Nemovité archeologické prameny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeskyně pekárna

Nemovité archeologické prameny jsou všechny hmotné předměty, které nesou nepsanou informaci o lidském světě v minulosti, a není možné s nimi manipulovat (na rozdíl od movitých archeologických pramenů). Jejich studiem, rozborem a částečně i interpretací se zabývá archeologie. Nemovité archeologické prameny se nachází zpravidla v zemi, mohou však být dochovány jak na povrchu, tak pod vodou. Získávány jsou nejčastěji archeologickým výzkumem.

Dochování nemovitých archeologických pramenů[editovat | editovat zdroj]

Různé nemovité archeologické prameny se dochovávají odlišně, zejména díky rozličným transformacím, kterými procházejí. Během nich se mění kvalita i kvantita nemovitých archeologických pramenů. Ty proto nedávají jednoduše uchopitelný obraz o životě v minulosti, jsou naopak „mrtvé“, vytržené z původního světa a souvislostí. Množství informací, které lze pozorovat v živé kultuře (například v etnografii), je v archeologických pramenech nenávratně ztraceno a badatelé na ně usuzují pouze nepřímo.[1]

Kategorie nemovitých archeologických pramenů[editovat | editovat zdroj]

Způsoby vyhledávání nemovitých pramenů[editovat | editovat zdroj]

Pro vyhledávání nemovitých archeologických pramenů se využívá několika metod

  • vyhledávání viditelných artefaktů na povrchu
  • vyhledávání dle antropogénních tvarů reliéfů
  • dálkové metody a letecká archeologie
  • geofyzikální metody
  • geotechnické metody
  • vzorkování podpovrchových vrstev

Zranitelnost nemovitých pramenů[editovat | editovat zdroj]

Posláním archeologie je ochrana, záchrana a evidence pramenů. Jelikož jsou však nemovité prameny nepřesouvatelné, jsou vystaveny riziku znehodnotení, či přímo zničení – ať už vědomému, nebo nevědomému. K pramenům nemovitým se často přímo vážou prameny movité, které jsou nejednou taktéž oběti úmyselného poškozování.

Machu Picchu

Na Slovensku jde kupříkladu o málo známé hradiště z časů Velké Moravy Priekopa které se stalo obětí destruktivní lidské činnosti: nejdříve poškozovala ještě neprozkoumanou lokalitu cikánská osada, později slovenští zahrádkáři.[4]

Systematické ničení nemovitých archeologických pramenů na Blízkém Východě prováděli válečníci Islámského státu.[5][6]

Skanzen Vlkolínec

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NEUSTUPNÝ, Evžen. Metoda archeologie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 206 s. ISBN 978-80-7380-075-8. 
  2. Bojná - 3D rekonštrukcia slovanského hradiska. www.hradiska.sk [online]. [cit. 2018-11-07]. Dostupné online. 
  3. HTTP://WWW.WEB-PORTFOLIO.CZ, Created by: Jiri Petrzelka;. "Královské" mohyly ve Staré Uppsale. isois.ois.muni.cz [online]. [cit. 2018-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-07. 
  4. Veľkomoravské hradisko Zvolen - Môťová 3D. www.hradiska.sk [online]. [cit. 2018-11-05]. Dostupné online. 
  5. Jako zvěř! Islámský stát znovu ničí starověké památky!. tn.nova.cz. 2015-08-31. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-06.  Archivováno 6. 11. 2018 na Wayback Machine.
  6. Islámský stát ničí starověké památky. Paměť Mezopotámie mizí | Svět | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-05]. Dostupné online.