Pierre Abélard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pierre Abélard
Rodné jméno Pierre Abélard
Narození 1079
Le Pallet
Úmrtí 21. dubna 1142 (ve věku 62–63 let)
Chalon-sur-Saône
Povolání teolog, filosof, hudební skladatel, lingvista, básník, autor autobiografie, logik, matematik a spisovatel
Alma mater Pařížská katedrální škola
Manžel(ka) Heloisa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre Abélard, anglicky Peter Abelard, (1079 Le Palett u Nantes21. dubna 1142 klášter Saint-Marcel u Chalon-sur-Saône) byl francouzský raně scholastický filozof a teolog, spoluzakladatel středověkého myšlení, a to hned v několika ohledech, např. metoda disputace (přesné dialektické umění rozlišování).

Poznávám, abych věřil – učil, že rozum vede k víře a doplňuje ji.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v La Palett. Jeho otec byl šlechtic a voják. Petr Abélard se však nestal vojákem, jako jeho bratři, ale dal se na studia. Jeho prvním učitelem byl Roscellinus (nominalista), dále se učil v Laonu (jeho učitelem zde byl Anselm z Laonu) a v Chartres. V Paříži byl jeho učitelem Vilém ze Champeaux (realista).

Vedl poměrně pohnutý život. Známý je jeho milostný vztah k žačce Héloise, se kterou měl syna Astrolabia. Jejich románek však po tajném sňatku skončil nešťastně - Heloisa musela do kláštera a Abélard byl vykastrován strýcem Heloisy, Fulbertem. Tento vztah později zvěčnil ve svém spise Historia calamitatum mearum (tj. Historie mých pohrom), který je stylizovaný jako dopis příteli.

Filosofie[editovat | editovat zdroj]

Pierre Abélard a Héloise na středověké miniatuře

Spor o univerzálie, tedy o to, zda ve skutečném životě existují obecniny, či ne.

  • (1. způsob vysvětlení)

Petr Abélard je nejvýznamnějším představitelem středověké dialektiky. Mezi hlavní představitele nominalismu (obecniny jsou pouze jména, a v reálném světě je nenalezneme) patří Roscellinus z Compiéqne. Protichůdnou teorii, tedy, že obecné ve světě nalezneme, zastával realismus, představitelem je Vilém ze Champeaux (byl jedním z učitelů Abélarda). P. Abélard si našel svou cestu, mezi těmito dvěma názory, tzv. konceptualismus, nebo přiléhavěji jako sermonismus. Obecné pojmy reálně neexistují, ale nejsou ani pouhým zvukem slova (flatus vocis), ale jakožto "jména" (nominis) jsou především výrazem "řeči" (sermo). Obecným je tedy vztah mezi znakem a tím, co označuje.[1]

  • (2. způsob vysvětlení)

Universalia in rebus (univerzálie jsou ve věcech). Obecnému pojmu odpovídá v jednotlivých věcech, které jsou pod ním zahrnuty, také reálná stejnost podstaty, bytnosti. Obecný pojem se vyskytuje jen v jednotlivých věcech, nikoli mimo ně. Měl konflikt s katolickou církví. Všechna jeho díla byla odsouzena. Vystupoval proti tezi, že filosofie má být pokornou vůči teologii. Zdůrazňuje přednost vědění před slepou vírou. Podřídil se však a zemřel v míru s katolickou církví.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRATOCHVÍL, Zdeněk. Filosofie mezi mýtem a vědou.. [s.l.] : Galileo, 2010. 472 s. ISBN 978-80-200-1789-5.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Pierre Abélard

Primární literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dialog mezi filosofem, židem a křesťanem - představuje racionalismus a vyzdvihuje význam lidského rozumu
  • Historie mých nehod
  • Výklad listu Římanům
  • Sic et non (Ano či ne) - jedná se o knihu sentencí, která obsahuje výroky, které si často protiřečí - jejich úkolem je přivést čtenáře k diskusi

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Abélard a Heloisa: Dopisy utrpení a lásky (orig. Historia Calamitatum. Epistulae ad Heloissam), přel. Jakub Pavel, 1. vyd. Praha: Odeon, 1976; 2. rev. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-619-0.
  • Petr Abélard: Sic et non. Ano a ne, přel. Irena Zachová, Praha: Vyšehrad, 2008, ISBN 978-80-7021-791-7.

Sekundární literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]