Oxana Selechmetěvová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxana Selechmetěvová
Оксана Селехметьева
Oxana Selechmetěvová (2021)
Oxana Selechmetěvová (2021)
StátRuskoRusko Rusko
Datum narození13. ledna 2003 (21 let)
Místo narozeníKamenka, Rusko
BydlištěMoskva, Rusko
Barcelona, Španělsko
Výška172 cm
Profesionál od2018
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek270 680 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů101–50 a 107–56
Tituly0 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění138. místo (8. srpna 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2023)
French Open1. kolo (2022)
US Open1. kolo kvalifikace (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů55–23 a 58–26
Tituly0 WTA, 8 ITF
Nejvyšší umístění150. místo (11. července 2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231104a4. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxana Selechmetěvová (rusky Оксана Олеговна Селехметьева, Oxana Olegovna Selechmetěva, * 13. ledna 2003 Kamenka, Penzenská oblast) je ruská profesionální tenistka hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala dva tituly ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2022 na 138. místě a ve čtyřhře v červenci na 150. místě. V roce 2018 se začala stabilně připravovat v barcelonské akademii pod vedením Gabriela Trujilla-Solera, kam se přestěhovala z Moskvy.[2]

V juniorském tenise vyhrála čtyřhru US Open 2019 s Lotyškou Kamillou Bartoneovou a deblovou soutěž French Open 2021 po boku Filipínky Alexy Ealaové.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 2003 v Kamence, městě ležícím v Penzenské oblasti.[3] V pěti letech, kdy jí otec přivedl k tenisu, se rodina přestěhovala do Moskvy. Otec Oleg Nikolajevič Selechmetěv hrál fotbal. V roce 2003 založil ženský futsalový klub Laguna-UOR,[4][5] který se opakovaně stal mistrem Ruska. Matka Natalja Vasilijevna Selechmetěvová je účetní. Sestra Natalja Selechmetěvová hrála malý fotbal za Lagunu, ale po zranění ukončila kariéru.[5]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V juniorském tenise vyhrála dvě grandslamové čtyřhry. S Lotyškou Kamillou Bartoneovou nejdříve odešly poraženy z finále Wimbledonu 2019. Navazující US Open 2019 již ovládly po závěrečné výhře nad Francouzkami Aubane Droguetovou a Sélénou Janicijevicovou. Druhou trofej přidala v páru s Filipínkou Alexou Ealaovou na French Open 2021 v páru s Filipínkou Alexou Ealaovou po vítězství nad rusko-maďarským párem Marija Bondarenková a Amarissa Kiara Tóthová. Ve dvouhře se nejdále probojovala do semifinále US Open 2019 a French Open 2021. Na newoyrských betonech podlehla Kolumbijce Camile Osoriové a na pařížské antuce krajance Erice Andrejevové, která získala závěrečný tiebreak rozhodující sady.[6][1]

Grandslamový debut zaznamenala na French Open 2022

V roce 2018 se začala připravovat v barcelonské tenisové akademii pod trenérským vedením bývalého španělského hráče Gabriela Trujilla-Solera, kam se přemístila z tréninkového centra v Moskvě.[6] Rusko reprezentovala na Letních olympijských hrách mládeže 2018, kde ji ve čtvrtfinále dvouhry vyřadila pozdější zlatá medailistka Kaja Juvanová. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala v lednu 2021, kdy jí patřila 7. příčka.[7][5]

V rámci ženského okruhu ITF debutovala v říjnu 2018, když na katalánském turnaji v Sant Cugatu dotovaném 25 tisíci dolary prošla kvalifikací. Ve druhém kole dvouhry podlehla Venezuelance Andreje Gámizové ze čtvrté světové stovky.[1] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během září 2020 v Marbelle, na turnaji s rozpočtem 25 tisíc dolarů. S krajankou Alinou Čarajevovou porazily ve finále čtyřhry rumunsko-francouzskou dvojici Miriam Bulgaruová a Victoria Munteanová. Singlové trofeje si odvezla z 15tisícové události v Manacoru, hrané během února 2021, a montpellierské 60tisícovky v červenci 2022, na které ve finále zdolala Ukrajinku Katerynu Baindlovou. Na 100tisícovém turnaji ve francouzském Contrexeville, v červenci 2021, vyřadila v otevíracím duelu nejvýše nasazenou Italku Martinu Trevisanovou, jíž patřila 98. příčka žebříčku. Dosáhla tak první výhry nad členkou elitní stovky klasifikace.[7][8]

V kvalifikaci okruhu WTA Tour debutovala únorovým St. Petersburg Ladies Trophy 2019, do níž obdržela divokou kartu. Na úvod ji vyřadila 194. hráčka žebříčku Magdalena Fręchová po vyrovnaném třísetovém průběhu. Podruhé si kvalifikační soutěž zahrála na moskevském Kremlin Cupu 2021, opět na divokou kartu. Přes Rodionovovou a Šnajderovou premiérově postoupila do hlavní soutěže túry WTA.[9] V prvním kole singlu však nestačila na krajanku a světovou dvaatřicítku Veroniku Kuděrmetovovou ve třech setech.[10] Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském singlu French Open 2022 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě postupně dohrály Ukrajinka Kateryna Baindlová, Italka Elisabetta Cocciarettová a Francouzka Océane Babelová.[7] V úvodním kole však nenašla recept na Slovinku Kaju Juvanovou z konce sedmé desítky klasifikace. Do prvního kariérního čtvrtfinále postoupila na Livesport Prague Open 2022, kde zvládla projít kvalifikačním sítem. V první singlové fázi zdolala čtvrtou nasazenou Rumunku Soranu Cîrsteaovou a poté Francouzku Chloé Paquetovou. Mezi poslední osmičkou uhrála jen tři gamy na osmou nasazenou Marii Bouzkovou.[11][8]

Tituly na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra (2 tituly)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
1. únor 2021 Manacor, Španělsko tvrdý Nizozemsko Suzan Lamensová 6–3, 6–2
2. červenec 2022 Montpellier, Francie antuka Ukrajina Kateryna Baindlová 6–3, 5–7, 7–5

Čtyřhra (8 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. září 2020 Marbella, Španělsko antuka Rusko Alina Čarajevová Rumunsko Miriam Bulgaruová
Francie Victoria Munteanová 		6–3, 6–2
2. říjen 2020 Platja d'Aro, Španělsko antuka Rusko Alina Čarajevová Španělsko Alba Carrillo Marínová
Španělsko Júlia Payolová 		5–7, 6–1, [10–5]
3. prosinec 2020 Madrid, Španělsko antuka (h) Španělsko Ángela Fita Boludová Chile Bárbara Gaticová
Brazílie Rebeca Pereirová 		7–6(7–4), 1–6, [10–5]
4. leden 2021 Manacor, Španělsko tvrdý Španělsko Ángela Fita Boludová Švýcarsko Ylena In-Albonová
Švýcarsko Valentina Ryserová 		6–1, 4–6, [10–5]
5. březen 2021 Manacor, Španělsko tvrdý Španělsko Ángela Fita Boludová Švýcarsko Ylena In-Albonová
Španělsko Rebeka Masarová 		6–2, 5–7, [10–8]
6. červenec 2021 Biarritz, Francie antuka Lotyšsko Daniela Vismaneová Spojené království Sarah Beth Greyová
Belgie Magali Kempenová 		6–3, 7–6(7–5)
7. srpen 2021 Maspalomas, Španělsko antuka Rusko Elina Avanesjanová Nizozemsko Arianne Hartonová
Austrálie Olivia Tjandramuliová 		7–5, 6–2
8. leden 2023 Andrézieux-Bouthéon, Francie tvrdý (H) Rusko Sofja Lansereová Bělorusko Iryna Šymanovičová

Švýcarsko Conny Perrinová

6–3, 6–0

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorek: 3 (2–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2019 Wimbledon tráva Lotyšsko Kamilla Bartoneová USA Savannah Broadusová
USA Abigail Forbesová 		5–7, 7–5, 2–6
Vítězka 2019 US Open tvrdý Lotyšsko Kamilla Bartoneová Francie Aubane Droguetová
Francie Séléna Janicijevicová 		7–5, 7–6(8–6)
Vítězka 2021 French Open antuka Filipíny Alex Ealaová Rusko Marija Bondarenková
Maďarsko Amarissa Kiara Tóthová 		6–0, 7–5

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oksana Selekhmeteva na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Oxana Selechmetěvová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230122a22. ledna 2023
  2. ↑ Oxana Selechmetěvová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20220728a28. července 2022
  3. ↑ ТУЗИН, Максим. Анетт Контавейт взяла Кубок Кремля: Дмитрий Турсунов ведёт эстонку на итоговый турнир WTA — ОТКРЫТЫЙ ПОРТ. openport.press [online]. 2021-10-25 [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. (rusky) 
  4. ↑ История - МФК "Лагуна-УОР" [online]. Лагуна-УОР [cit. 2022-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-30. (rusky) 
  5. ↑ a b c КАШТАНОВА, Татьяна. Оксана Селехметьева: «У МЕНЯ ДВА ДОМА - МОСКВА И КАМЕНКА». kamenka.bezformata.com [online]. 2022-07-28 [cit. 2022-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-19. (rusky) 
  6. ↑ a b Оксана Селехметьева: «Рекорд — 23 победы на Шлемах? Я хочу больше!». sport-express.ru [online]. 2020-02-05 [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. (rusky) 
  7. ↑ a b c MACPHERSON, Alex. Introducing the 2022 French Open's Grand Slam debutantes. Women's Tennis Association [online]. 2022-05-20 [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Oksana Selekhmeteva Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Selekhmeteva books a spot in the VTB Kremlin Cup 2021 main draw. Kremlin Cup [online]. 2021-10-17 [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Kudermetova prevails over Selekhmeteva to reach R2 of the VTB Kremlin Cup. Kremlin Cup [online]. 2021-10-19 [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Skok o více než 900 míst za rok. Je to speciální, říká Nosková o elitní stovce. iSport.cz [online]. 2022-07-29 [cit. 2022-07-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oxana_Selechmetěvová&oldid=23345988“