Oksana Zabužko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oksana Stefanivna Zabužko
Oksana Zabuzhko, 2015.jpg
Rodné jméno Оксана Стефанівна Забужко
Narození 19. září 1960 (57 let)
Luck
Povolání básnířka, filosofka a spisovatelka
Žánr poezie a próza
Ocenění Angelus (2013)
Antonovych prize
Řád kněžny Olgy
Fulbrightův program
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oksana Stefanivna Zabužko (ukrajinsky Оксана Стефанівна Забужко; * 1960, Luck, Ukrajina) je přední současná ukrajinská básnířka, spisovatelka, esejistka; zabývá se rovněž kulturologií, filologií a filosofií. Patří mezi nejvýznamnější a nejpřekládanější ukrajinské autory.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jméno Oksany Zabužko je spojeno s fenoménem generace tzv. osmdesátníků. Podobně jako řada dalších literátů její generace, mohla si v období glasnosti dovolit větší míru svobody projevu a svobody tvorby po dlouhých létech národního a sociálního útlaku. V roce 1982 Zabužko absolvovala filozofickou fakultu Univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě. Od roku 1992 Oksana Zabužko přednášela na katedře ukrajinistiky na univerzitě Penn State. V roce 1994 autorka dostala stipendium Fondy Foolbrighta; přednášela na Harvardě a na Pittsburské univerzitě. Od roku 1989 je Zabužko pracovníkem Filologického institutu Akademie věd Ukrajiny. V roce 2015 byla hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Ve stejném roce byl s autorkou natočen portrét pro cyklus Ukrajinská čítanka - Ukrajina, davaj, Ukrajiny, který vznikl v koprodukci nakladatelství Větrné mlýny a tří veřejnoprávních televizí z Česka (ČT), Polska (TVP) a Slovenska (RTVS). Režisérem dílu je Lucie Králová.

Žije v Kyjevě.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Na literární scénu se Zabužko zpočátku uvedla jako básnířka (sbírkou Květinová jinovatka, 1985) a esejistka. Ve své vědecké tvorbě se zaměřuje na významné osobnosti ukrajinské klasické literatury: napsala celkem tři monografie o nejvýznamnějších postavách ukrajinské literatury – o Tarasu Ševčenkovi, Ivanu Franku a Lesje Ukrajince. Ve své prozaické tvorbě využívá Zabužko postmoderní, postkoloniální a feministické literární postupy. Proslavila se hlavně díky provokativně pojmenovanému románu Polní výzkum ukrajinského sexu, který se v Ukrajině dočkal osmi vydání a byl přeložen do řády evropských jazyků: polského, švédského, italského, německého, bulharského, českého, ruského, maďarského. V Polsku se stal námětem pro divadelní inscenaci Polský výzkum ukrajinského sexu od Małgorzaty Szumowské.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 získala polskou literární cenu Angelus za knihu Muzeum opuštěných tajemství.[1][2]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Poezie

  • Květnová jinovatka (1985)
  • Dirigent poslední svíčky (1990)
  • Autostop (1994)
  • Království poražených soch (1996)
  • Nový Archimédův zákon (2000)
  • Druhý pokus (2005)

Odborná literatura

  • Filosofie ukrajinské myšlenky a evropský kontext: doba Ivana Franka (1992)
  • Ševčenkův mýtus Ukrajiny: pokus o filosofický rozbor (1997)
  • Notre Dame d’Ukraine: Lesja Ukrajinka v kontextu mytologií (2007)

Esejistika

  • Dvě kultury
  • Fortinbrasovy kroniky (1999)
  • Reportáž z roku 2000 (2001)
  • Let my people go (2005)
  • Jak si ochočit apokalypsu (česky 2015; dva esejistické texty. Překlad: Rita Ida Kindlerová)

Próza

  • Polní výzkum ukrajinského sexu (1996; česky 2001. Překlad: Rita Ida Kindlerová)
  • Sestro, sestro (2003; česky 2006. Překlad: Rita Ida Kindlerová)
  • Muzeum opuštěných tajemství (2009, česky 2013. Překlad: Rita Ida Kindlerová)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Angelus 2013 dla Oksany Zabużko. Angelus.com.pl [online]. 2013-10-19. 'Literacka Nagroda Europy Środkowej ANGELUS' (2013), polsky. Dostupné online.  
  2. Оксана Забужко стала лауреатом літературної премії Angelus. Ukranews.com [online]. 2013-10-20. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]