Pelagius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Pelagius (rozcestník).
Pelagius
Pelagius.jpg
Narození360
Britannia
Úmrtí418 (ve věku 57–58 let)
Palestina
BydlištěŘím (380–410)
Kartágo
Jeruzalém
Povoláníteolog, filozof, křesťanský mnich a misionář
Nábož. vyznáníkatolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelagius (360418) byl křesťanský teolog britského původu, jehož učení o svobodné vůli nazývané pelagianismus bylo odsouzeno jako hereze. Jeho hlavním odpůrcem byl svatý Augustin a učení o predestinaci.

Pelagius uměl řecky i latinsky, studoval teologii. Část svého života zasvětil askezi. V Římě, kde žil, byl znám nejen jako přísný asketa, ale i jako výborný a přesvědčivý řečník. V mládí si vysloužil respekt od církevních autorit včetně Augustina, později byl ale zavržen, protože údajně podrýval učení apoštolů a vnášel do křesťanství nové prvky, které v jejich učení neměly oporu. Pelagius učil, že člověk může konat dobro vlastními silami na základě svého svobodného rozhodnutí. To odporovalo Agustinově učení o významu Boží vůle a Boží milosti, která předurčuje, kdo bude mít právo na věčný život. Koncil v Kartágu (418) prohlásil Pelagia za kacíře, ale jeho učení přežilo.

Podle některých současných badatelů, například Iana Bradleyho, bylo Pelagiovo dílo nepochopeno. Ve skutečnosti nešlo o odchylného myslitele, nýbrž o konzervativního následovatele předchozích učení, který netvrdil, že by člověk jen pro své zásluhy mohl dojít vykoupení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HUŠEK, V. Milost stvoření, zjevení a odpuštění podle Pelagia, in L. Karfíková; J. A. Dus (vyd.), Milost v patristice. Vyd. 1. Jihlava: Mlýn, 2011. 225 s. ISBN 978-80-86498-41-6. str. 137–174.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]