Přeskočit na obsah

Oksana Zabužko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oksana Stefanivna Zabužko
Oksana Stefanivna Zabužko (2024)
Oksana Stefanivna Zabužko (2024)
Rodné jménoОксана Стефанівна Забужко
Narození19. září 1960 (64 let)
Luck
Povoláníbásnířka, filozofka, spisovatelka, esejistka a literární kritička
Alma materFilozofická fakulta Kyjevské univerzity
Žánrpoezie a próza
Tématapoezie
OceněníAntonovyčova cena (2009)
Angelus (2013)
Státní cena Tarase Ševčenka (2019)
BBC 100 Women (2023)
Fulbrightův program
… více na Wikidatech
Politická příslušnostKomunistická strana Sovětského svazu
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oksana Stefanivna Zabužko (ukrajinsky Оксана Стефанівна Забужко; * 1960, Luck, Ukrajina) je přední současná ukrajinská básnířka, spisovatelka, esejistka; zabývá se rovněž kulturologií, filologií a filosofií. Patří mezi nejvýznamnější a nejpřekládanější ukrajinské autory.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Jméno Oksany Zabužko je spojeno s fenoménem generace tzv. osmdesátníků. Podobně jako řada dalších literátů její generace, mohla si v období glasnosti dovolit větší míru svobody projevu a svobody tvorby po dlouhých létech národního a sociálního útlaku. V roce 1982 Zabužko absolvovala filozofickou fakultu Univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě. Od roku 1992 Oksana Zabužko přednášela na katedře ukrajinistiky na univerzitě Penn State. V roce 1994 autorka dostala stipendium Foolbrightova programu. Přednášela na Harvardu a na Pittsburské univerzitě. Od roku 1989 je Zabužko pracovníkem Filologického institutu Akademie věd Ukrajiny. V roce 2015 byla hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Ve stejném roce byl s autorkou natočen portrét pro cyklus Ukrajinská čítanka – Ukrajina, davaj, Ukrajiny, který vznikl v koprodukci nakladatelství Větrné mlýny a tří veřejnoprávních televizí z Česka (ČT), Polska (TVP) a Slovenska (RTVS). Režisérem dílu je Lucie Králová.

Žije v Kyjevě.

Tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Na literární scénu se Zabužko zpočátku uvedla jako básnířka (sbírkou Květinová jinovatka, 1985) a esejistka. Ve své vědecké tvorbě se zaměřuje na významné osobnosti ukrajinské klasické literatury: napsala celkem tři monografie o nejvýznamnějších postavách ukrajinské literatury – o Tarasu Ševčenkovi, Ivanu Franku a Lesje Ukrajince. Ve své prozaické tvorbě využívá Zabužko postmoderní, postkoloniální a feministické literární postupy. Proslavila se hlavně díky provokativně pojmenovanému románu Polní výzkum ukrajinského sexu, který se na Ukrajině dočkal osmi vydání a byl přeložen do řady evropských jazyků: polského, švédského, italského, německého, bulharského, českého, ruského, maďarského. V Polsku se stal námětem pro divadelní inscenaci Polský výzkum ukrajinského sexu od Małgorzaty Szumowské. Český literární časopis A2 zařadil její román Muzeum opuštěných tajemství (2009, česky 2013) mezi nejlepší světové prózy po roce 2000.[1]

Vyznamenání a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  • Řád kněžny Olgy III. třídy (Ukrajina, 16. ledna 2009) – za významný osobní přínos k upevnění ukrajinské společnosti, budování demokratického, sociálního a právního státu a při příležitosti Dne ukrajinské jednoty[2]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 získala polskou literární cenu Angelus za knihu Muzeum opuštěných tajemství.[3][4]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Poezie

  • Květnová jinovatka (1985)
  • Dirigent poslední svíčky (1990)
  • Autostop (1994)
  • Království poražených soch (1996)
  • Nový Archimédův zákon (2000)
  • Druhý pokus (2005)

Odborná literatura

  • Filosofie ukrajinské myšlenky a evropský kontext: doba Ivana Franka (1992)
  • Ševčenkův mýtus Ukrajiny: pokus o filosofický rozbor (1997)
  • Notre Dame d’Ukraine: Lesja Ukrajinka v kontextu mytologií (2007)

Esejistika

  • Dvě kultury
  • Fortinbrasovy kroniky (1999)
  • Reportáž z roku 2000 (2001)
  • Let my people go (2005)
  • Jak si ochočit apokalypsu (česky 2015; dva esejistické texty. Překlad: Rita Ida Kindlerová)

Próza

  • Polní výzkum ukrajinského sexu (1996; česky 2001. Překlad: Rita Ida Kindlerová)
  • Sestro, sestro (2003; česky 2006. Překlad: Rita Ida Kindlerová)
  • Muzeum opuštěných tajemství (2009, česky 2013. Překlad: Rita Ida Kindlerová)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Nejlepší světové prózy od roku 2000. Advojka.cz [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ Angelus 2013 dla Oksany Zabużko. Angelus.com.pl [online]. 2013-10-19. 'Literacka Nagroda Europy Środkowej ANGELUS' (2013), polsky. Dostupné online. 
  4. ↑ Оксана Забужко стала лауреатом літературної премії Angelus. Ukranews.com [online]. 2013-10-20. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oksana_Zabužko&oldid=24298341“