumem zjištěno, že zde stál románský kostel a klášter z 11. - 12. století. Našel se zde i hřbitov. O klášteře s kostelem se nezachovaly žádné zprávy a ani jeho zánik není znám.
V roce 1312 se zmiňuje osídlení obce přívrženci Matúše Čáka. Je to první písemná zmínka o obci .Obec se zde zmiňuje jako Perbethe.[6][8] V 15. století zde byl hrádek Mihályvár (Michalův Hrad).[6] V letech 1552 – 1599 za tureckých nájezdů obec s hrádkem zanikla.[6] V roce 1552 měl obec 10 domů, v roce 1570 měla 40 domů, v roce 1594 zde byl jen jeden dům.[9] V roce 1615 byla obec opuštěná.[10] V roce 1683, po opětovném obsazení Nových Zámků Turky, byla obec znovu zničena a zůstala neobývána až do roku 1710, kdy byla znovu vybudována asi 3 km od svého původního umístění.[6] V roce 1720 byly v obci zřízeny vinice. Obyvatelé se zabývali zemědělstvím, chovem dobytka a obchodovali s ním.[6] V 18. stol. byla v obci zřízena poštovní stanice.[6] V roce 1890 byly v obci 2 kostely (římskokatolický a luteránský), V obci žilo 3392 obyvatel maďarské národnosti.[11] V témže roce byly zdejší vinohrady zničeny révokazem.[12]
Obec byla součástí Uherska až do r. 1918 (provizorní hranice ČSR), resp. 1920 (hranice podle Trianonské smlouvy). Na bojištích 1. světové války padlo 115 zdejších obyvatel.[6] Po 1. světové válce obec dosídlili občané slovenské národnosti.[6]
V letech 1938-1945 byla obec přičleněna k Maďarsku a občané slovenské národnosti byli násilně vysídlení.[6] V roce 1944 bylo z obce deportováno do koncentračních táborů 22 židovských rodin (106 osob).[6] Za 2. světové války padlo 217 zdejších obyvatel.[6] Po 2. světové válce bylo z obce v rámci výměny obyvatelstva mezi Československem a Maďarskem násilně vystěhováno 226 rodin (834 osob). Na jejich místo se sem přistěhovalo 150 slovenských rodin z Békéscsaby.[6]
Část obyvatel byla v témže období násilně deportována na nucené práce do severočeských Sudet, do (okolí) Bíliny. Vrátit se mohli až po několika letech.[zdroj?]
Školy[editovat | editovat zdroj]
První škola v obci byla založena v 15. století . Podrobné údaje se nedochovaly. Ví se jen to, že římskokatolická církevní škola měla v roce 1775 jen jednu třídu, v roce 1848 dvě třídy a v roce 1878 tři třídy. Škola v roce 1912 shořela. Namísto ní byla v roce 1906 na jiném místě postavena jednopatrová školní budova. V roce 1927 skládala již z 6 učeben.
Reformovaná církevní škola se datuje od roku 1640. Byla umístěna v soukromém domě. V roce 1860 postavili samostatnou školu, později sloužila jako kantorský byt.
Zvyšování počtu tříd si vynutilo postavit novou školní budovu v roce 1923. Tato měla 3 učebny. V roce 1914 byla v obci postavena i mateřská škola a na téže stavební parcele při Hlavní ulici v roce 1960 i dnešní základní škola. Na Květné ulici dokončili stavbu v roce 1979. Dnes jsou v obci dvě školy. Jedna s vyučovacím jazykem slovenským a druhá s vyučovacím jazykem maďarským. Stejně pod správu obce spadají i dvě mateřské školky stejného členění.
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Severní rovinná část katastru je na širokých terasách pokrytých navátými písky. Zde teče Pribetský potok. Jižní pahorkatinná část leží na jihozápadním výběžku Pohronské pahorkatiny. Tato část katastru je vhodná k pěstování vinné révy.
Hodnotným přírodním územím je Pribetský háj (Kaplnka) před intravilánem obce. Rostou zde chráněné duby letní, ale i ocún, hlaváček jarní a jiné chráněné rostliny.[12][13][14]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pribeta na slovenské Wikipedii.
- ↑ Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava.
- ↑ Farnosť Pribeta | DoKostola.sk. www.dokostola.sk [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online.
- ↑ Pribeta | Oficiálne stránky obce | Cirkev. www.pribeta.sk [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online.
- ↑ Pribeta. www.ecav.sk [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online.
- ↑ Významné výročia si pripomenuli v Príbete. www.ecav.sk [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Pribeta | Oficiálne stránky obce | História. www.pribeta.sk [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online.
- ↑ a b http://www.pribeta.sk/files/2016-10-14-130421-text_Pribeta_ZaD.pdf [cit.2019-21-11]
- ↑ Blazovich László-Géczi Lajos 2005: Anjou-kori oklevéltár XXI 1337. Budapest-Szeged, 112-115 No. 197.
- ↑ Dokumentum | Térképek | Hungaricana. archives.hungaricana.hu [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online.
- ↑ ÖStA HHStA Türkei I. Karton 100. Konv. 1. 1615.07. fol. 153-157., 162.
- ↑ Ottův slovník naučný/Perbete – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Pribeta | Oficiálne stránky obce | Súčasnosť. www.pribeta.sk [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-03.
- ↑ Chránený areál Pribetský háj. uzemia.enviroportal.sk [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online.
- ↑ OMA.SK. Kostol, Pribetský háj - oma.sk. pribetsky-haj.oma.sk [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (slovensky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Maďarská menšina na Slovensku
- Výměna obyvatelstva mezi Československem a Maďarskem
- Seznam obcí Komárňanské župy
- Seznam vinařských oblastí na Slovensku
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pribeta na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
