Nová radnice (Brno)
| Nová radnice v Brně | |
|---|---|
 Nová radnice v Brně | |
| Účel stavby | |
zastupitelský úřad | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance, baroko |
| Architekti | Pietro Gabri, Mořic Grimm, Ondřej Erna, Pavel Weinberger |
| Materiály | kámen, zdivo, sklo |
| Poloha | |
| Adresa | Dominikánské nám. 196/1 Brno-město, Brno,  Česko |
| Ulice | Dominikánské náměstí |
| Souřadnice | 49°11′38,12″ s. š., 16°36′21,99″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 31585/7-80 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nová radnice (dříve Stavovský dům či Zemský dům) v Brně se nachází na Dominikánském náměstí v komplexu barokních budov, které původně sloužily pro potřeby moravské zemské správy. Jako radnice budovy slouží od roku 1935, předtím bylo sídlo městské správy v tzv. Staré radnici, která je dnes využívána pro kulturní účely. V Nové radnici sídlí brněnský primátor a magistrát.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vznik stavovského sídla[editovat | editovat zdroj]
Budova dnešní Nové radnice je úzce spojena s dominikánským klášterem, který začal vznikat vedle staršího kostela svatého Michala ve 13. století. První dominikáni jsou v Brně doloženi v roce 1240, koncem 40. let 13. století začali budovat svůj klášter.[1] Z počátků výstavby pochází západní rameno křížové chodby (u ostatních ramen byly postaveny jen obvodové zdi) a místnost, která s největší pravděpodobností byla kapitulní síní (jiné názory hovoří o refektáři).[2][3] Zřejmě již od druhé poloviny 13. století se v této kapitulní síni občas konala sněmovní a soudní jednání moravské země (mimo jiné i tzv. provinciální soudy), většinou však probíhala na Špilberku.[4] Brněnské, znojemské, jihlavské a jemnické provinciální soudy sloučil v roce 1348 Karel IV. do jednoho zemského soudu v Brně, který již zasedal v dominikánské kapitulní síni.[5]
Malá místnost v dominikánském klášteře ve druhé polovině 16. století již stavům nevyhovovala a sněm proto v roce 1578 rozhodl o výstavbě nových prostor, které se měly nacházet v prvním patře kláštera, nad kapitulní síní a přilehlými rameny ambitu.[6] Stavbu provedl v letech 1582–1585 italský stavitel Pietro Gabri společně se svým bratrem Antoniem, kteří se do Brna kolem roku 1570 přestěhovali.[7] Nová renesanční sněmovní část se nachází v prvním patře severního a západního křídla křížové chodby a tvoří ji čtyři místnosti: Sněmovní sál, Rytířský sál a dvě místnosti pro výslechy svědků a porady duchovenstva a měšťanů. Přístup k nim byl zřízen po dodnes zachovaném venkovním schodišti, které ze severní strany přiléhá ke zdi kapitulní síně. Zároveň Gabri postavil arkády (či podloubí) s hodinovou věží na východním okraji klášterní zahrady (ta se nacházela v místech dnešní Nové radnice) směrem do Rybného trhu (dnes Dominikánské náměstí).[8]
Tehdejší Zemský dům, což byla de facto jen nástavba části prvního patra kláštera, přestal kapacitně postačovat ve 30. letech 17. století, kdy král Ferdinand II. vytvořil tzv. Královský tribunál a jeho syn Ferdinand III. sloučil veškerou zemskou (brněnskou a olomouckou) správu do Brna, které se tak definitivně stalo hlavním městem Moravy. Úvahy o rozšíření budovy byly přerušeny obléháním Brna ve 40. letech a následným nedostatkem financí. Teprve v roce 1666 byla zahájena stavba nového tribunálního domu (podle plánů Ondřeje Erny postavil Pavel Weinberger) v klášterní zahradě přibližně v místech dnešního křídla, které odděluje první a druhé nádvoří Nové radnice.[9] Budova byla dokončena v roce 1672 a s areálem kláštera spojena jednopatrovou budovou podél hradeb.
Koncem 17. století byla, vzhledem k potřebám dalších prostor, v duchu manýrismu přestavěna budova spojující klášter a sněmovnu s tribunálním domem. Stavitel Mikuláš Stumbeck rovněž odstranil věž a nárožní rizality z tribunálního domu.[10] Ten byl v roce 1717 zcela zbořen a do roku 1719 nahrazen novostavbou, kterou zrealizoval Mořic Grimm a která se v podobě křídla oddělujícího obě nádvoří dochovala dodnes.[3] Fasáda byla upravena do podoby Stumbeckovy přestavby západního křídla.[10] Dnešní hlavní průčelí do Dominikánského náměstí (tehdy Rybného trhu) na místě renesančních arkád postavil Mořic Grimm v letech 1726–1729, další úpravy v barokním duchu byly v letech 1732–1733 realizovány ve starém Sněmovním sále.[3] Stavební vývoj Zemského domu byl ukončen v letech 1772–1776, kdy byla postavena nová křídla severně od stávající budovy, čímž vzniklo menší druhé nádvoří.[3]
Osudy Zemského domu po roce 1784[editovat | editovat zdroj]
Stavy musely Zemský dům opustit v roce 1784, kdy jej společně s dominikánským klášterem obsadila armáda, která zde zřídila sklady; vnitřní výzdoba byla silně poničena.[11] Zemský výbor odkoupil objekt zpět v roce 1869, vzhledem k rozhodnutí o stavbě nového Zemského domu byl areál o pět let později odprodán městu Brnu.[11] V této době se zde nacházela veřejná kuchyně, některé části byly poté městem pronajaty gymnáziu či jiným veřejným spolkům.[12] Začaly se zde objevovat i první městské úřady, neboť areál tehdejší radnice již nepostačoval. Díky památkáři Mořici Trappovi byla již od roku 1886 obnovována a restaurována některá vnitřní výzdoba.[12]
Začátkem 20. století byly v Zemském domě instalovány portály ze zbořených městských domů: průchod z malého do velkého nádvoří lemuje renesanční portál z domu nám. Svobody 10 (přenesen 1900), průjezd z malého nádvoří do Husovy ulice je ozdoben barokním portálem z domu Běhounská 8 (1900). Portál z Husovy ulice na malé nádvoří pochází z domu Radnická 9 a na Zemský dům byl osazen v roce 1910.[13] V roce 1935 byla na velkém nádvoří instalována kašna od Josefa Stejkala a J. Peška, vytvořená pro Výstavu soudobé kultury, jež se konala na novém brněnském výstavišti v roce 1928.[3] O rok později byla pod venkovním renesančním schodištěm odhalena busta Karla staršího ze Žerotína od Vincence Makovského.[14]
V letech 1934–1935 byl objekt upraven podle projektu Josefa Poláška jako definitivní sídlo městských úřadů, od té doby je areál označován jako Nová radnice.[3] Za druhé světové války byla kašna z nádvoří Nové radnice přemístěna na dnešní Janáčkovo náměstí, po válce však byla z rozhodnutí Národního výboru města Brna vrácena zpět,[15] do průjezdu z Dominikánského náměstí na velké nádvoří byla instalována pamětní deska se jmény zastupitelů města a městských zaměstnanců, kteří se stali oběťmi německé okupace.[16] Po válce začalo město přemýšlet o stavbě dalších budov, ve kterých se měly nacházet veškeré městské úřady. Původně se uvažovalo o dostavbě směrem k Husově ulici, později (až do 80. let) se počítalo s novými objekty severně od současné Nové radnice, v Panenské ulici. Žádný projekt však nebyl především z důvodu nedostatku finančních prostředků realizován.[17]
Po sametové revoluci přešly do majetku města různé budovy, jež jsou od 90. let využity pro různé městské úřady. Projekt rozšíření Nové radnice byl proto definitivně zavržen a od 80. let je areál postupně rekonstruován. Renovace vyvrcholila v roce 2004 obnovou fresek ve Sněmovním sále.[18]
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Areál Nové radnice je od 23. března 1964 zapsán mezi kulturní památky.[19] Objekt slouží jako sídlo Magistrátu města Brna, brněnského primátora, konají se zde jednání Rady města Brna a městského zastupitelstva.[20] Nová radnice je také využívána jako reprezentační objekt pro významné zahraniční návštěvy. V Rytířském sále, vyzdobeném obrazem Radosti venkovského života od Antonína Procházky, jsou pořádány svatby.[21]
Brněnští radní odsouhlasili v roce 2018 postup projektu ohledně zřízení nového sídla magistrátu. Porovnávala se rizika stavby a přínosy fungování budoucího úřadu ve dvou možných variantách: modernizace stávajících 15 budov, které brněnský magistrát využívá, nebo výstavba nové jediné budovy. Z ekonomického hlediska se varianty od sebe skoro vůbec neliší, ale z přínosu pro občany a kvality poskytovaných služeb je podle radních lepší výstavba nové budovy. Ta by měla stát v místě dlouhodobě plánovaného, ale dosud nerealizovaného CD Paláce v Benešově ulici. Město chce od firmy, která tuto stavbu chystá, odkoupit pozemky i projekt budovy, aby byla příprava rychlejší. V případě stavby nového sídla mají být staré budovy magistrátu odprodány. Novou radnici na Dominikánském náměstí si město nechá pro reprezentační účely a svatby.[22]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ZŘÍDKAVESELÝ, František. Brněnské radnice. Brno: Litera Brno, 2006. ISBN 80-903586-0-8. S. 24–25. [Dále jen Zřídkaveselý.]
- ↑ Zřídkaveselý, s. 25–26
- ↑ a b c d e f KUČA, Karel. Památky Brna. Brno: Odbor kultury města Brna, 1991. S. 43–46.
- ↑ Zřídkaveselý, s. 27–28
- ↑ Zřídkaveselý, s. 28
- ↑ Zřídkaveselý, s. 29
- ↑ Zřídkaveselý, s. 30
- ↑ Zřídkaveselý, s. 32
- ↑ Zřídkaveselý, s. 34
- ↑ a b Zřídkaveselý, s. 35
- ↑ a b Zřídkaveselý, s. 44
- ↑ a b Zřídkaveselý, s. 45
- ↑ Zřídkaveselý, s. 47
- ↑ Zřídkaveselý, s. 48–49
- ↑ Zřídkaveselý, s. 49–51
- ↑ Zřídkaveselý, s. 50
- ↑ Zřídkaveselý, s. 51
- ↑ Zřídkaveselý, s. 52
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 143110 : radnice - Stavovský dům - Nová radnice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Nová radnice [online]. Brno [cit. 2009-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-09.
- ↑ Rytířský sál [online]. Brno [cit. 2009-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-09.
- ↑ Nové sídlo magistrátu v Brně: rada města odsouhlasila postup projektu [online]. Brno.cz, 2018-06-12 [cit. 2018-06-15]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ZŘÍDKAVESELÝ, František. Brněnské radnice. Brno: Litera Brno, 2005. ISBN 80-903586-0-8.
- DŘÍMAL, Jaroslav. Zemský dům v Brně. Brno: Ústřední Národní výbor zemského hlavního města Brna, 1947. 192 s., 21.
- DŘÍMAL, Jaroslav. Nová brněnská radnice. Úprava sněmovny moravských stavů. 28.IX.1935. Brno: Město Brno, 1935. 36 s., 39.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nová radnice na Wikimedia Commons - Magistrát města Brna
.svg){kind=small}