Oksana Zabužko
| Oksana Stefanivna Zabužko | |
|---|---|
 Oksana Stefanivna Zabužko (2022) | |
| Rodné jméno | Оксана Стефанівна Забужко |
| Narození | 19. září 1960 (63 let) Luck |
| Povolání | básnířka, filozofka, spisovatelka, esejistka a literární kritička |
| Alma mater | Filozofická fakulta Kyjevské univerzity |
| Žánr | poezie a próza |
| Témata | poezie |
| Ocenění | Antonovyčova cena (2009) Angelus (2013) Státní cena Tarase Ševčenka (2019) BBC 100 Women (2023) Fulbrightův program … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Sovětského svazu |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oksana Stefanivna Zabužko (ukrajinsky Оксана Стефанівна Забужко; * 1960, Luck, Ukrajina) je přední současná ukrajinská básnířka, spisovatelka, esejistka; zabývá se rovněž kulturologií, filologií a filosofií. Patří mezi nejvýznamnější a nejpřekládanější ukrajinské autory.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Jméno Oksany Zabužko je spojeno s fenoménem generace tzv. osmdesátníků. Podobně jako řada dalších literátů její generace, mohla si v období glasnosti dovolit větší míru svobody projevu a svobody tvorby po dlouhých létech národního a sociálního útlaku. V roce 1982 Zabužko absolvovala filozofickou fakultu Univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě. Od roku 1992 Oksana Zabužko přednášela na katedře ukrajinistiky na univerzitě Penn State. V roce 1994 autorka dostala stipendium Fondy Foolbrighta; přednášela na Harvardě a na Pittsburské univerzitě. Od roku 1989 je Zabužko pracovníkem Filologického institutu Akademie věd Ukrajiny. V roce 2015 byla hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Ve stejném roce byl s autorkou natočen portrét pro cyklus Ukrajinská čítanka – Ukrajina, davaj, Ukrajiny, který vznikl v koprodukci nakladatelství Větrné mlýny a tří veřejnoprávních televizí z Česka (ČT), Polska (TVP) a Slovenska (RTVS). Režisérem dílu je Lucie Králová.
Žije v Kyjevě.
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Na literární scénu se Zabužko zpočátku uvedla jako básnířka (sbírkou Květinová jinovatka, 1985) a esejistka. Ve své vědecké tvorbě se zaměřuje na významné osobnosti ukrajinské klasické literatury: napsala celkem tři monografie o nejvýznamnějších postavách ukrajinské literatury – o Tarasu Ševčenkovi, Ivanu Franku a Lesje Ukrajince. Ve své prozaické tvorbě využívá Zabužko postmoderní, postkoloniální a feministické literární postupy. Proslavila se hlavně díky provokativně pojmenovanému románu Polní výzkum ukrajinského sexu, který se na Ukrajině dočkal osmi vydání a byl přeložen do řady evropských jazyků: polského, švédského, italského, německého, bulharského, českého, ruského, maďarského. V Polsku se stal námětem pro divadelní inscenaci Polský výzkum ukrajinského sexu od Małgorzaty Szumowské.
Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Řád kněžny Olgy III. třídy (Ukrajina, 16. ledna 2009) – za významný osobní přínos k upevnění ukrajinské společnosti, budování demokratického, sociálního a právního státu a při příležitosti Dne ukrajinské jednoty[1]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 2013 získala polskou literární cenu Angelus za knihu Muzeum opuštěných tajemství.[2][3]
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oksana Zabužko
Poezie
- Květnová jinovatka (1985)
- Dirigent poslední svíčky (1990)
- Autostop (1994)
- Království poražených soch (1996)
- Nový Archimédův zákon (2000)
- Druhý pokus (2005)
Odborná literatura
- Filosofie ukrajinské myšlenky a evropský kontext: doba Ivana Franka (1992)
- Ševčenkův mýtus Ukrajiny: pokus o filosofický rozbor (1997)
- Notre Dame d’Ukraine: Lesja Ukrajinka v kontextu mytologií (2007)
Esejistika
- Dvě kultury
- Fortinbrasovy kroniky (1999)
- Reportáž z roku 2000 (2001)
- Let my people go (2005)
- Jak si ochočit apokalypsu (česky 2015; dva esejistické texty. Překlad: Rita Ida Kindlerová)
Próza
- Polní výzkum ukrajinského sexu (1996; česky 2001. Překlad: Rita Ida Kindlerová)
- Sestro, sestro (2003; česky 2006. Překlad: Rita Ida Kindlerová)
- Muzeum opuštěných tajemství (2009, česky 2013. Překlad: Rita Ida Kindlerová)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Angelus 2013 dla Oksany Zabużko. Angelus.com.pl [online]. 2013-10-19. 'Literacka Nagroda Europy Środkowej ANGELUS' (2013), polsky. Dostupné online.
- ↑ Оксана Забужко стала лауреатом літературної премії Angelus. Ukranews.com [online]. 2013-10-20. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oksana Stefanivna Zabužko na Wikimedia Commons - Oksana Stefanivna Zabužko v Databázi knih
- Oficiální stránky autorky (ukrajinsky) (anglicky)
- Blog Oksany Zabužko (ukrajinsky)
- Měsíc autorského čtení – čestný host Ukrajina 16. ročník
- Ukrajinská čítanka
