Muslim Magomajev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Muslim Magomajev
Magomajev (vpravo) přijímá vyznamenání od prezidenta Putina
Magomajev (vpravo) přijímá vyznamenání od prezidenta Putina
Základní informace
Narození 17. srpna 1942
Baku
Úmrtí 25. října 2008 (ve věku 66 let)
Moskva
Žánry pop music
Povolání dirigent, herec, zpěvák, operní pěvec a hudební skladatel
Nástroje klavír
Hlasový obor baryton
Ocenění Řád cti
Řád rudého praporu práce
Národní umělec SSSR
Řád přátelství mezi národy
Web www.magomaev.info/main.html
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muslim Magomajev (ázerbájdžánsky: Müslüm Məhəmməd oğlu Maqomayev, rusky: Муслим Магометович Магомаев, 17. srpna 1942, Baku25. října 2008, Moskva) byl ázerbájdžánský a ruský zpěvák populární hudby.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Magomajev se narodil v Baku v divadelní rodině, jeho praotcem byl ázerbájdžánský hudební skladatel Muslim Magomajev, jehož jméno nese ázerbájdžánská filharmonie. Jeho otec scénograf zemřel už v roce 1945 na frontě druhé světové války. Magomajev vystudoval hudební školu při konzervatoři v Baku – obor klavír a skladba a později absolvoval samotnou konzervatoř v oboru zpěv pod vedením Š. Mamedovové.

V té době ale už byl známý po celém Sovětském svazu, když s výjimečným úspěchem vystoupil v roce 1962 na závěrečném koncertu přehlídky ázerbájdžánského umění ve Sjezdovém paláci v Moskevském kremlu. V listopadu následujícího roku 1963 vystoupil na svém prvním sólovém koncertu a stal se také sólistou Achundovova ázerbájdžánského divadla opery a baletu v Baku.

Jeho operní hvězda měla raketový vzestup – v letech 1964 a 1965 hostoval s úspěchem na scéně milánské La Scaly, ale po návratu odmítl angažmá v moskevském Velkém divadle. V letech 1966 a 1969 si získal i pařížské publikum v divadle Olympia. Dostal tam dokonce nabídku na roční angažmá, ale nedostal z Kremlu povolení k jejímu přijetí. Po návratu do Sovětského svazu nesměl půl roku vystupovat, než ho pozval tehdejší šéf KGB Jurij Andropov k vystoupení na koncertu k výročí KGB.

Magomajev opustil operní scény a začal se věnovat populární hudbě a estrádním vystoupením. Říkal o tom: „Našel jsem tam svobodu. Tam se snažíš, aby dnes píseň zněla jinak než včera – to je velká radost!“[1] V roce 1969 získal první cenu na festivalu populárních písní v Sopotech a Zlatou desku v Cannes.

V roce 1973 byl oceněn titulem národní umělec Sovětského svazu. Magomajev zpíval před vyprodanými stadiony, pořádal zájezdní turné po celé zemi a opakovaně vystupoval v televizi.

V roce 1980 zpíval některé z písní na slavnostním zahájení a zakončení letních olympijských her v Moskvě včetně písně na rozloučenou s maskotem her Míšou (До свидания, Миша).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opera[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejslavnější role, které Magomajev nastudoval, patřili Figaro v Lazebníku sevilském, Scarpia v Tosce, Mefisto ve Faustovi nebo Oněgin v Evženu Oněginovi. Disponoval zvučným barytonem, charismatickým vzhledem a slušným hereckým nadáním.

Populární hudba[editovat | editovat zdroj]

I když Magomajev i na koncertech zpíval operní árie, ruské romansy nebo populární italské canzony, nastudoval také množství populárních písní.

Magomajev vystupoval také v několika filmech, např. ve filmu Nizami, Zpívá Muslim Magomajev (Поет Муслим Магомаев) nebo Moskva v notách (Москва в нотах), všude ale nikoli v roli, ale jako zpěvák Magomajev. Odmítl také roli Vronského ve filmu režiséra Alexandra Zarchiho podle románu Anna Kareninová.

Sám Magomajev složil nejméně dvacet písní a hudbu k několika filmům.

Jeho oblíbeným pěvcem byl italský tenorista Mario Lanza, o kterém napsal i několik knih.

Podle diskografie na jeho osobních webových stránkách[2] vyšlo v minulosti nejméně 45 dlouhohrajících desek a 15 kompaktních disků.

I když některé jeho písně bývají označovány za jeho osobní vyznání – např. Melodie (Мелодия), Svatba (Свадьба) nebo Nechvátej (Не спеши) – sám odmítl nějakou takovou vybrat.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Manželkou Muslima Magomajeva byla zpěvačka Tamara Siňavská. Jeho zálibou bylo také malování.

V roce 1997 po něm a jeho manželce Ruská astronomická společnost pojmenovala dvě planetky ve Sluneční soustavě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Широка страна моя родная! (Široká moje rodná zem), rozhovor s Magomajevem z listu Izvěstija
  2. Diskografie Muslima Magomajeva

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]