Oktan-1-ol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oktan-1-ol
strukturní vzorec
strukturní vzorec
model molekuly
model molekuly
Obecné
Systematický názevoktan-1-ol
Ostatní názvy1-oktanol, oktylalkohol, kaprylalkohol
Anglický názevoctan-1-ol (systematický název), 1-octanol, capryl alcohol, octyl alcohol
Německý název1-octanol
Funkční vzorecCH3(CH2)6(OH)CH2
Sumární vzorecC8H18O
Vzhledbezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS111-87-5
PubChem957
SMILESCCCCCCCCO
Vlastnosti
Molární hmotnost130,23 g/mol
Teplota tání−16 °C (257 K)
Teplota varu195 °C (468 K)
Hustota0,824 1 g/cm3
Dynamický viskozitní koeficient7,36 cP
Rozpustnost ve vodě0,046 g/100 ml
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oktan-1-ol, také nazývaný kaprylalkohol nebo n-oktanol, jelikož jeho oxidací vzniká kyselina kaprylová, je organická sloučenina s pronikavým zápachem obtížně mísitelná s vodou, patří mezi mastné alkoholy. Je jedním z izomerů oktanolu.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Oktanol se vyrábí oligomerizací ethenu za použití triethylhliníku následovanou oxidací produktů. Tento postup je znám jako Zieglerova syntéza alkoholů[2]:

Al(C2H5)3 + 9 C2H4 → Al(C8H17)3
Al(C8H17)3 + 3 O + 3 H2O → 3 C8H17OH + Al(OH)3

Vzniká při tom směs několika alkoholů, které jsou poté oddělovány destilací.

Použití a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Oktan-1-ol se nejvíce používá jako výchozí látka při výrobě parfémů.[2]

Tento alkohol se ve formě esterů vyskytuje i v přírodě v silicích.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1-Octanol na anglické Wikipedii.

  1. a b 1-Octanol. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Jürgen Falbe, Helmut Bahrmann, Wolfgang Lipps, Dieter Mayer "Alcohols, Aliphatic" in Ullmann's Encyclopedia of Chemical Technology Wiley-VCH Verlag; Weinheim, 2002.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]