Na Hrádku (Páleč)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na Hrádku
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Výstavba 13. století
Zánik 17. století
Stavebník vladykové z Pálče
Další majitelé Kaplířové ze Sulevic
Hrobčičtí z Hrobčic
Poloha
Adresa Páleč, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Na Hrádku
Na Hrádku
Další informace
Rejstříkové číslo památky 44835/2-697 (PkMISSezObr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tvrziště Na Hrádku je zaniklá tvrz v obci Pálečokrese Kladno. Založili ji vladykové z Pálče a jako panské sídlo sloužila až do třicetileté války, po které byla opuštěna a zanikla. Zachovalo se po ní tvrziště, které je od roku 1967 chráněno jako kulturní památka.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tvrz založili nejspíše již ve třináctém století vladykové z Pálče.[2] Roku 1318 byla vesnice rozdělena mezi čtyři příslušníky rodu: Hrona, Bohuslava a dva Držkraje.[3] Část vesnice s tvrzí koupil na počátku třicátých let čtrnáctého století pražský biskup Jan IV. z Dražic a věnoval ji augustiniánskému klášteruRoudnici nad Labem.[2] Na tvrzi dále sídlili, snad jako klášterní purkrabí, vladykové z Pálče,[3] kteří z ní spravovali klášterní majetek na Slánsku a kteří vlastnili zbývající část vesnice.[2] K jejich rodu patřila roku 1380 Anna, vdova po Heřmanovi, a Matěj, syn Ješka Kováře.[3] Ke známějším osobnostem patří Štěpán z Pálče, který se narodil koncem šedesátých let 14. století Adamovi z Pálče. Štěpán vystupoval jako přítel a stoupenec Jana Husa, ale roku 1412 se stal jedním z jeho největších nepřátel. Po Husově upálení byl králem Václavem IV. roku 1415 vykázán z Čech.[2]

Na počátku husitských válek roudnický klášter zanikl a král Zikmund Páleč roku 1420 zastavil Kerunkovi ze Sulevic,[2] kterému patřila až do roku 1445.[3] V dalších desetiletích panovníci tvrz zastavovali řadě majitelů a ta mezitím zchátrala. Teprve roku 1538 ji král Ferdinand I. prodal spolu se Šlapanicemi Janu Mikšovi z Hrobčic, kterého ještě téhož roku povýšil do rytířského stavu. Jan Mikš poté Páleč roku 1550 připojil k budenickému panství.[2]

Rozsáhlou přestavbu staré tvrze na renesanční zámek realizoval Adam Hrobčický z Hrobčic, syn Jan Mikše. Po Adamově smrti došlo roku 1587 k dělení rodového majetku a Páleč se stala samostatným panstvím, které získal jeho syn Jiří Hrobčický Hrobčic. Za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 byl Jiří odsouzen ke ztrátě poloviny majetku, ke které patřila i Páleč. Samotný Jiří později v roce 1628 odešel ze země. Vesnici roku 1623 získal Albrecht z Valdštejna. Po něm ji držel hrabě Raimund Montecuccoli a Matyáš Arnold z Klarštejna na Budenicích.[2] Za hrabat z Klarštejna byla Páleč znovu oddělena z budenického panství pro Elišku Dorotu Arnoldovou z Klarštejna a její syn Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna statek roku 1669 prodal Janovi z Goltze.[3] Jan z Goltze Páleč připojil ke svému statku v Kobylníkách, u kterého zůstala až do zrušení poddanství. Samotná pálečská tvrz přestala už během třicetileté války sloužit jako panské sídlo a postupně zanikla.[2]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Ve čtrnáctém století tvrz tvořil palác, okrouhlá věž s další zástavbou, kterou chránily valy a příkopy. Dochovaly se z ní terénní pozůstatky opevnění a nepatrné náznaky zdiva.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-06]. Identifikátor záznamu 157235 : Tvrz Na Hrádku. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f g h i Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Páleč – tvrz, s. 366–367. 
  3. a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Zlonicku, s. 214–215. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAŠIČKA, František. Tvrze středních Čech. Praha: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1984. 80 s. 

Související články[editovat | editovat zdroj]