Pavel Semjonovič Rybalko

Pavel Semjonovič Rybalko
Pavel Semjonovič Rybalko
Narození	4. listopadu 1894; Malyj Istopol, Charkovská gubernie
Úmrtí	28. srpna 1948 (ve věku 53 let); Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Národnost	Ukrajinci
Vojenská kariéra
Hodnost	maršál tankových vojsk
Doba služby	1914–1917; a 1919–1948
Sloužil	Ruské impérium(do 1917); RSFSR (1917–1922); SSSR(od 1922)
Složka	Ruská imperiální armáda (do 1917) ; Rudá armáda(1919–1945); Sovětská armáda (od 1946)
Velel	5. tanková armáda; (1942); 3. (gardová) tanková armáda; (1942–46); Tanková a mechanizovaná vojska ; (1947–1948)
Války	První světová válka; Občanská válka v Rusku; Druhá světová válka
Vyznamenání	3x Řád rudého praporu; 3x Řád Suvorova I. stupně; Řád Kutuzova I. stupně; 2xHrdina Sovětského svazu; 2x Leninův řád; Řád Bohdana Chmelnického I. stupně
	multimediální obsah na Commons

Pavel Semjonovič Rybalko (rusky Рыбалко Павел Семёнович, 23. října^jul./ 4. listopadu 1894^greg. Malyj Istopol v Charkovské gubernii – 28. srpna 1948 Moskva) byl sovětský vojevůdce, velitel tankové armády za druhé světové války. V roce 1945 dosáhl hodnosti maršál tankových vojsk, byl dvojnásobným hrdinou SSSR.

Život

Narodil se v rodině ukrajinského dělníka. Pracoval od třinácti let. Během První světové války bojoval v řadách ruského vojska v hodnosti vojína prakticky od počátku války. V prosinci roku 1917 přešel do Rudé gardy a odtud pak do řad Rudé armády. Během ruské občanské války v letech 1918–1920 pracoval jakožto politruk (vojenský komisař pro politické záležitosti) nejprve u pluku a později u brigády v legendární 1. jízdní armádě, které tehdy velel Semjon Michajlovič Buďonnyj. Buďonného jízdní armáda v roce 1920 bojovala proti Polsku.

Po válce velel různým jednotkám a studoval na vojenské akademii M. V. Frunzeho. V roce 1937 byl jmenován vojenským atašé, v této funkci působil nejprve v Polsku a později v Číně. V červnu 1940 byl povýšen na generálmajora. Během druhé světové války působil nejprve jako velitel 5. tankové armády, ale již od podzimu 1942 prakticky až do konce druhé světové války velel 3. gardové tankové armádě.

Tato armáda pak pod jeho velením bojovala v bitvě u Stalingradu, v tankové bitvě u Kurska, vyznamenala se u Charkova i u Kyjeva, bojovala ve Slezsku. V závěru války se společně se 4. gardovou tankovou armádou D. D. Leljušenka zúčastnila bojů o Berlín v sestavě 1. ukrajinského frontu maršála I. S. Koněva. Válku zakončila v Čechách jakožto hlavní úderná síla Pražské operace.

Právě tanky 3. gardové tankové armády jakožto první dne 9. května 1945 časně ráno dorazily do Prahy směrem od Mělníka.

Vzdělání

1926 absolvoval Kurzy zdokonalování velitelského sboru
1930 absolvoval Kurzy zdokonalování velitelského sboru
1934 absolvoval Vojenskou akademii M. V. Frunze

Vojenská kariéra

1914 – 12. 1917 v ruské armádě

od prosince 1917 v Rudé gardě
od ledna 1919 v Rudé armádě, komisař pluku 1. jízdní armády, komisař 14. jezdecké brigády 1. jízdní armády
1926 – velitel eskadrony, velitel a komisař jezdeckého pluku, velitel a komisař jezdecké brigády
1934 – 1936 – vojenský poradce v Číně
1936 – 1937 – pomocník velitele horské jezdecké divize
1937 – 17. září 1939 – vojenský atašé v Polsku
1939 – 1940 – vojenský atašé v Číně
1940 – 1942 – náčelník katedry Vojenské akademie generálního štábu
červenec – říjen 1942 – velitel 5. tankové armády
říjen 1942 – 26. dubna 1943 – velitel 3. tankové armády
květen 1943 – duben 1946 – velitel 3. gardové tankové armády
duben 1946 – duben 1947 – 1. zástupce velitele tankových a mechanizovaných vojsk Sovětské armády
duben 1947 – 28. srpen 1948 – velitel tankových a mechanizovaných vojsk Sovětské armády

Hodnosti

plukovník
4. června 1940 – generálmajor
18. ledna 1943 – generálporučík
30. prosince 1943 – generálplukovník
1. června 1945 – maršál tankových vojsk

Řády a vyznamenání

3x Řád rudého praporu
3x Řád Suvorova I. stupně (28. ledna 1943, 10. ledna 1944, 25. srpna 1944)
Řád Kutuzova I. stupně (27. srpna 1943)
2x Hrdina Sovětského svazu (17. listopadu 1943, 6. dubna 1945)
2x Leninův řád (17. listopadu 1943, 6. dubna 1945)
Řád Bohdana Chmelnického I. stupně (29. května 1944)
Řád Bílého lva I. stupně (6. června 1945)^[1]

Politická činnost

od 1919 člen RKS (b)
poslanec Nejvyššího sovětu SSSR 2. volebního období

Honorifika

V Praze-Vršovicích, Lounech a Jaroměři se nachází Rybalkova ulice, v Pcherech, Veltrusích a Mostu je ulice Marš. Rybalka. V Kroměříži se nacházela Rybalkova kasárna (dnes Tesco a přilehlé OC Rybalka). V letech 1953 byly po generálovi pojmenovány Škodovy závody Děčín, n.p. - jako Závod maršála Rybálka, posléze jako Královopolská strojírna, závody chemických zařízení Brno, závod maršála Rybálka Děčín, a pak v roce 1969 jako FEROX, závod maršála Rybálka n.p. Děčín.

Odraz v kultuře

Na maršála Rybalka odkazuje český film Pupendo. Zhotovením jeho sochy je pověřen hlavní hrdina filmu, sochař Bedřich Mára, kterého hraje Bolek Polívka.

Odkazy

Reference

↑ Československý řád Bílého Lva, jmenný rejstřík nositelů, archiv Kanceláře prezidenta republiky[1]

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Semjonovič Rybalko na Wikimedia Commons
Městská knihovna v Praze
Úcta maršálu Rybalkovi^{[nedostupný zdroj]}

[1] Československý řád Bílého Lva, jmenný rejstřík nositelů, archiv Kanceláře prezidenta republiky[1]

[1]