Netopýr řasnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxNetopýr řasnatý
alternativní popis obrázku chybí
Netopýr řasnatý (Myotis nattereri)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád letouni (Chiroptera)
Podřád netopýři (Microchiroptera)
Čeleď netopýrovití (Vespertilionidae)
Rod netopýr (Myotis)
Binomické jméno
Myotis nattereri
Kuhl, 1817
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Netopýr řasnatý (Myotis nattereri) je evropský netopýr z čeledi netopýrkovitých (Vespertilinidae) s charakteristicky světlými křídly a s bělavou srstí na spodní straně těla. Je jedním z druhů, který se vyskytují i v Česku na celém území státu. V Evropě se vyjma severní Skandinávie vyskytuje téměř všude a jeho areál zasahuje až do oblasti Blízkého východu a severozápadní Afriky.[2] Druh poprvé popsal Heinrich Kuhl v roce 1817.[3] Jsou známy dva poddruhy vyskytující se v severozápadní Africe a v oblasti Kavkazu; genetické studie na Pyrenejském poloostrově naznačují, že část tamější populace představuje vlastní kryptický druh. V Chýnovské jeskyni ležící nedaleko jihočeského města Tábor má největší přirozené evropské zimoviště.[4][5] Nicméně druh většinou zimuje osamoceně ve skalních štěrbinách či štěrbinách staveb.[2]

Má drobné tělo o hmotnosti 5–12 gramů, s rozpětím křídel mezi 245 až 280 mm.[6] Z vrchní strany je tělo pokryto hnědou až hnědošedou srstí, na břišní části má sněhobílou barvu. Oproti jiným druhům má dvě řady brv na létací bláně, což umožňuje snadné rozpoznání druhu. Tyto brvy využívá jako hřeben, s jehož pomocí je schopen shrabávat drobný hmyz z listů a větviček do vaku, odkud je pak tlamou požírá. Potrava se skládá převážně ze zástupců dvoukřídlého hmyzu, ale taktéž z hmyzu pohybující se po zemi. Frekvence využívaná tímto druhem pro echolokaci leží mezi 23 až 115 kHz s největší energií okolo 53 kHz a pulzem trvajícím průměrně 3,8 ms.[7]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o poměrně běžný druh na území Evropy, pro který představuje největší nebezpečí postupný úbytek vhodných míst pro hnízdění (štěrbin ve starých budovách, střechách, doupných stromů) a postupný zánik vhodných biotopů (lesů, remízků atd.). V Evropě je chráněn za pomoci Směrnice o stanovištích vydané Evropskou unií v roce 1992.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V angličtině i v latině je název netopýra odvozen od rakouského novináře Johanna Natterera, vášnivého zoologa, který strávil 18 let v jižní Americe. Dříve byla k netopýru řasnatému řazena i japonská (Myotis bombinus) a východoasijská forma (Myotis schaub), nicméně ty jsou nyní považovány za samostatný druh.[8][3] Druh poprvé popsal Heinrich Kuhl v roce 1817.[3]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Myotis escalerae (Cabrera, 1904)[3]

Z druhu jsou vyčleňovány dva poddruhy:[3]

  • Myotis nattereri nattereri (rozšířený v severní Africe, Evropě, jihozápadní Asii a Palestině)
  • Myotis nattereri tschuliensis (rozšířený v oblasti Kavkazu, Iráku a Turkmenistánu)

V roce 2006 bylo genetickými testy zjištěno, že část populace netopýra řasnatého na Pyrenejském poloostrově představuje vlastně nový kryptický druh pojmenovaný Myotis escalerae. Je možné, že tato třetí linie může představovat významnou část jihoevropské populace.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Detailní pohled na hlavu netopýra

Netopýr řasnatý je drobný netopýr o průměrné hmotnosti mezi 5 až 12 gramy mající rozpětí křídel mezi 245 až 280 mm.[6] Tělo dosahuje velikosti 41 až 55 mm a je porostlé hnědou (jiný zdroj uvádí šedohnědou[8]) srstí viditelnou taktéž na membráně mezi nohami, na spodní straně je srst viditelně světlejší než u jiných netopýrů (špinavě bílá).[6][8] Chlupy na spodní straně jsou totiž dvoubarevné, kdy blíže k tělu jsou černé a na vrchu bílé.[6] Z těla vyrůstá ocas o průměrné délce 38 až 49 mm.[6][8] K bezpečnému určení druhu se využívá zvláštní úprava ocasní létací blány, která je na spodním okraji opatřena hustým lemem porostlým 1 až 2 mm dlouhými brvami. Ty vyrůstají ve dvou řadách na přední a v jedné na zadní straně okraje blány.[8] Ostruha upínající blánu k noze je esovitě prohnutá.[8] Samotná blána je napjatá mezi články čtyř prstů, paží a předloktím podobně jako u ostatních druhů netopýrů.[9] Pouze palec je volný a opatřen malým drápkem.[9] Létací blána je porostlá drobnými, téměř průhlednými chloupky.[9]

Na hlavě netopýra se nachází blanité ušní boltce o délce 14 až 20 mm mající dlouhý oválný tvar, na špičce s ohrnutou blánou.[6] Výška ušního víčka (tzv. tragu) je mezi 9 až 12,5 mm dosahující zhruba 2/3 výšky boltce.[8] Charakteristický tvar uší se využívá jako rozlišovací znak od jiných podobně velkých druhů.[8] V tlamě má netopýr řasnatý malé ostré zuby. Na hlavě se pak nachází dvojice malých očí a čenich.[9]

Nejdelší zaznamenaný věk druhu prokázaný kroužkováním na území Česka je 23 let.[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Mapa výskytu netopýra řasnatého v Evropě

Netopýr má západopalearktický areál výskytu a je tedy znám z většiny Evropy.[8][3] Na západě je popsán od Irska až po evropskou část Ruska na východě. Areál zasahuje až do oblasti Kavkazu v Asii. Popsán byl taktéž v Turecku, Libanonu, Sýrii, Izraeli, Íránu až po Turkmenistán.[8] Na severu se vyskytuje v jižním Švédsku a Finsku a na jihu zasahuje jeho areál přes Itálii až do severozápadní Afriky (pobřežní oblasti Maroka a Alžírska).[2][3] Druh pravděpodobně dříve vyhynul na území Norska.[3] Maximální nadmořská výška výskytu je 2000 m n. m.[3] Většinou se vykytuje ve vlhkých oblastech a i v místech, kde panuje suché klima, se vyskytuje poblíž vodních těles.[3]

Během léta se netopýr řasnatý ukrývá v blízkosti zdrojů potravy v dutinách listnatých i jehličnatých stromů, v budovách (štěrbiny ve střechách, ve zdech atd.[6], vzácně i v podzemních dutinách[3]) či ve speciálních budkách pro netopýry. V létě se mezi jednotlivými úkryty přesouvá.[6] Vytváří kolonie o 5 do 40 jedinců,[6] které se v průběhu léta přeskupují.[8] Během jarních a podzimních přeletů hojně využívá vchody do jeskyní a jiných podzemních prostor.[8] Nejdelší známý přelet mezi jarním, letním, podzimním a zimním stanovištěm je 90 km[2], jiný zdroj uvádí vzdálenost 120 km.[3] Přelety mezi zimovištěm a letním stanovištěm trvají většinou do poloviny února až do poloviny května.[8]

Na výskyt druhu má největší negativní dopad úbytek vhodných prostor pro ukrývání (úbytek doupných stromů, nevhodné přestavby budov a také vyrušování v době zimování) a úbytek potravních stanovišť.[2] Na území severní Afriky je taktéž netopýr loven pro údajné léčivé účinky v místní tradiční medicíně.[3]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Netopýr řasnatý má největší přirozené zimoviště v Česku – a dokonce i v Evropě – na území národní přírodní památky Chýnovská jeskyně, kde zimuje několik desítek jedinců.[4][8] Celkově se jedná o druh, který je průběžně nacházen na celém území státu, i když se nejedná o hojný druh.[8] Nicméně v některých podhorských oblastech a taktéž v oblasti Jižních Čech se jedná o poměrně běžný druh a to převážně v letních měsících.[8][2] Z pozorování se taktéž zdá, že postupně dochází k nárůstu populace tohoto druhu, což může být vázáno na narůstající eutrofizaci vod a adaptaci druhu na kulturní krajinu.[9] Nicméně dle kategorie zákonné ochrany v ČR se řadí mezi silně ohrožené druhy (dle nařízení vlády 166/2005 Sb.).[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Jeho potrava je složena z létajícího dvoukřídlého hmyzu, ale pojídá také nelétavé bezobratlé, které sbírá z listí, větví či přímo ze země (například se jedná o zástupce pavouků, různé housenky denních motýlů, denní mouchy[9] či škvory). K tomu využívá atypicky rostlé létací blány, kterou při napnutí využívá jako jakýsi kartáč, s jehož pomocí seškrabává drobný hmyz do vzniklého vaku tvořeného ocasní blánou. Z této kapsy netopýr následně snadno tlamou požírá.[8] Létající hmyz loví za letu většinou na okraji lesů a parků.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Netopýr řasnatý patří mezi usedlé netopýry, to znamená, že v průběhu života příliš nemění své stanoviště a je tak celoživotně vázán na malé území.[8] Jeho let se dá charakterizovat jako pomalý s vysokou manévrovaností poblíž stromů, léta taktéž nad vodní hladinou.[8]

Netopýr řasnatý vyfotografovaný za letu

I přes to, že se jedná v Evropě poměrně hojný druh, nikde se nevyskytuje ve vysokém počtu. Dle pozorování v Jordánsku mohou dosahovat kolonie velikosti 250 až 300 jedinců,[3] nicméně většinou jsou značně menší a čítají jen několik desítek jedinců.

Echolokace[editovat | editovat zdroj]

Frekvence využívaná tímto druhem pro echolokaci leží mezi 23 až 115 kHz s největší energií okolo 53 kHz a pulzem tvrvajícím průměrně 3,8 ms.[7][10] Vysílané hlasy mají poměrně rychlý rytmus a to 9 až 15 hlasů za sekundu;[11][p 1] oproti netopýru vodnímu (Myotis daubentonii) a netopýru vousatému (Myotis mystacinus) jsou tišší.[8]. Zachytitelný je na vzdálenost 5 až 20 m.[8]

Přezimování[editovat | editovat zdroj]

Během přezimování netopýr zpravidla zimuje samostatně či jen v malých skupinkách a to především ve vlhkých a studených štolách, jeskyních či v různých štěrbinách.[6] Během zimování nesklápí ušní boltce nazad jako většina druhů rodu.[6][8]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pářící se netopýři řasnatí

K páření netopýra řasnatého dochází pravděpodobně i v průběhu zimování a zřejmě i na jaře.[9] Uvolněné samčí spermie jsou inaktivní; dochází k jejich uložení v rozmnožovacím traktu samice. Aby přežili, jsou obaleny výměškem přídatných žláz samce bohatým na výživné látky.

Samice je březí v průměru 8 až 10 týdnů[zdroj?]. Během porodu se samice přichytí jak zadníma nohama, tak i předníma, čímž se celé tělo dostane do téměř vodorovné pozice. Ohnutý ocas společně s létací blánou vytvoří jakousi záchytnou síť, do které je mládě po porodu chyceno. Matka narozené mládě, které je slepé a holé, intenzivně olizuje a čistí. Po několik prvních dní je mládě zavěšeno na břiše matky. Po tuto dobu saje podobně jako ostatní savci mateřské mléko z páru bradavek.[9] Matka mládě opouští pouze v době, kdy vylétává na lov, tehdy je mládě ponecháno zavěšené v úkrytu.[9]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Zástupci druhu jsou celoevropsky chráněni pomoci tzv. Směrnice o stanovištích vydané Evropskou unií v roce 1992. K tomu je ve většině států, kde se vyskytuje, chráněn ještě národní legislativou.[3] V Česku je řazen mezi silně ohrožené druhy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V referenci je k nahlédnutí sonogram TE pro určení tohoto druhu, včetně názorné audioukázky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. a b c d e f g h Biomonitoring - netopýr řasnatý (Myotis nattereri) [online]. AOPK ČR, [cit. 2013-05-31]. Dostupné online.  
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p HUTSON, A.M.; AULAGNIER, S.; SPITZENBERGER, F.. The IUCN Red List of Threatened Species - Myotis nattereri [online]. IUCN, Version 2012.2, [cit. 2013-06-01]. Dostupné online. (angličtina) 
  4. a b CHKO Blaník - NPP Chýnovská jeskyně [online]. CHKO Blaník, [cit. 2013-06-01]. Dostupné online.  
  5. ANDĚRA, Miloš; KREJČA, František; ZBYTOVSKÝ, Petr. Časopis Ochrana přírody - Netopýři Chýnovské jeskyně [online]. AOPK ČR - Ochrana přírody, [cit. 2013-05-31]. Dostupné online.  
  6. a b c d e f g h i j k HORÁČEK, Daniel. Netopýr řasnatý (Myotis nattereri) [online]. [cit. 2013-05-31]. Dostupné online.  
  7. a b Parsons, S. a Jones, G. (2000), 'Acoustic identification of twelve species of echolocating bat by discriminant function analysis and artificial neural networks.' Journal Exp. Biol.., 203: 2641-2656.
  8. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v MADZIA, Leszek. Přírodainfo.cz - Netopýr řasnatý [online]. Prirodainfo.cz, [cit. 2013-05-31]. Dostupné online.  
  9. a b c d e f g h i VLAŠÍN, Mojmír; MÁLKOVÁ, Ivana. Ochrana netopýrů: Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 30 [online]. [cit. 2013-05-31]. Dostupné online.  
  10. Obrist, M.K., R. Boesch a P.F. Flückiger (2004), 'Variability in echolocation call design of 26 Swiss bat species: Consequences, limits and options for automated field identification with a synergic pattern recognition approach,' Mammalia, 68 (4): 307-32.
  11. Klíč k určování hlasů netopýrů - Myotis naterreri [online]. Česká společnost pro ochranu netopýrů, [cit. 2013-05-31]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • VLAŠÍN, Mojmír; MÁLKOVÁ, Ivana. Ochrana netopýrů: Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 30 (detailní popis obecných vlastností netopýrů) [online]. [cit. 2013-05-31]. Dostupné online.