Pražská defenestrace (1419)
| První pražská defenestrace | ||
|---|---|---|
 První pražská defenestrace na obraze Adolfa Liebschera. | ||
| Trvání | 30. července 1419 | |
| Místo | Novoměstská radnice, Praha,  České království | |
| Příčiny | upálení Jana Husa | |
| Výsledek | počátek husitských válek | |
| Lídři | ||
| ||
| Ztráty | ||
| ||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||
První pražská defenestrace je událost z neděle 30. července 1419, kdy byli protihusitští novoměstští radní (konšelé) zabiti svržením z okna radnice. Událost je považována za počátek husitských válek.
Účastníci se nejprve shromáždili v chrámu Panny Marie Sněžné, kde kázal kněz a pozdější vůdce pražských radikálů Jan Želivský. Násilný převrat byl zřejmě předem plánován, protože se mnoho stoupenců Želivského dostavilo ozbrojeno. Po kázání se jím vedený dav odebral před nedalekou Novoměstskou radnici, kde na radních pod vedením purkmistra Jana Podvínského požadoval propuštění vězněných stoupenců přijímání podobojí. Někteří konšelé byli po útoku na radnici vyhozeni okny a krutě ubiti. Dle svědectví Vavřince z Březové se útoku na radnici zúčastnil Jan Žižka.
Předehra 1415–1419 (dle P. Čorneje)
[editovat | editovat zdroj]6. červenec 1415 – 10. leden 1417 (expozice)
[editovat | editovat zdroj]Upálení Husa v Kostnici 6. července roku 1415 bylo velkou ranou všem příznivcům jeho myšlenek, a prohloubilo propast mezi nimi na straně jedné a církví a Zikmundem Lucemburským na straně druhé. Čeští a moravští šlechtici, kteří dříve podpořili svými pečetěmi stížné listy na obranu a proti věznění Jana Husa a Jeronýma Pražského adresované koncilu a Zikmundovi založili 5. září 1415 husitský svaz. V reakci byla v Českém Brodě ustavena Katolická liga (1. října 1415).
V říjnu 1415 na nátlak Koncilu a Jana Železného vyhlásil pražský arcibiskup Konrád z Vechty (který nebyl horlivým katolíkem a byl Václavův muž, jenž měl sympatie k Husovi) zpřísnění interdiktu nad Prahou, oficiálně pro přítomnost Jana z Jesenice.
Počátkem listopadu provedli Husovi sympatizanti v Praze takzvaný „Dušičkový“ převrat, kdy z části kostelů a far vyhnali katolické duchovní a nahradili je vlastními, oddanými kalichu. Pohrůžkami nutili k obnovení bohoslužeb (nerespektovat interdikt). Podobná událost se v Praze následně udála v lednu 1416. Obojí bez větších excesů. Katolíci po převratech mohli navštěvovat své bohoslužby na Vyšehradě nebo mimo město. I jinde v zemi došlo k podobným událostem, včetně katolíky provedenými, někde i s kriminálními motivy.
30. května 1416 došlo v Kostnici k upálení dalšího reformisty Jeronýma Pražského.
2. prosince král přikázal vrátit pražské fary vyhnaným katolíkům a ponechal jim osm k dispozici a tříměsíční odchod Jana z Jesenice z Prahy.(nerespektováno).
10. leden 1417 – únor 1419 (kolize)
[editovat | editovat zdroj]10. ledna 1417 vyhlásil Konrád z Vechty zákaz kalicha a po protestu pražské univerzity zakázal 20. ledna mistrovské zkoušky. Tím vyvolal velkou nevoli.
6. března byl donucen světící biskup (odpůrce reformismu) Čeňkem z Vartenberka vysvětit kališnické kněží.
13. března byli na nádvoří pražské Karlovy koleje Petr z Uničova a Jan z Hradce násilně donuceni k sepsání odvolání svých protihusitských postojů. I toto se opakovalo mimo Prahu.
17. června Čeněk rozkázal na rožmberských panstvích výhradně podávat pod obojí způsobou. Příkladu pak následovala řada dalších pánů (i předtím).
11. listopadu 1417 byl v Kostnici zvolen nový papež, čímž skončilo papežské schizma. Papež Martin V. v únoru potvrdil Kostnické dekrety proti českým kacířům a pražské univerzitě.
16. ledna 1419 poslal římský král Zikmund nevlastnímu bratru Václavovi list, v němž ho vyzýval k nápravě poměrů, jinak riskuje ztrátu trůnu.
Únor – 30. červenec 1419 (krize)
[editovat | editovat zdroj]V únoru s výslovným odvoláním na Zikmundův nátlak vypověděl Jana z Jesenice z Prahy a částečnou restituci církevních poměrů a legalizoval změnu po Vratislavském převratu ze 17. července 1418 (ten zřejmě inspiroval Želivského, zvláště smířlivá reakce Václava na převrat)
26. února v reakci odvolal Konrád z Vechty interdikt.
16. dubna na Burkováku-Tábor u Bechyně (na půl cesty mezi Pískem a Sezimovým Ústím, hlavními středisky jihočeských husitů) byla uspořádána první masová pouť na hory.
V červnu došlo v Praze k násilným incidentům se dvěma oběťmi (18. června zaútočil husitský dav na kostel sv. Mikuláše po předchozí smrti jednoho z nich).
Na konci června byl Václav při návštěvě kostela sv. Apolináře obestoupen davem husitských poddaných v čele s Mikulášem z Husi, který přednesl požadavky o návrat poměrů před únor 1419. Ten se nevyjádřil k obsahu a vyložil si to jako opovážlivost, kterou je nutno potrestat. Z Prahy vypověděl Mikuláše a 6. července (provokativně na výročí) kompletně vyměnil novoměstskou radu, kterou považoval za viníka. Noví konšelé zatkli několik husitů (pravděpodobně účastníků vystoupení Mikuláše u krále), vyhnali z far husitské žáky, zakázali husitská procesí (směřováno hlavně proti Janu Želivskému).
22. července na husitské pouti na vrchu Burkovák-Tábor (s až 40 000 účastníky) se Pražští husité a organizátoři poutí dohodli na vzájemné pomoci, včetně plánů na 30. červenec.
30. červenec 1419
[editovat | editovat zdroj]Účastníci se nejprve shromáždili v chrámu Panny Marie Sněžné, kde kázal kněz a pozdější vůdce pražských radikálů Jan Želivský. Násilný převrat byl předem plánován, mnoho stoupenců Želivského se dostavilo ozbrojených. Po kázání se v čele davu a s tělem božím nad sebou (čímž porušil zákaz procesí) odebral k farnímu kostelu sv. Štěpána, který byl před únorem (1419) husitským působištěm a kde probíhala nedělní mše. Vyhnali přítomné a zdevastovali a vyrabovali blízkou faru a faráře oběsili. Možná zde Želivský uskutečnil bohoslužbu za první vítězství. Krátce před půl desátou se dav Žitnou nebo Ječnou ulicí vydal před nedalekou Novoměstskou radnici, kde na radních v čele s purkmistrem Janem Podivínským požadoval propuštění vězněných stoupenců přijímání podobojí. Někteří konšelé byli po útoku na radnici vyhozeni okny a krutě ubiti. Dle svědectví Vavřince z Březové se útoku na radnici zúčastnil Jan Žižka.
Krále Václava IV. zpráva o zabití jím dosazených konšelů dostihla na Novém hradu u Kunratic a vyvolala u něj záchvat hněvu, který bývá kladen do souvislosti s jeho smrtí o několik týdnů později.
Událost je ztvárněna ve filmu Jan Žižka, druhém dílu Vávrovy Husitské trilogie.
Následné bezprostřední události
[editovat | editovat zdroj]Město rychle opustilo mnoho nepřátel kalicha (Jan Žuvač, Petr Šilhan, Mikuláš Navara). Takzvaná velká obec zvolila čtyři hejtmany, kteří spravovali Nové Město do ustavení nových konšelů.
Po prvotním hněvu Václav IV. kapituloval a už 2. srpna (na Novém hradě) oficiálně schválil nově zvolené konšely (na královském dvoře bylo mnoho sympatizantů převratu, kteří o něm byli předem informování a kteří na krále cíleně působili)
Došlo k dalším útokům na kláštery žebravých řádů (v Klatovech, Žatci, Lounech)
16. srpna zemřel král Václav IV. a zpráva o tom vyvolala v Praze vlnu vyhánění katolíků a obrazoborectví (nejznámější obětí byl 17. srpna vypálený kartuziánský klášter Zahrada Panny Marie).
Seznam defenestrovaných
[editovat | editovat zdroj]- purkmistr:
- 1. Jan Podvinský
- konšelé:
- 2. Čeněk Patriarcha
- 3. Rehla Drevník
- 4. Jan Humpolec (bývalý)
- 5. Václav Barbořina
- 6. Jan Ryba
- 7. Sasín
Slovy středověkých kronik
[editovat | editovat zdroj]Husitská kronika Vavřince z Březové:
- Potom téhož roku v neděli po sv. Jakubu, jinak 30. dne měsíce července, byli purkmistr a někteří konšelé Nového Města s podrychtářem, nepřátelé přijímání z kalicha, od obecného lidu a Jana Žižky, dvořana svrchujmenovaného českého krále, za to, že se posmívali procesí, které se tamtudy mimo radnici vracelo s velebnou svátostí oltářní od svatého Štěpána Na rybníčku do kláštera blahoslavené Panny Na písku, ohavně shozeni z Novoměstské radnice a ukrutně ubiti a usmrceni, tehdy král Václav dlel se svým dvorem na Novém hradě, vzdáleném skoro míli od Prahy. ... Konečně bylo se souhlasem obou stran usneseno, aby se Novoměstská obec pokořila králi za výtržnost, které se dopustila, shodivši konšely od něho ustanovené a hanebně je usmrtivši, a král aby potvrdil nové konšely od obce tehdy zvolené. A to se vskutku i stalo.[1]
Kronika Bartoška z Drahonic:
- Léta Páně 1419 v neděli po sv. Jakubu /30. července/ byli rychtář Mikuláš, purkmistr a konšelé Nového Města pražského svrženi z oken radnice a zabiti Žižkou a jeho spolčenci.[2]
Historie česká Eneáše Silvia Piccolominiho:
- Avšak 30. června se sešli kacíři v kostele karmelitánů, ozbrojeni obešli s nejsvětější svátostí mnoho ulic a kostelů až ke kostelu svatého Štěpána a tam vydrancovali dům kněze, který nesouhlasil s jejich bludy, a rozzuřeni zamířili s mohutným křikem k radnici. Jedenáct konšelů zachvácených strachem se spasilo útěkem, sedm, kteří zůstali, a s nimi městský rychtář a několik jiných měšťanů bylo okamžitě polapeno a vyhozeno z nejvyšších oken na náměstí; nabodli se na kopí a sudlice rozezleného lidu a poskytli roztrháni hroznou podívanou; mnich Jan stál při tom na náměstí a ukazoval svaté Kristovo tělo davu dychtícímu po krvi. Když královský komoří, který přispěchal se třemi sty jezdci, aby uklidnil vzpouru, spatřil zuřící dav, dal se v obavě o svůj život na útěk.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČORNEJ, Petr. 30. 7. 1419 – První pražská defenestrace : krvavá neděle uprostřed léta. Praha: Havran, 2010. 200 s. ISBN 978-80-87341-00-1.
- DUFKOVÁ, Vlastimila. Slavné defenestrace: Oknem vyletí královna, konšelé i místodržící!. Epocha. 2015, čís. 20, s. 22–23.
