Papoušek senegalský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPapoušek senegalský
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Podčeleď papoušci (Psittacinae)
Rod papoušek (Poicephalus)
Binomické jméno
Poicephalus senegalus
Linné, 1766
Zeleně vyznačeno rozšíření papoušků senegalských
Zeleně vyznačeno rozšíření papoušků senegalských
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Papoušek senegalský (Poicephalus senegalus) je nejznámějším a nejoblíbenějším zástupcem rodu Poicephalus. Tento papoušek je chovateli vyhledáván pro svou relativní nenáročnost, ochotu hnízdit i výraznou povahovou osobitost, pro niž často bývá nazýván „nejmenším z velkých papoušků“. Přes masový odchyt ve své domovině není papoušek senegalský dosud ohroženým druhem a nevztahuje se na něj proto registrační povinnost dle zák. 16/1997 Sb. (tzv. CITES).

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Papoušek senegalský dorůstá délky asi 23 cm a váží v průměru 125–170 gramů. Dožívá se až 50 let. Sameček je obvykle větší a těžší než samička. Dospělý jedinec má černou hlavu, zelená záda a hrdlo a žluté břicho a kostrč. Kombinace žlutých a zelených partií na přední části těla vytváří písmeno „V“. Mladí ptáci jsou zbarveni matněji, hlava a oči jsou šedavé.

Samice vypadá stejně jako samec avšak podle některých teorií má menší hlavu i užší zobák. Navíc písmeno „V“ je prý u samic delší a zasahuje až mezi nohy, zatímco u samců končí uprostřed hrudi.

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Mladý papoušek senegalský žijící v zajetí

Papoušek senegalský se vyskytuje v třech základních poddruzích, lišících se od sebe barvou hrudního „véčka“. Na trhu s domácími mazlíčky převládá nominátní forma.

  • Poicephalus senegalus senegalus (nominátní poddruh): Véčko je žluté. Tento poddruh obývá jižní Mauretánii, jižní Mali až po Guineu a ostrov Los.
  • P. s. mesotypus: Tento poddruh má véčko oranžové. Pochází z východní a severovýchodní Nigérie a Kamerunu až po jihozápadní Čad.
  • P. s. versteri: Véčko tohoto poddruhu je červené. Domovinou je Pobřeží slonoviny, Ghana a západní Nigérie.

Život v přírodě[editovat | editovat zdroj]

Papoušek senegalský obývá savany i zalesněné oblasti západní Afriky. Často zalétá za potravou na místní farmy, kde je považován za škůdce. Hnízdí v dutinách stromů a snáší 2–3 čistě bílá vejce. Jedná se o společenského ptáka, který se s příslušníky svého hejna dorozumívá pestrou škálou hvízdavých a vřeštivých zvuků. Ve volné přírodě se dožívá 25–30 let, zatímco v zajetí až 50 let.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Ve volné přírodě se tento papoušek živí různými semeny, ořechy, bobulemi a ovocem. V zajetí jej krmíme směsí zrnin pro střední papoušky (bílá a žíhaná slunečnice, kardi, pšenice, kukuřice, semenec, proso, pohanka, niger, lněné semínko), kterou pravidelně doplňujeme čerstvým ovocem a zeleninou. Vhodným zdrojem živin je i naklíčené zrní (mungo, hrách, slunečnice, kukuřice, kardi). Stravu lze zpestřit i granulemi, piškoty, vařenou nesolenou rýží nebo těstovinami, trochou sýra atd. Jak je méně známo, papoušci potřebují i příjem živočišných bílkovin, tudíž je dobré občas jídelníček zpestřit lžičkou vařeného mletého masa, nebo trochou míchaných vajec. Jako zdroj vápníku slouží sépiová kost; k okusu je dobré podávat čerstvé větvičky ovocných stromů. V žádném případě ptáky nekrmíme čokoládou nebo avokádem – obě potraviny jsou pro papoušky jedovaté.

Chov papoušků senegalských[editovat | editovat zdroj]

Divoce žijící jedinec

Ručně dokrmený papoušek senegalský bývá vynikajícím domácím společníkem. Stejně jako většina zástupců rodu Poicephalus má i tento papoušek zvídavou, veselou a přítulnou povahu. Kromě toho je to zdatný akrobat, který svého majitele překvapí pestrou škálou bláznivých kousků. Přestože není tak nadán k imitování řeči jako žako nebo amazoňan, zvládne pár slov nebo jednoduchých fráziček a navíc se naučí napodobovat řadu zvuků z okolí, např. zvonění telefonu, cinkání mikrovlnné trouby, houkání alarmu atd. V porovnání jinými, zejména jihoamerickými papoušky, není nijak výrazně hlučný, přestože jeho „vysokofrekvenční“ hvízdot může být někomu nepříjemný.

Ke svému majiteli papoušek senegalský přilne a dovolí mu nejrůznější důvěrnosti. Často však ale žárlí na ostatní členy rodiny a chová se vůči nim agresivně; fixace na jediného člověka je jednou z charakteristických vlastností senegalců. Zvláště ručně dokrmení ptáci si mnohdy sebevědomě troufnou i na tvory mnohem větší než jsou oni – jiné papoušky, psy, rodinné příslušníky atd. Tomuto nežádoucímu chování lze předejít dostatečnou socializací ručně dokrmovaných ptáků a jejich seznamováním s co největším počtem lidí již od nejútlejšího věku.

Senegalci z odchytu nejsou pro chov v domácnosti vhodní; nikdy nezkrotnou a od lidí si budou neustále udržovat odstup. K ochočení se hodí pouze mláďata odchovaná v zajetí, ať již ručně nebo pod rodiči. Tohoto papouška v České republice odchovává v současné době řada chovatelů, proto je dostupný i cenově. Ručně odchované mládě lze pořídit v cenové relaci kolem 5 000 Kč.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]